Láska v době globálních klimatických změn: Recenze

Tento článek se zabývá recenzemi divadelních her a inscenací, které se dotýkají témat lásky, klimatických změn a společenských problémů. Podíváme se na to, jak se tvůrci vyrovnávají s aktuálními výzvami a jak se jim daří zprostředkovat silné příběhy.

Inscenace s dobovým posunem a vyzdvihnutím problémů

Tvůrci se pokusili o dobový posun a vyzdvihnutí problémů, s nimiž se i dnes potýká jedinec, který se rozhodl pro změnu pohlaví. Přesto jsou okolnosti osudu Einara & Lili natolik spjaty s dobou, v níž žil(a), že odění do výtvarně zajímavého moderního hávu nepůsobí věrohodně. K nevytříbenosti inscenačního stylu přispívají i vesměs zbytná hudební čísla. Navzdory nepřiměřeně dlouhé stopáži představení není nudné a silný příběh se podařilo zprostředkovat. Významnou měrou k tomu přispěli herci v čele s D. Krejčíkem, jenž se s náročným úkolem vyrovnal s emotivností sobě vlastní.

Klíčová volba představitele titulní postavy

Pro to, jak inscenace legendárního básnického dramatu dopadne, je klíčová volba představitele titulní postavy. Přednes D. Bambase byl ukázkový a vzhledem k charakteru Cyrana a jeho pozici ve hře ani tak moc nevadilo, že ostatní herce v tomto ohledu zastínil. Mezi dominantní „krasomluvou“ však Cyranova duše zůstala spíše jen poodhalena. Obstojné výkony herců ve vedlejších rolích. Režijně vhodně zkoordinované po všech stránkách. Nastudování nebude patřit k nezapomenutelným, ale za takové provedení by se nemuselo stydět ani divadlo se stálým souborem.

Proměna vztahu dvou svérázných lidí

Hra se odehrává v poměrně dlouhém časovém rozmezí a v mnoha prostředích, což ji odlišuje od „obvyklých“ situačních komedií. Autor divácky vděčně zachytil proměnu vztahu dvou svérázných lidí. Peripetie, do nichž se dostávají, pak okořenil jemným humorem. Situace, v nichž to jiskří, jsou ovšem proloženy i méně záživnými momenty, což se přeneslo i do jinak povedené inscenace P. Svojtky. Osobitou hlavní dvojici V. Hybnerovou a D. Novotného mile osvěžují M. Sejnová s M. Sabadinem. Některé z epizodek J. Vojta ztvárňuje přepjatě, L. Zbranková mezi nimi přechází lépe. Komedie si spokojené diváky jistě najde.

Setkání s texty V. Havla

Večer nabízející setkání s texty V. Havla plní svůj účel. První aktovka je hlavně o netečnosti a pasivitě. Původně televizní hra, kterou Česká televize (jako mnoho jiných) léta nereprízovala, nepatří k vrcholům Havlovy tvorby, nicméně se v ní najde několik vděčných absurdních situací, jež dokázali herci s režisérem vypointovat. „Audience“ je aktovkou známou a prověřenou. Poměrně dlouho se jeví, že by se v souboru našli zralejší a vhodnější představitelé, ale nakonec byla volba mladších herců obhájena. Mnoha nápady a originálními gagy přispěl J. Maryško, s M. Holým se na sebe dobře napojili a jejich souhra fungovala.

Čtěte také: Strání a Květná: Příroda

Pocity osamění a rodinné vazby

Lagarce napsal o pocitech osamění, o rodinných a osobních vazbách tolik pravdy! Kdo se s něčím podobným střetnul, pochopí... Na režijní výklad hry, který se částečně promítl i do hereckého ztvárnění zejména vedlejších postav, můžeme mít jiný názor. Poděkujme však plzeňskému divadlu, že českým divákům jako první nabídlo možnost pozoruhodný text poznat.

Experimentální live cinema

Adaptace Gombrowiczova románu byla na jevišti koncipována převážně jako live cinema specificky pracující se scénou a prostorem. Blízké záběry do tváří herců umožnily divákům vnímat nejmenší detaily a ocenit jejich propracované výkony. Divák se stává svědkem „čehosi“ zvláštně nejednoznačného, neuchopitelného, na samé hranici srozumitelnosti. Na druhou stranu se právě zdánlivá nesrozumitelnost může stát pro někoho fascinující a vybízet k hledání a snaze o pochopení do posledních minut poměrně dlouhého představení. Inscenace uspokojí spíše užší okruh diváků vyhledávající experimenty. I o ty by se měla činohra ND pokoušet.

Koláž antických předloh a současnosti

Marie Nováková zpracovala antické předlohy, doplnila je vlastním textem a vznikla koláž, která se kromě jiného zároveň vyjádřila k tomu, čím je svět sužován dnes. Tvůrci zavedli diváky opět do jiných koutů ostrova, s jehož prostředím bylo scénograficky umně kouzleno. V plenéru mohlo být občas náročnější vnímat text, na němž inscenace stála, ale smysl se podařilo obhájit. A to v kontextu samotného projektu i celého cyklu Antické Štvanice.

Relativizace historického dramatu

Tendenční rakouské historické drama, v němž se - zjednodušeně řečeno - straní Habsburkům a křivdí Přemyslovcům, se až nyní dočkalo prvního uvedení v češtině. Michal Hába klasické látky často aktualizuje. Grillparzerova hra sama o sobě nemá dostatečně „bytelný“ obsah a nelze ji hrát navážno. Snaha o relativizaci byla správná, nicméně myšlenkové obohacení Hábovi tentokrát příliš nevyšlo. Opětovné užití postupů užívaných v německém divadle (mikrofony, hlučná hudba, umělá krev, nahota atd.), jakého jsme byli svědkem např. v „Hráčovi“ v Huse na provázku, spíše dotvrdilo vítězství formy nad obsahem.

Originální hodinka ve společnosti podivné osůbky

Před návštěvou je dobré vědět, že postava Stromšíka je inspirovaná osobností Michala Kolesy a mít alespoň základní informace o něm. Návštěva představení je zábavnou originální hodinkou ve společnosti podivné osůbky, kterou Petr Vaněk uchopil velice zdařile. Zvládá také pohotově reagovat a přizpůsobovat se tomu, co mezi diváky aktuálně probíhá. Uspořádání prostoru s diváky u počítačů je dotažené organizačně i technicky. Do inscenace se však nepodařilo umístit dostatečný přesah či zobecnění, které se v souvislosti s Kolesovou bytostí přímo nabízí.

Čtěte také: Klimatické změny a mezilidské vztahy

Vyrovnávání se s těžkou situací

O autismu či vyrovnávání se s těžkou situací byly napsány zdařilejší hry, ale představit něco nového a objevného nemělo být záměrem této inscenace. Projev P. Nesvačilové se může jevit vyumělkovaně, ale u postavy tanečnice to není na škodu; herečka je navíc osobitá a má zvláštní jiskru. Je zde prezentována lehčí forma autismu a M. Táborský spíše čerpá ze svých dřívějších rolí. Režisér P. Ondruch mohl herce dovést dál, ale oba se na sebe dokáží napojit a je příjemné je sledovat. Milou připomínkou dřívějšího Ungeltu je hlas A. Vránové, která se již rozhodla jeviště opustit.

Energické a vtipné rozehrání situací

Situace z knihy, zdramatizované režisérem O. Štefaňákem, byly energicky a vtipně rozehrány. Kromě hereckých výkonů inscenaci oživují hudební vsuvky. Vedle významotvorné scénografie zaujme i práce se světlem, promyšlený light design připraví nezvyklé momenty překvapení. Vše je zkoordinované do tvaru, při němž se diváci jistě nudit nebudou. I když se jedná se o inteligentní humor, přece jen je na něj kladen přílišný důraz a existenciální rozměr předlohy J. Pánka tak zůstává upozaděn.

Popularizace literatury

Je přínosné poslechnout si myšlenky z knihy E. Taberyho, které jsou jednoduchým způsobem, ale zároveň živě a barvitě ilustrovány trojicí mladých herců. Popularizace literatury není nikdy dost!

Pikantní a neokoukaná zápletka

Na situační komedii zaujme svým způsobem pikantní a vlastně i neokoukaná zápletka točící se kolem záměn dárcovství peněz pro dobročinné účely s dárcovstvím spermatu. Jinak spíše průměrný text režisér s herci vypointoval a oživil, zejména se dařilo v okamžicích s lechtivým podtextem. Titul se v repertoáru Divadla Palace nijak nevyjímá, ani mu nedělá ostudu.

Pád úspěšné ženy

I když se autorka nesvedla zcela vyhnout schematičnosti a přílišné upovídanosti, v její hře je zřejmý smysl, proč psala právě o strmém pádu jedné úspěšné ženy, kterou zaskočilo, na jak vratkých základech její zdánlivě stabilizovaný život ve skutečnosti stojí. Režisér soustředil pozornost na herce. Hlavní představitelka K. Brožová příjemně překvapila překročením limitů udávaných rolemi, jež jsou jí většinou nabízeny. Dále výrazněji zaujali jen Š. Vaculíková a M. Lambora. Vypjatější okamžiky se M. Frösslové vysloveně nepovedly. Nedostatky by se našly, nicméně alespoň pro část obecenstva by mohla být návštěva přínosem.

Čtěte také: Léčivá láska

Vyrovnání se s dobou

Tvůrčí tým se pokusil vyrovnat s tím, že doba ubrala muzikálu s výtečnou hudbou senzační ráz. V úpravě vznikly dvě časové, resp. dějové roviny. Přestože byla snaha odlišit je kostýmy a dalšími prvky, mohlo činit potíže zorientovat se a odhalit logiku některých situací. Přes výhrady k přepracování však počin patří k tomu lepšímu, co pražská muzikálová scéna nabízí. Byli vybráni pěvecky a tanečně dobře disponovaní účinkující, z nichž sálá energie tak intenzivně, že rádi odpustíme v některých případech slabší činoherní složku. A pochvalu si rovněž zaslouží scénograficky zdatně vyřešený problém užšího jeviště.

Niterný prožitek a vnitřní pravdivost

Dialog Bricka (M. Ligač) s otcem (P. Bucháček) je nejsilnějším místem inscenace, niterný prožitek a vnitřní pravdivost obou pánů doznívá ještě dlouho po skončení představení. Vděčné až dojemné jsou též kratší výstupy omezené matky (I. Nováčková). Méně čitelná je klíčová postava „kočky“ Maggie, již M. Pachlová zcela neobsáhla. Tvůrčí tým Williamsovo slavné drama nepokazil, nicméně si lze představit účelnější využití textu a nového překladu k vyjádření tápání v mezilidských a partnerských vztazích, které v trochu jiné formě přetrvává i po více než šedesáti letech od vzniku hry.

Důstojná pocta pozoruhodné osobnosti

Při odvyprávění příběhu života, zvlášť tak dlouhého a rozmanitého, se nedá jít příliš do hloubky, je nezbytné uchýlit se ke zkratkám, z čehož vyplývá i jistá povrchnost. Méně lichotivé stránky povahy Medy Mládkové zůstaly spíše decentně naznačeny. Režisérce se podařilo omezit komerční charakter projektu především doplněním pohybové složky a rozmanitých detailů zmírňujících popisnost. Pomohla i práce s venkovním prostorem a energické podání hlavní představitelky. Písňové sekvence v tomto ohledu obstály méně. Důstojná pocta pozoruhodné osobnosti.

Fantasy s nápady a slovními hříčkami

Terry Pratchett svedl napsat knihy, v nichž více perlil nápady a slovními hříčkami, nicméně i tato fantasy je vděčná a zábavná. Po úmrtí J. Kantůrka se překladu další Briggsovy dramatizace ujal P. Dominik s pomocí kolektivu pracujícím na inscenaci. Tvárná výprava pomáhá nezdlouhavě střídat prostředí. Herci hrají s vervou a někteří s přehledem vystřídají více postav, jiní se však uchylují k „šablonám“, k nimž napsané epizodky svádí. Odehrané reprízy možná přinesou větší lehkost a přidají na zábavnosti. Inscenace zklamáním není, ale mezi vzpomínaná česká provedení Pratchetta se asi nezařadí.

Individuální rezonování

Za sebe musím říct, že jsem se s autorovým textem spíše minul a neoslovil mě. Můj doprovod naopak hra nadchla, připomněla nebo znovuobjevila pocity či zážitky z dětství i z dospělosti. Na základě této zkušenosti se snad dá vyslovit neseriózní myšlenka, že míra rezonování v konkrétním divákovi je hodně individuální. Realizace i herecké výkony adekvátní potřebám hry. Viděl jsem verzi upravenou pro velkou scénu DNF, kde byly prodávány jen přední řady. Předpokládám, že menší prostor inscenaci slušel lépe.

Syndrom vyhoření v uměleckém prostředí

Syndrom vyhoření si bezpochyby zaslouží, aby jeho téma bylo umělecky zpracováno. Čtveřice účinkujících (z toho dvou herců) je zde především sama za sebe a autenticita má svou hodnotu. Inscenace má nápad, myšlenku i vtip, provokuje. Podobně jako u nedávného Misantropa ve Stavovském divadle se Jan Frič vyjadřuje k (jinému) tématu za pomoci situování do uměleckého prostředí, v Rubínu ovšem zcela odlišnou inscenační formou. Lze pochopit, že Frič vypovídá o tom, v čem žije, nicméně umělci jsou poněkud specifickou kategorií, a tak k divákům jiných profesí může inscenace promlouvat s menší intenzitou.

Přístupná interpretace méně uváděného titulu

Pavel Khek se s problematickou Shakespearovou pozdní romancí v minulosti již setkal (v dnešním Divadle D21) a úpravu částečně využil i v této inscenaci. Přehledně odvyprávěný děj, vhodné odlišení prostředí, líbivá nepopisná scéna, hudba umocňující atmosféru a napětí. K jednotlivým výkonům nelze mít mnoho výhrad, ale herci z různých divadel se stylově úplně nesladili. Přestože inscenace není objevná ani mimořádná, nabízí širšímu publiku možnost vidět méně uváděný titul v přístupné interpretaci, která se nemíjí s prostorem ani cílovou skupinou. Dobře, že LSS nenasazují jen prověřené a obehrané autorovy tituly.

Interpretace klasiky s jemnější provokací

Umělecké prostředí není vzhledem k jeho specifikům nejvýstižnějším reprezentantem společnosti, ale J. Frič se svým týmem situování a smysl výrazné úpravy obhájil. Jde spíše o jemnější provokaci, šokujících výjevů se diváci nedočkají. Připsaný epilog je trefným završením. Podařily se též výklady Alcesta (V. Javorský) a Celimeny (K. Winterová), ve vedlejších rolích herci dokázali vystačit i s prostorem omezeným škrty. Výprava s dominantním videem naopak kladla diváckému vnímání překážky, našly se i méně záživné pasáže. Je záslužné, že se v ND snaží interpretovat klasiku touto formou.

Rodinný a hudební titul bez hlubšího přesahu

Titul navázal na dlouholetou tradici Divadla v Dlouhé v uvádění rodinných a hudebních titulů. Snad až příliš vděčné inscenaci chybí hlubší přesah, který předloha nabízí. Více zaujme tím, co jsme již v minulých počinech viděli, ničím příliš nepřekvapí (snad kromě vtipných, v dobrém slova smyslu vulgárních textů písní). Pro dospívajícího Adriana našel M. Matejka správnou polohu, skvěle ho doplňovali zejména E. Hacurová či P. Tesař.

Aktualizace a apokalyptický rámec

Ze stejnojmenného kontroverzního francouzského filmu si P. Butko vypůjčil určité scény, domyslel a rozvinul některé ve filmu jen letmo zmíněné motivy, na nespočet jiných dějových linií ovšem rezignoval. V dobrém slova smyslu se oprostil od doby vzniku filmu, logicky děj aktualizoval a doplnil o apokalyptický rámec. Samotné inscenační řešení však bylo rozpačitější, zejména zpočátku se jevila inscenace příliš „rozkouskovaně“ a nebylo snadné najít spojnici mezi jednotlivými výstupy.

tags: #láska #v #době #globálních #klimatických #změn

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie a životní prostředí na SŠ Rožnov
• Výroba látkových sáčků
• Udržitelnost NIVEA
• Správné třídění odpadu v ČR
• Objevte Entre Ríos