Jet do přírody: Co to znamená a jak se chovat zodpovědně

Během cesty do Prahy se nám naskýtá pohled na jarní krajinu ubíhající rychlostí mezinárodního vlaku. Kolik lidí by se do ní s radostí vydalo… a kolik by se nám svěřilo, že mají k přírodě hluboký či vřelý vztah. Co to však znamená?

Ve své nové knize Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí tvrdíš, že vztah k přírodě a životnímu prostředí nemá pouze jednu dimenzi, nedá se popsat jedním pojmem. Doporučil bych ti vzít si tužku a papír a zkusit svůj vztah k přírodě popisovat co nejpodrobněji.

Když se zabývám vztahem k přírodě a životnímu prostředí, vidím pět charakteristik, kterými se dají popsat rozdíly mezi lidmi: potřebu kontaktu s přírodou, adaptaci na přírodní podmínky, estetický postoj k přírodě, etický postoj k přírodě a environmentální vědomí.

Důležité jsou všechny, záleží ale pro koho a co. Když chceme popsat vztah k přírodě a životnímu prostředí komplexně, věřím, že je klíčové mít všech těch „pět pohromadě“, protože kdybychom vztah k přírodě a životnímu prostředí vyjadřovali jen jednou či dvěma charakteristikami, vždy by nám něco chybělo.

Na to, proč se dnes tolik dětí štítí přírody a proč se bojí třeba sednout si do vysoké trávy, se můžeme dívat skrze adaptaci na přírodní podmínky. Rozpory vidím skoro všude, ale ten úplně největší vnímám mezi charakteristikami spojenými s kontaktem s přírodou a ochotou chránit životní prostředí.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Myslím, že to může být podmíněno i českým prostředím, protože dost lidí tady rádo chodí ven, jezdí na chaty a chalupy, máme Český klub turistů s dlouhou tradicí… a přitom se rozhodně nedá říct, že bychom byli podobná velmoc i z hlediska naší ochoty uskromnit se z environmentálních důvodů - vyhýbali se jízdám autem, kupovali co nejlokálnější a nejsezonnější potraviny, omezovali se v konzumaci masa.

Zároveň je těžké se dojmout něčím, co si neumíme tak dobře představit, co je daleko. Takže spousta lidí neřeší, že jejich nový mobil souvisí s těžbou vzácných kovů v Kongu, že jejich oblíbená sušenka obsahuje palmový olej a napomáhá tak kácení deštných pralesů, a podobně. Soucit, který lidé umí prožít v malém měřítku, je těžší zažívat v souvislosti s abstraktními, globálními a vzdálenými problémy.

Na tuto vazbu se však nedá spoléhat, není to tak jednoduché. Vlastně rozumím tomu, že vodit děti ven a učit je poznávat druhy je v dnešní době, kdy jsou ekologové v nemilosti, pro školy a rodiče jednodušší. To ale nestačí - ještě je potřeba zabývat se i specifickými znalostmi a schopnostmi.

Byť tím neděláme tak moc pro ochranu životního prostředí, děláme tím hodně sami pro sebe. Žijeme čím dál víc ve virtuálním světě, jenže potřebujeme i kontakt s přirozeným světem. Například pro jejich tělesné a duševní zdraví, vědomosti o fungování přírody - a ty jsou důležité nejen z ochranářského hlediska. Získají tak osobní zkušenost.

Příroda v různých podobách a situacích dokáže lidi dobře zbavovat stresu. Přírodní prostředí je taky lepší pro rozvoj motoriky, protože je členitější - těžko bychom naprojektovali takové hřiště, posilovnu nebo běžeckou dráhu. Dále je důležité, že pobytem v přírodě se děti i dospělí učí adaptovat na přírodní podmínky.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Mám pocit, že příroda lidem mezi řádky připomíná, že existuje docela dobře i bez nich. Na rozdíl od chvílí, kdy člověk sedí u počítače, klikne na adresář a on se mu otevře, nejsou věci v přírodě tak snadné a pod kontrolou. Zatímco virtuální svět se nám snaží neustále nabídnout neomezené možnosti ušité na míru, příroda na tohle kašle.

Když jsi několik dní i týdnů někde, kde si každý litr vody musíš ohřát v rendlíku a předtím rozdělat oheň a dojít si pro dříví, přerovnaná to tvé potřeby a priority. Příroda tě nutí zabývat se tvými nejzákladnějšími potřebami. Čas v přírodě tě ukotvuje k základním potřebám, a když se pak vrátíš do světa lesklých, třpytivých a takzvaně zábavných věcí, přijde ti strašně umělý a odtržený od základu.

Krásně o tom píše Miloslav Nevrlý v Karpatských hrách - jak je usínání pod širým nebem bohatší než usínání pod stanem, a pod stanem pořád ještě bohatší než pod střechou. Vyrazí-li člověk do přírody bez vařiče, pouze se sirkami, nebo dokonce jen s křesadlem, musí se rozhlížet, z čeho půjde po dešti udělat oheň, a to udělá zážitek zajímavější.

Podle mé zkušenosti si ale myslím, že člověk může obdivovat přírodu jemně, pokud nevyžaduje všude asfaltové cestičky, nepotřebuje se přírodou řítit na kole… Lesem se dá jít s podobnou ekostopou, jakou zanechává srna. Když si člověk vše, co si přinese, odnese taky s sebou. Když zváží, kam jít a kam ne, aby třeba nenarušil hnízdění ptáků.

Určitě může. Existují na to různé výzkumy, které popisují mimořádně silné až duchovní a transcendentální zážitky z přírody, které lidi proměnily. Hodně lidí si něco prožije - třeba i silně - ale pak to vyprchá. Nebo je ta zkušenost promění nějakým jiným způsobem než ochranářským, dá jim něco hodně hlubokého pro jejich osobní život.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Přijde mi dobré nechat se přírodou překvapovat, co vše s námi skrze zážitky dokáže provést a kam až do duše nám dokáže sáhnout, než na nějaké silné zážitky spoléhat, plánovat je a řídit. Můžeme tomu jít naproti, ale nikdy neznáme výsledek.

Práva a povinnosti při vstupu do přírody

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny máte právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby. Nesmíte zasahovat do práv na ochranu osobnosti. Pokud se pohybujete ve volné krajině, těžko rozeznáte, kdo je vlastníkem či nájemcem daného pozemku.

Obecně se vyplatí dodržovat výše uvedené obecné zásady a nevstupovat na pozemek, který je oplocen nebo jinak specificky označen jako pozemek soukromý. Povinnost umožnit průchod se nevztahuje na zvláštní typy pozemků. Zvláštní typy pozemků jsou jednak pozemky stavební, tedy pozemky zastavěné a pozemky určené k zastavění.

Druhou skupinou vyloučených pozemků jsou pozemky související se zemědělskou činností: dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice, pozemky určené k faremním chovům zvířat. Porušení těchto povinností by bylo přestupkem, za nějž může být uložena pokuta až do výše 15 000 Kč.

Úprava vstupu do lesa je odlišná od výše zmíněné úpravy přechodu přes pozemky. Do lesa má právo vstupovat na vlastní nebezpečí každý. Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi opatřením obecné povahy omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí.

Mezi nejmenší pozemní komunikace patří veřejně přístupná účelová komunikace. Jedná se o stezky, pěšiny, polní či lesní cesty, ale i příjezdové a přístupové cesty k domům apod. Na rozdíl od výše zmíněného přechodu pozemků zde nehraje roli, zda je vlastník právnickou nebo fyzickou osobou.

To, zda konkrétní cesta výše uvedené požadavky splňuje, a je tak veřejně přístupnou účelovou komunikací či nikoliv, se posuzuje vždy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Může se tak stát, že o povaze cesty vznikne spor. Vlastník pozemku, na kterém se cesta nachází, např. bude toho názoru, že cesta veřejně přístupovou účelovou komunikací není a zamezí na ní ostatním přístup.

Ekosystémové účetnictví a hodnota přírody

Hodnota přírody není redukovatelná na peníze, ale bez zohlednění služeb přírody bude docházet k jejímu pokračujícímu úbytku. Pokračující devastace přírodního prostředí stále budí značné obavy o udržitelnost života na naší planetě. Příroda je přetvářena a využívána pro uspokojení rostoucích nároků lidí.

Tato snaha vyvrcholila nyní v březnu, kdy Statistická komise OSN na svém výročním zasedání schválila nový rámec pro měření hodnot přírody. Ekosystémové účetnictví jakožto součást mezinárodně uznávaného Systému environmentálního ekonomického účetnictví (SEEA EA) poskytuje návod, jakým způsobem mají státy začleňovat hodnotu přírody a jejích přínosů do svých statistických systémů a národních účtů.

Podstatou ekosystémového účetnictví je důkladné zaznamenání stavu ekosystémů, stejně jako jejich proměn a navazujících příspěvků přírody společnosti. Například opylování podporuje produkci potravin. Lesy a mokřady zásobují vodou celá města a vodní elektrárny, a šetří životy a majetek při omezení povodňových vln.

Koncovkou ekosystémových účtů je převod těchto přínosů na ekonomickou hodnotu a integrace s environmentálními a národními účty. Vyjádření ekonomické hodnoty přírody rozhodně neznamená, že z přírody uděláme komoditu, se kterou budeme bezohledně obchodovat a drancování přírody bude posvěceno trhy. Naopak doplňuje tradiční eticky motivované úsilí o ochranu přírody a pomáhá rozšířit naše pojetí „bohatství“, které bylo počítáno bez ohledu na přírodu a její význam pro společnost.

V českém prostředí se významem a přínosy přírody v kontextu soustavy chráněných územích Natura 2000 a péče o ní zabývá mimo jiné první český Integrovaný LIFE projekt Jedna příroda koordinovaný Ministerstvem životního prostředí či evropský projekt H2020 MAIA, na jehož řešení se podílí CzechGlobe.

Přijetí ekosystémového účetnictví je bezpochyby jedním z mezníků, který napomůže zviditelnění a zohlednění hodnot přírody v ekonomickém systému a pomůže nám znovu si uvědomit, že příroda není pouze spotřební zboží, ale křehký a rozmanitý systém, bez kterého naše společnost nemůže doopravdy prosperovat.

Příklady aktivit a projektů na ochranu přírody

Aktivistka a veslařka Eliška Kubrychtová se věnuje ekologické osvětě. Propojuje mladou generaci s environmentálními tématy, inspiruje k aktivnímu zapojení do ochrany přírody a ukazuje její význam.

Na základní škole jsem pracovala na projektu o vlivu chemických látek na vlastnosti CaCO₃ (uhličitanu vápenatého), díky kterému jsme získaly cenu děkana FCHT Pardubice a měly možnost jet za odměnu do Francie. Na střední škole jsem se účastnila soutěže Enersol s projektem Obchody bez obalu na celostátní úrovni.

Projekt Lovci odpadků jsem zatím představila na ZŠ Závodu míru. Program trval přibližně dvě hodiny a skládal se z úvodní prezentace, která dětem vysvětlila pojmy a problémy související s tříděním odpadu. Hlavní částí byla interaktivní hra - v učebně jsem rozmístila kontejnery a obrázky různých odpadků, děti pracovaly ve skupinkách a snažily se během dvou minut co nejrychleji správně vytřídit odpad.

Určitě se chci i nadále věnovat ekologii, protože cítím, že má smysl a může skutečně něco změnit. Chtěla bych více informovat a zapojovat školy i děti do aktivní ochrany přírody.

Tipy pro pobyt v přírodě

Pobyt v přírodě je ideální způsob, jak si vyčistit hlavu, načerpat energii a na chvíli uniknout z ruchu civilizace. Ať už vyrážíte na víkendový výlet, vícedenní túru nebo jen krátkou procházku do lesa, vždy se hodí znát pár osvědčených tipů a triků, které vám mohou cestu výrazně usnadnit.

Každý úspěšný výlet začíná už doma - správným plánováním. Než vyrazíte, doporučujeme si naplánovat trasu, zjistit výškové převýšení a hlavně zkontrolovat předpověď počasí.

Dobře sbalený batoh znamená méně námahy a více komfortu. Těžké předměty patří co nejblíže zádům, lehčí věci nahoru a častěji používané doplňky do horních kapes. Minimalizujte množství věcí - zvažte, co skutečně potřebujete. Často se vyplatí nahradit těžké varianty lehčími (např. plastové nádobí místo kovového).

V přírodě vás může potkat nečekaná situace, a proto je dobré znát pár základních triků pro přežití. Například umět rozdělat oheň bez zapalovače se může hodit při dešti, zimě nebo ztrátě vybavení. Pitná voda je další klíčový faktor.

I zkušený turista se může v mlze nebo členitém terénu ztratit. Prvním pravidlem je nepanikařit. Zůstaňte na místě, zhodnoťte situaci a zkuste si vybavit orientační body. Mezi klasické tipy do přírody patří sledování směru slunce, toků řek nebo vrstevnic v terénu.

Bez vody nevydržíte víc než pár desítek hodin. Proto je důležité vědět, jak vodu najít a upravit. Filtry nebo chemické tablety jsou lehké a snadno přenositelné, což je činí ideálními pro každou túru. Mějte u sebe vždy něco výživného - např. ořechy, sušené maso nebo energetické tyčinky.

Věděli jste, že vlhké boty usušíte i bez topení? Stačí je vycpat suchou trávou, novinami nebo zahřátým kamenem z ohně. Dalším trikem je použití prázdného plastového obalu od tyčinky jako podpal. Nebo vázání tkaniček na uzel, který se nerozváže ani při dlouhé chůzi.

Pobyt v přírodě může být příjemný jen tehdy, když zůstáváte v suchu. I v létě může přijít prudký déšť nebo studená noc. Kombinace technického prádla a vrstvení udrží tělesnou teplotu i při výkyvech počasí.

Pokud plánujete přespání v přírodě, je dobré vědět, kde to bude legální a bezpečné. Předem si ověřte, zda není místo v chráněné oblasti. Přemýšlejte o teplotní komfortní zóně spacáku, izolaci od země a ochraně proti vlhku.

Zodpovědné cestování a ekologická stopa

Cestování není hezké. Ne vždy je také pohodlné. Někdy bolí a dokonce láme srdce. Ale to je v pořádku. Cestování nás mění a mělo by nás měnit. Zanechává stopy na naší paměti, vědomí, duši a těle. Odnášíme si něco pro sebe.

V duchu pomalého cestování můžete uvažovat o tom, že se dostanete mimo vyšlapané cesty, a tak alternativou k Marcu Picchu je Choquequirao ak Antelope Canyon několik dalších písečných kaňonů v oblasti. Místní alternativou k Zakopanému mohou být Bieszczady nebo Izerské hory.

Je to jiný přístup k cestování, který se nezaměřuje na počet navštívených míst, ale na náš osobní prohloubený vztah s místními lidmi, kulturou a jídlem. Pomalé cestování není jen o rychlosti. Je spíše o zpomalení, abychom mohli cestovat správnou rychlostí. Prožívání namísto spěchání.

Kratší dopravní vzdálenost znamená i méně odpadu a méně benzínu. Když budeme na místě, bude pro nás jednodušší podporovat místní podniky. Masový cestovní ruch ovládají velké korporace a zisky se nedostávají k malým místním firmám. Nejlepší je ubytovat se v malých rodinných hotelech či v airbnb.

Vybírejme si hotely, které žijí v souladu s přírodou. Existuje stále více sdružení a komunit, které takové ubytování sdružují. Mnohé hotely na Islandu využívají geotermální energii, které je zde dostatek. To však není všechno, hotel má dokonce vlastní farmu a zahradu, a co vyprodukují - bude slušet na talířích hostů.

Ekologie je stylová, není v rozporu s luxusem! Dobrá ekologie znamená také úspory. Vezměme si například náklady na elektřinu a vodu - pokud během cestování neplatíme tyto účty, často z lenosti necháme svítit světlo, když jedeme ven.

Jako turisté skrytí pod stínítkem se před námi skrývá i nepříjemná pravda. Hotel vytváří rezervy pro naše pohodlí, ale v jistém smyslu bereme tuto vodu obyvatelům. Můžeme se slušně říci personálu hotelu, že například netřídí odpad, nebo se zeptat, co se děje se zbytky snídaně?

Můžeme se vzdělávat. Může se ukázat, že informace půjde výše a budeme mít vliv na změny ve vedení hotelu. Nečekala jsem (cestování je nejlepší učitel), že cestování ovlivní má rozhodnutí o recyklaci.

Pokud si netroufáme na rozhovor s místními obyvateli, lze alespoň omezit výrobu plastových lahví na místě tím, že si s sebou vezmeme láhev na vodu. Pijme vodu z vodovodu všude, kde můžeme.

Osobně nemám ráda extrémy, ale také jako cestovatelka na plný úvazek bych byla pokrytec, kdybych žádala úplně se vzdát letecké dopravy. Toto téma se otevírá stále častěji. Z hlediska kilometrů jsou skutečně nejekologičtější lodě, potom vlaky, autobusy, auta a nakonec letadla.

tags: #jet #do #prirody #co #to #znamena

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce použitím manuální spirály na čištění odpadu
• Udržitelnější Domácnost ve Vsetíně
• Potenciální využití malých červů
• Vzor smlouvy pro ekologickou likvidaci vozidla
• Volná místa Sirejovice a okolí