Nástroje pro zlepšení environmentální bezpečnosti

Zavedení systému environmentálního managementu podle normy ISO 14001 ve strojírenských podnicích není jen o splnění legislativních požadavků. Může přinést mnoho výhod, jako jsou snížení nákladů, zlepšení vztahů s komunitou nebo zvýšení konkurenceschopnosti na trhu. Každý podnik má možnost najít své vlastní cesty, jak přispět k ochraně životního prostředí, zvýšit svou efektivitu a zároveň posílit svou pozici na trhu.

Příklady environmentálních nástrojů v praxi

Implementace systému environmentálního managementu (EMS) a nástrojů čistší produkce se projevuje v mnoha konkrétních krocích, které podniky realizují. Následují příklady takových opatření:

• Jeden podnik zavedl systém recyklace vody, který umožňuje její opětovné použití ve výrobě.
• Podnik přechodem na obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární panely, snížil své emise CO2 o 40 % během pěti let.
• Společnost investovala do zelené střechy a systému pro zachytávání dešťové vody.
• Zavedení tenčích obalů z recyklovaných materiálů snížilo spotřebu plastů o 40 %.
• Společnost pořádala workshopy a dny otevřených dveří, kde prezentovala své environmentální iniciativy.

Čistší produkce a její zabezpečování v praxi

Čistší produkce je preventivní strategie, která se zaměřuje na minimalizaci negativních dopadů průmyslové činnosti na lidské zdraví a životní prostředí. Lze ji realizovat v každém průmyslovém odvětví bez ohledu na velikost či charakter podniku. Hlavními motivy pro zavedení čistší produkce jsou environmentální a ekonomické faktory. Mezi konkrétní přínosy patří snížení produkce odpadů, možné zlepšení kvality výrobků, úspory na poplatcích za znečišťování, zlepšení postavení podniku při jednání s úřady a zlepšení environmentálního image podniku.

První programy čistší produkce z počátku 90. let 20. století byly zaměřeny na nahrazování toxických a nebezpečných látek za bezpečnější. Projekty zaměřené na proces se začaly uplatňovat cca o pět let později, a terciární sektor byl zahrnut v druhé polovině 90. let. Norma ISO 14001:2004 klade ještě větší důraz na využívání nástrojů strategie prevence, tak aby se snížily negativní environmentální dopady. Rovněž článek 4.2. normy požaduje program(-y) pro předcházení znečištění.

Nástroje čistší produkce lze rozdělit na procesové a výrobkové. Výrobkové nástroje mají účinkem přesáhnout hranice podniku oběma směry, tj. k dodavatele i odběratele. Výrobkové nástroje s sebou nesou i změnu ve výrobním procesu. Zákon č. 185/2001 Sb. v § 10 odst. 1 mimo jiné stanovuje, že odpady musí být využity v souladu se zákonem a se zvláštními právními předpisy. Metodiky čistší produkce jsou založeny na minimalizaci produkce nebezpečných odpadů. Cílem čistší produkce je minimalizovat zbytečné výrobní ztráty. Ztráty často vznikají špatným stavem anebo prací výrobních zařízení. Důležitou součástí čistší produkce je navracení odpadů, které má však ve smyslu čistší produkce jen malý význam. Důraz je kladen na minimalizaci vstupů vstupujících do výrobního procesu podniku.

Čtěte také: Znečištění přírody: podrobný přehled

Projektový přístup k čistší produkci

Každý environmentální program - projekt má své zákonitosti. Aby mohlo být skutečně dosaženo očekávaných výsledků, je nutné je dodržet. V případě, že se zákonitosti nedodrží, nevyužijeme celý prevenční potenciál a nedosáhneme očekávaných výsledků. Mezi základní kroky patří plánování, určení potřebných zdrojů (lidských, časových a finančních) a projektové řízení. Pro plánování projektů lze využít různé metody, například soubor v Excelu.

Mezi faktory ovlivňující emise v podniku obecně patří: charakter výrobku, vybraná technologie, stroje a zařízení, suroviny, dodržování výrobních postupů, organizace práce, pracovníci podniku a systém řízení podniku. Realizace možností čistší produkce v podniku by měla být prováděna pracovníkem podniku, který je s problematikou dobře obeznámen a má potřebné znalosti. Tento pracovník by měl být nezávislý v rámci podnikové subordinace a měl by mít možnost nezávisle rozhodovat. Alternativou je externí poradce (konzultant), který bude projekt rozbíhat. Po stanovení cílů podniku je možné přistoupit k tzv. předběžnému hodnocení, které zahrnuje identifikaci a analýzu odpadů, stanovení priorit řešení a vymezení rozsahu prováděného projektu. Pro získání potřebných údajů je nutné vyžadovat od příslušných zaměstnanců potřebné údaje. V této fázi se osvědčuje zapojení nezávislého odborného konzultanta.

Důležitou součástí je zmapování materiálových toků a jejich využití v technologii. Následně se sestavují tabulky nazývané Top-twenty, které obsahují 20 nejvýznamnějších surovin a pomocných látek. Pokud např. 20 % vstupních surovin tvoří 80 % nákladů, potom ekonomická ztráta činí A x 0,2. Do tabulky se zahrnují i náklady obsažených v odpadech s cenou za odstranění odpadu. Mnoho podniků nesledují všechny látkové toky a neznají příčiny svých ztrát. Bilanční úsek může být definován různě (např. dílna, úsek, divize atd.).

Realizace projektu

Pro úspěšnou realizaci projektu je důležité zvolit správný rozsah řešení. Je třeba se vyhnout jak příliš velkému, tak příliš malému rozsahu projektu. Pro každý projekt musí být uvolněny potřebné finanční prostředky. Nedostatek financí vyvolává nespokojenost. Důležité je také správné definování problémů. Může se jednat o celou výrobní linku nebo jen o její fragment. Pro realizaci projektu je nutné sestavit konkrétní plán a určit zodpovědné pracovníky. Složení pracovní skupiny závisí na charakteru řešeného problému. Do skupiny by měli být zahrnuti pracovníci, kterých se problém týká. Důležité je, aby bylo zajištěno bezprostřední spojení mezi členy pracovní skupiny a vedením podniku. Pokud vyřizování není v kompetenci vedoucího pracovní skupiny, je nutné zajistit jeho realizaci. Členem skupiny by měl být i nadřízený podřízených pracovníků pracoviště, jež je oblastí projektu. Počet členů závisí na problému a konkrétních podmínkách v organizaci. Kromě interních zaměstnanců mohou být v pracovní skupině i přizvaní experti (konzultanti). V případě potřeby může být vytvořena tzv. „ad hoc“ expertní skupina, která se po vyřešení dílčího problému opět rozpustí.

Součástí projektu je harmonogram postupu jeho dosažení. Doba trvání projektu by neměla být delší než maximálně 1 rok. Pro každý úkol je určen zodpovědný pracovník nebo pracovníci a termín ukončení. Cíl projektu určuje řídící skupina. Zvolený cíl projektu musí být dosažitelný a měřitelný a přiměřený okolnostem. Důležité je, aby formulace cíle byla přesná, jednoznačně vyjádřená a obsahovala tzv. hodnotu, tj. číselný údaj, kterého se má dosáhnout.

Čtěte také: Postupy dekontaminace ovzduší

Analýza a návrh řešení

Je nutné, aby pro vstupy a výstupy výrobního procesu existovala evidence finančních toků. Prvním krokem fáze analýzy je vymezení bilančního úseku. Velikost systému by měla odpovídat již určenému rozsahu projektu. Doporučuje se postupovat postupně. Může se jednat o relativně samostatnou část výrobní linky, popř. o celou výrobní linku. Z účetního hlediska je nejvhodnější sledovat produkci za jednu šarže nebo směnu a výsledky pak převedeny na jeden rok. Dále je nutné identifikovat vstupy a výstupy, tj. látek, jež překračují zvolenou hranici systému. Pro detailnější analýzu je možné rozdělit proces na několik menších skupin.

Po zmapování procesů je nutné hledat možnosti eliminace či její náhrada látkou jinou. Cílem je vzniku příslušného odpadu zabránit. Pro každý tok se uvede příslušné množství látky, jež jím prochází. Správnost bilance se zkontroluje provedením látkových a energetických bilancí. Pro grafické znázornění může být použit Senkeyův diagram. Zdrojem dat jsou účetní doklady o nákupu surovin a prodeji výrobků, výdejky na dílnu a vnitropodnikové účtování, výkazy o spotřebě surovin, normy pro výrobu a spotřebu materiálů, údaje měřicích přístrojů (např. průtokoměry), protokoly o měření emisí, protokoly ze spalovny, chemických analýz technologických reglementů atp. Je nutné stanovit ještě ve fázi analýzy tzv. číselné hodnoty pro výchozí stav, tj. stav, který se má realizací projektu změnit. Tyto hodnoty se vyjadřují ve jmenovateli většinou jednotka výrobku.

Po zmapování materiálových (energetických) toků se přistupuje k navrhování variant řešení. Tato fáze je tvůrčím jádrem celého postupu. Čím více variant se podaří navrhnout, tím je pravděpodobnější, že mezi nimi budou ty nejefektivnější. Některá opatření mohou být navržena již během fáze analýzy. Pokud jsou možnosti čistší produkce zřejmá již z výsledků předešlé analytické části, je potřeba je ihned praktikovat nebo zaznamenat. Způsob navrhování variant je individuální a závisí na jejich zkušenostech, znalostech, invenci a motivaci. Doporučuje se navrhované varianty opakovaně v souladu s rostoucím objemem informací o problému. Možnými metodami navrhování variant jsou např.: brainstorming - ústní navrhování variant, brainwriting pool - výměna psaných nápadů, individuální zápisník. Při hodnocení variant se posuzují technické aspekty (např. dopad na stávající zařízení), dopady na životní prostředí (např. změny na životní prostředí v podniku a jeho okolí) a ekonomické aspekty (např. provozní náklady, dobu návratnosti investice). Důležité je také posouzení souladu varianty se stanoveným cílem projektu. Pokud z hodnocení nevyplyne, která z variant je nejlepší, používají se různé expertní metody vícekriteriálního rozhodování, např. metoda vážených součtů. Při stanovení vah by se měly brát v úvahu současné místní podmínky v organizaci. Následně se vybrané perspektivní varianty předkládají řídící skupině, která je posoudí a vybere varianty k realizaci.

Implementace a kontrola

Po výběru variant následuje jejich implementace. Skupina sleduje průběh realizace a podává zprávy. Po implementaci se kontroluje, zda bylo dosaženo splnění původních cílů. Implementace může zahrnovat používání nových provozních návodů, nových typů kontrolních zařízení a program měření pro dokumentaci účinků opatření. Během implementace se mohou vyskytnout problémy, např. chybějící znalosti změn ve výrobě. Je důležité, aby se zaměstnanci naučili co nejlépe využít nové investice.

Po implementaci je nutné měřit a vyhodnocovat dosažené výsledky a informovat o nich zaměstnance podniku a zainteresované strany. Měření by mělo být prováděno stejnými metodami, kterými byly tyto ukazatele měřeny před zavedením změny, aby se eliminovaly rozdíly mezi různými metodami a měření bylo přesnější. Dosažené výsledky by měly být zahrnuty do strategických dokumentech podniku. Důležitým aspektem je ekodesign, který se zaměřuje na snižování zátěže životního prostředí během celého životního cyklu výrobku.

Čtěte také: Zdravější život díky detoxikaci ovzduší

Příklady zadávacích řízení zohledňujících environmentální aspekty

Zavádění ISO 14001 v podniku

Pro úspěšné zavedení systému environmentálního managementu je nutné, aby se jednalo o strategické rozhodnutí vedení firmy. Norma stanovuje požadavky na systém environmentálního managementu (EMS) tak, aby jej mohla firma úspěšně uplatňovat. Organizace musí identifikovat environmentální aspekty, které může řídit nebo ovlivňovat. Důležité je prokázat shodu s normou ISO 14001 a průběžně zlepšovat své působení ve vztahu k životnímu prostředí.

Prvním krokem je stanovení zásad ekologické politiky. Politika je zpracována na základě výsledků úvodního přezkoumání a obsahuje konkrétní úkoly vedoucí ke zlepšení stavu životního prostředí v podniku. Norma také popisuje požadavky na rozdělení pravomocí a zodpovědností v souvislosti se systémem řízení životního prostředí. Zdrojem klíčových informací o provozu systému je dokumentace EMS, která obsahuje popis hlavních prvků systému a jejich vztahů.

Organizace musí provádět pravidelné monitorování a měření charakteristik těch aktivit, které mohou mít vliv na životní prostředí. Nezbytné je stanovení procedury, která umožní periodické vyhodnocování sledovaných charakteristik a jejich soulad s environmentální legislativou. Vypracovává se postup identifikace a přístupu k příslušným právním požadavkům. Organizace musí zajistit, aby k těmto požadavkům bylo přihlédnuto.

Požadovaná plná shoda s platnými právními předpisy. Nutná pouze komunikace s externími subjekty spolupracujícími s certifikovaným subjektem. Otevřená komunikace s veřejností. Vyžadováno zlepšování negativního vlivu na ŽP po etapách, doba mezi jednotlivými kroky ke zlepšení není definovaná.

Požadavek na každoroční aktualizaci environmentálního prohlášení. Vedení podniku přezkoumá vliv řízení na životní prostředí. Nezpracovává se však audit. Vedení podniku provádí širší přezkoumání vlivu řízení na životní prostředí. Probíhá kontrola aktualizací environmentální politiky. Není však výslovně vyžadována pravidelně. Ověřovatel schvaluje jednou ročně aktualizace environmentálního prohlášení. Vždy jednou za 3 roky znovu schvaluje všechny prvky environmentální politiky tzv.

Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) je označení pro proces, jehož cílem je získat představu o vlivu stavby na životní prostředí. Výsledkem je vyhodnocení, zda je vhodné investici realizovat, resp. za jakých podmínek je realizace akceptovatelná. Studii EIA musí být přiložena k žádosti o realizaci všech velkých staveb a všech podniků s výrazným dopadem na přírodu (továrny, spalovny atd.). EIA byla v českém zákonodárství poprvé zavedena zákonem České národní rady č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. V současné době ji upravuje zákon č. 100/2001 Sb.

tags: #nástroje #pro #zlepšení #environmentální #bezpečnosti

Oblíbené příspěvky:

• Výzva Greenpeace pro záchranu orangutanů
• Povolení pro Skládku Vrbice
• Šetrnější k přírodě
• Tipy pro orientaci v přírodě
• Bylinky a uvědomělý život