Jak často s dětmi do přírody v mateřské škole

Výhodou mateřské školy je její poloha uprostřed přírody. S dětmi často chodíme k blízkému rybníku, do lesa, na louku apod. Kromě obklopující přírody s různými biotopy disponuje naše mateřská škola třemi rozlehlými zahradami, rozprostírající se kolem budovy MŠ. Na zahradu s klasickými herními prvky navazuje certifikovaná přírodní zahrada, za níž je zahrada pouze se stromy, kde se častou pasou koně, někdy i další hospodářská zvířata, která mají děti možnost pozorovat.

Jedním ze spolupracujících spolků s naší mateřskou školou je Jezdecký oddíl Zderadice, vzdálený asi 4 km od Maršovic. Rodina Koubkových, která chová a trénuje jezdecké koně, obhospodařuje na svém pozemku rovněž velké množství dalších hospodářských zvířat. Koně využívá nejen k výcvikovým kurzům dětí i dospělých, k hipoterapii a dalším aktivitám, ale rodina přišla před několika lety s nabídkou využití koní také v rámci činností mateřské školy.

Křest hříběte jako spontánní akce

Jednou z akcí, která nebyla plánovaná, nýbrž se nápad zrodil zcela spontánně, byl křest hříběte. Během pozorování koní, kdy měly děti možnost si je také pohladit, popřípadě jim dát nějaký připravený pamlsek, paní majitelka dětem prozradila, že kobylka Bára, na které často jezdí, bude mít na jaře hříbátko. V té souvislosti ji napadlo, že by narozené hříbě později mohly děti pokřtít. Děti byly nadšené z této zprávy a velmi je zaujalo, že si mohou při dodržení předem domluvených pravidel (děti chodily ke kobylce Báře jen v malých skupinách, neběhaly, aby ji neplašily, přistupovaly k ní zepředu nebo z boku) Bářino břicho, ve kterém se ukrývá hříbě, hladit. Mezitím, než se hříbě narodilo, vymýšlely děti pro něho jméno. Vzhledem k tomu, že maminka hříběte se jmenuje Bára a tatínek Bonsaj, musely děti vymyslet pro jejich mládě jméno začínající na písmeno B. A tak jsme si nějaký čas pohrávaly s písmenky.

Hraní s písmeny a hledání jména

Děti si sedly na koberec do kruhu a doprostřed něj jsme rozprostřely jednotlivá písmena celé abecedy. Každé dítě postupně řeklo své jméno a počáteční písmeno ve slově svého jména. Na koberec jsme na různá místa rozmístili jednotlivá písmena abecedy. Děti si nejprve zopakovaly své jméno a jeho počáteční písmeno. Na pokyn učitelky se rozeběhly po třídě a každé dítě se postavilo k písmenu, na které začíná jeho jméno. Děti tak zjistily, že například u písmenka V stojí - Vojta, Vaneska, Viktorka, u písmene K - Karolínka a Kubík apod. Poté děti počítaly, kolik je v které skupince dětí, u kterého jména je jich nejméně, u kterého nejvíce, ve kterých skupinách stejně apod. Každé dítě si ze čtvrtky vystřihlo předkreslené písmeno, na které začíná jeho jméno, a poté si jej vybarvilo pastelkami (popřípadě vodovými barvami nebo temperami) dle vlastní fantazie. Po jazykových hrátkách jsme připevnili na stěnu ve třídě písmeno B a děti začaly vymýšlet jméno pro hříbě. Prokázaly velkou fantazii, avšak ukázalo se, že vymyslet jméno, aby začínalo konkrétním písmenem, činí některým dětem potíže.

Začátkem května se děti dověděly, že se mládě kobylce Báře již narodilo a že je to hřebeček. Děti se těšily, až mládě trochu zesílí a bude se moc vydat za dětmi na zahradu. Mezitím pro něj kreslily obrázky a současně zcela spontánně pro hříbě začaly vymýšlet také různá přání. Spontánnost, fantazie a nadšení dětí vedlo i nás dospělé k dalším nápadům. Křest hříběte probíhal koncem května na naší přírodní zahradě. V domluvený den, kdy se měla tato akce uskutečnit, nám přálo krásné slunečné jarní počasí. Vše potřebné jsme si s dětmi připravili v zahradním altánu. Na provázek natažený z boku altánu jsme s dětmi připevnili všechny jejich výkresy, které pro hříbě nakreslily, křestní list s přáními od dětí, a především nesměl chybět seznam jmen vybraných pro hřebečka.

Čtěte také: Příroda ČR pro nejmenší

Průběh křtu hříběte

Paní Koubková, majitelka jezdeckého oddílu, přivedla na zahradu kobylku Báru a její mládě. Nejprve dětem krátce vyprávěla o narozeném hřebečkovi, kterého si děti prohlížely a opatrně hladily jeho i kobylku Báru, a pochválila děti za krásné obrázky, které malému koníkovi nakreslily. Následoval výběr jména, který probíhal hlasováním. Jednotlivá jména jsme rozvěsili na různá místa na zahradě a přečetli jsme je znovu dětem. Každé dítě si stouplo ke jménu, které se mu nejvíce líbilo. Ukázalo se, že nejvíce dětí se postavilo ke jménu Buráček, a bylo tedy rozhodnuto. Vybrané jméno jsme dopsali na křestní list a nastal samotný akt křtu. Děti se postavily do řady a každé z nich hříbě postupně pokropilo prstíky vodou z kyblíčku. Když byl Buráček pokřtěn, přečetli jsme také přání od dětí, která byla zajímavá a srdečná, například: aby se koníkovi líbilo u nás na zahradě, aby se neztratil od maminky, aby uměl skákat přes překážky, aby byl zdravý a pěkně rostl apod. Děti velmi zaujal celý proces přípravy a průběh křtu hříběte a je velmi pozitivní, že je to kontinuální proces.

Jak již bylo zmíněno, děti často pozorují koně na zahradě mateřské školy. Nyní mohly pozorovat také již malého hřebečka Buráčka, sledovat ho, jak pobíhá s ostatními koňmi, jak roste a nosily mu občas nějaké pamlsky. S místními spolky spolupracuje naše mateřská škola již několik let, což svědčí o pozitivním přínosu obou stran. Všechny připravované činnosti jsou pro děti zdarma, což dokládá zájem spolků spolupracovat s mateřskou školou a zároveň se tímto způsobem prohlubuje a zhodnocuje jejich součinnost v místní komunitě. Dalším bonusem je skutečnost, že členové místních spolků mohou dětem předat některé své specifické znalosti, dovednosti a zkušenosti, vyplývající z jejich profese nebo zájmové činnosti a zároveň jsou činnosti s dětmi obohacující i pro členy spolků. Tuto spolupráci si chválí také rodiče dětí a snaží se v rámci možností pomoct například při organizaci nějaké akce, často také nosí do mateřské školy potravu pro koně (například suché pečivo, ovoce apod.), které majitelům jezdeckého oddílu předáváme.

Naše mateřská škola se snaží dětem co nejvíce přiblížit životní prostředí. Obrovskou výhodou výchovné práce v MŠ je, že jako paní učitelky máme možnost dětem otevřít oči, rozšířit obzory a pomoci jim „přijít přírodě na chuť“.

Školní zahrady jako přírodní učebny

Centrum tvoří přírodní zelená učebna, kde budou probíhat především aktivity vzdělávací. Úpravy školní zahrady na pracovišti Bílkova se odvíjely od funkčního využití prostoru školního hřiště tak, aby zeleň i hrací prvky plnily funkci estetickou i vzdělávací. Dětem bude umožněno pozorovat změny na zahradě, proměnu a vývoj, přírody v každém ročním období.

Zajímavým prvkem je mokřadní jezírko s pozorovacím molem, pozorovací dlaždice Život pod zemí nebo „broukoviště“. Broukoviště je vytvořeno tak, aby sloužilo jako obydlí organizmů vázaných na mrtvé dřevo. Je zdůrazněno vytváření vztahu dětí k živé a neživé přírodě.Cílem projektu je, probudit v dětech vztah k přírodě a k životnímu prostředí, naučit je jej chránit.

Čtěte také: Inspirace pro rodinnou dovolenou v přírodě

Projektové dny a aktivity

V rámci projektových dnů, se snažíme dětem představit praktické činnosti, povolání nebo řemesla, se kterými děti v dnešní době nepřicházejí do častého kontaktu. Projektový den je vždy veden odborníkem, zabývajícím se konkrétní činností. Pro děti je připraven zajímavý program, tak aby děti, co nejvíce zaujal, bavil a přímým prožitkem se naučily něco nového. Tato akce se týká všech pracovišť MŠ Sedmikráska.Společná akce pro všechny děti i z odloučených pracovišť. Děti se sejdou v areálu MŠ Železničářská, která se na den promění v ČARODĚJNICKOU ŠKOLU. Pro děti je připravený velmi zábavný program s úkoly, které děti se zaujetím plní.Třída nejstarších dětí často vyjíždí mimo MŠ, kde objevují rozmanitost a krásu přírody či zajímavosti našeho města. Také se tato třída účastní nejrůznějších soutěží. Dále se tato třída věnuje cílené spolupráci se základní školou. Děti se jdou podívat na výuku v 1. třídě.

Koloběh vody v přírodě

Následující článek přináší inspiraci k aktivitám dětí v mateřské škole na téma koloběh vody v přírodě. Aby děti tomuto tématu dobře porozuměly, dokázaly si jej představit a pochopit, je velmi důležité jej správně uchopit. Nejlépe tak, že si budou moci dané téma co nejvíce prožít.Téma jim krásně přiblíží pohádkový příběh „O dešťové kapičce“ či krátká rýmovaná pohádka „O kapičce“, které dětem názorně ukážou, jak probíhá koloběh vody v přírodě. Pohádkový příběh, jako součást dětského světa, děti zaujme. Pro důkladnější vysvětlení daného tématu pak použijeme fotografie a krátká videa. Následně učitelka s využitím fotografií a obrázků (může použít fotografie/obrázky nebo multimediální prezentaci na interaktivní tabuli) podává dětem základní informace na téma koloběh vody v přírodě. Cílem je podrobněji seznámit děti s tématem.

Děti představují kapky vody. Nejprve pomalu pobíhají po prostoru herny. Učitelka říká, co prožívá kapička vody, a ukazuje dětem a slovně komentuje činnost, kterou mají vykonat. Učitelka říká: „Vyjde sluníčko, které kapičky vody zahřívá. Kapičky se zastaví a nechají, ať na ně padají sluneční paprsky. Voda se odpařuje do vzduchu, nejprve se vypařuje pomalu (napodobujeme stoupání kapek do vzduchu a poskakujeme snožmo na místě), pak se vypařuje čím dál rychleji (nyní poskakujeme snožmo na místě rychleji). Nyní je ve vzduchu spousta vodních kapek, které se začnou spojovat a vytvoří mrak. Také my se začneme sdružovat do dvojic a tyto dvojice se pomalu spojují, až vytvoří tady na koberci oválný mrak. Mrak se pomalu pohybuje po obloze, proto se i my začneme jako ten mrak pomalu točit dokola. Najednou začne do mraku foukat vítr, proto se náš „mrak“ točí rychleji a rychleji. Mrak je najednou plný vody, proto se náš „mrak“ zvětšuje, zvětšuje, až praskne (pustíme se), a začne pršet.

Když děti leží na koberci, můžeme této chvíle využít k relaxačnímu cvičení. Vhodná je například relaxace spojená s tématem vody. Může to být relaxace při poslechu vážné hudby, například úryvku ze symfonie Vltavy od Bedřicha Smetany.

Školka v přírodě

Datum 17. 7. Učíte ve školce a hledáte zajímavé inspirace pro svou práci? Ondřej Koželuh je učitelem ve školce, ale v současné chvíli především lektor DVPP, který píše i velmi zajímavé a inspirující knihy. Do rukou se mně dostává kniha s názvem Školka v přírodě. Velmi zábavnou formou se dozvíte, jak lze naplánovat školku v přírodě od A až do Z a realizovat ji do posledního puntíku. Ondřej Koželuh ve své knize Školka v přírodě shrnul veškeré aspekty, které musíte vít v potah, než na takovou školku v přírodě s dětmi vyrazíte, co je třeba vše zařídit, na co nezapomenou, ale i na co se hlavně dát pozor. Jeho kniha je jakýsi deník od pondělí až do pátku, kde se podíváte na běžný den na školce v přírodě kdesi na Šumavě. Autor zde líčí své vlastní zkušenosti, které zažil s dětmi a učitelkami z mateřské školy, co lze naplánovat, ale i co naplánoval sám život. Kniha se nese ve velmi veselém duchu, zároveň ale nabízí inspiraci i potřebné informace pro úspěšnou a bezpečnou akci.

Čtěte také: Nápady pro aktivity s dětmi v přírodě

Zážitková pedagogika je samostatná oblast pedagogiky, která má svou teorii a principy. Využívá pro učení navozování, rozbor a reflexi prožitkových událostí, za účelem získání zkušeností přenositelných do dalšího života. Díky emocím si děti zážitky lépe zapamatují. Může probíhat v různých formách. Prožitkové učení je definováno jako učení založené na přímých zážitcích dítěte, na učení se v autentických situacích nebo situacích blízkých reálnému životu.

Aktivity mimo MŠ jsou např. plávání, bruslení, cvičení, dopravní hřiště, divadlo, koncerty, muzea, galerie, knihovna, kino, výlety, či školka v přírodě.

Kniha se mně velmi líbila a její čtení jsem si užívala od začátku až do konce. Velmi mě baví osobitý humor Ondřeje Koželuha a přečetla jsem už několik jeho knih. Taktéž jsem se zúčastnila i několika jeho webinářů z oblasti předškolní pedagogiky. Myslím si, že má velký dar předávat pedagogům své zkušenosti. Knihu ocení učitelky mateřských škol, taktéž i jejich ředitelky, jelikož se v ní mohou inspirovat při přípravě školky v přírodě. Je psaná velmi srozumitelně, s příjemný humorem i nadhledem na práci učitelky v mateřské škole. Učitelky knihu pochopí hned, laici si počtou, ale některé zákonitosti jim budou unikat, jelikož práce v mateřské škole je mnohdy nedoceněná a možná si mnozí z nás neuvědomují, jak je velmi důležitá.

Školní vzdělávací program

Školní vzdělávací program zahrnuje všechny vzdělávací oblasti RVP PV a směřuje k vytváření a rozvíjení klíčových kompetencí u dětí. Zabývá se vzájemnými vztahy v přírodě, vztahem člověka k přírodě a vztahy mezi lidmi navzájem. Snaží se upozornit na to, jak náš život a životní styl ovlivňují přírodu a životní prostředí, má přispět k získání vědomí, že jsme součástí přírody, kterou potřebujeme k životu.

Seznamuje děti s tradicemi své obce a regionu, ve kterém žijeme. Program vychází z konkrétních podmínek a možností školy, regionu, do kterého patříme, potřeb dětí a požadavků rodičů. Dětem nabízí aktivity a činnosti, které rozvíjí jejich pohybovou zdatnost, zdokonaluje jejich pohybové dovednosti. Je zaměřen na všestranný rozvoj dítěte, jeho učení a poznávání života prostřednitvím změn v přírodě behem celého roku. Po ukončení docházky do MŠ si dítě uvědomuje svou závislost na přírodě, chce být její součástí a dokáže alespoň částečně předvídat dopady svého jednání. Cítí se být zodpovědné za své činy a chování. Je připraveno se učit novým věcem, řešit problémy, dokáže samostatně uvažovat a jednat.

Proč je pobyt v přírodě prospěšný?

Když se někoho zeptáte, zda je podle něj pobyt v přírodě prospěšný pro zdraví dítěte, samo sebou automaticky kývne na souhlas. Všichni nějak víme, že zelená barva uklidňuje. Už naše babičky nám říkaly, že nám pobyt na čerstvém vzduchu prospěje. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po deseti tisíce let vyvíjeli. V minulosti byli lidé už od narození v přímém propojení s okolním prostředím. To, jakým způsobem dokázali naši předkové v přírodě existovat, zajišťovalo jak jejich přežití, tak do velké míry utvářelo jejich osobnosti. Proces identifikace s přírodou probíhá i dnes, ale změnily se vnější podmínky. Procesem socializace se napojení na přírodu zmenšuje a poznávání sebe sama se stává od přírody odděleným procesem. Úplné oddělení dítěte od přírody může mít dokonce vážné následky.

Americký spisovatel Richard Louv reaguje na informace, že děti dvacátého prvního století tráví výrazně méně času v přírodě oproti minulým generacím. Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění. Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností.

V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Dosavadní empirické studie se snaží ověřit, že přírodní prostředí představuje pro děti příhodný prostor, který je přirozeně vtahuje a umožňuje jim volně zkoumat a objevovat, což pozitivně přispívá k jejich dlouhodobé duševní pohodě.

Výhody aktivního zapojení dětí v přírodě

• Zvyšuje míru dětské fyzické aktivity
• Zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti
• Podporuje kognitivní a sociální kompetence
• Má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou

Nejvíce probádanou oblastí je vliv bezprostředního kontaktu s přírodou na obnovu pozornosti. Už jen procházka parkem má prokazatelný vliv na snížení mentální únavy. Hlavním důvodem je pocit odpoutání se od běžných starostí, kdy na chvíli můžeme zapomenout na veškeré povinnosti. Když jsou děti v přírodě, zapojují jiný typ pozornosti než při plnění běžných úkolů. Přímá pozornost dítěte se rychle vyčerpává. Když se dítě musí soustředit na jasně ohraničený předmět nebo strukturu, je neustále jednosměrně zatěžováno. Charakter přírody umožňuje pozornosti volně klouzat a přesouvat se z jednoho podnětu na druhý. Uslyší zacvrlikat ptáka, uvidí veverku, sebere ze země oválný kamínek nebo klacík se zajímavou strukturou dřeva.

Stejné doklady prospěšného vlivu přírody na mentální obnovu platí i u dětí s diagnostikovanými poruchami pozornosti. Už dvacetiminutová procházka v parku měla prokazatelný vliv na snížení symptomů u dětí s diagnózou ADHD.

Hra je s pobytem dítěte v přírodě úzce spjata a je těžké od sebe tyto dva fenomény oddělit. Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Příroda je otevřené a neustále se měnící prostředí, kde je možné zažívat svobodu, nespoutaný pohyb a kontakt s přírodními prvky, které podněcují dětskou představivost a naplňují dětskou potřebu neustálého objevování. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama. Pokud je dětem dovoleno samostatně řídit hru, trénují dovednosti potřebné pro rozhodování, mohou se posouvat vlastním tempem, objevují oblasti svého vlastního zájmu.

Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu.

Vědci nejlépe probádaným prostředím jsou prostory v okolí školy a školního hřiště. Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech. Výzkumy dokumentují, že školy využívající své okolí jako přirozený rámec pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejen v přírodních vědách a matematice, ale také ve čtení a psaní či společenských vědách.

Rizika a bezpečnost

Velkým benefitem a zároveň bariérou v kontaktu dětí s přírodou je vnímaná míra rizika. Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí. Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních. Zažívá nejen překonávání výzev, ale i důsledky svého jednání: pocity úspěchu a štěstí, kdy je výzva zdárně překonána a došlo k osvojení nové dovednosti, případně poučení o vlastních limitech a rozvíjení smyslu pro to, co si může dítě dovolit. Pokud budeme minimalizovat rizikové situace, děti nebudou vědět, jak si s nepředvídatelným prostředím poradit a nebudou mít dostatečnou důvěru, že dokážou překonat překážky vlastním způsobem.

S postupným vývojem dítěte a zvyšujícími se schopnostmi pohybu se způsoby využívání prostoru v přírodě mění. Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Mimoděk se rozvíjí jejich hrubá i jemná motorika. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Mohou v ní hloubat, zkoumat, objevovat, schovávat se. Zdolávají výzvy a testují vlastní hranice. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.

Co si představit pod pojmem příroda?

Často zmiňuji slovo příroda nebo přírodní prostředí. Každý z vás si pod těmi slovy zaručeně něco představí, s velkou pravděpodobností ale nebudete mít na mysli totéž. Někdo má s přírodou spojenou představu divočiny, kam lidská noha několik let nevstoupila. Někomu zase stačí zahrádka za domem, nebo procházka do blízkého parku. Přírodu bez zásahu člověka byste u nás v dnešní době hledali jen stěží. Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití. Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají.

Jak je uvedeno výše, kontakt s přírodou má prokazatelné pozitivní účinky na zdravý vývoj dítěte. Kromě věku, kterému je potřeba přizpůsobit typ aktivity, hraje svou roli také pohlaví. Chlapci preferují větší skupinky a hry s jasně danými pravidly, zatímco dívky dávají větší prostor své fantazii a nestrukturovaným hrám. Venkovské děti mají většinou více možností a volnosti pohybu než děti žijící ve městě. Zaručeně největší vlivem je ale postoj rodiče, případně pedagoga. Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat.

Strach rodičů je jednou z největších bariér, které stojí mezi dítětem a jeho volným pohybem v přírodě. Vnímání (ne)bezpečnosti pro dítě, strach z jeho zranění a další faktory vedou rodiče často k omezování toho, co dětem dovolí venku dělat. Nebo většinu volného času tráví v interiéru s narůstajícím technologickým vybavením, bez primární zkušenosti kontaktu s přírodou. Nechci nijak snižovat potřebu rodičů, aby jejich děti byly zdravé a v pořádku. Pokud jim ale neumožníme objevovat svět na vlastní pěst a samostatně testovat své hranice, svět pro ně nikdy nebude bezpečným místem, ve kterém si s každou situací dokážou poradit.

Současné technologie nabízí řadu simulovaných prostředí, které umožňují zažívat přírodu přímo doma. Přestože přinášejí řadu zážitků a osvojených dovedností, postrádají zapojení všech smyslů, které je možné zažívat pouze v reálné přírodě venku. Často také odkazují na exotické oblasti, nebo přírodu různě modulují. Dítě si pak není vědomo toho, jaké rostliny může vidět běžně za domem a jak vypadá jeho nejbližší okolí.

Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Když vezmeme v úvahu, že jsou do toho započítány i cesty do školy a zpět a čas strávený venku o víkendu, můžete si sami odpovědět, zda vám to připadá hodně nebo málo. Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí. Nabízí nám dostupné prostředky, které můžeme využívat a je jen na nás, zda tomu tak opravdu bude.

tags: #jak #často #s #dětmi #do #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečný odpad: Azbest a břidlice
• Informace o kancelářských plastových koších
• Proces dusíkového cyklu
• Licence pro likvidaci elektroodpadu v ČR
• Dobrodružství v přírodě