Focení krajiny patří k nejrozšířenějším fotografickým žánrům vůbec a není divu - malebných zákoutí přímo volajících po vyfocení se kolem nás nachází bezpočet, ať už jdeme jenom na procházku kolem domu nebo vyrazíme třeba na výlet trochu dál.
Na Instagramu určitě každý zahlédl alespoň jednou fotku právě z tohoto místa. Toto skalní město leží v CHKO Labské pískovce nedaleko Děčína a je velice vyhledávanou turistickou destinací. Oblast je velmi pestrá, jak na pěší trasy, tak na cyklo výlety. My jsme si konkrétně obešli Velké a Malé tiské stěny, vše se dalo bez problému projít s pejsky, avšak doporučuji je mít na vodítku, vzhledem k výšce skal.
Naše návštěva Tiských skal byla na východ sluníčka, tudíž jsme s parkováním neměli sebemenší problém, parkovali jsme na parkovišti přímo pod skalami, odkud jsme se vydali do kopce až k rozcestníku zvaném skalní náměstí. My vyrazili nejdříve na Velké tiské stěny, odkud jsme vyfotili několik fotek východu, pokochali se nádherným výhledem a v klidu se nasnídali. Velikou výhodou tohoto brzkého výletu bylo, že jsme cestou nepotkali ani nohu, a tak jsme si mohli užívat klidu.
Po tom, co jsme si obešli tento cca 2 km okruh, jsme se vydali na ten druhý, který má necelý kilometr. Na okruhu malými skalami vás čeká hned devatenáct skalních útvarů, výhled na Děčínský Sněžník, Jeskyně Oblud, zaklíněný balvan Zvon či vyhlídka na Rájecké skály.
Mohutný skalní útvar Čapská palice leží nedaleko Dubé na Kokořínsku. Parkovat doporučuji ve vesnici Pavličky, odtud je vyhlídkové místo vzdálené přibližně 2 km mírným kopcem. Toto místo je úchvatné svou trčící palicí vzhůru ze skály. Po tom, co se pokocháte výhledem, doporučuji se vydat po zelené a poté červené turistické cestě. Tím si vytvoříte krásný cca 5 km okruh okolní přírodou.
Čtěte také: Focení přírody: Průvodce
Tento výlet na Šumavu je trošku delší, ale my si ho náramně užili. Na výšlap jsme měli horší podmínky, jelikož jsme ho absolvovali v zimě. Toto místo je ale krásné v každém ročním období. Zaparkovali jsme na parkovišti ve vesnici Nová Pec. Vydali jsme se po zelené trase podél Schwarzenberského kanálu. Tato trasa vede přímo až k Plešnému jezeru.
Cestou potkáte spousty rozcestníků, jako je Rossbach či Jezerní stezka. Přibližně po 7 kilometrech dojdete k Plešnému jezeru, které je třetí největší jezero v ČR. Po pokochání jezera se můžete vydat buď dále po zelené a modré turistické trase a obejít si tak moc pěkný okruh šumavskou přírodou. Anebo se vydáte, tak jako my, po zážitkové naučné stezce až k Vyhlídce Lipno, odtud je krásný výhled na jezero a přilehlé okolí.
Po dalším kilometru jsme se dostali až na vyhlídkové místo Plechý, který je nejvyšším vrcholem Šumavy a máte tak rozhled jak do Česka, tak i do přilehlého Německa a Rakouska. Po odpočinutí se vydáte zpět po žluté a na rozcestníku Pod kamenným mořem už zpět stejnou cestou, kterou jsme mířili tam.
Jaký Čech by neznal Svatého Jana pod Skalou. Chcete-li si prohlédnout kostel Svatého Jana pod Skalou i z jiné perspektivy než jen ze země, máte na výběr hned ze dvou skalních míst. Prvním místem je velice známá vyhlídka, která vede až k velkému kříži, vztyčenému na vrcholku skály. Dostanete se tam po červené turistické trase. Cesta od parkoviště nahoru má kolem 1 km a nám trvala přibližně pul hodiny. Celkové převýšení je 160 m, cestu bych nedoporučoval s kočárkem. Přes den při hezkém počasí zde potkáte mnoho turistů, avšak na západy tam bývá prázdno.
Druhým vyhlídkovým místem je skalní útvar přímo naproti prvnímu, avšak už ne tak známý. U této cesty je převýšení o něco menší, a to jen 120 m. Dostanete se tam asi po necelém kilometru a půl cesty od auta. Nejdříve se vydáte kousek po silnici směrem do Vráže po červené stezce, poté si vyšlápnete prudší kopec a první lesní odbočku se dáte vlevo, po chvilce narazíte na další rozcestí, tam se vydáte také doleva, cesta vás poté dovede až na vyhlídku. Na úplném vrcholu, si můžete odpočinout na krásné dřevěné lavičce.
Čtěte také: Focení přírody: Petr radí
Dalším tipem na výlet jsou Veltrusy. Krásná, romantická procházka v areálu okolo zámku Veltrusy. My zaparkovali na parkovišti, které náleží k tomuto krásnému zámku. Po občerstvení jsme se vydali na obhlídku Přírodní památky Veltrusy, tras je tam opravdu spousty a každý si vybere dle svého. My zvolili co nejdelší okruh přibližně 9 km. Cestou lze zahlédnout památné stromy, které jsou steré kolem čtvrt století. Tento park je i domovem spousty chráněných živočichů a mimoto je zde chován daněk skvrnitý. Ne nadarmo se říká, že tento park je romantický, splynutí přírody a parkové architektury je zde opravdu skvělé. Tento výlet není jen do přírody, ale je spojen i s dějinami a architekturou.
Hospitál Kuks se nachází ve stejnojmenné obci Kuks nedaleko města Jaroměř. Lze si vybrat 4 prohlídkové okruhy, nám přišel nejzajímavější okruh 3 a 4, který se zabývá farmacií. Po prohlídce jsme se vydali do přilehlé malebné zahrady, odkud jsme započali ještě kratší procházku po okolí po naučné stezce „Půjdem spolu do Betléma“. Tuto trasu lze zvládnout i s kočárkem. Další plus - je blízkost vlaku, který může zpestřit celý výlet.
Dalším místem na Šumavě, které stojí za to vidět je určitě Černé jezero. Každý by měl alespoň jednou v životě toto místo navštívit, jelikož Černé jezero je největší jezero v naší české krajině. My ho navštívili opět v zimě, když jsme byli s kamarády na chatě, kousek od jezera. Šla by perfektně zvládnout s kočárkem a trvala by něco kolem hodiny. My jsme byli však banda fotografů, a tak jsme se zastavovali na každém rohu, protože šumavské přírodě se nedá odolat. Stal se z toho půldenní výlet. Trasu nám však komplikovalo všudy přítomné náledí.
Ač jsme okrajoví Pražáci a rádi jezdíme spíše do přírody, občas máme náladu i na to velkoměsto. V Praze máme 2 oblíbené procházkové okruhy. První z nich začíná na Vyšehradě, kde obvykle necháváme auto, poté se vydáme skrz Vyšehradské sady, kolem kostelu sv. Petra a Pavla až sejdeme spousty schody dolů na nábřeží. Občas se na Vyšehradě zdržíme déle a kocháme se výhledem ze Štulcových sadů. Poté pokračujeme náplavkou až k Jiráskově mostě, kde přejdeme na druhou stranu a smíchovskou náplavkou se vracíme zpět, cestou nafotíme překrásné labutě, pyšnící se na nábřeží poblíž železničního mostu. Přes něj přejdeme zpět na Výtoň, kde se vydáme směrem k Podolí, pod Podolskou vodárnou totiž bydlí skupina nutrií, ty jsou tak ochočené, že se nechají krásně vyfotit.
Druhým naším oblíbeným okruhem je Petřín, ten je opět krásný za každého ročního období, avšak na jaře, kdy všechno kvete, to je teprve romantika. Vždy parkujeme na Janáčkově nábřeží, odkud se vydáváme směr Petřín, cestou si dáme vynikající zmrzlinu Angelato. Kdo ještě nezná, šup vyzkoušet! Po občerstvení se vydáme směrem k lanové dráze, tou však jako správní sportovci (:D) nejezdíme. Cestičkami se propleteme až do zahrady Kinských, kde nalezneme vodopád spolu s jezírkem. O pár set metrů dál, směrem do kopce se nachází další jezírko, tentokrát se sochou lachtana.
Čtěte také: Jak správně třídit odpad
Ne vždycky se ale na monitoru počítače pak ukáže taková fotka, jakou jsme si v hlavě představovali a na jakou jsme se celou cestu domů těšili. V dnešním článku se podíváme na několik tipů, které vás k vysněné podobě krajinářské fotografie mohou posunout o pěkný kus blíž!
Protože samotné slovo fotografie znamená kreslení světlem, asi nepřekvapí, když řeknu, že světlo je alfa a omega celého snímku a u krajiny to platí obzvlášť. Neuvěřitelně fotogenické lány pole (či cokoliv jiného - doplňte si dle svých preferencí) můžou vypadat úplně tuctově, jediný rozdíl může být v osvětlení, které na zlaté (nebo ještě zelené) klasy dopadá. Polední slunce ubírá krajině kontrast i barvy, ve zlatých hodinkách se naopak můžete těšit na hluboké a krásně dlouhé stíny, sytou zlatou barvu zaplavující celé okolí a úplně jinou atmosféru.
Neznamená to ale, že se dá fotit jenom ve chvílích, kdy na nebi můžeme vidět sluneční kotouč. Mlha, hlavně ta hustá, déšť a pošmourno, zkrátka takové počasí, že by psa nevyhnal, by naopak fotografa mělo vyhnat ven pěkně rychle. Máte celkem záruku, že na vybraném místě nebudete o výhodnou pozici bojovat s davy turistů, a navíc je výsledný efekt opravdu neuvěřitelný. Za malinké zmoknutí či navlhnutí stromy prosvítající mlhou nebo pařící se lesy rozhodně stojí. :)
A když už přece jenom musíte fotit krajinu za "nepříznivého", tedy ostrého, světla, zkuste alespoň vychytat moment, kdy se slunce schová za mraky, nebo ještě lépe - těmi mraky bude prosvítat. Ještě intenzivnější podobný efekt ("boží prsty") se vám povede během zlaté hodinky, ale i v dopoledních a odpoledních hodinách se vám může poštěstit.
K světlu ještě jeden zásadní poznatek - v zásadě máte tři možnosti, jak se k focení postavit:
Proto se obrňte trpělivostí a neklesejte na mysli, když vám podmínky hned při prvním pokusu nevyjdou tak, jak jste si představovali. Čekání můžete využít hledáním toho nejlepšího místa a opakovaným vracením na něj - štěstí přeje připraveným, takže si buďte jistí, že se jednou usměje i na vás. Můžete si ho pojistit meteoradarem a sledováním předpovědí počasí, abyste získali přesně takové podmínky, jaké potřebujete.
Protože je krajinářská fotka extrémně populární, hemží se Instagram dechberoucími snímky "profláklých" míst, které ve vás probouzejí nutkání se na danou lokalitu okamžitě rozjet, i kdyby bylo půl druhé v noci. Ona místa si vaši pozornost bezesporu zaslouží, ostatně jinak by se na nich nedaly pořídit ty překrásné snímky, pokud ale chcete být originální, nespokojte se s kopírováním lokace, úhlu záběru a úpravou snímku (ještě navíc třeba z presetu vašeho oblíbeného influencera) - hledejte si svoje vlastní místa, která si ještě nevybojovala místo v turistických průvodcích (a nechejte si jejich přesné souřadnice pro sebe, aby se z nich taková místa nestala), experimentujte s perspektivou a najděte si vlastní rukopis v postprodukci.
Cesta za fotkou může být třeba i povedeným výletem s fotografickou třešničkou na dortu. Nebo celovíkendovým pobytem s přespáním na daném místě, takže krásně zachytíte první ranní paprsky i ty poslední večerní. A takové přespání má další dvě výhody - nemusíte vstávat nechutně brzy (tedy ne několik hodin před rozbřeskem), abyste východ slunce stihli, a s velkou pravděpodobností budete na místě úplně sami, byť by samotné místo bylo ve dne cílem tisíců dalších lidí.
Rozhlédněte se a zkoumejte, jestli by se celý pohled nedal pojmout malinko jinak. Odpoutejte se od pozice střelce, přidřepněte si a nechte do záběru vplout luční porost, nebo se naopak na celý výjev podívejte z nějakého vyvýšeného místa. Pokud máte ultraširoké ohnisko (jaká technika je na focení krajiny nejlepší, se dozvíte v dalším článku a jak fotit širokoúhlým objektivem zase v jiném) a jste dostatečně vysoko, můžete dosáhnout velmi působivého efektu z takřka ptačí perspektivy. A pokud se chcete vznést do oblak doopravdy, nechte se pohltit kouzlem vrtulí dronů.
Když budete své okolí zkoumat opravdu pečlivě, možná v něm objevíte nenápadnou díru v keři, či "okno" mezi dvěma barevnými květinami. Průhledem můžete vytvořit velmi zajímavý efekt, který celý zamýšlený výjev nejen orámuje, ale ještě mu dodá zabarvení, které prakticky nikdo už nikdy naživo nezreplikuje.
Nebojte se ani smazat reálné proporce - pokud vyfotíte rozhlednu, blízko objektivu budete mít trs vřesu a ještě budete fotit od země širokoúhlým objektivem, bude vřes vypadat mohutnější než rozhledna v pozadí - to ovšem neznamená, že je to špatně. Hledejte v krajině zajímavé a neokoukané vzory, kontrasty a dominanty, využijte zrcadlení. Všechny tipy v tomto bodu navazují na kompoziční pravidla, která si můžete připomenout v našem seriálu.
Na našem webu na to najdete celé video, já bych tady ráda zdůraznila především clonu a vzdálenost od foceného objektu. Čím nižší clona a vzdálenost od objektu, tím nižší hloubka ostrosti. Co se týče clony, doporučuje se u focení krajiny obecně vyšší clonové číslo, aby byly prokreslené všechny roviny, tj. clona f/8 a vyšší.
Je to zásada, která se povětšinou dodržuje, není to ovšem žádné dogma. Můžete chtít vyfotit například hrad, ale skrze květinu či listy stromu a navíc ještě schovaný v malé hloubce ostrosti. V tom případě zvolíte nízké clonové číslo (tak nízké, aby byl hrad či jiná dominanta rozpoznatelná) a ještě se k listům co nejvíce přiblížíte - tak, abyste na ně byli schopní zaostřit. A voilà, originální fotka je na světě.
K vyššímu clonovému číslu se váže jedna výhoda - fotíte-li v protisvětle, vyšší clony vám vykouzlí ony klasické paprsky kolem slunce. Takový záběr můžete ozvláštnit třeba tím, že slunce necháte prosvítat stromem nebo vykukovat za skálou.
Pokud máte v úmyslu takový záběr pořizovat, vezměte si s sebou stativ, třeba i s panoramatickou hlavou, abyste mohli jen posouvat hlavou a zamýšlená rovina záběru zůstala stejná (fotka níže, kterou jsem pořídila v Českém středohoří, je vytvořená trochu punkově, ze snímků nafocených v ruce, kvůli tomu jsem ale měla celkem velký "odpad" při jejich spojování a hodně jsem toho musela oříznout - navíc snímků bylo pouze 5, takže se to mnohem snáze uhlídá, proto se radši spolehněte na stativ :) ). Můžete tak snadno skládat panoramata z velkých počtů fotek včetně nočních záběrů.
Další důležitá věc je rovina zaostření a celková expozice, která musí být u všech snímků naprosto stejná. Ideálně si tedy manuálně zaostřete na určitý objekt (pokud máte velké clonové číslo, tak budete mít pokryté prakticky všechno), zvolte čas a co nejnižší ISO kvůli šumu a foťte. Při úpravách dbejte na to, abyste všechny snímky také upravili naprosto shodně - rozdílné úpravy by mohly při skládání napáchat pěknou neplechu, ať už budete panorama skládat ručně, nebo to necháte na programu.
Další možností skládání fotek je HDR, tedy složení tří v zásadě stejných fotek, z nichž jedna je podexponovaná, jedna je exponovaná akorát a třetí přeexponovaná - výsledkem je větší kontrast a hlubší stíny, které krajině často sluší. Dramatické vodopády i mračna na obloze získají úplně jinou tvář, když je nasnímáte na dlouhou expozici s ND filtrem.
Můžete tak zachovat krásnou zlatou hodinku a zároveň rozmazat vodu nebo mraky na nebi. Pokud chcete fotit dlouhou expozici, doporučují pořídit dálkovou spoušť, nebo můžete do půlminutového záběru využít i funkci samospouště přímo ve foťáku.
Záběrem, který jistě nejeden z vás už vyzkoušel, byl snímek rozmazaných mraků nad stromy. V takovém případě velmi pravděpodobně dojde k tomu, že sice budete mít mraky tak, jak jste chtěli, celkový záměr ale kazí rozkomíhané a rozmazané větve, které tak být rozhodně neměly. Stačí na to úplně jednoduchý recept - vyfotit na stativu záběr bez ND filtru na krátkou závěrku a následně se stejným nastavením (pouze čas nastavíte podle intenzity ND filtru) také s ND filtrem. A spojíte je dohromady.
Když už jsme u filtrů, nezbytnou součástí výbavy fotografa-krajináře jsou polarizační filtry, protože s jeho pomocí odstraníte nežádoucí odlesky z vodní hladiny, a výborně mu mohou posloužit také přechodové filtry, které třeba zabrání přepálení oblohy, zatímco spodní část snímků zůstane více exponovaná, nebo můžete s jejich pomocí fotku, resp. její část, tonálně vyladit.
Co se vám vybaví, když se řekne timelapse? Časosběrná videa jsou složená ze stovek a tisíců fotografií, které jsou pořízené v určitém intervalu za sebou, a poskytují krásné záběry tekoucí mlhy nad údolím, východu slunce nad horou nebo jiného přírodního jevu.
Protože se ale fotky snímají několik hodin a při focení je třeba se vyrovnávat s otáčením zemského povrchu, potřebujete určité vybavení, které vám s tím pomůže, konkrétně hlavy uzpůsobené pro časosběr, záleží na vašich preferencích i časových možnostech. Nastavení expozice (pokud třeba snímáte východ slunce, množství světla se logicky velmi mění) si potom můžete korigovat přes telefon, abyste si ničím nerušili záběr.
Pokud má váš foťák dostatečný dynamický rozsah a fotíte do RAWu, dokážete to v postprocesu určitě vytáhnout. Lepších výsledků ale dosáhnete, když budete exponovat tak, aby byla obloha co nejsvětlejší (ale pozor, bez přepalů!) - tím dosáhnete světlejších tónů země a omezíte šum, který při vytahování stínů hrozí. Stažením světla naopak žádný šum nevznikne a informace o barvách zůstanou v RAWu zachovány.
Pokud je ale fotka kompozičně vyladěná a není na ní ani přepal nebo podexpozice, neházejte flintu do žita - citlivou postprodukcí se z ní pořád může stát krásný snímek. Pár základních úprav jsem sepsala v článku na blogu. Pokud ovládnete umění postprodukce, uvidíte v každé fotce potenciál, protože budete vědět, co všechno si s ní můžete dovolit udělat následně v postprocesu.
Pomocí zřetelnosti, stažení světel, vytažení stínů, lehkého zvýraznění kontrastu, poladění barev a řadou dalších pokročilých úprav tak můžete z každé fotky dostat skutečně maximum.
Přemýšlíte, že investujete do fototechniky? Mobil má dnes prakticky každý a pro většinu lidí je to vlastně jediný nástroj, kterým fotí. Jestli patříte do této skupiny, doporučuji vám investovat alespoň do řádného mobilu. Nejmodernější telefony už dnes fotí perfektně, a to zejména při denním světle.
Doporučuji také vybrat telefon s více objektivy, díky kterým vaše fotky budou mít větší variabilitu. Jestli chcete natáčet vlogy nebo fotit hodně selfiečka, GoPro nebo jiné akční kamery jsou volba pro vás. Lepší nástroj na natáčení a focení sebe sama nenajdete. Nevýhoda akčních kamer je v jejich jednostrannosti.
Díky 360° foťáku/kameře můžete zachytit velmi unikátní snímky. Drony jsou dnes populárnější a populárnější a není se čemu divit. Fotky ze vzduchu přináší úplně nový pohled na svět. Dnes už ale „dronování“ není jen tak.
Jestli se chcete věnovat fotografii na vyšší úrovni, určitě byste měli investovat do zrcadlovky nebo bezzrcadlovky. Možná vůbec nejdůležitější pravidlo už jsem nakousl - variabilita. Chcete, aby vaše fotky byly zajímavé v dlouhodobém horizontu? Snažte se, ať jsou variabilní. Experimentujte, zkoušejte nové věci, nové úhly, různé objektivy anebo různé nástroje.
Jestli chcete pořídit kvalitní snímek krajiny, je důležité nezapomenout na popředí. Fotíte-li nějaký objekt (je jedno, jestli se jedná o osobu nebo například chatu v horách), neumísťujte je doprostřed fotografie. Zkuste ji namísto toho umístit do zlatého řezu. Ten najdete na průsečících, když rozdělíte fotografii čtyřmi úsečkami zhruba ve třetinách (viz fotografie níže).
Jak poznáte nejjednodušeji fotku začátečníka nebo člověka, který odbyl nebo úplně vynechal úpravu? Na fotce padá horizont. Dejte si pozor, ať je horizont vodorovný. Při focení lidí často není ideální fotit z výšky očí. Když je model stejně vysoký jako vy, může se stát, že na fotce bude vypadat, jakoby mu horizont „uřízl“ hlavu. Zkuste si buď dřepnout (zejména u dětí) nebo naopak zvednout ruce, ať je osoba dobře zahrnutá v kompozici. Zkuste také fotit portréty přímo ze země.
Tzv. „leading lines“, což jsou linie směřující k hlavnímu objektu fotografie, představují silnou kompoziční techniku, kterou lze velmi často krásně využít při fotografování přírody a hor. Než vyfotíte například nějakou zajímavou horu, zkuste k ní najít cestičku.
Naprostou většinu mých nejzajímavějších snímků krajiny jsem pořídil během zlaté nebo modré hodinky. Okolo západu a východu slunce jsou prostě perfektní podmínky pro fotografování. Během ostrého denního světla je těžké vykouzlit výjimečnou fotografii. Naopak se nebojte fotit, když je zataženo.
Nyní se dostáváme k hlavní výhodě zrcadlovek a bezzrcadlovek, a tím je možnost úprav. Formát RAW nabízí mnohem víc obrazových dat než běžné JPG. Budete-li fotit do RAWu, získáte mnohem větší možnosti úprav.
Možná si řeknete, tak tady fotografové švindlují a upravují fotku tak, aby vypadala lépe než skutečnost. Tak to ale alespoň za mě není. Úprava RAW formátu naopak umožní dostat z fotografie přesně to, co jsem v daný okamžik viděl.
Nechceme my dnes jako konzumenti fotografie (i díky technice, možnostem zpracování…) po fotkách, aby byly hezčí než skutečnost? Je dnes fotografie věrně zachycující skutečnost ještě vůbec žádaná? To si úplně nemyslím. Naopak mi přijde, že se dnes čím dál tím víc chce, aby se na fotkách ukazovalo to, jak situace opravdu vypadá.
tags: #instagram #fotky #v #prirode #tipy