Stále přibývá lidí, kteří chtějí budovat domy přívětivé k přírodě. Patří k nim i architekt Jiří Ryšavý, jehož moderní dřevostavbu, ve které žije se svou rodinou, tvoří třeba i izolace z balíků slámy nebo omítky z jílu.
S principy přírodního bydlení jsem se seznámil mimo jiné díky přednáškám a publikacím architekta Aleše Brotánka, který patří k průkopníkům slaměných domů v Česku. Získal jsem potřebný nadhled, abych si mohl udělat komplexní představu o udržitelnosti, ať už jde o používané materiály, či technologie.
Když jsem uvažoval o stavbě našeho rodinného domu, bylo mi jasné, že půjde o ekologicky šetrný objekt respektující principy udržitelného bydlení. Od začátku jsem měl jasno, že v maximální míře využiju materiály čistě přírodního původu, které pocházejí z okolí stavby, a co nejméně průmyslové výrobky z neobnovitelných zdrojů. Polystyren a plasty se vyrábějí z ropy, navíc mají velmi vysokou uhlíkovou stopu.
Například sláma, která je levná, jakožto ekologický materiál a přírodní izolant nevytváří další uhlíkovou stopu. Stromy zachycují při svém růstu oxid uhličitý ze vzduchu a mění ho fotosyntézou na kyslík a cukry. Následně vzniká celulóza, čímž je oxid uhličitý zakonzervován ve dřevě, které se pak použije ke stavbě domu. Ideálně tak, aby měl dům delší životnost, než je doba růstu dřeva použitého na jeho stavbu. Naproti tomu, když se dřevo spálí, vrací se oxid uhličitý hned zpátky do vzduchu.
Kruhový dům je specifický typ architektonické konstrukce, která se vyznačuje svým kruhovým půdorysem. Kruhové domy se vyrábějí v různých variantách, od malých montovaných dřevostaveb až po větší pasivní domy s průměrem od 4 do 18 metrů.
Čtěte také: 3l chromový koš: naše zkušenost
Kruhové stavby mají dlouhou tradici napříč různými kulturami. Historicky se používaly různé materiály a techniky, od iglú a teepee po moderní dřevostavby. V současnosti se kruhové domy stávají populárními pro svou ekologickou udržitelnost a estetickou hodnotu.
Například dům postavený ze slámy a dřeva nedaleko Brna byl oceněn za svůj design a energetickou efektivitu. Další příklady zahrnují soběstačné kruhové domy, které nevyžadují elektřinu a mají vlastní bioplynku.
Dřevěné kruhové domy kombinují unikátní design s ekologickými a praktickými výhodami.
Domy ze slámy vznikaly jako provizorní bydlení na konci 19. století a po první světové válce. Ukázalo se, že sláma dobře izoluje, výstavba není drahá ani složitá a navíc se balíky slámy dají sehnat velmi levně. Poté, co byl vynalezen balíkovací stroj, začala růst popularita staveb z přírodních materiálů. A růst trvá dodnes. Domy ze slámy se stavějí prakticky po celém světě.
Dřevěné kruhové domy, známé pro svou estetiku a ekologické vlastnosti, vyžadují pravidelnou péči a údržbu, aby si zachovaly svou krásu a funkčnost.
Čtěte také: Chromové odpadkové koše
Stavební parcela v Ostravě - Porubě se nalézá v dobře urbanizovaném území a sama je tak trochu zastrčená. Vstup na pozemek je totiž veden úzkým dopravním napojením mezi stávajícími usedlostmi. Na první pohled lze toto "zpřístupnění" snadno přehlédnout. Ne náhodou.
Dané území lze klasifikovat jakožto ucelené, zastavěné a s minimálními ambicemi na bezprostřední prostorově- plošný rozvoj. Do jisté míry je tato skutečnost zapříčiněna přirozenou polohou. Periferie znamená v tomto případě těsné sevření městem, zemědělskou plochou a zakonzervovaným lesním porostem.
Z pohledu obslužnosti a občanské vybavenosti lze hovořit o dokonalém místě. Je zde všechno z toho, co dělá bydlení v rodinném domě bydlením v soukromí (tedy "příroda" a krytá záda) a přitom zde chybí veškeré nevýhody bydlení na venkově (spjaté s monofunkčností a odtržeností).
Samotná parcela je orientovaná jihozápadně. Identickým směrem se nabízejí nejhodnotnější výhledy do zelené krajiny. Dopravní napojení probíhá v severovýchodním koutu. Stávající zástavba lemuje hranice pozemku na severu a na východě. Výchozí parametry jsou tedy do jisté míry optimální. Ústřední poloha v organismu města je následována výhodnou sluneční orientací, ohleduplnou sousedskou zástavbou a v neposlední i řadě i samotným terénem, který se svažuje vstříc slunci - tedy do zahrady (nikoliv do zamýšlené stavby).
Interní scénář je poměrně jednoduchý a standardní - co se týče kvantity / povahy provozů. Stavba je členěna do čtyř ucelených zón. Tu první představuje samotný vstup, který se vyskytuje na rozhraní prvního a druhého podlaží. Ze zádveří se totiž vstupuje přímo na schodišťovou mezipodestu a současně do vyvýšeného komunikačního prostoru, který je opticky propojen s bezprostředně navazujícím exteriérem (a osově osazeným venkovním bazénem). Jedná se o ústřední domovní křižovatku, která rozděluje stavbu na část společenskou a sekci klidovou.
Čtěte také: Kulaté koše pro třídění
Prvně jmenovaný soubor je profilován v rámci lineárně (a radiálně) řazeného přízemí. Jedná se současně o nejobjemnější provozní balíček, který je pojat coby dvouramenná struktura. Rozdělení přízemí je činěno zapuštěnou venkovní terasou, která v tomto případě spojuje, ale také dilatuje a vytváří potřebné geometrické / optické souvislosti. Kryté posezení představuje klín mezi společenskou zónou a hostovským zázemím se saunovým příslušenstvím.
Druhé nadzemní podlaží kopíruje geometrické principy přízemí a vyrůstá v ploše hostovského ramene. Liší se pouze využití jednotlivých místností. Pokoje pro návštěvy jsou v patře nahrazeny dvojicí ložnic, saunové zázemí pak prostorově vřelou koupelnou a technická místnost oddělenou šatnou s malou pracovnou.
Dispoziční řešení stavby reaguje zcela přirozeně na výchozí zadání (= sestavu místností a provozů o preferované ploše) a okolní podmínky. Prostorové ztvárnění je činěno souběžně. Oba tvůrčí postupy se zcela nezbytně prolínají a vytvářejí tak jeden kompaktní cyklus, na jehož konci je originálně vyslovena specifická HMOTA. Tato hmota se jeví na první pohled složitě, přesto je plně kompaktní - a to jak v půdorysném, tak vertikálním průmětu. Jak už bylo poznamenáno na úvod, výsledné vyobrazení je čirým produktem pragmatického uvažování, při němž je reflektována optimální typologie, provozní ucelenost (případně separace) a v neposlední řadě vztah k místu. Zakořenění je prováděno jak fakticky, tak ideologicky. Tento dvojí metr se zásadně propíjí do finální geometrie objektu. Zatímco do ulice jsou praktikovány ortogonální souřadnice, samotné bydlení je vyjadřováno radiálně. Obytný soubor stavby je totiž předkládán v podobě čtvrtkruhu. Místnosti jsou řazeny tak, jak káže slunce a potřeby vnitřních provozů. Kompoziční těžiště je tvořeno středem kružnice, které se nalézá v prostoru krytého stání pro osobní automobily. Samotný motiv "zaoblení" vyplývá z lokace pozemku, z jeho charakteru a z principu okolní zástavby. Netradiční tvarová modifikace je tedy praktikována spontánně a s maximální ohleduplností vůči místu.
Originální (nebo spíše místně podřízená) půdorysná stopa stavby je analogicky následována ve vertikálním směru. Denní zóna stavby je logicky pojata coby jednolitý open space prostor, kterým je zahájeno jak specifické "kroužení", tak klienty zamýšlené stoupání světlé výšky. Objem stavby se plynule zvedá, souběžně s požadavky na vnitřní strukturu (patrovost) a funkční využití. Celkově je tak činěno, aniž by byly negovány principy kompoziční vyváženosti a symetrie.
Materiálové řešení fasád představuje v tomto ohledu pouhý dovětek. Avšak dovětek přirozený. Užívány jsou totiž převážně přírodní materiály - primárně dřevěný obklad (v pozici přední linie), sekundárně maloformátový kámen a terciárně omítka.
O tomto domě již bylo napsáno a řečeno mnohé. Dům postavený z přírodních materiálů, částečně alternativními postupy, budí pozornost vždy. Jde o kruhový objekt se zelenou střechou, realizovaný s využitím jak konvenčních, tak i přírodních materiálů - především betonu, dřeva, slaměných balíků a hliněných omítek.
Dům je založen na kruhové základové desce z armovaného betonu, položené na vrstvě drtě z pěnoskla, což je odolný a nenasákavý materiál a funguje současně jako tepelná izolace. Mezi betonem a pěnovým sklem je vrstva hydroizolace. Stavba domu z podobného materiálu musí být velmi dobře chráněna proti vlhkosti, a to jak ze stran a shora, tak od země.
Vnitřní prstenec, vyzděný z vápenopískových cihel, zároveň tvoří tepelné akumulační jádro objektu. Původně měl být z nepálených cihel nebo tvořen dřevěnými příčkami, byl však navržen jako nosný prvek, proto padla volba na vápenopískové tvárnice, z nichž jsou také všechny příčky mezi jednotlivými místnostmi.
Nenosná obálka domu je řešena jako sloupková konstrukce, vyplněná balíky slámy. Ty zde proto nejsou překládány jako cihly, ale jsou kladeny mezi dřevěné sloupky, z toho důvody bylo nutné dobře vyplňovat i možné mezery, které mezi nimi díky tomuto způsobu pokládání vznikaly.
Povrch obvodové stěny domu je z obou stran tvořen hliněnými omítkami. Aby mohly být hliněné omítky naneseny, bylo nutné navíc balíky předem namáčet do jílové mazaniny.
Sláma byla zvolena i jako tepelná izolace střechy. Je položena na OSB deskách, které tvoří záklop stropu, v interiéru je strop obložen smrkovými palubkami.
Těsnost stavby byla ověřena Blower-Door testem. Modřínová podlaha v obytných místnostech je položena na dřevěném roštu, jako teplenou izolaci zvolili majitelé v tomto případě ovčí rouno.
Konstrukce:
Neuvěřitelný progres zažívají dřevostavby. Podílejí se na nové výstavbě patnácti procenty, což je dvacetkrát víc než v roce 2000. Co do počtu jde plus minus o tři tisíce objektů. Ceny však nyní vyletěly nahoru, což další rozšiřování přibrzdí.
Slaměných domů podle údajů Ekologického institutu Veronica stojí zhruba stovka. Budoucnost jistě mají. Jejich rozšíření pomohou třeba i slaměné panely, které jsem už zmiňoval.
tags: #kulaté #ekologické #domy