Kámen ze stavby je odpad nebo není?

V souvislosti s omezováním množství ukládaných odpadů a podporou jejich využívání jako druhotných surovin byla na evropské úrovni vydána řada závazných dokumentů.

Základním evropským právním předpisem pro nakládání se stavebními a demoličními odpady je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES o odpadech, na kterou navazuje český právní řád, zejména zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Ve zmíněných právních předpisech je jednoznačně stanovena hierarchie nakládání s odpady takto:

• Předcházení vzniku odpadů
• Příprava k opětovnému použití
• Recyklace
• Jiné využití (např. energetické využití)
• Odstranění

Základní požadavky pro opětovné využívání stavebních materiálů jsou stanoveny podle nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011.

Uvádí se to již v preambuli v článku 1: Předpisy členských států vyžadují, aby byly stavby navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat nebo majetku a aby neměly nepříznivý dopad na životní prostředí.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Nutnost zohledňovat možnost recyklace stavebních materiálů musí být podle tohoto nařízení respektována již ve stadiu návrhu nové stavby, nikoliv až po její demolici.

Během stavební výroby vzniká celá řada stavebních a demoličních odpadů, které uvádí Katalog odpadů, stanovený vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů; vyhláška je prováděcím předpisem zákona o odpadech.

Další text tohoto článku je věnován výhradně inertním minerálním stavebním odpadům a materiálům, tedy betonům, cihelnému zdivu, keramice, asfaltovým směsím a vytěžené zemině či hlušině - ve všech případech takovým, které neobsahují nebezpečné látky.

Problematice recyklace a využívání výše uvedených materiálů s obsahem nebezpečných látek vyšším než stanovené limity podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. se tento článek nevěnuje.

Co všechno patří mezi stavební odpad?

Pod pojmem stavební odpad si mnoho lidí představí jen cihly a beton. Ve skutečnosti sem ale spadá široké spektrum materiálů - od dřevěných konstrukcí, sádrokartonu, skla, přes asfalt až po zbytky elektroinstalace.

Čtěte také: Jak na ekologické čištění kamene?

Základní dělení odpadu je na recyklovatelné (beton, cihly, kámen, asfalt) a nerecyklovatelné (azbest, některé typy plastů, kontaminované materiály). A právě tady začíná ta největší výzva: třídění.

Odvoz a uložení suti

Otázka, která padá jako první: kolik stojí odvoz stavebního odpadu? Ceny se liší podle lokality, množství i druhu odpadu.

V tabulce níže najdete přehled orientačních cen za odvoz a uložení nejčastějších typů stavební suti:

Recyklační centrum - místo, kde z odpadu vzniká nový materiál

Většina krajů má dnes síť recyklačních center, která přijímají a zpracovávají stavební odpady. V praxi to znamená, že přivezete cihly nebo beton a odvezete si třeba betonový recyklát pro podklad pod dlažbu.

Výhodou je nižší cena oproti novým materiálům a ekologický přínos. Například v Brně a okolí lze najít provozy jako Dufonev, RESTA Přerov nebo sběrné dvory v Černovicích.

Čtěte také: Postup likvidace kamen

Klíčová je ale správná dokumentace - většina provozoven vyžaduje prohlášení o likvidaci odpadu ze stavby, případně evidenční list.

Cena recyklátu vs. nový materiál

Zajímá vás, jestli se recyklace betonu a stavební suti opravdu vyplatí? V následující tabulce porovnáváme ceny běžného recyklátu a nové suroviny:

Recyklace se vyplatí nejen ekologicky, ale i ekonomicky. A u větších projektů může jít o stovky tisíc korun rozdílu.

Legislativa a stavební a demoliční odpady

Recyklace není jen doporučení, ale v mnoha případech i legislativní povinnost. Vyhláška č. 273/2021 Sb. jasně stanovuje, že odpady ze stavby musí být tříděny a přednostně využity.

V případě nedodržení hrozí pokuty i zákaz činnosti. Povinnost recyklace platí nejen pro velké firmy, ale i pro živnostníky a investory.

Navíc většina dotačních programů, například Nová zelená úsporám, dnes podmiňuje čerpání prostředků odpovědným nakládáním s odpady.

Stavební recyklace jako podnikatelská příležitost

Zatímco někteří stavebníci vnímají recyklaci jako přítěž, jiní v ní našli nový byznys model. Výkup suti, mobilní drtiče, výroba recyklovaných směsí - to jsou cesty, jak z odpadu vytěžit zisk.

A poptávka po levnějších materiálech roste. Zvlášť v menších městech, kde skládka stavební suti bývá vzdálená, mohou mobilní drtiče znamenat revoluci.

Tipy, jak začít recyklovat chytře

• Plánujte dopředu: Zjistěte si, kde je nejbližší sběrný dvůr nebo recyklační centrum.
• Třiďte už při bourání: Oddělujte čisté materiály jako beton, dřevo, kov nebo plast.
• Archivujte dokumentaci: Doklady o ekologické likvidaci se hodí při kolaudaci i kontrole.
• Zvažte výkup suťového materiálu: Některé složky, jako kov nebo cihly, lze zpeněžit.
• Zapojte komunitu: Zbytky mohou využít sousedé, kutilové nebo komunitní projekty.

Prvotní předpoklad produkce kvalitních inertních minerálních recyklovaných materiálů

Prvotním a základním předpokladem produkce kvalitních inertních minerálních recyklovaných materiálů je zajištění kvalitní suroviny - tedy materiálu, který vzniká při odstraňování staveb.

Pro tento účel je stavbu zcela nezbytné odstraňovat metodami selektivní demolice.

Vzhledem k tomu, že na detailní postupy při odstraňování staveb není v ČR (na rozdíl od Rakouska, Německa a řady dalších zemí) vydán žádný zvláštní předpis, závisí průběh odstraňování staveb zejména na podmínkách daných stavebním úřadem při vydání stavebního povolení.

Při provádění demoličních činností s ohledem na možnost recyklování stavební sutě je jednoznačně nezbytné:

• oddělit materiály obsahující nebezpečné látky, které se po odstranění ze stavby stanou nebezpečnými odpady (zejména azbesty, nátěrové hmoty, materiály znečištěné zbytky ropných produktů atd.);
• oddělit cizorodé materiály od minerálních sutí určených k recyklaci (zejména otvorové výplně, dřevo, lepenka, sádrokartony, plasty, kovy atd.).

Z hlediska uplatnitelnosti na trhu s druhotnými surovinami jsou nejzajímavější betony a železobetony (lze je využít jako velmi kvalitní recyklované kamenivo), asfaltové kry a odfrézované vrstvy, které obsahují jak kamenivo, tak i podíl asfaltu. Dále lze výhodně využít pro recyklaci i výkopovou zeminu, zejména s vysokým podílem kameniva.

Poněkud komplikovanější je situace u recyklátu z cihelného zdiva. V Katalogu odpadů je vstupní produkt nazýván ne příliš vhodným názvem - cihly. Je zcela zřejmé, že cihelné zdivo obsahuje i řadu dalších složek; zejména jsou to maltoviny a omítky.

S ohledem na nepříliš vysokou kvalitu výstupního produktu má tento materiál omezenější využití (i když vhodným postupem recyklace je možno z něj velmi jemné částice maltovin a omítek takřka odstranit).

Problémem však zůstává nižší trvanlivost (odolnost proti zmrazování a rozmrazování), která je dána zejména vysokou nasákavostí. I přes tyto vlastnosti však lze i tento materiál využít v řadě aplikací ve stavebnictví.

Za nevhodnou složku do recyklátů se považuje keramika (keramický střep) - zejména různé keramické dlaždice. Tento materiál se stává využitelným až po velmi jemném zdrobnění.

Pro získání vysoké kvality zpracovávaného produktu - recyklátu - má zcela jednoznačně prioritní funkci technologický proces.

Z hlediska strojního vybavení v současnosti dominují speciální drtiče a třídiče umístěné pro větší výkony (od cca 80 t/hod) takřka výhradně na pásových podvozcích s možností dálkového ovládání.

Pro výrobu kvalitního recyklátu je nutno použít vždy kombinaci drtiče a třídiče, případně i odlučovače jemných složek. Nedílnou součástí mobilních drtičů se staly i magnetické odlučovače železa.

V současnosti je v provozu v ČR pro účely recyklace cca 130 drtičů - přičemž odrazové i jednovzpěrné čelisťové drtiče jsou zastoupeny takřka rovnoměrně, kuželové drtiče jen výjimečně (pro specifické účely - zejména k recyklaci kameniva pro kolejové lože).

U třídičů se ustálilo většinou použití dvousítných, výjimečně třísítných třídicích ploch.

Jak s demoličními odpady na minerální bázi, tj. zbytky betonu, cihel a kameniva, střešní tašky a keramika, naložit co nejefektivněji?

Množstevně největší část stavebních a demoličních odpadů (dále ,,SDO") tvoří kromě zemin odpady na minerální bázi, tj. zbytky betonu, cihel a kameniva, střešní tašky a keramika.

Předně je třeba zdůraznit, že demolice stavby není považována zákonodárci za výrobu a vzniklý SDO není možné zařadit do režimu tzv. vedlejšího produktu podle ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 185/201 Sb., o odpadech (dále ,,ZOO").

Je tedy vždy nutné považovat SDO za odpady? Existují výjimky, a to stavební prvky a díly vzniklé při úpravách nebo demolicích staveb a neznečištěné nebezpečnými látkami, které lze v nezměněné podobě nebo po určité minimální úpravě (např. očištění) znovu použít k původnímu účelu.

Příkladem jsou betonové konstrukce, nosníky, tvárnice nebo cihly, které lze využít jako celek k původnímu účelu. V praxi je to náročnější cesta, proto zůstává opětovné použití stavebních dílů opravdu spíše výjimkou.

Snahou rozumného stavebníka by ale mělo být, aby takových využitých částí bylo co nejvíce, proto by neměl podcenit přípravu stavby a hlavně zvolit vhodný způsob provedení demoličních prací.

Pokud provede důkladnou prohlídku stavby před její úpravou či demolicí, může nejen předem vyhodnotit, které části stavby mohou být opětovně použity, ale také včas vymezit ty části, které obsahují nebo mohou obsahovat nebezpečné složky, jejichž využití by bylo problematické (např. nátěrové hmoty, azbesty, apod.) - těm musí při demolici věnovat zvláštní pozornost.

Recyklace demoličních sutí spočívá v jejich mechanické úpravě drcením a následném roztřídění za vzniku různých velikostních frakcí - tzv. recyklátu.

V celém procesu recyklace opět platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. vytřídění cizorodých materiálů ze sutí přímo v místě jejich vzniku.

Třídění již na stavbě je totiž mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu. Během demoličních prací je účelné vytřídit zejména kovy, dřevo, plasty, kamenivo, dehtové lepenky, sádrokartony, maltoviny.

Pojem recyklát definuje vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu - je to ,,materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených".

Takovým zařízením je recyklační linka (stacionární nebo mobilní) provozovaná oprávněnou osobou vlastnící platné povolení podle § 14 odst. 1 ZOO. Pokud je recyklační linka mobilní, může se za odpadem přemísťovat. Její konkrétní umístění je stanoveno v podmínkách povolení, kde příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zohledňuje hlukové parametry konkrétního stroje. Vždy však musí pracovat v prostoru vyhrazeném pro skladování stavebního odpadu (dle stavebního zákona).

Stacionární recyklační linky bývají technologicky složitější, vybavené různými typy drtičů a ideálně i zařízením na separaci kovů.

Získané recykláty SDO musí především splňovat technické parametry pro konkrétní účel využití ve stavbě. Posuzují se ale i z hlediska ochrany životního prostředí, hlavně při použití pro zásypy a jiné terénní úpravy, a to zjištěním obsahu škodlivin v reprezentativním vzorku recyklátu dle vyhlášky č. 294/2005 Sb.

Recyklát může být po výstupu z recyklační linky buď upraveným odpadem, v tom případě recyklační linka uvádí kód zpracování R12 dle přílohy č. 3 k ZOO, nebo výrobkem (kód R5).

tags: #kámen #ze #stavby #je #odpad #nebo

Oblíbené příspěvky:

• Změna klimatu a její dopady
• Cena recyklace suti v Mělníku
• Odpadkové koše Heidrun: Test
• Likvidace komunálního odpadu Chudčice
• Recenze a tipy: Koš na tříděný odpad