Ještěrka živorodá: Zajímavosti ze světa přírody

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slovensky jašterica živorodá, je barevně velice variabilní druh plaza. Je menším druhem ještěrky dorůstající do velikosti 13 až 18 cm. Samci jsou velcí 14-17 cm, samice 13-16 cm.

Popis a vzhled

Hlava je malá, výrazně zaoblená s mohutným krkem a protáhlým čenichem. Malá hlava je mírně zploštělá, krk silný. Nohy jsou krátké a slabé. Ocas je silný, převážně válcovitý, nohy krátké a relativně slabé. Ušní otvor je kryt velkým ušním bubínkem. Na konci ocasu má málo nápadný trnitý výrůstek, nesmělo však předtím dojít k autotomii.

Zbarvení bývá od žlutohnědé přes světle červenohnědou až po černohnědou. Zbarvení od žlutohnědé po tmavohnědou v závislosti na lokalitě. V Jeseníkách se vyskytuje černá (melanická) forma. Středem hřbetu se táhne tmavý proužek. mají po stranách hřbetu a na bocích drobné tmavé skvrny. se světlými podélnými pruhy. Břicho je u samic bělavé až nažloutlé, u samců oranžové. Břicho je u samic béžové s tmavými skvrnami. Samci mají břicho žlutooranžové.

Tato kresba je velice variabilní a pro každou ještěrku charakteristická. Podobně jako je tomu např. žiraf a velké řady dalších živočišných druhů. lze spolehlivě odlišit jednotlivé kusy ještěrek. Někteří jedinci mohou mít až olivový nádech. V ČR se můžeme setkat i s melanickými jedinci.

Možná záměna

Ještěrku živorodou je možno zaměnit se samicí ještěrky obecné (Lacerta agilis) a s ještěrkou zední (Podarcis muralis). Narozdíl od ještěrky obecné však u ještěrky živorodé ve zbarvení zcela chybí zelená barva. Od ještěrky obecné rozlišíme ještěrku živorodou dle tvaru hlavy, ještěrka živorodá má užší pileus s protaženým nosem a kožní štítky za nozdrami (postnasale vs. frenale) v poměru 1:1. Ještěrka obecná má postnasale vs. frenale v poměru 2:1. Dalším rozlišovacím znakem je tvar hlavy, protažený nos a kožní štítky za nozdrami.

Čtěte také: Zimní spánek ještěrek

Rozšíření a biotop

Ještěrka živorodá patří mezi vůbec nejrozšířenější druhy pozemních plazů na světě. Její areál je největší ze všech suchozemských plazů. Nalezneme ji téměř v celé Evropě a západní až východní Asii, od Irska po Hokkaidō a Sachalin. Od severozápadu Pyrenejského poloostrova se vyskytuje až po Sachalin a Japonský ostrov Hokkaidó. Severozápadní hranici rozšíření tvoří Atlantský oceán, v Norsku žije i za polárním kruhem. Dále na východ hranice zhruba sleduje polární kruh a na jih se odklání až podél Amuru. Jižní hranice probíhá severně Pádské nížiny, na Balkáně Albánií, Makedonií, a západem Bulharska Dále pokračuje kolem Karpat a severně lesostepní zóny Ukrajiny, severem Kazachstánu a Mongolska až do severovýchodní Číny.

Chybí v zemích kolem Černého moře a ve většině středomořských oblastí, ačkoli se vyskytuje i v severním Portugalsku a Španělsku, v severní Itálii, Srbsku, Makedonii a Bulharsku. Vyskytuje se od východní poloviny Německa až po Ural. Na severu zasahuje až do jižního Švédska, na jihu do severozápadního Řecka.

Ještěrka živorodá je spíše vlhkomilný a poměrně otužilý druh. Ještěrka je podhorský až horský druh s vyšším nárokem na vlhké a zastíněné prostředí. Obývá vlhčí a chladnější, zejména lesní, biotopy. Typickými biotopy jsou prameniště, rašeliniště a vrchoviště, horské louky, nivy toků a lesy. Je výrazně vlhkomilnější než ještěrka obecná. Vyskytuje se i v nížinách. Ještěrka živorodá žije hlavně v horských oblastech, ale také v rovinách na slatiništích.

V ČR se vyskytuje převážně v nadmořských výškách nad 500 m, ale regionálně i od 200 m. Jeho výskyt v ČR je udáván od 400 m n. m., ale lze se s ním setkat i v nižších polohách. V České republice se vyskytuje na většině území, chybí ale v teplých oblastech: na Jižní Moravě, v dolním Povltaví a středním Polabí, a kolem dolní Ohře. Omezujícím faktorem výskytu je vlhkost, v nižších polohách je proto vázaná na lesy, vlhké louky či blízkost vodních ploch a mokřadů; vyhýbá se vysýchavým půdám. Ovšem i s ní se lze setkat v nižších polohách. I pod 400 metrů nad mořem. loukám v bučinách a horských smrčinách. Také nevystupuje do takových nadmořských výšek jako ještěrka živorodá.

Biologie a ekologie

Díky vejcoživorodosti jsou ješterky přizpůsobené drsnějším podmínkám. Je převážně vejcoživorodá, tzn. že v těle samice se vyvíjí vejce, které samice zadržuje až do okamžiku jejich líhnutí, takže to vypadá jako porod živých mláďat. (ovoviviparní). V některých lokalitách však živá mláďata nerodí, a podobně jako jiné ještěrky klade nejprve vajíčka. U nás zatím nebyla u tohoto druhu zaznamenána vejcorodost (oviparie), se kterou se u tohoto druhu můžeme setkat v oblasti západní hranice areálu rozšíření (Pyreneje). Aktivita druhu začíná již brzy z jara, a proto je možné tento druh potkat i na sněhu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Páření probíhá v dubnu a květnu, mláďata se rodí v září. Páření probíhá v dubnu až květnu. Páření probíhá 2-6 týdnů po probuzení. Naše populace jsou živorodé, mláďata se rodí v červenci až srpnu. Samice rodí 2-10 hnědých mláďat v červenci až srpnu. Těch bývá od dvou do deseti, obvykle v srpnu nebo v září. Mláďata se rodí obvykle v červenci a v jednom vrhu jich je 3-10. Mláďata se uvolňují z blanitého obalu vajíčka ihned po nakladení, častěji však ještě v kloace. Mláďata se rodí ve vaječné bláně, z níž se téměř okamžitě dostávají, jsou černá a po narození velká obvykle méně jak 4 cm. Při narození měří mláďata 3-4 cm. (vylíhnutí) dosahuje délka ještěrek 4 až 5 cm. Během roku se ještěrka živorodá dvakrát svléká.

a oproti jiným druhům ještěrek je doba její hibernace poměrně krátká. Zimování trvá od října do března a to v podzemních úkrytech. Délka hibernace závisí na vývoji teploty na lokalitě, do února až dubna, podle podmínek.

Potrava se skládá z různých měkčích členovců, hojně jsou to křísi a pavouci. Potravou ještěrky živorodé jsou drobní bezobratlí, především druhy s měkkým tělem, jako jsou dvoukřídlí, housenky motýlů, žížaly ale i střevlíci a další. Spíše "měkkými" druhy bez krovek apod. Jelikož se druh vyskytuje v oblasti pramenišť, bylo již prokázáno, že je schopný se pohybovat jak ve vodě, tak pod její hladinou.

dosahuje pohlavní dospělosti ve třech letech, samci již ve dvou. Teritoriální druh.

Ochrana

Ještěrka živorodá je nejméně ohroženou z našich ještěrek. Druh je v ČR hodnocen jako druh silně ohrožený. V České republice je ještěrka živorodá zvláště chráněna jako silně ohrožený druh, je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Ohrožením pro ni může být odvodňování a vysoušení krajiny a její fragmentace, tedy především zánik vlhkých biotopů. Negativně se tak projevuje rozšiřování zástavby a intenzifikace kosení a pastvy.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Taxonomická poznámka

Ještěrka živorodá vytváří hned několik poddruhů. Na druhou stranu ale vytváří řadu poddruhů. Např. i na výše připojených fotografiích. V ČR se setkáme s jediným a to s ještěrkou živorodou evropskou (Zootoca vivipara vivipara).

tags: #jesterka #zivoroda #priroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Elektroodpad Mladá Boleslav
• Systém MESOH pro Velké Karlovice
• Kontakt na MÚ Dráhovice
• Objektiv pro dokonalé snímky přírody
• Pravidla vikingské hry