Krunýř ohrožený druh informace

Mezinárodní tým vědců z USA, Francie, Austrálie a Německa vydal už devátou edici atlasu „Želvy světa“. Publikace obsahuje nejen podrobné popisy všech 357 druhů želv, ale také informace o stavu ohrožení všech druhů a srovnání jejich současného a původního areálu rozšíření. Výsledky jsou alarmující: přibližně polovině světových druhů želv hrozí vyhynutí. Tato zvířata jsou postižena zejména ztrátou životního prostředí a nadměrným odchytem pro konzumaci i prodej chovatelům.

Rozmanitost a ohrožení želv

„Přinášíme souhrn informací o všech 357 druzích želv na světě, které ještě dnes existují,“ vysvětluje hlavní autor, profesor Uwe Fritz z Drážďan. „V novém vydání ale také ukazujeme ohrožení želv a porovnáváme jejich původní areál rozšíření s tím, kde jsou rozšířené v současné době.“ Podle vědce jsou tyto informace zásadní pro tvorbu zákonů a opatření, které by mohly želvy zachránit před úplným vyhynutím.

Za ohrožené je považováno 171 druhů želv - každý pátý druh a poddruh byl už dokonce v historických dobách a nedávné minulosti vyhuben. „Postiženy jsou zejména velké druhy, které jsou závislé na zvláštních biotopech. Například všechny velké asijské druhy želv, které se původně vyskytovaly v ústích řek nebo v řekách, jsou dnes ohroženy vyhynutím,“ uvedl německý herpetolog. Právě jejich životní prostředí se stále více zmenšuje, ústí řek bývají nejvíc využívaná pro stavbu infrastruktury. Navíc jejich vejce pytlačí lidé i predátoři, které lidé chovají, jako jsou třeba kočky nebo psi. „I dnes jsou tato velká zvířata zabíjena také pro potravu,“ dodal Fritz.

Podle několika studií patří želvy mezi nejohroženější obratlovce na světě - na seznamu ohrožených druhů se s vyšším procentem objevují pouze primáti.

Zmenšování životního prostoru

Areály téměř všech druhů želv se oproti jejich původním stanovištím v uplynulých desetiletích drasticky zmenšily. Tato místa lidé mění, využívají, zastavují nebo upravují tak moc, že želvy zde už nenacházejí dostatek potravy nebo klidu pro snášení vajec. U některých druhů je zmenšení životního prostoru obrovské - vědci to dokládají například bagaturem třípruhým a želvou barmskou; ty přišly už o 90 procent území, kde dříve prosperovaly.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

„Jsou to moc smutná čísla. Musí vést k co nejrychlejší komplexní ochraně želv. Rozšíření: Tato želva je svým výskytem omezená na malou oblast na jihozápadě Myanmaru, v oblasti velmi rozsáhlé delty řeky Ayeyarwady, je tedy vázána spíše na vlhčí prostředí.

Příklady ohrožených druhů

Kožatka velká je s délkou krunýře 226 centimetrů největší mořskou želvou na světě. Na souši je rekordmankou želva obrovská žijící na Seychelských ostrovech - její krunýř měří úctyhodných 138 centimetrů. Nově vydaný atlas popisuje nejen tyto obry svého druhu, ale úplně všechny zástupce současných želv.

Želva barmská (Geochelone platynota)

Popis: Je velmi podobná G. elegans, nicméně rozdíly mezi oběma druhy jsou poměrně snadno rozlišitelné. Krunýř je velmi tmavý až černý s charakteristickou paprsčitou kresbou. Ta ale na rozdíl od G. elegans nemá tolik paprsků, rozbíhajících se od světle béžového až žlutavého středu ( z jednoho středu se rozbíhá většinou 5 až 7 ramen, u G. elegans jich může být i okolo 10). Celkově pak kresba působí „chuději“. Také dosahuje menší velikosti okolo 30 cm a štíty má spíše ploché. Nuchální štít chybí. Hlavu a končetiny má poseté žlutými šupinami, takže někdy působí velmi světle. Ocas je zakončen rohovinovým trnem a na vnější straně stehen má trny. Oči jsou poměrně velké a živé.

Způsob života: O způsobu života této želvy je velmi málo informací kvůli omezenému výzkumu a malé četnosti v jejím přirozeném prostředí. Je vázána na vlhké oblasti poblíž řek. Nicméně i zde dochází k určitému střídání sucha a období dešťů. I při chovu v zajetí želvy „ožívají“ při deštích, vodu mají obecně velmi rády. Jinak se jeví dost letargicky, aktivní jsou hlavně ráno a večer. Kladení vajec probíhá během února a vejce měří 55 x 35 mm. Samice klade vejce do vlhčí humusové vrstvy.

Je spíše býložravá. Ohrožení: Podle IUCN je považována za kriticky ohroženou. Nalézt ji v jejím přirozeném prostředí je téměř nemožné. V poslední době se však i přesto objevuje na čínských trzích, kde je prodávána na jídlo. Barmánci ji chytají pomocí speciálně vycvičených psů. Také její krunýř bývá občas využíván jako nádoba. Myanmar však nikdy nedal povolení k vývozu, takže želvy nebyly oficiálně vyváženy. Soukromé chovy pocházejí většinou z původně nelegálního exportu. Některé zoologické zahrady se dnes zabývají chovným programem na zvýšení počtu těchto želv. Stejně tak by rozmnožování mělo být cílem soukromých chovatelů. Limitující jsou omezený výzkum a nedostatečná cílená ochranná opatření.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Obchod s vejci mořských želv v Indonésii

Soukromý ostrůvek Pulau Penyu nedaleko města Painan na západní Sumatře obejdete doslova za pár minut. Bílý písek, kokosové palmy, v průzračné vodě koráli a pářící se mořské želvy. Vypadá to jako ráj, v noci se ale místní pláž mění v jatka bez krve. Během nejvyššího přílivu vylézají na pláž želvy klást vejce. Majitelka ostrova čeká spolu s příbuznými opodál, než kareta vyhrabe hlubokou jámu a naklade do ní i sto vajec. Pro želvu je to neuvěřitelně vyčerpávající, z očí se jí kutálejí slzy.

Přihlížející čekají, až samice zahrabe snůšku a odejde do moře. Okamžitě pak vejce vyhrabávají. Ptám se proč. „Na prodej,“ usmívá se žena. Jedno vejce o velikosti pingpongového míčku prý stojí 2 až 4 tisíce indonéských rupií, tedy 4 až 8 českých korun. Majitelka se chlubí, že jen z tohoto malého ostrova je jich v sezoně vyváženo až 6 000 týdně do restaurací v Číně a Singapuru. Tento byznys živí celou rodinu. „Ještě zhruba před osmi lety tu kladly vajíčka čtyři druhy mořských želv. Dnes už připlouvá jen jeden druh, kareta obrovská,“ povídá dál žena. Zjevně si vůbec neuvědomuje, že by chování její rodiny mohlo mít s mizením želv cokoli společného.

Na světě žije sedm druhů mořských želv; čtyři druhy můžeme potkat i zde v Indonésii. Dva z těchto druhů (kožatka velká a kareta pravá) jsou kriticky ohrožené vyhynutím, zbývající dva (kareta zelenavá a kareta obrovská) jsou považovány za ohrožené. Na zmíněném ostrově původně kladly vejce všechny druhy želv vyskytující se v oblasti. Po několika letech neomezeného obchodu s želvími vejci už zbývá jediný druh. Jak bude situace vypadat za dalších pár let?

Neefektivní ochrana v Indonésii

Přestože jsou mořské želvy chráněny mezinárodním i indonéským právem, na tento ostrov ani na stovky dalších zákon nedosáhne. Policii vzácní plazi nezajímají a starosta říká, že tohle řešit nemůže. Alespoň jsem se dozvěděla, že v Indonésii existují záchranné želví stanice. Jedu se tam tedy podívat - jenže to nejsou centra na záchranu želv, ale na jejich zabíjení!

Jedna ze stanic leží na pláži u města Pariaman, naproti snad jen 300 metrů vzdálenému ostrůvku Pulau Kasiak, kde želvy kladou vejce. Rybáři je odtud záměrně vybírají a pracovníci centra od nich vejce na pobřeží vykupují. Říkáte si, že tím takzvaní ochránci sběr vajec spíš podporují? Ano, máte pravdu. Oni však tvrdí, že rybářům nejen nemohou dát pokutu za porušování zákona, ani jim vejce nemohou jen tak zabavit. Z čeho by prý ti lidé žili?

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Nejhorší ale teprve přijde. Vejce se inkubují v centru a po vylíhnutí umístí pracovníci mořské plazy do malých bazénů. Pozor - se sladkou vodou! Rozbité čerpadlo je nejčastější výmluvou, infekční nemoci želv, těžké dýchání a krunýř porostlý řasami nikdo neřeší. To bohužel pořád ještě není všechno. Indonésané snad už z principu nekrmí žádná zvířata včetně domácích mazlíčků. Kočka, pes či cokoli jiného si přece něco k snědku vždy najde. Jenže mořské želvy zavřené mezi dlaždičkami tolik možností k lovu nemají.

Zaměstnanci je prý krmí, ale při pohledu na okousané ploutvičky skoro každé menší karety - a některé jsou dokonce pokousané i na krku - je zjevné, že ne dostatečně. Neuvěřitelné! Pustit je prý nemohou, centrum je státní, na to jsou předpisy. V Indonésii je možné opravdu všechno. Stát zřídí centrum na ochranu želv a dá mu regule, které podporují drancování želvích snůšek v přirozeném prostředí i trápení zajatých zvířat hladem a nemocemi.

Úspěšnější ochrana v národním parku Alas Purwo

Naštěstí ne všude v Indonésii je situace tak strašná. V želví stanici na východním konci Jávy, založené v roce 1983 organizací WWF a nyní vedené pod národním parkem Alas Purwo, to vypadá úplně jinak. Zaměstnanci sice nemají (stejně jako jinde) žádnou kvalifikaci, ale kdysi jim někdo z WWF ukázal, co a jak. Z pláže odnášejí všechna čerstvě nakladená vajíčka, která umisťují v uzamčené oplocené části pláže hned vedle stanice. Tady se želvičky nerušeně vylíhnou a hned po vyklubání je zaměstnanci pustí do moře.

Želvy utíkají vstříc vlnám zbaveny strachu nejen z lidí vykrádajících snůšky, ale i ze psů, divokých prasat, varanů či ptáků, kteří by si na malých tělíčkách na souši rádi pochutnali. Co nejrychleji plavou od pobřeží a alespoň několik z nich se sem snad za 20 až 30 let vrátí klást vlastní vajíčka.

Vetšina takové štěstí mít nebude, protože želvám hrozí mnoho nebezpečí. Už teď si patrně na některých z nich pochutnávají ryby... Právě predací v moři odůvodňují v mnoha místních želvích centrech držení mláďat v bazéncích. Musí prý alespoň rok zůstat ve stanici, aby povyrostly a ryby v moři jim nemohly ublížit. Je pravda, že větším želvám hrozí predace méně. Ovšem v zajetí jim zakrní svaly, nenaučí se lovit a pokud v centru nezemřou na naprostý nedostatek péče, ztratí instinkt, kam plavat a jak se v dospělosti vrátit. To je mnohem větší problém, než když jich pár skončí v žaludku ryb.

Navíc pro želvy jsou dnes daleko větším problémem rybáři a jejich sítě než přirození predátoři. V Alas Purwo dokonce jeden ze zaměstnanců našel na pláži želvu, která zahynula při lovu ryb dynamitem. Výbuch jí roztříštil vnitřnosti, které teď vyhřezávají kloakou ven. Že je lov dynamitem už dávno zakázaný? Ano, přesně tak. Jenže jak potvrdí všichni, kdo byli v Indonésii, první pravidlo je, že pravidla neexistují.

Snaha o zlepšení ochrany želv v Indonésii

Informuji místní, povídám si s dětmi ve škole, udělala jsem několik přednášek na univerzitě, kde jsem se učila indonéštinu, napsala jsem článek do novin. Také jsem se seznámila se šéfem turismu oblasti Pasisir Selatan, která je velká zhruba jako půlka České republiky, a vzala jsem ho do jednoho z želvích center. Na ostrově Gerabab Ketek se vyskytují všechny výše popsané problémy. Navíc je pláž ostrova zerodovaná, takže želvy na ni nemají šanci vylézt a naklást vejce.

Pana Iqbala moje výhrady zaujaly a domluvil mi schůzku se starostou oblasti. Starosta je příjemný. Nelíbí se mu, že kritizuji zdejší ochranu želv, nicméně chce poradit, jak to dělat lépe. Posílá mě na ostrov Semangki, abych zjistila, zda je pro želvy vhodnější než Gerabab Ketek. Nakonec mi nabízí práci. Chce, abych vybudovala vzorové želví centrum a stala se supervizorem všech ostatních center v oblasti. Dobře - Padang a západní Sumatra jsou prý sice číslo jedna v prodeji želvích vajec, ale já se pokusím místní situaci v ochraně mořských želv změnit. Snad se to povede.

Želva zelenavá (Testudo hermanni) - chov

Želva zelenavá je malá až středně velká želva s krunýřem dlouhým až 30 centimetrů. Krunýř je vzadu mírně klenutý nahoru, základní barva je olivová až žlutá s vysoce kontrastními černými skvrnami. Břišní štít je u dospělých samců mírně zakřivený dovnitř, u samic je rovný. Jasným rozlišovacím znakem želvy zelenavé je u obou pohlaví rohovitý hrot na konci ocasu.

Želvy lze v zásadě rozdělit na skrytohrdlé a skrytohlavé. Ke skrytohlavým patří vodní želvy, které si v případě nebezpečí stáhnou hlavu pod krunýř. Na druhé straně suchozemské želvy jsou skrytohrdlé, přitahují hlavu ke středu těla. Želvy zelenavé jsou jedním ze tří druhů, které patří do rodu evropských suchozemských želv (Testudo). Pocházejí z evropského středomořského regionu.

Než si vezmete želvu do svého domova, měli byste si udělat představu o chovu vašeho nového svěřence. Důležité otázky jsou: plánujete svou želvu chovat uvnitř nebo venku? Bude jedináček nebo bude žít v páru? A měli byste svou želvu zelenavou chovat dohromady s želvami vroubenými? Želvy jsou považovány za samotáře a lze je chovat samostatně. Je také možné držet jednoho samce s více samicemi nebo jen skupinu samic. Během období páření se samci stávají dotěrnějšími k samicím. Měli byste proto vždy dbát na převahu samic ve skupině, aby byly alespoň tři samice na jednoho samce.

Sloučení s jinými evropskými suchozemskými želvami - želvou vroubenou nebo želvou žlutohnědou - není doporučováno. Protože často dochází k nechtěnému křížení zvířat. Želvy zelnavé rády žijí samy.

Pro přirozený životní styl potřebuje želva zelenavá prostorný venkovní výběh na zahradě. Chov na balkóně by měl být až vaší druhou volbou, pokud vůbec. Čím větší zvíře bude, tím omezenější bude prostor na balkóně. U dospělých zvířat to nakonec vede k nevhodným chovatelským podmínkám. Na balkóně orientovaném na jih může navíc polední slunce způsobit přehřátí zvířat. Na druhou stranu, neuzavřené balkóny mohou mít za následek, že se zvířata nachladí. Od trvalého chovu v teráriu byste také měli upustit.

Jako milovník želvy zelenavé potřebujete především místo pro prostorný a dobře strukturovaný venkovní výběh. Při plánování velikosti výběhu se držte hesla: čím prostornější, tím lepší! pro mladá zvířata (do cca 200 gramů): max. Aby vaše želvy neodcházely z výběhu, mělo by být ohraničení venkovního výběhu nejméně 25 až 30 centimetrů vysoké. Mějte také na zřeteli, že vaše želva může umět velmi dobře hrabat.

Původním stanovištěm suchozemské želvy jsou řídké borové a dubové lesy, stepi, oblasti s keři a vřesy. Vyskytují se také na obdělávaných oblastech, jako jsou louky, orná půda, olivové a citrusové háje. Pokuste se vytvořit želví výběh co nejblíže přírodě, abyste co nejlépe nahradili přirozené prostředí vaší želvy zelenavé.

Nezapomeňte ve výběhu vytvořit slunná i stinná místa. Vytvořte malou krajinu plnou kopců, kamenů a rostlin, kde bude mít vaše želva spoustu příležitostí k úkrytu. Pro více úkrytů můžete použít rozpůlené hliněné květináče, větší větve, kořeny stromů nebo dokonce listy. Želvy také mají rády různé kamenité a zemité půdní substráty, ve kterých mohou hrabat. Malá prehistorická zvířata ocení také to, když vedle suchých oblastí najdou i ty vlhčí. Některá místa můžete pokrýt například vlhkou slámou. To zajišťuje potřebné vlhké a teplé klima a také úkryty pro mladá zvířata. Pokud chováte mladá zvířata, měli byste také přes výběh připevnit síť nebo drátěné pletivo, abyste chránili malé želvy před ptáky.

Pokud chcete mít svou želvu zelenavou na zahradě po celý rok, pak je pro chladné dny nezbytné pařeniště nebo skleník. U technického vybavení pařeniště byste měli myslet na světlo, teplo a dostatečný přísun UVB záření.

Želva zelenavá se živí vegetariánskou stravou bohatou na vlákninu. Denně by měly být v nabídce čerstvé divoce rostoucí rostliny, byliny a listy rostlin. Trvale je možné podávat zeleninu a saláty. Naproti tomu ovoce byste Vaší želvě neměli dávat vůbec. Místo toho je ideálním doplňkem sušené luční seno.

Pokud si vyberete želvu, je to rozhodnutí na celý život. Protože zvířata se často dožívají více než 50 let. Želvy však nejsou vhodné k mazlení a přenášení. Místo toho si užívejte pohled na tato fascinující pravěká zvířata.

Želva zelenavá je jedním z těch chladnokrevných živočichů, kteří během chladného období upadají na několik měsíců do stavu hibernace. Pokud teploty trvale klesnou, sníží se tělesná teplota, dýchání a srdeční frekvence želvy na minimum. Zimní spánek je obzvláště důležitý pro pohodu a zdraví zvířat. Každý rok od listopadu do března by měl být důsledně dodržován. Když teplota opět stoupne, želvy se z hibernace probudí. Může to znít divně, ale želvy lze zimovat také v chladničce v krabici s vlhkým listím.

Po zimním spánku začíná u želvy zelenavé období páření. V květnu samice snese vejce. Želvy pak potřebují vhodné, slunné místo k uložení vajíček. Pokud samice želv nejsou schopné vejce snést, může to pro ně být někdy fatální. Proto byste měli pro svoji želvu připravit hromádku. Ta se bude skládat ze zahradního substrátu, ornice a písku a měla by být optimálně zahřívána sluncem. V průměru kladou evropské želvy čtyři až šest vajec. Malé želvy se líhnou asi po 90 dnech. Upozornění: Nezapomeňte, že na narozené želvy se vztahuje povinnost oficiální registrace.

Ve své domovině jsou želvy zelenavé považovány za kriticky ohrožené. Jakýkoli dovoz a přímý prodej je na území Evropské unie zakázaný. Při nákupu želvy potřebujete povolení a příslušné doklady. Želvu zelenavou byste proto měli kupovat pouze od renomovaného chovatele. Můžete se ale také obrátit na útulky, kde můžete nějaké opuštěné želvě poskytnout nový domov.

Mořské želvy - klíčoví hráči v ekosystémech

Mořské želvy jsou více než 100 milionů let stará skupina plazů adaptovaná na život v oceánu, kde plní unikátní a klíčové ekologické funkce. Zmínit můžeme například jejich zásadní roli ve fungování ekosystémů korálových útesů. Karety pravé významně regulují nárosty mořských hub (hlavní složka jejich potravy) na útesech.

V současnosti žijící zástupce mořských želv řadíme do dvou čeledí - Dermochelyiidae s jediným zástupcem kožatkou velkou (Dermochelys coriacea) a Cheloniidae se šesti druhy. Pro čeleď Cheloniidae jsou charakteristické keratinové pláty pokrývající dobře vyvinutý kostěný krunýř. Naproti tomu kožatka velká má krunýř tvořený tenkou pevnou vrstvou elastické kůže, která je vyztužena tisíci malými kostěnými plátečky.

Populace všech těchto sedmi druhů dnes strmě klesají. Relativně nejlepší je situace v Atlantském oceánu, kde již často probíhá ochrana želv na plážích. Horší je stav v Tichém oceánu, kde populace exponenciálně klesají. Nejhorší je pak vývoj v Indickém oceánu, kde populace mořských želv na mnoha místech již úplně zmizely.

Hrozby pro mořské želvy

Jednotlivé typy ohrožení a jejich spolupůsobení úzce souvisí s životním cyklem želv. Během suchozemské fáze, která v životě mořských želv tvoří jen nepatrnou část, hrozí samicím, vejcím i mláďatům velké množství nástrah. Kritická je možnost dlouhodobého zatopení snůšky přílivem, vliv predace i vnitrodruhová destrukce snůšek. Mnohá nebezpečí jsou přirozená, ovšem člověk zásadně ovlivňuje jejich intenzitu!

Vlivem klimatické změny se zvedá hladina moří a hrozí tak častější zaplavení vajec. Nejčastějšími predátory jsou introdukovaní psi a krysy. Kvůli rozvoji infrastruktury na pobřeží ubývá pláží a častěji se stává, že želva při hloubení hnízda zničí snůšku dříve uloženou na totéž místo. Největším problémem však na mnoha místech zůstává přímý sběr želvích vajec a zabíjení samic pro maso.

Dospělé mořské želvy v oceánu téměř postrádají přirozené nepřátele. Mnohem větší problém pro dospělce i větší mláďata mořských želv ovšem představuje člověk. Předně dospělé mořské želvy, zvláště pak karety pravé, byly, a i přes zákaz obchodu se želvovinou na mnoha místech stále jsou, díky zbarvení svého krunýře vysoce ceněným artiklem.

Zásadní problém pro ně ale představuje intenzivní rybolov. Častější, legální a pro želvy celkově nebezpečnější je rybolov, uváděný jako největší zdroj mortality mořských želv vůbec. Decimování rybích zásob díky mezinárodním rybářským koncernům je dnes už neoddiskutovatelný fakt. Rybářský průmysl má ovšem za následek i odchyt a často smrt mnoha druhů obratlovců (mořských želv, savců, ptáků i žraloků), kteří nejsou cílovým úlovkem (sekundární odchyt - bycatch). Želvy se chytí při snaze získat návnadu navlečenou na háčku, nebo uvíznou zamotané v sítích. Naštěstí ne všechny chycené želvy zemřou.

Dospělé mořské želvy opakovaně cestují mezi rozmnožovacím (na potravu omezeným) a potravním habitatem. Tato místa jsou od sebe často vzdálena i tisíce kilometrů. Kvůli náročné migraci spojené s mnoha hrozbami se mořské želvy nerozmnožují pravidelně každý rok. Pokud ale k reprodukční migraci dojde, jedinci se setkávají a páří nedaleko pláží, kde se samice samy vylíhly. Každá samice během jedné reprodukční sezony trvající necelé tři měsíce naklade několik snůšek, přičemž každá obsahuje 60-100 vajec. Pohlaví želv je určeno teplotou během inkubace. Vyšší teploty produkují samice a nižší samce.

Mořské želvy rostou pomalu. Doba dospívání se u jednotlivých druhů různí, obvykle nastává mezi 20. až 50.

Koalice na ochranu želv

Želvy jsou mistři v přežití, kteří viděli příchod dinosaurů, jejich rozkvět i zánik. Ale nyní jim hrozí stejný osud. V roce 2003 se sešli zástupci organizací zabývajících se ochranou želv. Založili Koalici na ochranu želv a sestavili seznam 25 nejohroženějších želv světa. Následně si vytkli za cíl průběžně tento seznam aktualizovat. Ten poslední, v pořadí čtvrtý, vyšel letos v únoru. Jenže už to není 25 nejohroženějších, v jeho názvu se objevilo číslo 25+. To proto, že počet kriticky ohrožených želv se od roku 2003 zvýšil natolik, že bylo nutné seznam rozšířit.

Červený seznam IUCN

Na světě dnes žije 356 druhů želv včetně sedmi mořských. Z tohoto počtu jich je téměř 42 % zařazeno na Červeném seznamu IUCN do kategorie zranitelný, ohrožený vyhynutím nebo dokonce kriticky ohrožený. Kriticky ohrožené jsou i dva druhý mořských želv, kareta pravá (Eretmochelys imbricata) a kareta menší (Lepidochelys kempii), ohrožená je kareta obrovská (Chelonia mydas). Ochraně mořských želv se však věnují specializované ochranářské organizace, Koalice na ochranu želv se proto zaměřila na druhy suchozemské a sladkovodní, které až na výjimky dosud stály spíš na okraji zájmu ochranářů.

Kritická situace v jihovýchodní Asii

Zveřejněná zpráva není pouhým výčtem ohrožených želv, u každého druhu uvádí i stav jejich současné populace, příčiny ohrožení a možnosti jejich ochrany. Mimo to upozorňuje na místa, kde dochází k jejich největšímu úbytku. V tomto směru se na smutném prvním místě ocitá jihovýchodní Asie. Ta je na počet druhů želv mimořádně bohatá, ale také jich tu je nejvíc kriticky ohrožených - na seznamu se jich z této oblasti ocitlo 29 - to je více než polovina. Alarmující je i skutečnost, že z té padesátky patří 15 druhů pouhým dvěma rodům, deseti druhům rodu Cuora a pěti druhům rodu Batagur.

Částečně je to dané historicky - v mnoha asijských zemích jsou želvy tradičně loveny pro maso či medicínské účely. V posledních letech ale raketově stoupá i poptávka po želvách prodávaných do obchodů se zvířaty. A čím je želva vzácnější, tím víc peněz za ni pytláci a pašeráci se zvířaty dostanou. To je v chudých zemích tak silná motivace, že nepomáhají ani vysoké tresty. Jihovýchodní Asie se tak postupně stala centrem obchodu se želvami z celého světa - tedy i se vzácnými želvami africkými, americkými či australskými.

Naděje v chovu v zajetí

Naštěstí není všechno tak beznadějné. I když želvy často vyžadují velmi specifické podmínky k množení, mnohé už se daří v zajetí rozmnožovat. A už jsou i první pozitivní výsledky. Doslova v hodině dvanácté se odchovy v zajetí a následnou reintrodukcí podařilo odvrátit vyhynutí australské vodní želvy krátkokrčky hnědavé (Pseudemydura umbrina), jejíž stavy se od 90. let minulého století podařilo z pouhých 30 jedinců zvýšit na 300.

tags: #krunýř #ohrožený #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Školy v přírodě
• Svoz odpadu: Třebíč
• Tapety na počítač s kanadskou přírodou
• Srovnání aplikací bojujících s potravinovým odpadem
• Odvoz velkoobjemového odpadu v Praze