Ekologie svobody od Murray Bookchina: Hledání harmonie mezi společností a přírodou

Přes sto lety, 14. ledna 1921, se narodil Murray Bookchin, aktivista a sociální teoretik, který na počátku šedesátých let uvedl do radikální politiky pojem ekologie. Murray Bookchin se sám považoval za utopistu a věnoval se hledání decentralizované, skutečně demokratické formy společnosti a místa ekologie v kontextu humanitních a společenských věd. Napsal přes dvacet knih o ekologii, historii, politice, filozofii a urbanistice.

Život a dílo Murray Bookchina

Narodil se v New Yorku jako jediný syn ruských židovských imigrantů, Nathana Bookchina a Rosy, rozené Kalučské. V devíti letech se zapojil do organizace komunistické mládeže, ale byl rozčarován autoritativním charakterem mezinárodního komunistického hnutí a v roce 1937 z řad komunistů vystoupil. Nemohl si dovolit studium na univerzitě a začal pracovat jako slévač v New Jersey a zapojil se jako odborový předák do práce CIO. Za druhé světové války sloužil v americké armádě a po návratu do civilního života se živil jako automechanik.

Jeho první kniha, Our syntetic Enviroment (Naše syntetické prostředí), kterou publikoval pod pseudonymem Lewis Herber v roce 1962, zpracovávala široký rejstřík ekologických témat. Kniha vyšla o půl roku dříve než slavné Tiché jaro Rachel Carsonové, považované za počátek ekologické literatury. Již v této knize Bookchin důsledně požadoval decentralizaci společnosti a striktní využívání alternativních zdrojů energie.

Od svého prvního díla soustavně rozvíjel svou koncepci sociální ekologie, podle níž lze ekologické problémy napravit pouze vybudováním svobodné a demokratické společnosti. V době, kdy bylo slovo „ekologie“ pro většinu lidí něčím zcela neznámým, pořádal neúnavně přednášky na toto téma pro kontrakulturní skupiny po celých Spojených státech. Rozvíjel také pojem post-scarcity (zhruba doby „ponedostatkové“), jímž vysvětloval, že pokroky ve výrobních technologiích umožní redukovat pracovní dobu a poskytnou tak lidem volný čas, nezbytný pro jejich zapojení do občanské samosprávy a přímé demokracie.

V sedmdesátých letech přispěly Bookchinovy texty i přednášky ke zformování hnutí Zelených jak v USA, tak po celém světě. V roce 1971 se přestěhoval do Burlingtonu a o tři roky později, 1974, založil spolu s několika přáteli v Plainfieldu ve Vermontu Institut sociální ekologie. Škola postupně získala mezinárodní věhlas zejména v oborech sociální teorie, ekofilozofie a alternativních technologií.

Čtěte také: Cesta do Compostely: Recenze

K tomuto období se vztahuje jedna pozoruhodná historka: v roce 1980 probíhal soud se dvěma úředníky FBI, kteří při pronásledování podezřelých členů bývalé skupiny Weather Underground nejednou překročili své zákonné pravomoci. U soudu svědčil i Murray Bookchin, kterému se FBI v roce 1973 vloupala z nepochopitelných důvodů do bytu v East Village na Manhattanu. „Weathermany jsem nesnášel,“ prohlásil Bookchin před porotou. Na této historce je však nejpozoruhodnější skutečnost, že jedním ze dvou obviněných úředníků FBI byl Mark Felt, který v roce 2005, rok před smrtí Murray Bookchina a tři roky před svou vlastní odhalil veřejnosti, že jako muž č. 2 v FBI poskytoval pod krycím jménem Deep Throat (Hluboké hrdlo) informace Bobu Woodwardovi pro články ve Washington Post k tzv.

Ekologie svobody

V roce 1982 publikoval Bookchin práci The Ecology of Freedom (Ekologie svobody), ve které sleduje vývoj nejrůznějších forem nadvlády nad člověkem a jejich souvislost s rozvojem ovládání přírody. Jeho další díla The Rise of Urbanization (Vzestup urbanizace) a Decline of Citizenship (Úpadek občanství), obě z roku 1986, představují jeho program politiky přímé demokracie ve městech a v sousedstvích jednotlivých čtvrtí.

V devadesátých letech začal pracovat na svém posledním monumentálním díle, čtyřsvazkovém opusu The Third Revolution. Popular movements in the Revolutionary Era (Třetí revoluce. Lidová hnutí v revoluční éře; jednotlivé díly vyšly postupně 1996, 1998, 2002 a 2005). Murray Bookchin zemřel 30. července 2006 ve věku 85 let ve svém domově v Burlingtonu na následky selhání srdce.

Sociální ekologie v kostce

Murray Bookchin označuje sám sebe za sociálního ekologa. To, co skutečně definuje sociální ekologii jako ekologii "sociální", je její rozpoznání často přehlíženého faktu, že totiž téměř všechny současné ekologické problémy vychází z hluboce zakořeněných problémů sociálních. A naopak, současné ekologické problémy nemohou být dostatečně pochopeny, tím méně vyřešeny, bez rozhodného vypořádání se současnými společenskými problémy.

Současná planetární ekologická krize pramení z bezohledného kořistění ze zdrojů Země. To je způsobeno duchem kompetitivity a trhu, který redukuje veškerý život a všechno lidské na předměty, jimiž se dá obchodovat. Duch tržní ekonomiky je vyjádřen heslem „Grow or die“ - rosť nebo zhyň. Bookchin upozorňuje na to, že naše tržně orientovaná společnost je proti jiným společnostem unikátní tím, že nestanovuje vůbec žádná omezení růstu a egoismu. Individualismus se pokládá za zdroj zlepšování společnosti, soutěživost za motor sociálního pokroku.

Čtěte také: Werther – kniha o přírodě

Bookchin říká, že způsob, jakým lidé vnímají, strukturují a tvarují svou společnost, souvisí s tím, jak vnímají přírodu. Z postoje lidí k přírodě se podle něj dokonce přímo odvíjí postoj jednoho člověka k druhému. Kořenem zla je podle něj mentalita dominance jednoho člověka nad druhým a lidí nad přírodou. Na přírodní svět se pohlíží jako na „slepý“, „němý“, „krutý“, na démonickou „říši nutnosti“, která stojí v protikladu k lidskému usilování o svobodu a seberealizaci.

Sociální ekologie staví lidskou mysl, jako i člověka samotného, do přírodního kontextu a zkoumá vlastní přírodní historii lidského myšlení. Tak překonává ostré rozštěpení mezi myšlenkou a přírodou, subjektem a objektem, myslí a tělem a sociálním a přírodním. Na přírodu sociální ekologie pohlíží jako na konstelaci komunit, které nejsou „slepé“ ani „němé“, „kruté“ ani „kompetitivní“, „skoupé“ ani „jednající pod tlakem nutnosti“.

Libertariánský municipalismus

Libertariánský municipalismus pojmenovává úsilí o rozšíření působnosti demokracie coby společenské samosprávy odvolávajíc se na potenciálně politická společenství, jako jsou samosprávné obce, municipality. Ty mohou mít různou podobu od malých vesnic či měst až po sousedské společenství uvnitř velkoměst. U všech společenství Bookchin zdůrazňuje institucionální decentralizaci a demokratizaci - přímou demokracii. Individualita a společenství by se měly utvářet navzájem...

Nejvhodnějším prostorem pro takovou změnu je obec - město, městečko, vesnice - kde máme možnost vybudovat demokracii, jež by se mohla odehrávat takříkajíc tváří v tvář. Můžeme přeměnit místní správu v lidová shromáždění, na nichž lidé dostanou možnost diskutovat a činit rozhodnutí týkající se hospodářství i společnosti, ve které žijí. Tam, kde se podaří přenést moc na sousedskou rovinu, třeba v rámci městských čtvrtí, mohou se tyto jednotky konfederativní formou spojovat do městských celků a ty pak do národní vlády - nikoli do státu (ten je jen nástrojem třídní nadvlády a vykořisťování), ale do vlády, která dá moc lidem. To nazývám komunalismem v praktickém slova smyslu.

Čtěte také: Knihy o technikách přežití: recenze

tags: #kniha #ekologie #svobody #Murray #Bookchin

Oblíbené příspěvky:

• Význam samoty
• Fascinující Maroko: Co musíte vidět
• Výpočet daně z emisí
• Proces recyklace kovů
• Studie o emisích elektroaut