Spalování tuhých paliv je vždy doprovázeno produkcí znečišťujících látek a obecným cílem by mělo být snížení jejich množství na přijatelnou úroveň. Protože při spalování tuhých paliv v teplovodních kotlích pro vytápění domácností dochází k emitování znečišťujících látek, jsou postupně v jednotlivých zemích EU přijímány různé zpřísňující požadavky (emise a účinnost), které tato zařízení musí splnit.
S příchodem topné sezóny dochází na většině území ČR ke zhoršení kvality ovzduší. Poslední studie ukazují, že vliv malých spalovacích zařízení není malý a v některých případech může být až dominantní.
Jedním z nástrojů ke snížení množství vypouštěných znečišťujících látek mohou být legislativní požadavky, které jsou uplatňovány při „zkoušce typu“, případně při jejich provozu. Cílem těchto požadavků je zvýšení kvality spalovacích zařízení.
Norma ČSN EN 303-5 rozděluje kotle na pevná paliva do tříd na základě jejich emisí znečišťujících látek a účinnosti. Kotel je zařazen do příslušné emisní třídy na základě srovnání naměřených hodnot emisí s mezními hodnotami stanovenými pro jednotlivé třídy.
Sledují se emise zejména oxidu uhelnatého (CO), dále organicky vázaného uhlíku (OGC) a TZL (tuhých znečišťujících látek, uhlík vysrážený ve formě sazí). Tyto mezní hodnoty jsou pak stanoveny na základě dávky paliva (ruční/samočinná), paliva (biologické/fosilní) a jmenovitého výkonu kotle v kW.
Čtěte také: Ekologie kotlů Viadrus a Czechtherm
V současné době jsou kotle kategorizovány do 5 emisních tříd - třídy 1, 2, 3, 4 a 5. Čím vyšší je emisní třída, tím nižší jsou emise znečišťujících látek, nejvhodnější jsou tedy kotle emisní třídy 5.
Ke splnění požadavků na nízké emise a vysokou účinnost spalování je důležité dostatečné množství kyslíku a prostředí s vysokými teplotami. Klíčová je vysoká míra řízení spalovacího procesu - možnost přesného dávkování paliva a spalovacího vzduchu.
Od 1. září 2024 je v České republice zakázán provoz kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Tyto kotle neodpovídají moderním standardům a produkují nadměrné množství emisí. Zákaz se týká také kotlů vyrobených svépomocí nebo těch, které vůbec nedisponují certifikací o emisní třídě.
Od 1. září 2024 mají domácnosti povinnost prokázat, že pokud vytápí kotlem na pevná paliva, splňuje tento alespoň emisní třídu 3.
Počínaje 1. zářím 2024 mohou probíhat kontroly, které prověří, zda vaše vytápění splňuje alespoň 3. emisní třídu. Pokud nikoli, hrozí vám pokuta až 50 000 Kč, a to i opakovaně, dokud starý nevyhovující kotel nevyměníte.
Čtěte také: Přehled emisních norem
Termín ekodesign označuje soubor požadavků na nízkoemisní provoz kotlů dle nařízení Evropské unie 2015/1189. Na rozdíl od emisních tříd je v případě ekodesign požadavků hodnocena celoroční účinnost kotle. Pro výrobce je ekodesign závazný od 1. 1. 2020.
Požadavky na Ekodesign kotlů stanovuje nařízení Komise (EU) 2015/1189 a vztahuje se na kotle na tuhá paliva o výkonu do 500 kW. Kotle splňující tyto požadavky využívají palivo efektivněji a mají menší spotřebu. Ekodesign také stanovuje horní limity pro emise škodlivých látek.
Na rozdíl od emisních tříd se kromě emisí hodnotí i sezónní a celoroční účinnost kotle.
Všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign.
Limity a požadavky na Ekodesign kotlů při 10% koncentraci kyslíku najdete v tabulce níže. Hranice pro emise PM, OGC a CO jsou totožné s požadavky na kotle páté emisní třídy.
Čtěte také: Parametry kotlů na dřevo
| Kotle na tuhá paliva | Limitní hodnoty |
|---|---|
| Sezónní energetická účinnost vytápění | min. 75 % (kotle o výkonu ≤ 20 kW) min. 77 % (kotle o výkonu > 20 kW) |
| Sezónní emise pevných částic (PM) | max. 40 mg/m3 (kotle s automatickým přikládáním) max. 60 mg/m3 (kotle s ručním přikládáním) |
| Sezónní emise organických plynných sloučenin (OGC) | max. 20 mg/m3 (kotle s automatickým přikládáním) max. 30 mg/m3 (kotle s ručním přikládáním) |
| Sezónní emise oxidu uhelnatého (CO) | max. 500 mg/m3 (kotle s automatickým přikládáním) max. 700 mg/m3 (kotle s ručním přikládáním) |
| Sezónní emise oxidů dusíku (NOx) | max. 200 mg/m3 (kotle na biomasu) max. 350 mg/m3 (kotle na ostatní paliva) |
Pokud stále vlastníte starší kotel 1. nebo 2. emisní třídy, je nejvyšší čas na výměnu - navíc můžete využít dotační programy:
Na kotle na biomasu můžete získat až 65 000 Kč, na kotle s celosezónním zásobníkem je dotace až 90 000 Kč a pro nízkopříjmové domácnosti až 110 000 Kč.
Samotné kotlíkové dotace myslí především na nízkopříjmové skupiny obyvatel, tedy na starobní a invalidní důchodce a také na osoby, které pobírají příspěvek na bydlení. Těm stát vrátí až 95 procent z částky, kterou za nový kotel zaplatí.
tags: #kotel #na #fosilni #paliva #emise #hodnoty