Ekologický dopad koček na životní prostředí

Kočky domácí žijí s lidmi už více než deset tisíc let. Původně je do blízkosti lidí přilákali myšovití hlodavci, kteří se přiživovali na zásobách obilí. Jenže se ukázalo, že to má svou stinnou stránku: Kočky totiž zdaleka neloví jen myši a hraboše, jsou to univerzální predátoři, kteří se vrhají po všem, co se jen hne a má vhodnou velikost.

Kočky jako predátoři

V současné době existuje řada studií, která se těmito problémy zabývá. Jen pro představu: Vědci spočítali, že volně se toulající domácí kočky mají každoročně na svědomí několik miliard ptáků. To už je pořádný zásah do biodiverzity. Členovci jsou stejně jako obratlovci nedílnou součástí ekosystému, velmi často dokonce klíčovou. Jak moc domácí kočky ovlivňují lovem hmyzu a pavouků biodiverzitu, však dosud nikdo souhrnně nestudoval.

Zjišťovat přímým pozorováním, jaké zástupce členovců kočky loví, je prakticky nemožné. Mnozí si pak úspěchy svého kočičího mazlíčka nechtějí nechat jen pro sebe a jeho loveckými schopnostmi a úlovky se pochlubí na sociálních sítích. Sarančata a kobylky představují pro kočky domácí neodolatelnou kořist. Z více než 17 tisíc fotografií a videí vědci získali přes 550 záběrů, na nichž je zachycena kočka při lovu členovců. Nešlo samozřejmě o určení druhu, vědcům stačilo jeho přesné zařazení do řádu.

Výzkum, první, který úspěšně využil sociální sítě a je tak nadějnou novou metodou občanské vědy, přinesl cenné výsledky. A zatímco dřívější dílčí výzkumy se týkaly koček žijících ve venkovském prostředí, kde je procento úlovků členovců relativně nízké, výsledky získané ze sociálních sítí zahrnovaly především kočky žijící ve městech. Členovci tu představují mnohem větší procento úlovků. Hmyz je v městském prostředí přitom vystaven mnoha negativním vlivům, kvůli kterým ubývá. Další úbytek způsobený lovem domácích koček už v řadě případů může být tou pověstnou „poslední kapkou“.

Podle nejnovějších výzkumů vědců ze Státní univerzity v Severní Karolíně a Londýnské zoologické společnosti, kteří sledovali pomocí GPS zařízení pohyb téměř tisíce domácích koček v různých zemích, ale mají tyhle kočičí výlety devastující dopad na životní prostředí. Na svých výpravách do přírody totiž domácí kočky s oblibou následují své přirozené instinkty a loví místní volně žijící živočichy. Nejohroženější jsou ptáci, kteří žijí na zahradách, okolo příjezdových cest a vůbec v blízkosti lidských obydlí, případně divoce žijící králíci, kteří se živí trávou rostoucí v okolí domů.

Čtěte také: Kočky v přírodním prostředí

Odhaduje se, že domácí kočky ročně zabijí miliardy zvířat. Jeden z autorů studie Roland Kays doslova řekl: „Některé odhady ukazují, že jen v USA zabijí kočky 10 až 30 miliard volně žijících živočichů ročně.“ Domácí kočky uloví údajně desetkrát víc zvířat než kočky divoké, které jsou přitom považované za šelmy a predátorky. Jejich domestikované příbuzné je ale překvapivě trumfují. Divoké kočky přitom loví skutečně pro obživu, zatímco domácí kočka je krmená svým majitelem a venku, vedená svým instinktem, loví spíše pro zábavu.

Řešení problému

Vědci se samozřejmě také zamýšleli nad tím, jak tento problém řešit. „Tou nejjednodušší věcí, kterou můžeme udělat, abychom ochránili divokou přírodu, je držet kočky doma,“ prohlašuje nesmlouvavě spoluautor studie Roland Kays. Tím by ale rozhodně nepotěšil nejen kočky, ale ani jejich majitele, kteří jsou na kočičí vycházky ven z bytu zvyklí a považují je za naprosto normální věc, která je kočkám přirozená.

Kočkolit a jeho dopad

Myslet ekologicky je dnes už spíše normou, než výjimkou. Třídění odpadu je automatickým návykem a pro nákup chodíme s vlastní plátěnou taškou. Modní značky nám nabízejí ekologicky vyrobené látky, nakupujeme rádi potraviny, které jsou místní a nejlépe v bio kvalitě. Někteří lidé dokonce zvažují cestování letadlem kvůli uhlíkové stopě. Jenže ekologie se týká i našich mazlíčků.

Jedna kočka potřebuje během měsíce asi 10 až 20 kilogramů kočkolitu. Za rok tedy minimálně 100 kilo kočkolitu na jedinou kočku v domácnosti. Když tím nejstřízlivějším odhadem řekneme, že v ČR žije asi 1 milion koček. Z toho víme, že minimálně polovina jich žije v domácnosti. Některé si užívají i venčení venku a kočkolit je v záchodku je spíš pojistka. Řekněme si tedy velmi střízlivě, že může jít o 300 tisíc koček žijících téměř výhradně uvnitř. Dostaneme se tak k 30 tisícům tun kočkolitu za rok jen v České republice.

Pro lepší představu jde o 1 300 kamionů použitého kočkolitu, který musí nutně někde skončit. Ideální jsou v tomto ohledu kočkolity, které jsou z přírodního jílu. (Materiál jako bentonit je pak zase vulkanický popel.) K těmto patří například kočkolity Biokat´s. Přírodní materiály se totiž zcela rozloží. Netrvá to přitom roky, ani měsíce, rozložení proběhne v řádu týdnů či dokonce dnů, než se tvrdá hrudka jílu rozpustí.

Čtěte také: Zdravotní benefity kastrace

Na ekologičnost kočkolitů se však můžeme podívat i jinou optikou. Důležitá je i ekologičnost výroby. Trendem je samozřejmě snižování emisí. Najdou se ale i opravdu chytrá řešení. Dalším bodem ke zvážení může být to, jaké má těžba dopady přímo na krajinu kde se materiál získává. Pokud jde například o jílové podestýlky, těží se velmi šetrně a místo těžby se ve finále nenechá ležet ladem, ale zpátky se osadí zelení tak, aby po ní nezůstalo ani památky. Dalším faktorem je doprava, když nemusíme podestýlku dopravovat přes půlku světa, uhlíková stopa je podstatně menší. Tady tedy vítězí podestýlky Cat's Best, které se vyrábí v Německu) Některé společnosti se pak soustředí na balení, je totiž trendem měnit balení do plastu za to papírové.

Krmivo pro kočky a jeho dopad

Spotřeba masa u domácích mazlíčků je také významným faktorem. Psi a kočky v USA se dohromady podílí 30 % z celonárodní (americké) spotřeby masa. A tedy, že mazlíčci tu jsou ekvivalentem 64 milionů tun CO2, tedy zhruba tolik, jako 13 milionů celoročně po silnicích čmoudících automobilů.

Kelly Swansonová, profesorka v oblasti nutriční výživy zvířat z univerzity v Illinois, například upozornila na to, že většina masa pro krmení zvířata má svůj původ v odpadech po zpracování masa a masných produktů pro lidskou výživu. Takže se zvířecí krmiva po environmentální stránce nejeví být „zhoršováním problému, ale jeho částečným řešením“, protože ve své podstatě snižují množství vznikajícího odpadu. Jenže ani tohle neplatí všude a univerzálně. I ve Spojených státech, Japonsku nebo třeba Holandsku narazíme na hospodářské chovy, kde jsou zvířata chována přímo se záměrem budoucí výroby masitého krmiva pro psy a kočky. Jsou to jakostní produkty, žádný nucený výsek.

Pim Marten tvrdí, že uhlíková stopa zvířecího miláčka závisí převážně na tom, kde a v jaké domácnosti je chován. Pes vážící 15 kilogramů podle něj vyprodukuje za celý svůj život něco mezi 4,2-17 tunami emisního CO2. S nápadem na přetvoření domácích mazlíčků na zvířecí vegetariány a vegany - abychom snížili jejich uhlíkové emise - před zákonem o ochraně zvířat neuspějete. Je to týrání a je to neetické hraní si na boha. U nepravě všežravých psů částečný přídavek „zeleného“ neškodí, u čistě masožravých koček je ale dlouhodobě smrtící.

Momentálně pěstujeme obilniny na ploše 49 milionů hektarů, jen abychom nakrmili psí a kočičí miláčky. Těch 49 milionů hektarů je přitom 2,5x víc než plocha osetá plantážemi palmy olejné a ročně na emisích produkují 106 milionů tun CO2. Jsou v pořadí šedesátým nejvýraznějším zdrojem emisí na světě. A samozřejmě, úroda z těch 49 milionů hektarů by mohla s přehledem nasytit těch 690 milionů kriticky podvyživených a hladomorem zmírajících lidí na celém světě.

Čtěte také: Zázraky přírody kočka

Jak minimalizovat dopad chovu koček na životní prostředí

• Volit kočkolit z přírodních materiálů a s ohledem na ekologičnost výroby a dopravy.
• Upřednostňovat krmiva s menším obsahem masa nebo z udržitelných zdrojů.
• Nechat kočku kastrovat, aby se zabránilo nekontrolovanému množení.
• Nevpouštět kočku ven, aby se omezilo její lovecké chování.

Pokud doma máte psa nebo kočku, určitě se jich v horlivém environmentálním zápalu nezbavujte. A jestli takového zvířecího společníka zatím nemáte, raději si jej nepořizujte. Opravdu ho nebo ji nutně potřebujete k životu? Víte, jaké břímě tím ukládáte na svá bedra? Dobrá, berte si psy nebo kočky z útulku. Nechejte je kastrovat, zabráníte tím dalšímu zvyšování jejich populační hustoty. Ne, netýrejte je veganskou stravou. Dopřejte jim nutričně vyvážené krmivo, které nepochází z luxusně libových masných kusů chovaných jen pro zvířecí poptávku. Vyzkoušet můžete třeba alternativní pokrmy z hmyzích proteinů. Soustřeďte se na krmiva domácí produkce, která nemusela v pytlích a kontejnerech putovat do misky tisíce kilometrů. A svým mazlíčkům věnujte tolik lásky a péče, kolik jen můžete.

tags: #kocka #ekologicky #problem #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní kompostování
• Stopování v přírodě: Průvodce
• Interdisciplinární ekologie
• Třídění odpadu v Tanvaldu
• Srovnání hodinek do přírody