Ohrožení lesních jezer: Příběh o boji s časem a přírodou

Lesní lid byl v průběhu staletí vystaven mnoha strastem, Husitské vpády, třicetiletá válka a války o rakouské dědictví zanechaly hluboké stopy v krajině i v paměti lidí. Hlahol zvonů řečených "Hussglocken", "Hussitensteine" na zarostlých cestách, ponuré "Schwedenschanze" a rozkotané hrady jsou v Bavorském lese až dodnes výmluvnými svědky oněch truchlivých časů.

Těžko říci, čí řádění bylo horší, zda Čechů pod vedením jednookého Žižky, či císařských a Švédů, nebo Franze von Trencka s jeho Chorvaty a pandury. Ne každý, kdo se na ní tehdy podílel jako lancknecht či žoldák, byl prostě šibeničník či sprostý mordýř. Mohlo být i mezi nimi hodně těch, kdo jen poslušni vlastní nouze odváděli zdejším rolníkům ze stáje poslední kus dobytka, aniž by se na cokoli ptali či cokoli dali v úhradu. Hlad a válka se špatně snášejí s dobrými mravy, to se ví sdostatek.

Opožděnému chodci byli nebezpeční jen za čaronocí. Ale i tak bylo třeba nadít se dostatečné ochrany před jejich spády u kapliček, umrlčích prken a smírčích křížů. Časem nastalo patrné ticho kolem těchto kajícných nočních bludiček. Jen tu a tam o nich zřídka co zaslechnout či snad i zahlédnout. Jsou už ty hříšné duše vykoupeny nebo se před papežovou klatbou kryjí na dně Roklanského jezera? Či snad jednoho dne opět vyrazí řádit a učiní lesní končiny znovu místy plnými nebezpečí?

Vraťme se však ještě k předmluvě prvního vydání knihy s názvem, který by česky zněl "Osaměle šumí lesy". Ve věčně šumícím, kvetoucím, světu odlehlém lese je přece naše bolestiplná, po světle bažící duše teprve opravdu doma.

Současné hrozby pro lesní ekosystémy

A právě v některých zvláštních případech to z různých důvodů, například pro omezení vyplývající z preference jiných funkcí či extrémních terénních podmínek, není možné. Zda k ní skutečně dojde, je pak dáno především klimatickými podmínkami. Ve vlhkých a chladných letech ke gradaci kůrovců dojít nemusí. Naopak po větrné kalamitě či suchých a teplotně nadprůměrných letech riziko gradace výrazně stoupá. A to je bohužel případ posledních patnácti let, které, s výjimkou letošního roku, byly celé teplotně výrazně nadprůměrné. Argument „dělali jsme to tak vždycky a nic se nestalo“ tak více než kdy jindy přestává platit.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Záleží potom na velikosti území se změněným režimem, extremitě jeho klimatických podmínek, míře disturbance, míře odchylky od standardních obranných opatření, resp. možnosti jejich kompenzace a zdrojích kůrovců uvnitř i vně území. Zkušenosti získané z takových území jsou proto jistě přínosné, na druhou stranu je nutné každý případ považovat za svým způsobem originál, aniž by šlo jej nekriticky převzít a zevšeobecnit.

Případová studie: NPR Černé a Čertovo jezero

V roce 1995 tvořil porost NPR Černé a Čertovo jezero téměř čistý smrk (nadmořské výšky 1009-1343 m), v lesních hospodářských mapách ve stáří 135-205 let, pozdějším dendrochronologickým průzkumem bylo zjištěno dominantní věkové rozpětí 80 až 210 let s průměrným věkem 138 let. Nejstarší stromy dosáhly věku 330 let.

Do počátku 90. let minulého století ležela NPR „za dráty“, tj. v území intenzivně hlídaného hraničního pásma. Kůrovcem napadené stromy tu bylo těžké najít včas a ještě těžší je včas zpracovat či odvézt. Přesto zde žádné větší škody kůrovcem nevznikly (objevilo se jen několik skupin kůrovcových souší, které se dále nerozšiřovaly). Do roku 1995 tu bylo pokáceno jen několik smrků, některé nechány v porostu po odkornění, jiné odvezeny.

V roce 1995 se objevilo poprvé větší množství aktivních kůrovcových stromů. Nejdříve šlo o cca 200-300 m3 aktivní hmoty (tj. 1 až 2 ks/ha). V roce 1996 už množství napadených stromů překročilo hodnotu 1 000 m3. Jejich těžbou vznikly světliny o průměru od 1 do 5 výšek stromu umístěné zejména na západním svahu hory. První polovina roku 1997 proto přinesla nutné intenzívnější opatření proti kůrovcům. Lesní správa tehdy pokácela a odkornila cca 680 m3 smrkové hmoty. Téměř polovina z tohoto množství byly lapáky. Okraje sečí se tedy poněkud rozestoupily a les se místy stal mezernatým s odhalenými porostními stěnami. Deštivé léto 1997 ve spojení s opatřeními pomohlo potlačit výskyt kůrovců, takže na počátku roku 1998 se zdálo, že se kulminaci kůrovců podařilo zlomit na delší dobu.

Říjen 1998 však přinesl vichřici, která zasáhla zejména západní svahy Jezerní hory a zčásti náhorní planinu. Více než 80 % vyvrácených smrků leželo za nově těžbou obnaženými porostními stěnami. Tento efekt nakonec vyústil v nové řešení přístupu k zásahům proti lýkožroutu smrkovému. Rozhodnutím Správy CHKO bylo vyloučeno kácení stojících aktivních smrků a obranná opatření se soustředila zejména na odkorňování napadených vývratů, jejichž počet se očekával každoročně dostatečně vysoký díky labilitě porostních okrajů. Na konci 90. let skutečně množství kůrovcem napadených smrků výrazně pokleslo a na počátku tisíciletí se zdálo, že množství každoročně napadených stromů bude v zásadě vyrovnané, bez větší gradace.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Bohužel vichřice v roce 2002 a zejména orkán Kyrill v lednu 2007 vyvrátily většinu porostů na západním svahu a na náhorní plošině Jezerní hory. Rozsah poškozené plochy dosáhl cca 50 ha. Plocha byla z velké části zasanována odkorněním, z menší části chemickým postřikem vývratů ve větvích. Jen malé množství vývratů v nepřístupné části karu Černého jezera zůstalo bez asanace. Tento zásah proti lýkožroutu vedl k tomu, že zbylá žebra a porostní okraje zůstaly z velké části zelené. Od roku 2008 je však postupně selektují jednotlivé žíry, které jsou odkorňovány nebo chemicky ošetřovány nastojato.

O nebezpečí nekritického zevšeobecňování výsledků svědčí i fakt, že zvláštní režim v NPR vedl k odlišnému vývoji porostu než v jiných částech (a režimech ochrany přírody) Šumavy. Například v místě, kde byly činěny všechny kroky k likvidaci lýkožrouta smrkového, a které bylo exponované větrem - na sousedním Svarohu - zanikl původní smrkový porost vlivem orkánu zcela. V podobné poloze v Národním parku Šumava, například na Plesné nebo na Trojmezné, jsou patrné podobné nebo spíše menší škody větrem, dospělý porost smrku však v důsledku žíru kůrovců převážně odumřel. Staré smrky se zachovaly jen výjimečně vtroušeny mezi soušemi, nebo v extrémních místech ledovcových karů.

Na uvedených OJ LČR následně za období 2007-2010 kůrovec zahubil necelých 123 tisíc m3, vesměs v malých skupinkách, a v letošním roce pak už jen (do konce října) 17 600 m3 - vesměs v malých ohniscích (kromě karu Černého jezera), tj. převážně bez holin. Na urychlení škod Kyrillem se tak kůrovec podílel v zásahových lesích (avšak včetně okolí jezer se zvláštním režimem) za necelých 5 let pouze 23,7 %. Ve skutečnosti se na většině míst jednalo o malá ohniska, tj. fakticky se nejedná o rozpad lesa, ale maximálně o vytváření východisek přirozené obnovy, která se z okolních stromů snadno dostaví.

Na území NPŠ bylo za stejné období vytěženo více než 1 730 tisíc m3, ke kterým je potřeba připočíst stromy odumřelé v tzv. bezzásahovém území - zde se jedná o různorodé odhady, ale 1 milion je velmi pravděpodobný - celkem tedy kůrovec zahubil 2 730 tisíc m3. Ve vztahu ke škodám ke Kyrillu se jedná o 306 %, tj. kůrovec už v tuto chvíli má na svědomí více než trojnásobné škody než Kyrill. Při publikovaném ročním limitu těžeb 185 tisíc m3 jde na vrub kůrovce 14,7 násobek ročního limitu těžby NP za pouhých necelých 5 let. I přes snížení v letošním roce však kalamita stále není u konce, tj. V zásahovém přístupu, hodnotíme-li efekty rozpadu na velkých plochách, tedy dochází ke zpomalení rozpadu smrčin.

Samozřejmě platí, že ani včasná asanace kůrovcových stromů nemůže nikdy vyloučit vznik škod větrem. Je nakonec zřejmé, že byla-li Šumava i v minulosti převážně smrková a neosídlená, do poloviny 19. století musela podléhat větrným kalamitám na velkých plochách. A protože zde neexistovala účinná obrana proti lýkožroutu smrkovému, musela s největší pravděpodobností podléhat i velkým kůrovcovým kalamitám.

Čtěte také: Ekosystém lesa

Dnes existenci velkých disturbancí, které pravděpodobně zasáhly celé území Šumavy, potvrzují změny šířky letokruhů starých stromů, nebo dokonce i odrazy periodicky se opakujícího vyššího výskytu pylových zrn trav v palynologických rozborech šumavských rašelinišť. Pokud v polohách horských smrčin přežily extrémně staré stromy (nad 250 let), šlo o stromy, které dlouhodobě rostly velmi pomalu a do pro kůrovce atraktivní tloušťky se dostaly až ve velmi pozdním věku (smrk od Plešného jezera měl ještě ve 300 letech průměr jen 18 cm).

Trvalá existence lýkožroutů v těchto porostech mohla koneckonců vést k jakési „permanentní gradaci“, tedy k neustálé a spíše maloplošné selekci smrkových skupin. V NPR Černé a Čertovo jezero dosud zůstaly zachovány původní smrkové porosty na cca polovině výměry NPR. V karu Černého jezera jsou ponechány bez zásahu. Jeho pokračujícímu rozpadu se v příštím roce pokusíme zabránit „vytažením“ lýkožrouta z území NPR na skupiny lapáků podél jeho jižní a západní hranice, je však otázkou, jak tato opatření budou efektivní.

Ani veškerá tato snaha o potlačení lýkožrouta smrkového nemůže vyloučit rozpad dospělého porostu karu. Již nyní je zde ale intenzívní přirozené zmlazení, které zaručuje obnovu porostu bez vzniku holin. Opatření tak mohou především zabránit následné gradaci kůrovců a tím násobení těchto škod, zejména v okolních hospodářských lesích. Včasná asanace kůrovců umožňuje asanovat jednotlivé stromy či malé skupinky stromů a takto vzniklý prostor může být východiskem přirozené obnovy porostu z osiva okolních živých stromů. Tím dochází postupně k přirozenému zacelování vzniklých mezer.

Zcela extrémní větrné situace, jako byl orkán Kyrill, nelze nikdy vyloučit.

Stav populace tygrů (2022-2024)

Globální populace tygrů se od 90. let částečně zotavila díky koordinovaným ochranářským snahám:

Indie:

• 2022: minimálně 3 167 tygrů (All India Tiger Estimation)

Kaziranga má dnes jednu z nejvyšších hustot tygrů na světě

Kritická situace:

• Jihočínský tygr (Panthera tigris amoyensis) je ve volné přírodě funkčně vyhynulý - poslední ověřené záznamy pocházejí z 90. let 20. století

Přestože se celková populace zotavuje, tygři zůstávají ohroženým druhem závislým na pokračující ochraně habitatu, kontrole pytláctví a udržitelném managementu populací kořisti.

Původně jsem si myslela, že se dočtu něco zajímavého o mých nejmilovanějších stromech, bucích, případně si prohlédnu jejich fotografie, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že buky samy vyprávějí svůj příběh! Konkrétně buk starý více než 200 let, který promlouvá a vypráví osud svůj i své rodiny. Z jeho vyprávění se dozvíte spoustu zajímavostí ze života stromů a dojde vám, že jsou to stejně živé bytosti jako my, které mají své radosti i svá trápení. Kniha je velmi dojemná a krásná, může být třeba dárkem pro každého milovníka přírody!

V druhé části knihy nazvané Co na to věda? se dozvíte spoustu dalších zajímavostí a hlavně vysvětlivek k tomu, o čem starý buk hovořil a co jak nazýval. Představte si strom, který stojí na jednom místě celý život, ale přesto toho zažije víc než mnozí lidé. Vypráví o přátelství, sourozenecké rivalitě, ohrožení, radosti z deště i smutku ze smrti blízkých. Každá kapitola přináší nejen silný příběh, ale i podložené vědecké poznatky. Autor ke každému lesnímu dobrodružství přidává vysvětlení, odkazy na výzkumy a ukazuje, že i to, co zní jako pohádka, má své kořeny v realitě.

tags: #lesní #jezero #ohrožení #příběh

Oblíbené příspěvky:

• Zákony na ochranu zvířat
• Průvodce výběrem odpadkového koše 60 l
• Informace o kontejnerech na odpad
• MSD a kvalita ovzduší
• Popel ze dřeva na zahradě