Jak vyrobit pec v přírodě: Podrobný návod

Chcete si péct vlastní chléb či domácí pizzu v přírodě? S trochou úsilí si můžete postavit pec z hlíny a kamení, která vám umožní připravovat lahodné pokrmy pod širým nebem. Výpal keramiky v přírodě je sice náročnější, ale o to zajímavější tábornická dovednost. Výhodou horizontální pece je snadnější možnost ohlídat šetrný průběh výpalu.

Hledání vhodného místa a získání materiálu

Nejdříve je třeba najít vhodné místo pro stavbu pece. Nejlepší umístění je v mírném svahu, kde půjde dobře vykopat zahloubená část pece a ušetří se také velká část zadní a boční klenby. Stavba pece zabere většinou několik dní. Je třeba získat dostatek dřeva na konstrukci pece i na topení a větší množství hlíny.

Konstrukce pece

Konstrukce horizontální pece spočívá hlavně ve výstavbě klenby nad zahloubenou částí pece. Vlastní pec má zhruba obdélníkový půdorys, kde v horní zahloubené části je vyvýšené místo, kde jsou při výpalu naskládané nádoby, pak následuje jízek (schod) a topeniště s mírnou prohlubní.

Příprava hlíny

Jílovitá hlína pro stavbu pece nemusí být nijak jemná, čistá ani zbavená drobných kamínků. Je však třeba ji řádně zpracovat s vodou do mazlavé konzistence vhodné k zamazávání či obalování prutů kostry.

Prutová konstrukce klenby

Pokud zvolíme prutovou konstrukci klenby, postupujeme tak, že základní pruty ohýbáme a zapichujeme do země po obvodu pece. Takto vzniklou kostru dále zahušťujeme proplétáním dalších prutů. Pruty roštu pak obalujeme hlínou, do které je možné přidat předem namočené seno či trávu, hlína pak lépe drží na konstrukci pece. Nejprve obalíme křížení prutů, hlínu přitlačujeme co nejpevněji, aby neopadávala ani neodstávala od kostry. Pokud budou pruty obalené špatně, vyhoří dříve než se klenba vypálí a klenba se propadne. V zadní horní části pece necháme otvor pro komín. Musí být tak velký, aby jím šly do pece naložit nádoby. Při výpalu ho pak částečně zakryjeme kamenem.

Čtěte také: Výroba louče

Dokončení stavby a sušení pece

Tím je stavba pece hotová. Hotovou pec necháme pár dní prosychat a občasným mírným zatopením schnutí pomáháme.

Alternativní konstrukce pece z kamení a hlíny

Postavit pec z kamení a hlíny není složitou záležitostí, jde především o výdrž a preciznost, jednomu celá stavba zabere tak den a půl. Začneme s vyznačením kruhu o průměru 80 cm, ten si vyložíme placatými kameny. Nad kruhem zkonstruujeme pomocí ohebných větví (např. z vrby jívy) a provázků kupoli o výšce 40 cm, která nám bude držet tvar. Pak už jen klademe podél kupole kameny a vše vymažeme jílovitou hlínou. Nezapomene na otvor pro vkládání dřeva i pokrmu a na druhé straně (ve vrchní části) na komín. Pec necháme vysušit den až dva (podle počasí), v peci pak rozděláme oheň, vyhřejeme kameny, následně žhavý popel vymeteme, vložíme pokrm a utěsníme oba otvory. Pečeme.

Výpal keramiky v peci

Za běhu let se měnil tvar i zdobení keramiky, a to natolik významně, že dle typů keramiky dnes kultury pravěkých lidí rozlišujeme. Keramika samozřejmě našla nejširší uplatnění při běžné denní potřebě, jako nádoby varné, jako zásobnice, ale též jako nádoby kultovní a rituální či popelnice (urny). Z hlíny se modelovaly i figurky, dokonce ještě dříve než nádoby - vůbec nejstarší výrobky na světě z pálené hlíny pocházejí z Dolních Věstonic - jedná se o lidské a zvířecí sošky a jsou staré více než 25 tisíc let.

Příprava hlíny pro keramiku

Pro výrobu keramiky používáme přírodní jíl, získaný nejlépe z povrchu, kde na něm pracovalo počasí. Je-li jílovina nakopaná z hloubky, je třeba nechat ji nechráněnou venku zpracovávat počasím po dobu asi jednoho roku, jinak se zvyšuje nebezpečí popraskání výrobků při výpalu. Kupovaná hlína bývá častým zdrojem problémů (naprosto nevhodná je například šedá modelovací sochařská hlína či kaolin). Hlínu je nutné napřed důkladně zpracovat, odstranit kamínky a prohníst, aby připomínala hodně husté těsto.

Tvorba nádob

Poněvadž hrnčířský kruh je až novějším objevem - na našem území jej poprvé použili až Keltové - budeme se věnovat, byť stručně, technologii starší a jednodušší. Menší nádoby stačí vytahovat a vytlačovat prsty z hliněné koule. Větší nádobu budujeme z pásků, které lepíme na sebe, důkladně zahlazujeme mezery mezi nimi a postupně tak získáváme tvar nádoby. Dbáme přitom na to, aby šířka stěny nepřesahovala 1 centimetr. Často se stane, že zvláště u misek nádoba poklesne a tvarem se více blíží placce. Ouška a další výčnělky (ozdoby) vytvarujeme zvlášť a pečlivě přilepíme. Až získáme hrubý tvar nádoby, zbývá ji jen pečlivě vyhladit a připravit se na zdobení. Povrch lze ozdobit rytím, vypichováním či vytlačováním, přičemž používáme dřevěná či kostěná zdobítka. Pro hlazení a leštění nádob jsou nejvhodnější oblázky.

Čtěte také: Jak na beton

Sušení nádob před výpalem

Před výpalem je nutno nechat nádoby 7 - 14 dní důkladně proschnout, voda by se jinak začala v nádobách po vložení do pece prudce vypařovat a nádoby by popraskaly. Nádoby sušíme nejprve ve stínu a teprve po několika dnech je můžem dát na přímé slunce.

Výpal v otevřeném ohništi

Pro výpal můžeme vybrat jako nejjednodušší variantu otevřené či zahloubené ohniště, které je vhodné pro menší množství keramiky a je také méně obtížné na přípravu. Vždy zůstane ale pravidlem, že čím jednodušší je výpal, tím větší je nebezpečí pro výrobky. Výpal vždy začínáme pomalu, aby voda stačila malými póry odcházet. V otevřeném ohništi dosáhneme nejvýše teploty 500-600 stupňů Celsia, hlína v ohništi ztvrdne a je odolná vůči vodě, což plně postačí třeba pro figurky. Není-li však nádoba vypálená na teplotu 1000 stupňů (čehož tedy nedosáhneme v otevřeném ohni), pak bude prosakovat. Jedině po delším užívání a vaření se zanesou její póry a nádoba přestane prosakovat. Chceme-li tedy mít nádoby ihned použitelné, musíme zvolit pokročilejší metody výpalu a postavit pec milířovou či roštovou.

Výpal v roštové peci

Na táboře v červnu 1999 jsme úspěšně provedli výpal v roštové peci. Konstrukce roštové pece je doložena z pravěkých vykopávek. Topeniště této pece je úplně odděleno od prostoru pro nádoby, což zajišťuje bezpečnější výpal (nádoby se nemohou dostat do styku s palivem a poškodit se). Pec je dobré stavět ve svahu, čímž se ušetří velká část zadní a boční klenby. Pec je třeba orientovat směrem proti větru a základy prokopat tak, aby k topeništi byl dobrý přívod vzduchu. Šířka základů se řídí požadovanou velikostí pece, naše měla v průměru asi jeden metr. Topeniště je rozděleno na dvě části. Nad topeništěm se totiž staví rošt, který by nevydržel bez střední příčky, o kterou se opírá. Dalším krokem je vytvoření roštu. Rošt musí být poměrně pevný, jelikož na něm budou spočívat nádoby při výpalu. Kostru roštu stavím z lískových prutů. Na přendí stranu roštu, na které bude později stát část klenby, použijeme podlouhle ploché kameny, kterým říkáme překlady. Pruty roštu je třeba ze všech stran obalit hlínou. Pokud budou pruty obalené špatně, vyhoří dříve než se rošt vypálí a rošt se propadne. Jílovitá hlína nemusí být ani zdaleka tak jemná jako na stavbu nádob, přesto je třeba ji řádně zpracovat (nejlépe asi šlapáním). Dále vytváříme z hlíny smíchané s trocho trávy jekési knedlíky, kterými pruty postupně obalujeme. Nejprve obalíme křížení prutů a poté zbytek. Z lískových prutů vytvoříme také kostru klenby pece. Ta musí být hustší než kostra roštu. Základní pruty ohýbáme a zapichujem do stěn pece. V zadní horní části pece necháme otvor pro komín. Pozor - musí být tak velký, aby jím šli do pece naložit nádoby. Kostru klenby je nutné obalit hlínou. Rovněž musí být obalena ze všech stran, jinak při výpalu spadne. Postup je stejný, jako při obalování roštu. Nenecháváme v ní však díry jako u roštu. Neděláme celou klenbu najednou. Obalíme jen spoje prutů a necháme chvíly odeschnout. Poté doděláme kostru a zase necháme chvíli schnout. Nakonec ucpáváme díry mezi obalenými pruty.

Průběh výpalu v roštové peci

Nádoby naskládáme do pece komínem. Dáváme je do sebe, aby se šetřilo místem, výpalu to nevadí. Pokud máme nějakou „bombu“ tj. nádobu která možná praskne, dáme ji raději někam do rohu či do pevné nádoby, aby při případném prasknutí nepoškodila ostatní. Ve větších nádobách můžeme provádět i redukční výpal (bez přístupu vzduchu). Redukčně pálené nádoby mají trvale černou barvu. Nádoby které chceme pálit redukčně naskládáme do větší nádoby či mufle a zasypeme zakuřovadly (seno + saze). Velkou nádobu poté uzavřeme např. Celý výpal trvá asi 4 hodiny. První půl hodinu topíme velmi mírně,pak postupně zvyšujeme teplotu. V poslední hodinu se snažíme pec rozjet na co nejvyšší teplotu. Dobré je použít na závěrečnou část výpalu nějaké tvrdé dříví, které má velkou výhřevnost. Poté, co se v peci přestane topit, nádoby ještě dlouho svítí. Když žár trochu poklesne, zakrejeme komín a topeniště kameny aby pec nevychládala tak rychle.

Pečeme v přírodní peci

Pokud nemáte k dispozici troubu či pec, nevadí. Založte veliký oheň tak, aby z něj zbylo hodně žhavého popelu / uhlíků a připravte z klasického kynutého těsta a náplně (povidla, tvaroh, …) „Honzíkovy buchty“. Ty pak skládejte na vymazané víko od kotlíku, též i hrany buchet mažte tukem, aby se neslepily. Poté přiklopte kotlík na víko a vložte do rozžhaveného popelu, kotlík popelem důsledně přikryjte. Pečte přibližně hodinu. Stejným způsobem lze v kotlíku upéct na puťáku i výborný chleba.

Čtěte také: Jak si vyrobit padák pro raketu

Pečení chleba v peci

Postavte si na táboře vlastní chlebovou pec a vyzkoušejte pečení chleba. Chléb patří bezpochyby k základům nejen táborové kuchyně. Možná vás překvapí, že první počátky pečení chleba spadají již do mladší doby kamenné. Zkuste si na táboře upéct vlastní chleba. Stavba pece, zpracování těsta i vlastní pečení je určitě zajímavou náplní, nemluvě o výborné chuti čerstvého chleba (když se dílo podaří). Chlebová pec je kamenná či hliněná kopule s kouřovým otvorem či bez něj, která má podlahu vymazanou hlínou. Pec funguje na principu akumulace tepla. Pec nejprve roztopíme a její stěny (hliněné/kamenné) akumulují teplo. Poté oheň i uhlíky kompletně vymeteme, vložíme chléb a pec uzavřeme. Nám se pro pečení chleba v přírodních podmínkách nejlépe osvědčil typ slovanské chlebové pece, kterou stavíme z kamenů spárovaných hliněnou mazanicí. Technologie stavby je podobná, jak při stavbě pece keramické. S výškou pece se zvyšují nároky na roztopení, proto zpočátku dělejte pec spíše nižší.

Recept na chlebové těsto

Receptů na chlebové těsto najdeme na internetu nepřeberné množství, z různých druhů mouky a s různými přísadami. Vyberte si podle vlastních představ a chutí, základem je hladká pšeničná nebo žitná mouka a jejich různé kombinace. Pro jednoduché pekařské začátky je možné použít místo kvásku droždí. Na uvedené množství půl kila mouky to bude cca sáček sušeného droždí (nebo půl kostky čerstvého) a lžička cukru. My jsme dělali kvásek předem jako řídké těstíčko z trochy mléka, mouky, sušeného droždí a lžičky cukru. Při zpracování těsta je důležité lít kvásek a pak vodu do promíchané směsi mouky, soli a kmínu. Nejlepší je udělat v hromádce mouky ďolík a v něm rozmíchávat postupně kvásek a vodu (neutopit!). Těsto nesmí být řídké. Pak vše čistýma rukama dobře propracujeme, což zabere méně zkušeným dost času (klidně 20 minut). K řídkému můžeme přidat trochu mouky a k moc tuhému zase trochu vody. V peci pečeme spíše menší chlebové bochánky, lépe se propečou. Těsto tedy rozdělíme na bochánky asi po 200 - 300 g (z půl kila mouky vyjdou tři bochníčky) a dáme na teplé místo asi na hodinu kynout. Před sázením chleba těsto ještě párkrát prohníst a můžeme péct.

Pečení chleba v peci

Pec roztápíme asi hodinu, aby stěny mohly naakumulovat dost tepla. Pak vymeteme hořící dřevo i žhavé uhlíky a na hliněnou podlahu vhodíme trochu mouky - začne-li hnědnout je teplota pece správná a můžeme začít sázet chléb. Začne-li prudce černat, chvíli počkáme. Bochánky chleba podsypeme moukou, abychom je ochránili před připálením. Následně dobře uzavřeme vstupní (a kouřový, pokud máme) otvor. Obvykle ho zakryjeme vhodným kamenem a spáry zamažeme předem připravenou hlínou. Chléb pečeme asi půl hodiny. Pak odkryjeme vstup do pece a bochníky pomašlujeme slanou vodou, aby vznikla dobrá kůrka. Chléb je hotový. Celý postup je potřeba odladit pro konkrétní pec, čas potřebný na roztápění pece i upečení chleba se může lišit.

Kontrolní pečení pod kotlíkem

Jako kontrolní postup k pečení v peci můžeme přímo na táboře zkusit současně pečení pod kotlíkem. Ve větším ohništi rozděláme předem oheň, ke kterému přidáme uhlíky vybrané z pece. Přihodíme pár polínek a necháme si stranou jeden kontrolní bochánek těsta. Jakmile uzavřeme chlebovou pec a chleba se už peče, rozhrneme uhlíky k okraji ohniště, podobně jako v peci posypeme dno ohniště moukou, položíme pecen, přiklopíme kotlíkem a kotlík úplně zahrneme žhavými uhlíky (aby nekoukal). Za mírného přikládání pečeme 15 minut. Pak zkontrolujeme pečení (jestli se chleba nepálí), potřeme chléb vodou se solí, přiklopíme, pokryjeme kotlík opět uhlíky a dopékáme dalších 15 - 25 minut. Kontrolní chleba je hotový dřív, můžeme ho porovnat s tím z pece. A jindy zase trochu nedopečený.

Každá zkušenost posouvá k dobrému cíli a stojí za to vydržet. Chlebová pec nemusí sloužit pouze k pečení chleba. Pro masožravce doporučujeme vyzkoušet kuřata, žebra či koleno.

tags: #jak #vyrobit #pec #v #prirode #navod

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu
• Chata Doubravka: školy v přírodě
• Studium sociální ekologie
• Jak recyklovat kabely
• Postup vytyčení hranic