Zpracování komunálního odpadu v České republice

18.03.2026

Spalovny komunálního odpadu jsou v současnosti často skloňovaným pojmem. Jejich další výstavba úzce souvisí se zamýšlenými změnami v legislativě, jejichž podobu nyní projednává Ministerstvo životního prostředí. V České republice funguje oblast nakládání s odpady dlouhodobě na bázi volného trhu. Působí zde poměrně velké množství společností, které poskytují environmentálně bezpečné služby v souladu s legislativou Evropské unie.

V posledních šesti letech navíc výrazně zhoustla síť různých typů zařízení, která se snaží odpady upravovat a dále s nimi nakládat v souladu se stanovenou hierarchií. Tato nová zařízení se plynule včlenila do stávajícího systému odpadového hospodářství, našla si své místo na trhu a mnoha z nich se podařilo ve stávajících podmínkách ekonomicky obstát a dále se rozrůstají. Vzájemná konkurence jednotlivých provozovatelů působí na cenu služeb a dává obcím a dalším původcům svobodu zvolit si nejlepší možnost, jak se vypořádat se svým odpadem za pokud možno nejvýhodnější cenu.

Současný stav a budoucí plány

Na vybudování nových spaloven komunálního odpadu se chystá několik krajů. Ke třem fungujícím spalovnám by mohly během několika příštích let přibýt další. V určitém stadiu příprav jsou projekty dalších podobných zařízení, konkrétně v Komořanech, Chotíkově a Karviné. Celkem by jich podle dostupných informací mělo u nás do budoucna působit až jedenáct. V přípravě je zřejmě nejdál Krajské integrované centrum Ostrava - Projekt KIC Odpady. V areálu bývalého dolu Barbora v Karviné by se mělo vybudovat na energetické využívání komunálních odpadů o kapacitě 190 000 t/rok. Výstavba KIC by měla stát zhruba 5 miliard korun. Část by měla být pokryta z prostředků Operačního programu Životní prostředí, kde KIC již podalo žádost na podporu v rámci osy 4. Zařízení naváže na systémy třídění odpadů v obcích, a bude využívat směsný komunální odpad po vytřídění využitelných složek. Současně by mělo vzniknout v Moravskoslezském kraji pět překládacích stanic, které by zefektivnily dopravu odpadů do zařízení. Práce na projektu započaly od roku 2005. Architektonický návrh má monoblokové řešení a je kompozicí kubických hmot s proměnlivými výškami a několika druhy opláštění.

Plzeňská teplárenská připravuje od roku 2004 spalovnu komunálního odpadu na skládce v Chotíkově. Na stavbu za 2,5 miliardy korun bude rovněž žádat dotaci z Operačního programu Životní prostředí, počítá však i s úvěrováním. Stavba má být dokončena do prosince 2015 a bude zpracovávat až 95 tisíc tun odpadu ročně. Na podání žádosti na OPŽP má Plzeňská teplárenská čas do konce června. V Plzni a okolí sílí odpor nezávislých organizací proti stavbě. Zejména vadí, že Krajskému úřadu stačilo provedení EIA pouze ve zjišťovacím řízení. Architektonický návrh je zpracovány ve dvou variantách. Jedna je konvenčnější, druhou označují v Plzni za "architekturu 21.

Náklady a efektivita spaloven

Je vhodné zdůraznit, že spalování odpadů ve spalovně KO je objektivně jedním z možných a environmentálně bezpečných způsobů, jak využít odpady. Ačkoliv spalovny jsou plně funkční díky pokročilým technologiím i ekologickému řešení, představují ten nejnákladnější způsob zpracování komunálního odpadu. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybuje v řádu miliard korun. Podle původních záměrů měla být nemalá část nákladů na výstavbu pokryta z dotací EU. Tato možnost se však nyní jeví jako poměrně nereálná. Postoj Bruselu k dotacím na výstavbu spaloven komunálního odpadu v ČR se postupně a s vývojem v EU mění a Evropa se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů.

Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny

Čím je spalovna větší a čím více odpadu spaluje, tím nižší jsou náklady na její provoz. Udržení spaloven v chodu je možné pouze za podmínky, že je zajištěn neustálý a dlouhodobý přísun odpadu ke spálení (zařízení jsou stavěna na dobu 20-30 let). To lze zařídit jen jeho svážením i ze vzdálenějších obcí, které by se navíc k tomuto způsobu zpracování odpadu pravděpodobně musely dlouhodobě zavázat. Tím by byly ochuzeny o možnost svobodného výběru nejlepšího dodavatele služby za nejvýhodnějších podmínek. Hrozí i deformace zdravého konkurenčního prostředí, které nyní pozitivně působí na ceny služeb. To znamená další náklady, které ponesou hlavně původci odpadů, tedy obce, jejich občané a také firmy. Ti všichni se logicky budou ptát, komu toto zdražení prospěje a v čem bude dražší služba fakticky lepší.

Alternativy a rizika

Častou námitkou, mj. i organizací zaměřených na ochranu životního prostředí, je také související riziko omezení třídění a recyklace proto, aby bylo co spalovat. Dalším problémem, který upřednostňování spalování před dalšími způsoby zpracování odpadů patrně přinese, je potlačení rozvoje a uplatnění dalších technologií na využití odpadů. Některé členské státy Evropské unie skutečně disponují poměrně velkým počtem spaloven komunálního odpadu. Jde ovšem o země, které jsou v rámci EU výrazně bohatší a mohou si tuto nákladově podstatně náročnější cestu, jak se vypořádat se svým odpadem, dovolit.

Pokud by se investoři takových zařízení v Česku chtěli spoléhat na podporu státu, na daňové úlevy, na zvláštní typy poplatků či jiné formy legislativního zvýhodňování jedné formy podnikání před druhou, hrozí, že si jako stát opět založíme na podobný problém, jaký vyvstal v oblasti fotovoltaiky. Jestliže chtějí na trh vstoupit investoři s projekty nových spaloven komunálních odpadů, je to zcela v pořádku. Projekty nových spaloven jsou zcela v pořádku.

Legislativa a podmínky provozu

Podmínkou pro uzavření smlouvy je souhlas k provozování zařízení podle Zákona o odpadech (uděluje krajský úřad) a kolaudační rozhodnutí, ze kterého je patrné, že zařízení je kolaudováno jako stavba sloužící k úpravě (dotřídění) odpadů. Mezi další podmínky patří technologická úroveň zařízení a kapacita - viz. Úpravce zajišťuje podle smlouvy pro AOS dotřídění odpadů na kvalitu druhotné suroviny (kvalitativní požadavky na upravené odpady jsou součástí smlouvy a vycházejí z podmínek zpracovatelského průmyslu) a následné využití druhotné suroviny předáním zpracovateli.

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 8 odst. 2, § 9 odst. 7, § 15 odst. 5, § 17 odst. 4, § 18 odst. 1 a 6, § 19 odst. 2 a 5, § 20 odst. 6, § 22 odst. 7, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 písm. b) a odst. 4, § 32 odst. 1 písm. a) a b), § 33 odst. 1 písm. b), § 34 odst. 1 písm. b) a odst. 7, § 35 odst. 3, § 36 odst. 1 písm. b) a odst. 5 písm. b), § 37 odst. 1 písm. c) a odst. 6, § 40 odst. 5, § 41 odst. 3 písm. f) a odst. 6, § 46 odst. 2 písm. c), § 48 odst. 3, § 59 odst. 7, § 63 odst. 2, 4 a 6, § 64 odst. 6, § 66 odst. 1 písm. a) a odst. 4, § 67 odst. 1 písm. b), odst. 2 a odst. 3, § 68 odst. 3, 5 a 6, § 69 odst. 2, odst. 3 písm. i) a m) a odst. 4, § 71 odst. 2 a 4, § 78 odst. 7, § 79 odst. 6, § 81 odst. 4, § 82 odst. 7, § 83 odst. 4, § 84 odst. 2, § 85, § 86 odst. 4, § 89 odst. 5, § 90 odst. 5, § 91 odst. 3, § 92 odst. 3 písm. a), § 94 odst. 2 a 4, § 95 odst. 1, 3 a 7, § 96 odst. 7, § 106 odst. 2 zákona č.

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

Skládkování komunálního odpadu

Každá skládka komunálního odpadu vytváří jakýsi bioreaktor, ve kterém probíhají biochemické procesy. Samotné skládkování komunálních odpadů ovlivňuje Směrnice Rady 1999/31/ES z 26. sládkuje cca 90 % směsného komunálního odpadu.

Složení a produkce komunálního odpadu

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je komunálním odpadem směsný a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek, a dále směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností. Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.

Obec je původcem komunálního odpadu od okamžiku, kdy osoba odloží odpad na místo obcí k tomuto účelu určenému. Obec je povinna přebrat veškerý komunální odpad vznikající na jejím území při činnosti nepodnikajících fyzických osob a musí určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu. Mezi odděleně soustřeďované složky komunálního odpadu patří nebezpečné odpady, papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad a jedlé oleje a tuky. Od 1. ledna 2025 také textil. Oddělené soustřeďování složek komunálních odpadů může obec zajistit nejen prostřednictvím sběrných nádob na tříděný odpad, ale také například pytlovým způsobem sběru nebo určením místa pro odkládání jednotlivých složek komunálních odpadů v rámci sběrného dvora.

Metodiky a data

Výsledky průměrného složení směsného komunálního odpadu (SKO) v České republice na základě rozborů terénních vzorků podle certifikované metodiky MŽP. MŽP informuje prostřednictvím sdělení o možnostech placení poplatků za komunální odpad.

Ministerstvo životního prostředí připravilo v rámci projektu TAČR (TIRSMZP719) novou Metodiku pro stanovení složení směsného komunálního odpadu (SKO) a odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu (KO). Metodika umožňuje získání a statistické zpracování údajů o složení komunálního odpadu. Metodika popisuje obecný, jednotný a závazný postup poskytovaný MŽP. Metodiku je důrazně doporučeno používat i pro terénní šetření k získání údajů o složení odděleně soustřeďovaných KO. Účelem metodiky je stanovení postupů, které umožňují srovnatelnost a opakovatelnost výsledků terénních průzkumů zaměřených na stanovení složení odpadu. Metodika je určena pro všechny subjekty, které mají povinnost nebo úmysl zjistit složení odpadu. Výsledky mají sloužit k hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky nebo krajských Plánů odpadového hospodářství, pro rozhodování a plánování o způsobu nakládání s SKO a KO zejména na národní úrovni.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

Doporučení pro obce a města

Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění. Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru.

Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství.

Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné znát naplněnost vyvážených kontejnerů (některé kontejnery jsou přeplněné, jiné se vyváží poloprázdné), zda je jejich počet dostačující a jejich rozmístění vyhovující.
Na základě dat z Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady dle § 95, odst. (5) zákona č. 541/2020 Sb; o odpadech (často zabezpečuje pro zadavatele svozová společnost) lze zjistit, jaký podíl na celkové produkci odpadů má směsný komunální odpad, tříděný odpad a bioodpad. Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu.

Doporučujeme, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.

Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů. Toho lze docílit vážením odpadu při svozu, proto je důležitým požadavkem, aby dodavatel buď měl svozová auta vybavena váhou, nebo zajistit vážení auta před vjezdem do obce/města a při výjezdu z ní. Zadavatel rovněž může přispět ke snižování emisí preferencí ekologicky šetrnějších vozidel.

Způsoby zpracování komunálního odpadu

Komunální odpad se zpracovává ve speciálních komplexech, kde se odpad drtí, prosívá a tříděním se získává sklo, kovy, plasty, papír, prosev pro komposty a palivo. Takto vytříděné složky mohou sloužit pro výrobu náhradního paliva pro cementárny nebo např. teplárny. Obdobným způsobem se zpracovává také objemný odpad. Pro účely kompostování komunálního odpadu je nutno nejprve odstranit využitelné a nebezpečné složky. odpadech a kompostech (As, Cd, Cr, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, Zn).

Světovým trendem současnosti je výroba paliva ze směsného komunálního odpadu pod označením RDF (Refuse Derived Fuel). Způsob výroby spočívá v odstranění nespalitelných složek a v úpravě zrnitosti odpadu. Vzhledem ke skutečnosti, že se při výrobě tohoto paliva ze směsného komunálního odpadu odstraňují některé složky, jako např. kovy, nespalitelné složky či biologický odpad, probíhá celý proces spalování paliva optimálnějším způsobem, přičemž vzniká méně popela a také jeho složení je jiné.

Informovanost a motivace obyvatel

Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Inspirativním příkladem je město Jihlava, které spustilo i Program zodpovědného nakládání s odpadem s cílem motivovat obyvatelé ke zlepšení třídění a získání tak slevy na poplatku za směsný odpad. Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.

Právní rámec

Nakládání s odpady upravuje zákon č. 541/2020 Sb., odpadech, který je účinný od 1. 1. 2021. Zákon stanovuje práva a povinnosti osobám v oblasti odpadového hospodářství a prosazuje základní principy oběhového hospodářství, ochrany životního prostředí a zdraví lidí při nakládání s odpady. Nakládání s výrobky s ukončenou životností upravuje zákon č. 542/2020 Sb., účinný od 1. 1. 2021. Nakládání s odpady z obalů upravuje zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů.

Způsoby nakládání s odpady

Způsoby nakládání s odpady jsou označeny kódy. Kódování bylo součástí vyhlášky č. 383/2001 Sb., pro rok 2021 zůstává i nadále v platnosti.

Hierarchie správného nakládání s odpady:

Předcházení vzniku odpadu
Opětovné použití
Recyklace
Jiné využití (např. energetické)
Odstraňování (skládkování)

Statistické údaje

Významnou skupinou jsou komunální odpady. Obyvatelé ČR jich v roce 2019 vyprodukovali 5,9 mil. tun. Na jednoho občana ČR tedy vychází 551 kg/obyv. Podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů tvořil 15,7 %. V roce 2019 bylo využito 53 % vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 41 % materiálově a 12 % energeticky. Na skládkách bylo uloženo 46 % komunálních odpadů (v roce 2018 to bylo rovněž 46 %).

Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok. Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu).