V environmentalistických diskusích se občas objevuje názor, že u kořene novodobé ekologické krize, kterou v Evropě rozvinutá průmyslová civilizace šíří do celého světa, je křesťanství a biblická víra vyjádřená Hospodinovým příkazem lidem, aby opanovali Zemi. Biblický monoteismus se sice ustavoval v kontrastu k uctívání božstev spojených s přírodními silami, ale také v odporu k božské úctě, kterou si nárokují lidští panovníci nad světem. Člověka bible chápe více méně jako bytost sice svobodnou, ale odpovědnou. Přitom v jejích knihách najdeme na řadě míst myšlenku, že zlo, které člověk působí, má dopad i na mimolidský svět a padá zpátky na hlavu svému původci např. v podobě přírodních katastrof.
Stejně se dá, jak známo od dob Maxe Webera, diskutovat třeba i o vlivu protestantismu na vznik kapitalismu a na druhé straně zkoumat, jak biblické myšlení ovlivnilo Karla Marxe a jeho koncept komunismu - dvou systémů, které chápaly přírodu jen jako zdroj materiálního bohatství. V tomto smyslu křesťané a církve jistě nedělají dost, a to, že v tom nejsou sami, není žádná omluva. Kurt Tucholsky někdy ve dvacátých letech minulého století napsal kousavý epigram, že církve charakterizuje především vyplazený jazyk, jak se bez dechu ženou za rychle pádící dobou. Je opravdu obtížné s nákladem tří tisíc let tradice reagovat pružně na stále rychlejší změny a nepoztrácet přitom to podstatné.
Ukazuje se vždy znova, že řešením není ani zoufalé lpění na vyčpělých formách, ani zbabělá snaha zalíbit se a přizpůsobit právě panujícím poměrům, ani redukce náboženství na vnitřní život. Jenom tam, kde víra riskuje božské stranictví (biblický bůh je na straně chudých, bezmocných, trpících, ponižovaných atd.), stává se silou proměny a svobody. Někteří křesťané si to uvědomují a jednají podle toho. Přímo prorocký rozměr měl program Světové rady církví z valného shromáždění ve Vancouveru, který pod názvem Spravedlnost, mír a zachování stvoření už v roce 1983 motivoval křesťany planety k tomu, aby se angažovali při překonávání největších ohrožení, která si lidstvo samo sobě připravuje. Zástupci církví už tehdy dokázali vidět a formulovat vzájemnou provázanost těchto ohrožení a nutnost společných řešení. Mezinárodní odezva měla rozmanitou podobu v různých církevních tradicích a v různých zemích, ale ekologická témata jsou od té doby přítomná v učení i praxi mnoha církví.
Přesto teprve Světové sociální fórum, jehož desáté výročí si letos připomínáme, propojilo aktivisty zaměřené na ekonomické, bezpečnostní a ekologické problémy podobným způsobem. Souvislost mezi vykořisťováním lidí, drancováním přírody a válkami bohatých proti chudým odmítají mnozí vidět dodnes - buď na popírání souvislostí mají zájem, nebo se bojí. Pro české prostředí je takový redukcionismus typický a jeho překonávání je záležitost dlouhodobá. I na stránkách Deníku Referendum se téma nedostatečné kritičnosti občanských organizací probírá.
V České republice se situace postupně mění díky iniciativám, jako je Pravoslavná akademie Vilémov, která patří k průkopníkům větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů, sloužících lokálním komunitám a místní ekonomice. Vedle poradenské činnosti v rámci Centra pro aplikaci obnovitelných zdrojů energie realizují s rozmanitými partnery i řadu projektů, např. na využití střech církevních budov pro solární panely. To je jen část ze čtyřstránkového Prohlášení výkonného výboru Pravoslavné akademie Vilémov z října 2010 k situaci obnovitelných zdrojů energie v České republice, pod kterým jsou mimo jiné podepsáni předseda, metropolita Pravoslavné církve v českých zemích Kryštof, a ředitel akademie Roman Juriga.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
V sobotu 22. ledna 2011 se po několikaměsíční přípravě ustavilo občanské sdružení Česká křesťanská environmentální síť (ČKES), které zatím tvoří zástupci Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a Pravoslavné akademie Vilémov, Obce křesťanů, římskokatolické farnosti Český Brod, Náboženské obce Církve československé husitské v Praze 6 Břevnově, Ekologické sekce České křesťanské akademie, Ekumenické akademie Praha a Střediska ekologické výchovy Slunečnice. Další organizace svou účast zvažují a členy se mohou stát i jednotlivci. Předsedou sdružení se stal evangelík Marek Drápal. Podnětem ke vzniku této nové organizace byla spolupráce některých českých organizací s obdobnou sítí na evropské úrovni (ECEN).
Tisková zpráva říká, že „Cílem České křesťanské environmentální sítě je umožnit církvím v ČR, křesťanským environmentálním organizacím i jednotlivcům sdílet a poskytovat informace a zkušenosti z oblasti ochrany životního prostředí, zabývat se ochranou životního prostředí a podporovat péči o Boží stvoření.“ Zájem o ochranu přírody vzrůstá ve světě napříč všemožnými církvemi. Tématu se věnují katolíci, evangelíci, židé či třeba buddhisté. Pravděpodobně nejčastěji diskutovaným tématem bývají klimatické změny, na které se církve dívají jednak ve světle ochrany přírody, ale především z hlediska dopadů na nejchudší části světa a jejich obyvatele. Podle názorů církevních představitelů se totiž právě jich nejbolestněji dotkne vzestup hladin oceánů, rozšíření tropických nemocí a všechny další problémy spojené se změnou klimatu. "K odpovědnosti by měly být dohnány ty státy, které produkují nejvyšší množství skleníkových plynů, Spojené státy nevyjímaje.
Církevní organizace se podílejí i na ochraně či obnově přírodně cenných lokalit. Například americká Národní rada církví a organizace Sierra Club společně sponzorovaly televizní klip zaměřený na ochranu přírodního bohatství Aljašky. Jak ukazuje Gary Gardner ve studii Invoking the Spirit, kterou vloni vydal Worldwatch Institute, podobné příklady bychom našli i v Asii. V Thajsku se podařilo buddhistickým mnichům zabránit kácení cenných pralesních porostů a církevní organizace se podílely i na znatelném zlepšení čistoty Gangy. V obou těchto případech předchozí snahy světských organizací skončily bez většího úspěchu, nebo danou situaci dokonce ještě zhoršily. Duchovními souvislostmi ekologie a náboženství se leckdo zabývá i u nás (například Jiří Nečas z České křesťanské akademie).
Pokud bychom ale porovnávali Českou republiku s některými jinými státy, pak v praktickém vyústění podobných aktivit zaostáváme. "Dnes jde spíš o postupné budování pozitivního vztahu k ekologickým sdružením a zvyšování povědomí. U nás bývá například ekologická apelace často součástí kázání, což bezesporu nesmírně pomáhá," říká Mužátková. Vedle toho se v rámci nejrůznějších setkání často diskutuje o tématech, jako jsou třeba recyklace či automobilismus. S názorem Ilony Mužátkové souhlasí i kazatel Pavel Světlík, který je ředitelem ochranářské organizace A Rocha. "Často musím vysvětlovat, proč se jako kazatel věnuji životnímu prostředí a co má tato problematika společného s náboženstvím. Setkal jsem se i s poměrně odmítavými postoji," přiznává Světlík.
A Rocha působí v ČR teprve rok a soustředí se především na Prachaticko a Náchodsko. Její činnost je zaměřena na klubovou práci s dětmi a mládeží. Nejrůznější kroužky a výstavy se věnují především druhové rozmanitosti a sledování některých ohrožených druhů, například ledňáčka říčního nebo sýčka obecného. Vedle celé řady výchovných a vzdělávacích programů je ale možné najít v ČR i zcela konkrétní církevní projekty směřující přímo ke zlepšení životního prostředí. Pravděpodobně nejvýznamnějším z nich je nedávné uvedení do provozu větrné elektrárny ve Vilémově.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Česká křesťanská environmentální síť zprostředkovává certifikaci a vydala volně stažitelnou příručku Péče o životní prostředí v církvích, která je k certifikaci vodítkem. Zároveň vytvořili mapu Zelená zrnka, což jsou místa, kde ve farnostech, sborech apod. Eko proměna farnosti nemusí začínat přímo u správce/faráře/jáhna, ale mohou jí zažehnout i laici. My všichni jsme církev.
ČKES se zaměřuje na různé aktivity a projekty, které podporují ekologické povědomí a praktické kroky k ochraně životního prostředí:
Na první pohled se křesťanství a ekologie mohou zdát jako odlišné oblasti, ale křesťanství může být průkopníkem péče o životní prostředí. Důraz na život podle vyššího řádu, nehromadění pozemského bohatství, dobrovolná skromnost a vděčné přijímání života jsou hodnoty, které se liší od konzumního stylu života.
Skromnost by měla být dobrovolná a vést k souladu a harmonii s Božím řádem. Svět je jako dům, kde bydlíme s ostatními tvory, a ekologie nabízí rozumná pravidla pro společný život. Bůh dal světu řád a my jsme před ním zodpovědní za respektování tohoto řádu.
I když se v Bibli o ekologii přímo nemluví, najdeme tam mnoho odkazů na velikost a krásu Božího díla. Text v První knize Mojžíšově, že si máme „podmanit zemi“, by neměl být interpretován jako bezohledné ovládání a drancování, ale jako spravování zahrady, kterou nám Bůh dal na starost.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
Církev se začala o ekologii vážněji zajímat v 60. a 70. letech 20. století, souběžně se vznikem všeobecného zájmu o ochranu životního prostředí. V České republice jsme bohužel pozadu za církvemi v jiných zemích, ale situace se postupně vyvíjí. Osvěta je zatím v začátcích, například kampaně "Dny vděčnosti za stvoření", kterou pořádá Ekologická sekce České křesťanské akademie.
Pro leckoho může být těžké najít hranici, jak správně žít, aby nepoškozoval životní prostředí. Důležité je sledovat, co si kupujeme, z čeho to je, v čem je to zabalené a klást si otázku, zda je něco opravdu nutné. Hranici bychom měli hledat uprostřed svého srdce a nechat si od Boha mluvit do toho, jak žijeme.
Globální problémy, jako je globální oteplování a skleníkový efekt, mohou v průběhu několika desetiletí učinit Zemi těžko obyvatelnou. Mnozí se tím nezabývají, podobně jako se mnozí nestarají o spásu své duše. Bůh chce svět zachránit i pro pár spravedlivých, ale musíme to chtít i my sami.
Mezi aktivity podporované Českou křesťanskou environmentální sítí patří i ekumenické bohoslužby a panelové diskuze:
tags: #křesťanská #ekologická #organizace