Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě nevyniká závratnou nadmořskou výškou, ale chybějící metry nahrazuje množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými může turista vyrazit v kteroukoli roční dobu. V rámci jednoho z podzimních výletů jsme se věnovali průzkumu památek v Koryčanech a okolí.
Jako ostrý zub zabodnutý do země ční osamělé skalisko, od dávných časů nazývané Kazatelna. Je to osm metrů vysoký, ojedinělý a morfologicky zajímavý skalní útvar, který je od roku 1967 chráněn jako přírodní památka. Skalisko je tvořeno převážně hrubozrnným pískovcem světle hnědé barvy, který je složen z křemene, ortoklasu, muskovitu a biotitu.
Horní část skalního výchozu byla ve středověku změněna člověkem. Byly na ní vytesány schůdky pro snadný výstup na vrchol, kde byla upravená plocha připomínající kazatelnu, jsou zde patrné i otvory pro ukotvení zábradlí. Skála zřejmě skutečně sloužila jako kazatelna, traduje se, že již v 9. století z ní kázal moravský arcibiskup Metoděj. Později kazatelnu využívali augustiniáni z nedalekého kostela Svatého Klimenta a po jeho zániku snad i některá z pronásledovaných středověkých sekt.
Z vrcholové plošiny se naskytne pěkný pohled na zříceninu hradu Cimburk pod námi a vodní nádrž Koryčany. Za nimi se rýsují kopečky Litenčické pahorkatiny a nalevo tušíme město Brno.
Asi 4 km od obce Modrá ve směru na Bunč se nachází kámen zvaný Králův stůl, který jitří fantazii mnoha badatelů. Králův stůl je blokem hrubozrnného pískovce spojovaný pověstí s panovníky Velkomoravské říše. V současné době je Králův stůl opět v centru pozornosti archeologů, kteří se snaží nalézt více odpovědí na otázky skutečného původu a účelu této památky. Dosavadním průzkumem byla potvrzena předhistorická úprava terénu a umělé usazení kamene.
Čtěte také: Ubytování Koryčany pro školy
Je dřevěná dvoupatrová stavba se sedlovou střechou, zavěšená na konstrukci z trámů. Základ stavby tvoří kříž, do nějž je nasazen středový vertikální sloup „otec“, podepřený čtyřmi vzpěrami. Pod podlahou prvního patra je na středovém sloupu zavěšeno „sedlo“ z trámů, jehož pomocí se celý mlýn otáčí podle směru větru. V prvním patře je moučnice se síty, na něž padá rozemleté zrno z mlýnských kamenů v druhém patře. Horní část mlýna, kde jsou kameny a násypka pro zrno se nazývá „zanáška“.
K mlýnu patří také tzv. „šalanda“ místnost pro mlynáře a mleče. Podle požadované kvality mouky se zrno přemýlalo i několikrát. Pytle se zrnem a mouka se do zanášky vynášely po schodech. K otáčení mlýnem sloužil trámec, dosahující k zemi, později se používal hever nebo žentour. Mlýn se natáčel po větru tak, aby hřídel větrných lopat stála kolmo na směr větru.
Sportovní areál založil ve 30. letech. Kudlovská dolina sloužila široké veřejnosti z celého kraje už dávno v minulosti. Rekreační chaty doplňoval bazén, jehož základní kámen byl položen v roce 1935. Po znárodnění v roce 1948 areál provozovala zlínská firma Svit, která zde pořádala ozdravné pobyty svých zaměstnanců a také školy v přírodě pro děti. Po roce 1989 bylo středisko vráceno rodině zakladatele. Fungovalo až do konce roku 2006, kdy byl provoz zastaven.
Boží muka mají symbolizovat sloup, u kterého byl bičován Ježíš Kristus. Nejčastěji se boží muka nacházejí na rozcestích, návrších nebo v místech, kde někdo zahynul. Bývala a jsou významným prvkem v krajině, prvkem, který zhmotňuje jeden z duchovních (křesťanských) rozměrů lidského života, prvkem, který spoluutváří duchovní (křesťanský) charakter krajiny.
Datování stavby původních božích muk je poměrně široké, protože druhým časovým ohraničením je až rok 1828. Někdy mezi lety 1828 a 1844 byl sestaven seznam klobouckých křížů a soch, ve kterém čteme, že patronem božích muk byl kloboucký ševcovský cech. K 1. dubnu 1900 zapsal P. Antonín Přemyslovský do seznamu kaplí, křížů, soch a božích muk v obvodu valašskokloboucké farnosti, že jejich stav je „prostřední“ a že je „opravoval zaniklý cech obuvnický“; drobný dodatečný přípis z doby krátce po roce 1906 je výmluvný: „časové pohromě podlehla“.
Čtěte také: Služby na skládce zeminy Korycany
V roce 1924 se o obnovu božích muk zasloužil Josef Zubek, o povolení svěcení byla olomoucká konzistoř požádána 17. října 1924. Na zadní straně patky čteme ve třech řádcích nápis: „VĚNOVAL / JOS. ZUBEK / L. 1924. P.“
Na první pohled obyčejný kamenný kříž, jakých jsou na Slovácku desítky. Kříž stojí na rozhraní katastrů obcí Tupesy, Boršice a Buchlovice, u bývalé polní cesty spojující Tupesy s Boršicemi. Jeho přesná poloha se nachází u solitérní lípy, která byla tradičně vysazována jako strom ochrany, víry a odpočinku. Kříž zde byl vztyčen v roce 1879, a to Antonínem Vávrou, tehdejším občanem Tupes. Sloužil nejen jako místo rozjímání, ale také jako orientační bod na důležité spojnici mezi obcemi.
Je důležité zmínit, že Tupesy až do roku 1911 spadaly pod farnost Boršice, a místní obyvatelé tak docházeli na bohoslužby právě po této cestě. Umístění kříže vedle osamělé lípy není náhodné. V lidové tradici byla lípa považována za strom ochrany a často se vysazovala u studánek, kapliček či právě křížů.
Kříž u lípy není v Tupesech jediný. Boží muka v místní části „od Boršic“ Nově zrekonstruovaný dvouramenný kříž s nápisem na kameni : SUPREMAE MA IEST HONET GLOSS TRIADIS HOC MONVMEN TVM ERECTUM PROCV E: D.M.F. EX C. WELLE ANO 1677. V překladu: Nejvyššímu majestátu ctihodné a slavné nejsvětější Trojice postaven tento památník péčí E: D.M.F. z konventu velehradského roku 1677. Nejstarší nemovitá památka dochovaná na území obce Tupesy. Barokní Boží muka je provedena z hrubozrnného křemičitého pískovce. Podle nápisu datován do r. 1677.
Vrchol je tesán ve tvaru kříže bez korpusu Krista, střední část je zdobena nejstarším vyobrazením znaku obce Tupesy, tj. Kříž pod kaštany - za obcí směrem na Velehrad pod kaštany Byl postaven v roce 1847 na konci vesnice při silnici na Velehrad. Lze říci, že tento kříž patří k nejvýznamnějším v obci, protože se v těchto místech konávalo poslední rozloučení se zesnulými občany, kteří byli převážení na hřbitov na Velehrad.
Čtěte také: Škola v přírodě v Koryčanech
Kříž v části obce Cihelna - u odbočky k podniku smaltovna Postaven nákladem občanů v roce 1911. Kříž - v polní tratí Padělky - nad hřištěm V roce 1926 byl nákladem manželů Marie a Konráda Králíkových postaven kříž s výraznými novogotickými prvky v polní trati Padělky. Byl postaven na hranici velkého pozemku, na paměť koupě tohoto pozemku manželi Králíkovi. O pozemek mělo zájem více uchazečů, ale nový majitelé ostatní přeplatili. Dnes je poblíž kříže na místě vyhlídkového bodu s krásným rozhledem na panorama Chřibů umístěno posezení. Vedle kříže vede zpevněná cyklotrasa Tupesy-Velehrad - Zlechov.
Kříž v polní trati Rákoš -(na„rákošní cestě“, která vede do lesa zvaného Rákos) Kříž nechali postavit rodiče pana Jana Vávry z domu č.p. 39 v roce 1894, po jeho smrti. Mládenec Jan Vávra - jako jediný mužský pokračovatel významného selského rodu - zemřel mlád na cukrovku, jako svobodný.
Kříž„U krátkého potůčku“ - tzv.„Zelený kříž“ Kříž nechali na rozcestí cest do Břestku a na Chabaně postavit manželé Antonín a Aloisie Tománkovy v roce 1929. Podle pamětníků byl kříž postaven jako poděkování pana Tománka za šťastný návrat z ruského zajetí během I. světové války.
Kříž v polní trati Kaménky Kříž byl postaven na paměť tragické události, která se stala v roce 1941. Tehdy pan Josef Tománek z usedlosti č.p.4 svážel obilí a právě v těchto místech, kde cesta vedla hlubokým úvozem byl stržen pod kola plně naloženého vozu a zahynul. Kříž nechali postavit v roce 1942 pozůstalí a občané Tupes.
Kříž u kaple Dle datace byl postaven v r. 1851. Původně stál uprostřed obce před dřevěnou zvonicí - v místě dnešního památníku obětem II. světové války. Kříž v místní části Souhrady- předzahrádka u Maňásků Kříž v Souhradech byl v době svého vzniku - v roce 1847 - zvláště významný tím, že stál při frekventované polní cestě za okrajem obce, kterou projížděly všechny povozy a kolem kterého procházeli téměř všichni občané, kteří šli pracovat do polí, či vinohradů. Místo pro stavbu věnoval pan Josef Pleva (dům číslo popisné 143) a byl postaven nákladme občanů. V roce 1847, kdy byl tento kříž vystavěn, stál na konci obce. Dnes je obklopen cestami a rodinnými domky.
V katastru obcí Mikroregionu Podchřibí se nachází řada malých sakrálních staveb, které jsou připomínkou dob minulých. Mnohé se působením vnějších vlivů postupně rozpadají. Byly ošetřeny podle nejlepšího vědomí občanů, většinou však neodborným, a často i nevhodným způsobem.
tags: #korycany #kriz #v #prirode #historie