Touha poznat Kosovo ve mně dřímala již delší dobu. Pro turistu a čundráka to bude neopakovatelný kousek Balkánu. Země je tvořena dvěmi rozsáhlými kotlinami Kosovo Polje a Metohija. Tyto kotliny se obepíná prstenec hor, které vrcholí horou Džeravica. Na východě země pak leží Kopaonik, Goljak a Crna gora a konečně na jihu známá Šar.
Šarské hory jsou oblíbené především z makedonské strany. Proudí zde snad největší počet pašeráků. Pašují zbraně a právě to činí Šarské hory jedno z nebezpečnějších míst. My jsme navštívili Prokletije, Šarské hory a několik dalších míst v Metohijské kotlině.
Turistický přechod jsme zahájili v městečku Dečani, kde v podstatě začala válka na Kosovu. Pravoslavnému klášteru v Dečani, unikátní památce zapsané na seznamu UNESCO, se moc nezdržujeme a vyrážíme do hor. Většinou se za brány kláštera nemohou odvážit a podle rozstřílené fasády jejich strážní budky tady asi nebudou úplně zbyteční. V klášteře se moc nezdržujeme a vyrážíme do hor.
Od brány pokračujeme dál až k odbočce doprava, kde stoupáme pod horu Kurvala. My se dáme ostře doleva a traverzujeme skalnaté svahy Kurvaly. Národní park je totiž kapitola sama o sobě. Dečani pochopilo, že hrozí ekologická katastrofa. Vědí dobře, že turismus přinese trvalejší hodnoty.
Ráno prší, takže se válíme ve spacácích až do poledne. Pak se rozhodujeme pro výstup. Původně chceme jít přímo od Pločice, ale asi po třetině výstupu začíná hřmít a opět pršet. Stáčíme se tedy doleva a rychle klesáme někem z dosahu blesků. Klíče jsou k vyzvednutí v sousedních salaších a s místními pastevci, kteří kvůli nám zabili jehně a děláme hostinu.
Čtěte také: Budoucnost skládky Kosova Hora
Severní traverz velké části Prokletije na Kosovu překvapuje neskutečně krásná krajina. Stoupáme přímo na ostrý hřeben Ibardu. Naskýtá se neskutečně krásný výhled do Albánie na neznámé pohoří Zez a rozsáhlou jezerní plošinu Siljbices. Snažíme se jít co nejrychleji, ale u jezera Tropojes nás dohání a zjišťujeme, že jeden z nich umí anglicky. Hory a Kosova jsou rozsáhlé.
Brzy stojíme v sedle Bogčes a různí lidé z obou stran hranic, projíždí auta a běhají děti. dostává čest svému jménu, potkáváme zde totiž snad největší psí bestie, co jsem kdy viděl. Blížíme se k Marjaši. Stoupáme komínem asi 20 metrů na prudký travnatý svah. a nesejít mezi skály, orientace na svahu je špatná a klouže to. Stavíme stany v sedle u jednoho z pramenů Dečanské bystřice.
Začínáme stoupat do Lumbardských hor, který tvoří jižní stěny Rugovské soutěsky (největší v Prokletých horách). Ztrácíme správnou cestu a brzy bloudíme v mlze a vichřici mezi závrty a propastmi. Nerozvážnost a jdeme dál po hřebeni. Pozorujeme sluncem ozářené Lumbardské hory. Setkal jsem se s tím na Balkáně mnohokrát, Kosovo je ale snad nejextrémnější.
Prvním místem byl obrovský vodopád u vyvěračky Bílého Drinu. Dalšími nádhernými vodopády jsou kaskády Miruša. Lze se pod nimi koupat a je tam příjemná hospůdka s výbornou restaurací. Spadají z několika kaskád, které dohromady tvoří soutěsku. Projeli jsme i několik měst, jako Peč, Prizren nebo Džakovica.
Prizren má však neskutečně atraktivní okolí a památky. Srbský klášter, podobně jako v Dečani jde o památku zapsanou do UNESCA, je také zadrátované a vstup provází neskutečná byrokracie. Džakovica má krásné historické centrum s cechovními ulicemi a mešitami. Mnoho z nich ale padlo za oběť nesmyslnému řádění během války. Přímo nad ní je pak rozsáhlý hrad. Zachovalé jsou ale turecké lázně a mnoho muslimských památek.
Čtěte také: Kosova Hora - lavička
Posledním místem našeho výletu byla návštěva Goranců v Šarských horách, v Rastelici, která je nejjižnější v zemi. Postupně se na náměstíčku vytvoří skupina asi padesáti lidí a my se nestačíme divit. Kosovo je země, která své určení teprve hledá. A dívá-li se na věc objektivně a nezaujatě, tak může objevit zemi, která má co nabídnout. Neměli jsme jediný problém s nikým (až se srbskými celníky při návratu).
Dálkový trek Pekas of the Balkans vede neuvěřitelnou krajinou pohoří Prokletije, také nazývaného Albánské Alpy, a protíná území tří balkánských států - Albánie, Kosova a Černé Hory. Okruh pohořím Prokletije neboli Albánskými Alpami se vine po pasteveckých stezkách až do nadmořské výšky 2300 metrů a nabízí rozmanité horské scenérie. Oblast trojmezí Albánie, Kosova a Černé Hory se řadí k jedněm z posledních divokých koutů Evropy. Průvodce představuje trasu v 10 denních etapách a obsahuje také návrhy na výlety na okolní vrcholy a návštěvu místních zajímavých míst.
Řekneme-li Kosovo, vybaví se boje a spory mezi místními Albánci a srbskou vládou i zprávy o působení jednotek K-FOR na zdejším území. Provincie Kosovo byla dlouho stranou zájmu a zůstávala srbským územím. V roce 1999 se rozhořel otevřený požár i zde. Snahy separatistické UCK vyústily ve vznik samostatného státu na začátku roku 2008.
Památník na Kosovom poli nedaleko Prištiny připomíná začátek srbské hrdosti a státnosti. Po tomto incidentu byl památník vzat pod ochranu slovenského kontingentu K-FOR. Byl zde vybudován ochranný prostor, který je stále střežen. Klášter Visoki Dečani byl založen již ve 14. století na jihozápadě Kosova u města Peč. Od roku 2004 je klášter zapsán na seznamu chráněných památek UNESCO. Vstup do kláštera je umožněn návštěvníkům dopoledne pouze mezi 9 - 11. Klášter je v současné době umístěn přímo v areálu italského kontingentu K-FOR. Klášter Peč je nejstarší sakrální stavbou v celém Srbsku (tedy dnes již v Kosovu). Patří stejně jako předchozí kláštery do souboru staveb byzantsko-románské kultury. Tento kostel byl jako jeden z mála památek uchráněn od běsnění UCK za pomoci jednotek K-FOR.
Ve městě Prizren máte několik možností, kam se zajít podívat. Nejhezčí výhled na město je ze zříceniny místního hradu. Cestou nahoru minete jeden z vypálených kostelů a také vypálenou srbskou čtvrť. Šar planina se nachází na východě země a rozprostírá se v části Šarských hor. Kousek od města Peč se můžete vypravit do pravé divočiny. Kaňon Rugova vás přivítá bouřlivou řekou, vysokými skálami a divokými lesy. Město Kosovská Mitrovica je dnes rozděleno řekou na srbskou a albánskou část.
Čtěte také: Život v souladu s přírodou: Kosova Hora
Kopaonik je největší horský masív v Srbsku, táhne se od severozápadu k jihovýchodu v délce 80 km a zasahuje na území Kosova. Chladný a těžký vzduch se drží v okolních dolinách a kotlinách, takže zimní teploty nejsou příliš nízké, průměrná teplota byla naměřena 3,7oC. Pro své přírodní bohatství byl Kopaonik vyhlášen roku 1981 národním parkem.
Za 10 dní jsme najeli cca 3200 km. Všechno fungovalo perfektně, motocykly nás nezradily, těla vydržela a my si užili nádherný výlet. Jeden z nejmladších států světa je neprávem opomíjen turismem. Možná je to díky absenci moře, možná válkou, která se zde odehrála v devadesátých letech dvacátého století, a možná by se mohlo zdát, že na tak malém území nebude nic zajímavého k vidění. Opak je ale pravdou. Nyní ale objevuji zcela jinou zemi. Živou a přátelskou. Kosovští Albánci jsou sice malý národ, o to více líčí svou hrdost na to, že si po letech pod nadvládou Srbů vydobyli vlastní stát.
Ačkoliv jsme tu strávili jen dva dny v rámci přesunu domů, stihli jsme prozkoumat hned několik fascinujících míst, která nám odhalila mix historie, kultury i dechberoucí přírody. Viděli jsme jedenáctiobloukový most, vkročili jsme do útrob krasové jeskyně i staletého monastýru v Peći.
tags: #kosovo #pole #okolí #příroda