Přesto, že komunální odpady tvoří v ČR asi jen 10 % všech produkovaných odpadů, zaměřujeme se na ně, protože množství vznikajícího komunálního odpadu můžeme jako občané nejlépe ovlivnit. Komunálním odpadem jsou označovány odpady vznikající na území obce. Kromě odpadů z domácností do nich zařazujeme další odpady z fungování obcí - jako jsou odpady z úřadů, odpady z údržby veřejných prostranství (z pouličních košů, uliční smetky, odpady z péče o veřejnou zeleň).
Původcem těchto odpadů je obec a má povinnost se o ně postarat (systém jejich sběru pak nastavuje nejčastěji obecní vyhláškou). Nezaměňujte pojem komunální odpad s pojmem směsný komunální odpad (SKO). Komunální odpad je - alespoň podle původního významu slova - odpadem obecním. Dle litery zákona se přitom skutečně jedná o veškerý odpad, který vzniká činností fyzických osob - typicky tedy domácností - na území obce. Ta se také obvykle stará o jeho svoz a likvidaci.
Komunální odpad může obsahovat veškeré typy odpadků - od těch živočišného původu až po recyklovatelné suroviny jako plasty, papír či sklo. Z tuhého komunálního odpadu lze přitom vytřídit tzv. druhotné suroviny jako plasty, papír, sklo, textil, kovy, ale i odpad biologický. Směsný komunální odpad je složka odpadu vzniklá po vytřídění papíru, plastu (vč. PET lahví), skla, tetrapaků, kovů, nebezpečného odpadu, jedlých olejů, kovů a objemného odpadu aj.
Komunální odpad se ukládá do vlastních či obecních popelnic a kontejnerů (černé či šedé barvy). Současný zákon definuje komunální odpady takto: veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. To samozřejmě neznamená, že odpad, který vznikne za hranicemi obce nebo města, není komunální. Je.
Další definice charakterizuje komunální odpad takto: Za komunální odpad se podle rozhodnutí Komise č. to-a-to považuje odpad z domácností a podobný odpad, který je svým složením srovnatelný s odpadem z domácností, s výjimkou odpadu z výroby a odpadů ze zemědělství a lesnictví. Komunální odpad je ta část komunálního odpadu, která si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem. Je to domovní odpad.
Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny
Zákon, alespoň v době psaní tohoto textu, dělal, že pojem domácí odpad nezná. Je to zjevně odpad z domácností. Prostě odpad z denní spotřeby domácností a jejich provozu. Anebo ještě jinak, je to ta část komunálního odpadu, která vzniká na území obce a pochází z činnosti fyzických osob (nepodnikatelských subjektů).
Předně je tu tuhý komunální odpad. To je ta část komunálního odpadu, která si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem. Je to domovní odpad. Zákon, alespoň v době psaní tohoto textu, dělal, že pojem domácí odpad nezná. Je to zjevně odpad z domácností. Prostě odpad z denní spotřeby domácností a jejich provozu.
Pak je tu odpad podnikatelských subjektů. Říkejme mu živnostenský odpad. Ten je v podstatě hodně podobný. Vzniká při tzv. nevýrobní činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (v úřadech, kancelářích apod.). Pozor! Zákon zde chápe jako původce příslušné právnické a fyzické osoby (tedy firmičky a podnikatele), nikoli obec, jako tomu je s odpady z našich domácností.
Co nás bude zajímat jsou tzv. využitelné složky komunálního odpadu. Ano, náš odpad, který lze třídit - pozor, ne recyklovat. Od toho jsou tady jiní. Jde o tzv. druhotné suroviny. Sklo, papír, plasty, železné a neželezné kovy, textil, ale i o nepříliš druhotné suroviny, jako je například biologický odpad. Všechny druhy odpadů, které je možné třídit, ať už pro následnou recyklaci, obchod nebo likvidaci, by měly být ze směsného chumlu vyseparovány a znovu využity.
Jako další je vhodné zmínit biologicky rozložitelný odpad. Odpady, které se dokáží rozkládat spolu s kyslíkem nebo bez kyslíku. Tato skupina komunálních odpadů v sobě zahrnuje odpady z často až přemrštěné údržby veřejné zeleně, separované kuchyňské odpady, odpady z dřeva a přírodních textilií. Součástí komunálního odpadu je i velkoobjemový odpad. Opad větší než ten, který můžeme nacpat do popelnic a kontejnerů. Abychom byli precizní, zmiňme ještě tzv. zbytkový komunální odpad. To je to, co se nedá zařadit do žádných z výše zmíněných kategorií.
Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu
Totéž platí o ostatních odpadech z obcí, což jsou klasické pohozené odpadky, zbytky po poutích, trzích a veřejných akcích, z provozu na pozemních komunikacích, cigaretové vajgly, apod. A když jsme u těch odpadů z měst a obcí, připomeňme si ještě odpady ze septiků a žump což je odpad vskutku nevábný a technicky vzato je to výsledek přírodních nebo umělých procesů. Je nutné zdůraznit, že názvy použité v odstavci výše jsou pouze orientační a zákon o odpadech s nimi v současné podobě ne nezbytně musí pracovat.
Členské státy EU musejí usilovat o to, aby od roku 2030 nebyl na skládky odpadu ukládán žádný komunální odpad, který je možné recyklovat, nebo jinak využít. Komunální odpad by měl být ochuzen o ty složky, které je možné vytřídit k recyklaci, nebo jinak rozumně zpracovat a zlikvidovat. Toto ochuzení komunálního odpadu by měli provádět jeho skuteční původci. Tedy my, občané, ale stejně tak i firmy. Osud zbylého komunálního odpadu je smutný.
V rámci snižování množství skládkování odpadů se naskýtá otázka, proč odpad ze stávajících skládek komunálních odpadů prostě nespálit ve spalovnách. Objem odpadů na skládkách by se snížil a vyrobilo by se něco málo toho tepla nebo elektřiny. Možná lepší, než ho nechat jen tak hnít bez užitku jako přítěž budoucím generacím. Zjednodušeně řečeno, je to zpětné vytěžování odpadů ze skládek.
V minulosti bylo vytěžování odpadu ze skládek motivováno především environmentálně v rámci rekultivací. Později se ukázalo, že na skládkách se povaluje skutečně obrovské množství hmoty. Představte si, kolik energie by bylo možné ze statisíců tun odpadu na skládkách vyrobit! Jenomže nic není tak snadné. A levné. Landfill Mining, lhostejno budeme-li se na něj dívat z pohledu environmentálního nebo ekonomického, má svá omezení. Předně, teoreticky snadno lze energeticky využít nedávno navezený odpad. Odpad starší, který se na skládce povaloval desítky let, je velmi často kontaminován těžkými kovy a v běžných spalovnách je nezpracovatelný. Vzhledem k blížícímu se omezení skládkování lze předpokládat, že o vytěžování odpadu ze skládek ještě uslyšíme. Zákon o odpadech č.
Komunální odpad je tedy domovní odpad a jemu podobný odpad z obchodů, řemesel, služeb, různých úřadů a institucí i z průmyslu. Směsný komunální se nezařazuje do kategorie nebezpečný, i když může vykazovat nebezpečné vlastnosti, a původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným.
Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad
Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu, se mohou smluvně zapojit do systému nakládání s odpady, který je v souladu s obecně závaznou vyhláškou příslušné obce. Objemný odpad se vyskytuje ve větším množství po velkých úklidech, výstavbě a renovaci domů, stěhování obyvatel a je složen především ze železného šrotu (chladničky a mrazničky, pračky, televizory, sporáky, díly automobilů, atd.), ze stavebního odpadu vznikajícího při drobných opravách a údržbách domácností, koberců, podlahových krytin, pneumatik.
Odděleně sebrané využitelné složky KO jsou nepřesně označovány také jako „druhotné suroviny“. Jako využitelnou složku KO označujeme takový materiál, který je po úpravě a vyčištění z technologického hlediska schopen průmyslového zpracování. Nemusí však ještě být surovinou. Tou se stane ekvivalentně k přírodní surovině až tehdy, je-li pro tento účel zakoupena.
Nebezpečné složky komunálního odpadu - Mohou být použité oleje a tuky, zbytky barev, lepidla a pryskyřice, rozpouštědla, kyseliny, hydroxidy, detergenty, odmašťovací přípravky, zbytky kosmetických přípravků, fotochemikálie, léky, pesticidy, baterie a akumulátory, mastné hadry, brzdová kapalina, brzdové destičky, zářivky a ostatní odpad s obsahem rtuti, zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků, televizory atd.
Ostatní odpad z obce podobný domovnímu odpadu - Odpad vznikající v nebytových objektech ve vlastnictví nebo ve správě obce, nebo při činnosti právnických nebo fyzických osob, spojené se správou bytového fondu. Komunální odpad obsahuje směs výše uvedených odpadů, z nichž některé mohou obsahovat také toxické a karcinogenní látky, a při jejich zneškodnění skládkováním, spalováním i kompostováním vznikají nebezpečné produkty ohrožující životní prostředí. Roční produkce komunálního odpadu v České republice představuje cca 4 mil. tun.
K odkládání směsného komunálního odpadu slouží typizované sběrné nádoby o objemu 110 l, 240 l, 1100 l a podzemní kontejnery o objemu 5 m³. V oblastech, které jsou pro svozovou techniku nedostupné a v nichž nemají občané možnost ukládat tento odpad ani do nádob umístěných na dostupném místě, slouží k odkládání směsného komunálního odpadu plastové pytle o objemu 120 l.
Svoz komunálního odpadu na území města zajišťuje na základě smlouvy oprávněná osoba podle svozového plánu. Svoz směsného odpadu je prováděn zpravidla jednou týdně, v sídlištní zástavbě minimálně 2x týdně.
Komunální odpad je odpad, který nelze dále využívat a končí na skládkách nebo ve spalovnách. Jedná se tedy o veškerý odpad, který vyhazujeme do popelnice.
§10 zákona č. 185/2001 Sb., Zákon o odpadech v platném znění říká, že každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Každá obec nebo město jsou povinni zajistit likvidaci odpadů ve svém územním obvodu. Za tuto službu může požadovat úhradu nákladů s tím spojených.
Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je komunálním odpadem směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností. Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.
Obec je původcem komunálního odpadu od okamžiku, kdy osoba odloží odpad na místo obcí k tomuto účelu určenému. Obec je povinna přebrat veškerý komunální odpad vznikající na jejím území při činnosti nepodnikajících fyzických osob a musí určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu. Mezi odděleně soustřeďované složky komunálního odpadu patří nebezpečné odpady, papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad a jedlé oleje a tuky. Od 1. ledna 2025 také textil.
Oddělené soustřeďování složek komunálních odpadů může obec zajistit nejen prostřednictvím sběrných nádob na tříděný odpad, ale také například pytlovým způsobem sběru nebo určením místa pro odkládání jednotlivých složek komunálních odpadů v rámci sběrného dvora.
Metodika MŽP pro stanovení složení SKO, KOMinisterstvo životního prostředí připravilo v rámci projektu TAČR (TIRSMZP719) novou Metodiku pro stanovení složení směsného komunálního odpadu (SKO) a odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu (KO). Metodika umožňuje získání a statistické zpracování údajů o složení komunálního odpadu. Metodika popisuje obecný, jednotný a závazný postup poskytovaný MŽP. Metodiku je důrazně doporučeno používat i pro terénní šetření k získání údajů o složení odděleně soustřeďovaných KO. Účelem metodiky je stanovení postupů, které umožňují srovnatelnost a opakovatelnost výsledků terénních průzkumů zaměřených na stanovení složení odpadu. Metodika je určena pro všechny subjekty, které mají povinnost nebo úmysl zjistit složení odpadu. Výsledky mají sloužit k hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky nebo krajských Plánů odpadového hospodářství, pro rozhodování a plánování o způsobu nakládání s SKO a KO zejména na národní úrovni.
Komunální odpad (KO) je celebritou mezi ostatními odpady. O komunálních odpadech se mluví, píše, vztahuje se k nim řada povinností a specifických opatření. Když se však podíváme už na samotnou definici komunálních odpadů a na její pojetí v českém a evropském právu, pak zjistíme, že obsah pojmu není zdaleka tak jednoznačný a každý stát do skupiny komunálních odpadů zařazuje trošku jiné odpady. K pojmu komunální odpad se často řadí ještě pojmy tuhý komunální odpad, domovní odpad, objemný odpad, komunální odpad ostatních původců apod.
Ve stávajícím zákoně o odpadech je komunální odpad definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice se pak odkazuje na Katalog odpadů, který ale vymezuje skupinu 20 mnohem šířeji, a to jako komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek odděleného sběru. Rozsah skupiny v katalogu odpadů odpovídá více definicím evropské směrnice o odpadech a definicím, které používají některé státy pro vymezení pojmu komunální odpad.
Právě rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a následném statistickém hodnocení nakládání s komunálními odpady např. v rámci Eurostat. Nový, připravovaný zákon o odpadech by měl jasně vymezit definici komunálních odpadů. Tato definice by měla jasně vymezovat původ komunálních odpadů a jim podobných odpadů a vymezovat komunální odpad z obcí tak, aby odpovídal běžné praxi.
V reálu jsou v komunálním odpadu včetně odděleně sbíraných složek obsaženy odpady podnikajících fyzických a právnických osob. Díky jasnému vymezení se sjednotí vedení evidence a statická hodnocení tak, aby odpovídala skutečnosti provozovaných systémů nakládání s komunálními odpady. V rámci Tezí k rozvoji odpadového hospodářství ČR byl vypracován návrh základních definic, které by měly být použity při přípravě nového zákona o odpadech.
Do komunálního odpadu je pochopitelně začleněn i odpad vznikající při údržbě veřejných prostranství včetně hřbitovů a ostatních činnostech při zajištění čistoty obce. Tato definice lépe vystihuje stávající stav v obcích a přibližuje se definicím KO v jiných evropských státech. Systém nakládání s KO v obci by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na "živnostenské" odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Tyto odpady jsou již v současné době odkládány na místa určená obcí pro občanyfyzické osoby a nová definice pouze potvrdí stávající stav.
Definice odpadu podobného komunálnímu odpadu se zavádí z potřeby odlišit jednoznačně komunální odpad původem z obcí a odpad s vlastnostmi podobnými komunálnímu odpadu od ostatních původců, na které se nevztahují specifické povinnosti obcí. Toto rozlišení bude podkladem i pro upřesnění statistik v oblasti nakládání s odpady. Původ komunálních a jim podobných odpadů je již v současné době evidenčně rozdělen a ISOH umožňuje výstupy pro obě navržené skupiny KO. Definice jsou již částečně upraveny nedávno schválenou euronovelou. V novém zákoně je však potřeba je upravit na požadovaný stav.
Velmi často užívaným pojmem v odpadovém hospodářství je pojem domovní odpad. Pojem není v současné době definován žádným právním předpisem. V souvislosti s cílem evropské směrnice o odpadech vyvstala otázka, zda je nutné tento pojem zavést v novém zákoně o odpadech. Směrnice požaduje zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u materiálů jako papír, plast, kov a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé státy používají rozdílné definice pro komunální odpad a odpad z domácností, evropská komise zaslala letos k posouzení členským státům návrh kalkulace recyklačních procent. V návrhu jsou zvažovány čtyři varianty výpočtu, přičemž se vztahují ke komunálním odpadům, a nikoliv jen k odpadům z domácností. České praxi odděleného sběru komunálních odpadů odpovídá výpočet recyklace papíru, plastů, skla a kovů k jejich celkovému výskytu v komunálním odpadu z obcí (viz výše uvedená definice), tedy i včetně odpadů od původců, kteří využívají systém obce.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že pro účely plnění cíle evropské směrnice nebude nutné zavádět do zákona pojem domovní odpad či odpad z domácností. Z hlediska vykazování v rámci Eurostatu bude pod pojmem "household waste" uváděn komunální odpad z obcí, což odpovídá realitě i praxi ostatních států EU. Tento postup je vztažen k produkci odpadů i způsobům nakládání s nimi.
Další disproporce mezi stávající zákonnou definicí komunálního odpadu a vymezením odpadů podle Katalogu odpadů existuje již řadu let u zařazení odděleně sbíraných využitelných odpadů v obcích. V rámci skupiny 20 01 jsou uvedeny kódy pro odděleně sbíraný (tříděný) papír, plast, sklo, kov a další odpady. Zároveň je však v Katalogu uvedeno, že se odděleně sbíraný obalový odpad (včetně jeho směsí) i v případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu, zařazuje do podskupiny 15 01, tedy k obalovým odpadům.
Na základě tohoto ustanovení vznikl chaos, protože část využitelných odpadů je evidenčně sbírána ve skupině 20 01 a část ve skupině 15 01. V praxi je toto rozdělení nesmyslné, protože v ČR není zaveden samostatný sběr spotřebitelských obalových odpadů, jak je tomu v některých evropských státech s duálními obalovými systémy. Praxe posledních deseti let ukázala, že není nutné v obcích zavádět samostatný sběr použitých obalů, aby byly splněny požadavky zákona o obalech. Obaly jsou nedílnou součástí komunálních odpadů a jsou sbírány v rámci obecních systémů nakládání s komunálními odpady. Podíl využitých obalů je pak stanovován na základě systematických analýz složení vytříděných komunálních odpadů. Systém je velmi efektivní, a to jak po finanční, tak i po evidenční stránce.
Naopak dvojí způsob zařazování vytříděných komunálních odpadů způsobuje v evidenci a následné statistice zmatky. Do skupiny 20 01 - KO se vykazuje zhruba 70 % veškerých vytříděných odpadů z obcí a do skupiny 15 01 necelých 30 %. Pokud bychom se měli držet klasifikace odpadů, pak do využití komunálních odpadů můžeme započítat pouze odpady z podskupiny 20 01, a nikoliv obalové odpady, a konečná míra využití je nižší, než je skutečnost. Proto se pro nový zákon navrhuje úprava, která popíše reálný stav odděleného sběru využitelných odpadů v obecních systémech. Tříděný odpad v rámci obecních systémů bude vždy klasifikován jako KO (s obsahem obalové složky), tj. podskupina 20 01, a nikoliv jako obalový odpad, i kdyby byl sbírán samostatně.
Novým vymezením a upřesněním definic pro komunální a jim podobné odpady by se nám mohlo podařit popsat v zákoně realitu nakládání s odpady v obcích. Kromě toho umožní lépe vyhodnocovat stav odpadového hospodářství a prognózovat jeho další vývoj s ohledem na rozvoj a budování potřebných zařízení v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s KO.
Definice:
Rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a ve statistice.
tags: #komunální #odpad #co #to #je