ISO 14051: Nákladové účetnictví materiálových toků jako nástroj environmentálního managementu

V rámci politiky životního prostředí existuje celá řada nástrojů, která je zaměřena na snižování množství odpadů a předcházení vzniku odpadů. Jedná se například o ekonomické nástroje, které jsou využívány k internalizaci nákladů souvisejících s odpadovým hospodářstvím a s celospolečenským dopadem odpadů. Tyto náklady jsou často přenášeny až na spotřebitele, a to formou daní, poplatků, zálohových systémů atd.

Dalším nástrojem je například rozšířená odpovědnost výrobců, která je směrována na to, aby byli výrobci motivováni k omezení vlivu svých výrobků na životní prostředí během celého jejich životního cyklu. Pro prevenci vzniku odpadů v průběhu výrobního procesu je rozhodující již spotřeba materiálu na vstupu do výrobního procesu, a to z pohledu životního cyklu ve fázi procesu výroby a možnosti omezení vzniku odpadů ve výrobě.

Na výrobní proces se zaměřuje čistší produkce a navazující přístupy, zejména environmentální manažerské účetnictví a jeho součást NÚMT. Cílem NÚMT je motivovat a podporovat organizace ke zlepšení environmentální a ekonomické výkonnosti prostřednictvím efektivnějšího využívání materiálových a energetických vstupů.

Nákladové účetnictví materiálových toků (NÚMT)

V souvislosti s NÚMT je často diskutován rozdíl oproti klasickému účetnictví. Ten spočívá zejména v tom, že NÚMT sleduje materiálové toky ve fyzických i peněžních jednotkách s důrazem na materiálové ztráty (odpady), které považuje za součást nákladů. V klasickém účetnictví jsou všechny materiálové náklady a náklady na zpracování přiřazeny nebo rozděleny k nákladům za výrobek.

Dne 1. března 2012 byla vydána technická norma „Environmentální management - Nákladové účetnictví materiálových toků - Obecný rámec“ (ČSN EN ISO 14051). Cílem této mezinárodní normy je poskytnout obecný rámec pro NÚMT jako nástroje řízení, který může pomoci organizacím lépe pochopit potenciální environmentální a finanční důsledky jejich postupů při využívání materiálů a energií a také hledat možnosti, jak dosáhnout environmentálních a finančních zlepšení pomocí změn těchto postupů. Podporuje přitom zvýšenou transparentnost postupů při využívání materiálů a energií prostřednictvím vypracování modelu materiálových toků.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Normu ČSN EN ISO 14051 lze prakticky aplikovat ve všech průmyslových odvětvích, která používají materiály a energie, včetně těžby, výroby, služeb a dalších odvětví. NÚMT může být prováděno organizacemi jakéhokoliv druhu a rozsahu, organizacemi se zavedenými systémy environmentálního managementu nebo bez nich, v rozvíjejících se ekonomikách, stejně jako ve vyspělých zemích.

Mnoho organizací si neuvědomuje plný rozsah skutečných nákladů na materiálové ztráty dostatečně podrobně, protože údaje o materiálových ztrátách a souvisejících nákladech je často obtížné získat z konvenčních informačních systémů, účetních systémů a systémů environmentálního managementu.

MFCA zejména zdůrazňuje srovnání nákladů spojených s výrobky a nákladů spojených s materiálovými ztrátami, což jsou například odpady, emise do ovzduší a odpadní vody.

Výhody a využití NÚMT

Z praktických zkušeností s uplatněním Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) vyplývá, že přínosy lze očekávat nejen z důvodu omezení produkce odpadů a tím spojeným snížením nákladů, ale i snížení materiálových vstupů. Využívání nákladového účetnictví materiálových toků lze v praxi obtížně statisticky sledovat, neboť je součástí interních manažerských postupů. Nicméně lze například zjistit zájem o normu ČSN EN ISO 14051 tím, že je zaznamenáván počet stažení ze stránek ÚNMZ.

Využívání environmentálního manažerského účetnictví bylo již dříve předmětem studií zaměřených na získání informací z podnikové sféry zaměřených na využívání tohoto nástroje. V roce 2009 provedl Hřebíček J. a kol. studii pro MŽP zaměřenou na implementaci environmentálního manažerského účetnictví.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

K náročnosti lze poznamenat, že byla vyvinuta celá řada software, který usnadňuje zavádění environmentálního manažerského účetnictví i NÚMT.

Environmentální účetnictví a reporting

Stručné vymezení a seznámení s problematikou environmentálního účetnictví spolu základním rozdělením, předpisy k dané problematice a bližší strukturní popis environmentálního manažerského účetnictví a environmentálního reportingu.

Na základě MŽP patří do skupiny dobrovolných environmentálních nástrojů (mezi další patří např.: ISO 14001, LCA, environmentální značení), u nichž platí 3 základní principy: prevence, dobrovolnost, systematický přístup. Aplikací takových nástrojů získají podniky nejenom konkurenční výhodu, ale také zmapují své environmentální problémy/příležitosti.

Samotné environmentální účetnictví může nabývat několika podob. Tou první je účetnictví udržitelného rozvoje (možné další členění na makro, mikro, podnikové) ve své podstatě centralizuje 3 klíčové procesní stránky: ekonomickou, sociální, environmentální. Následně ve formě např. environmentálního reportingu se podávají zprávy příslušným subjektům vyplívající z účetnictví udržitelného rozvoje.

Druhou kategorii tvoří environmentální manažerské účetnictví (EMA), které díky procesnímu přístupu poskytuje primárně informace týkající se nákladové položky související s environmentální problematikou, ale také soubor materiálových a jiných toků systému. V zásadě je možné rozčlenit zastřešující předpisy na 2 hlavní normy.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

V případě environmentálního manažerského účetnictví (EMA) jej blíže popisuje a specifikuje norma ISO 14001, konkrétněji ISO 14051 - Environmentální management - nákladové účetnictví materiálních toků. Zacílení EMA v podniku může mít různou formu, například se může jednat o systémové, individuální, geograficky vymezené pojetí.

Dominantní obsahovou složku tvoří náklady, resp. environmentální náklady. Tyto vytváří dále dvě podskupiny, tou první jsou náklady na ochranu a tou druhou náklady spojené s újmou/poškozením životního prostředí. Pod nákladovými položkami zaměřenými na ochranu si můžeme představit např.: povinné plnění (IPPC), náprava škod, odstranění dopadů způsobených životnímu prostředí, dobrovolné environmentální aktivity/plnění (čistší produkce, EMAS).

Do druhé podskupiny můžeme zařadit náklady typu: obdržené sankce, neefektivní využívání zdrojů/energií/materiálu (resp. nevyužitý materiál - jeho finanční vyjádření, nehospodárné nakládání s energiemi - finanční vyjádření). Environmentální výnosy jsou tvořeny finančním vyjádřením z recyklačního procesu, dotační a jiné podpory (zařazené jako výnosy v účetnictví), prodeje odpadů (kaly, ČOV, odpadní teplo).

Definování hmotných a energetických toků systému. Toto dělení je založeno na klasické kategorizaci vstupů/výstupů. U prvně jmenovaného to v praxi jsou: suroviny, provozní a pomocné látky, obaly, energie, voda. Výstupy tvoří: výrobky, odpad, odpadní vody, emise. Zde platí taktéž jejich finanční vyjádření.

Samotný výkaz environmentálních nákladů/výnosů poté obsahuje např.: v nákladovém sloupci -> poplatky za ukládání, třídění, svoz, odstranění odpadu; poplatky za znečišťování ovzduší; poplatky za povolenky; pojištění odpovědnosti za škody způsobené životnímu prostředí; externí odborné služby; rezervy; ve výnosovém sloupci -> viz.

V návaznosti na výše uvedené existuje taktéž ,,centralizovaná možnost" podávání zpráv o životním prostředí/environmentu a tím je environmentální reporting. Dalo by se říci, že tato možnost vychází z povinných i nepovinných hlášení, které firma vede (v praxi jsou to evidence z oblasti odpadů, ovzduší, vody, chemické látky a směsi, ale i jiné ,,nepovinné" evidence, zprávy, závěry). Environmentální reporting všechny tyto data zformuluje do ucelené podoby jediného výstupu.

Další možnost zahrnující i tuto problematiku je tzv. reporting o udržitelnosti, ten navíc oproti environmentálnímu výstupu v sobě skloubí i ekonomickou a sociální stránku. Je nasnadě taktéž představit výhody plynoucí ze zavedení takového systému.

V souvislosti s environmentálním účetnictvím poskytuje následný reporting zprávy o možných rezervách a nákladových tocích, se kterými je možno dále procesně pracovat k dosažení vyšší efektivity. Současně také tento výstup prezentuje vztah společnosti k životnímu prostředí svým zákazníkům, veřejnosti a napomáhá k lepší spolupráci s kontrolními státními úřady (ČIŽP, krajský úřad). Ovšem toto jsou spíše ,,abstraktní" výhody a spolu s nepříliš pozitivním vztahem firem k normám a podobným systémovým řešením stojí stále v pozadí, což je velká škoda.

Samotná forma zpracování takového reportingu bývá různá, jsou to tištěné materiály (brožury, zprávy) nebo v současnosti častější je elektronická forma, v takovém případě se ale musíme vyvarovat velmi obsáhlým odborným zprávám, které mají mnohdy opačný efekt.

Související normy

• ČSN EN ISO 14001:2016 Systémy environmentálního managementu
• ČSN ISO 14004:2017 Systémy environmentálního managementu
• ČSN EN ISO 14031:2023 Environmentální management. Hodnocení environmentálního správania
• ČSN EN ISO 14040: Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Zásady a osnova
• ČSN EN ISO 14044:2007 Environmentální management. Posuzování životního cyklu.
• ČSN EN ISO 14045:2013 Environmentální management. Posuzování environmentální výkonnosti systémov produktu
• ČSN EN ISO 14046:2018 Environmentální management. Vodná stopa
• ČSN EN ISO 14063:2021Environmentálne manažérstvo. Environmentálna komunikácia.
• STN EN ISO 14051:2012 Environmentálne manažérstvo. Nákladové účtovníctvo materiálového toku.

tags: #ISO #14051 #environmentální #management #nákladové #účetnictví

Oblíbené příspěvky:

• Objevování tajemství přírody
• Složení a použití ekologických barev na plasty
• Zásah hasičů v Semilsku
• Význam první pomoci na školách v přírodě
• Znečištění řek plasty