Lesní stanoviště kyselá: Charakteristika a vlastnosti

Ekologická řada kyselá sdružuje fytocenózy kyselých plně vyvinutých půd. Ty jsou prostřednictvím edafických kategorií diferencovány hospodářsky význačnými vlastnostmi půdního prostředí (především skeletnatost půdy), zpravidla neodlišitelné synusií podrostu (Málek, 1983).

Půdy nejsou ovlivněny podzemní ani tekoucí povrchovou vodou, jsou tedy přímo závislé na atmosférických srážkách. Ekologická řada kyselá (stejně jako pro živnou) má v rámci vegetačního stupně jednotnou potenciální druhovou skladbu hlavních dřevin, rozdíly jsou pouze v zastoupení přimíšených a vtroušených dřevin, které odráží edafické kategorie.

Průměrným ekologickým vlastnostem kyselé ekologické řady odpovídá edafická kategorie K. Proto bývá označována jako základní edafická kategorie. Potenciální lesní fytocenózy (soubory lesních typů) vyvíjející se na edafické kategorii M a K jsou považovány za klimatické klimaxy (zonální fytocenózy).

Charakteristika kyselých půd

Z hlediska trofnosti půdy patří tato edafická kategorie k nejchudším v rámci LTKS. Půdy jsou mělké až středně hluboké, propustné. Nejčastějšími půdními typy jsou podzoly (až železité), kryptopodzoly nebo silně kyselé kambizemě dystrické. Nadložním humusem bývá morový moder až typický mor.

Půdy se vyvíjejí zpravidla na minerálně slabých horninách, jako jsou písky, štěrky, křemité pískovce, slepence, žuly, fylity, kvarcity a jiné.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Druhová skladba

Porosty těchto stanovišť bývají mnohdy prosvětlené, druhově chudé vyznačující se podprůměrnou produkcí dřevin. Pouze v 1. vegetačním stupni, kde je uvažováno přirozené vyšší zastoupení borovice lesní (Pinus sylvestris) je bonita vyšší. Jednotlivé soubory patří k hlavním indikačním jednotkám pro určení vegetačního stupně.

Rozlišovány jsou tyto soubory lesních typů: 0M - chudý bor; 1M - chudá borová doubrava; 2M - chudá buková doubrava; 3M - chudá dubová bučina; 4M - chudá bučina; 5M - chudá jedlová bučina; 6M - chudá smrková bučina; 7M - chudá buková smrčina; 8M - chudá smrčina. Potenciální poměr zastoupení dominantních dřevin v souborech je uveden v jejich názvu.

Předpokládá se, že ve všech souborech lesních typů této kategorie se přirozeně vyskytovala borovice lesní jako vtroušená dřevina a až do 4. vegetačního stupně byl hojněji zastoupen dub zimní (Quercus petrea) a letní (Q.

Keřové patro, pokud je vyvinuto, je nejčastěji tvořeno mladými jedinci dřevin stromového patra s výskytem keřů, např. krušina olšová (Frangula alnus). Bylinné patro je druhově chudé tvořené často nízkými keříčky, jako jsou brusnice (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea) nebo vřes (Calluna vulgaris).

Hojně jsou zastopeny acidofilní kapradiny, např. hasivka orličí (Pteridium aquilinum) nebo trávy kostřava ovčí (Festuca ovina) a metlička (Avenella flexuosa). Mechové patro je vzhledem k surovému humusu a zpravidla nižší pokryvnosti bylinného patra dobře vyvinuto, hojně jsou zastoupeny např. bělomech sivý (Leucobryum glaucum) či pokryvnatec Schreberův (Pleurozium schreberii).

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Půdy jsou pro chudost a provzdušněnost exponované rychlé degradaci a vysýchání. Od 1. do 8. vegetačního stupně + bory.

Edafická kategorie K

Skeletnatost půdy v rozmezí ± 10-50 %; živinami extrémně chudý substrát; v bylinném patře jsou zastoupeny výhradně acidofilní druhy rostlin; podprůměrná bonita dřevin (porosty, které svým vzrůstem již nesou známky zakrslého vzrůstu, jsou řazeny do edafické kategorie Z).

Od blízké kategorie K se liší kyselejším substrátem a nižší bonitou. Pro svůj extrémní ráz stanoviště je v lesnické praxi tendence pěstovat na této kategorii pouze borovici lesní, která zvláště po celoplošné mechanické přípravě půdy masivně zmlazuje.

Nutno ale vyzdvihnout, že se nejedná o přirozená borová stanoviště (samostatné soubory lesních typů, např. 0M, 0Z, 0R apod.). Půdní poměry jsou ve většině případů průměrné.

Půda je normálně vyvinutá, hluboká až středně hluboká, s vyrovnanými vlhkostními poměry. Pouze v krajních případech jsou půdy vyvinuty slabě (viz 1. poznámka). K běžným půdním typům patří oligotrofní kambizem, ve vyšších polohách kryptopodzoly a podzoly.

Čtěte také: Ekosystém lesa

Nejčastější humusovou formou je moder, ve vyšších polohách mor. Geologickým podložím jsou různé kyselé až neutrální horniny (ruly, svory, granodiority apod.). V Karpatské části to jsou kyselé flyšové horniny.

V rámci kategorie je rozlišeno 10 souborů lesních typů (0K - 9K). Jednotlivé soubory patří k hlavním indikačním jednotkám pro určení vegetačního stupně. Rozlišovány jsou tyto soubory lesních typů: 0K - kyselý bor; 1K - kyselá doubrava; 2K - kyselá buková doubrava; 3K - kyselá dubová bučina; 4K - kyselá bučina; 5K - kyselá jedlová bučina; 6K - kyselá smrková bučina; 7K - kyselá buková smrčina; 8K - kyselá smrčina; 9K - klečová smrčina (viz 2. poznámka).

V přírodě blízkých porostech je struktura porostů zpravidla bohatá, za účasti všech porostních pater. Kyselý substrát indikují v bylinném patře běžné acidofilní druhy, vyšší zastoupení mají bika bělavá (Luzula luzuloides), borůvka (Vaccinium myrtillus), kostřava ovčí (Festuca ovina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), ve vyšších polohách pak kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa).

Bohatě bývá vyvinuto mechové patro, zvláště ve vyšších polohách, což je dáno zvýšeným úhrnem srážek. Pomalý nástup pasekové vegetace a její snížena pokryvnost (neplatí pro 7. a 8. vegetační stupeň, kde vlivem vysokého úhrnu srážek má bylinné patro vysokou po...

Edafická kategorie Y

Omezený až zakrsající vzrůst dřevin; kyselá až neutrální reakce půdy (na rozdíl od edafické kategorie X), resp. bazickou saturací ve svrchní části půdy do 50 %; v bylinném patře schází bazifilní druhy, hojně jsou zastoupeny acidofyty a mezofyty.

Půdy jsou kyselé, balvanité, různě hluboké, nevyvinuté, mnohdy tvoří mozaiku půdních typů (ranker a litozem). Vlhkostní poměry v půdním profilu jsou poměrně příznivé pro normální vzrůst dřevin (stromy již nezakrsají!). Geologickým podložím jsou různé kyselé horniny, zpravidla těžce zvětrávající (např. žula, granodiorit, svor, granulit).

Typické stanoviště jsou kamenná moře, výchozy skal, rokle a balvanité svahy s podílem nad 80 % skeletu ve svrchních vrstvách půdy. Orientace i sklon mohou být různé, nejčastěji se však jedná o ekotopy příkrých severních a stinných svahů, resp.

Porosty jsou zapojené až přirozeně mezernaté s normálním až omezeným vzrůstem dřevin. V rámci kategorie je rozlišeno 8 souborů lesních typů (0Y, 2Y - 8Y). Jejich druhové složení stromového patra se v příslušném vegetačním stupni přibližně shoduje se soubory lesních typů zonálních edafických kategorií.

V bylinném patře se vyskytují různé acidofilní druhy rostlin, jako jsou bika bělavá (Luzula luzuloides), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), z kapradin například kapradě (Dryopteris carthusiana, D. filix-mas) nebo osladič obecný (Polypodium vulgare).

Ve vyšších polohách se běžně vyskytuje bika lesní (Luzula sylvatica), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Od 2. do 9. vegetačního stupně + bory.

Edafická kategorie Z

Silná skeletovitost půdy (viz charakter ekotopu); kyselé podloží, resp. půda; v bylinném patře převládají acidofilní druhy rostlin; bonita dřevin průměrná až podprůměrná; porosty dřevin jsou často přirozeně mezernaté.

Od ostatních edafických kategorií v rámci extrémní ekologické řady se odlišuje normálním vzrůstem dřevin.

Vliv lidské činnosti a ochrana lesních půd

Ve střední Evropě, a tedy i u nás, jsou lesy i kvalita lesních půd historicky významně ovlivněny lidskou činností; kácením, vypalováním, pastvou, hrabáním steliva, odnosem palivového dříví. S trochou nadsázky se lesy dají přirovnat k polím, kde sklizeň není každoroční, ale jen jednou za zhruba 80 let. Od 19. století se přidal okyselující vliv zvýšeného spadu dusíku a síry.

Všechny tyto faktory dlouhodobě ovlivňovaly stav lesních půd a vše je umocněno tím, že naši předci obvykle nechávali lesní porosty v marginálních oblastech, které byly obtížné pro obhospodařování nebo měly chudé, neúrodné půdy.

Řešením je zvýšit druhovou rozmanitost lesních porostů, zvýšit podíl rostlinných druhů, které mají příznivé složení opadu, ponechat co nejvíce odumřelé biomasy v porostu a podpořit osídlení půdy druhově rozmanitým společenstvem půdních organismů, které rostlinnou biomasu rozloží a vrátí živiny zpět do půdy.

Doporučení pro lesní hospodaření

Je třeba ponechat v lese co nejvíce rostlinných zbytků, při těžbě pokud možno co nejvíce uchovat povrchové organické vrstvy půdy, sázet smíšené porosty místo smrkových monokultur a tam, kde to jde, nechat uschlé stromy, které vytvoří nejen prostředí pro první rozkladače, ale i úkryt pro mnoho dalších organismů. Kromě toho kůrovec v takových stromech už dávno není.

V nehospodářských lesích (např. v národních parcích a přírodních rezervacích, lesích s ochrannou funkcí, s rekreačním určením, vysokohorských lesích) upřednostnit přirozenou obnovu a zasahovat jen v nejnutnějších případech.

Trochu jiné to je v hospodářských lesích, které jsou určené k produkci dřeva. Tam je hlavním cílem vyprodukovat dřevo - v anglické literatuře se tyto lesy výstižně nazývají plantážemi, čímž se dává najevo, že to je vlastně určitý druh lesnického zemědělství.

Minimální počty jedinců dřevin na 1 ha při obnově lesa

Následující tabulka uvádí minimální počty jedinců jednotlivých druhů dřevin na jeden hektar pozemku při obnově lesa a zalesňování (prostokořenný sadební materiál v tisících ks/ha).

Uvedené počty platí při použití prostokořenných semenáčků, sazenic a poloodrostků. Při použití krytokořenných semenáčků, sazenic a poloodrostků lze hektarové počty snížit až o 20 %; to neplatí pro zalesňování v imisních oblastech.

tags: #lesní #stanoviště #kyselá

Oblíbené příspěvky:

• Alternativní zdroje energie
• Likvidace autovraků Louny
• Česká literatura o ochraně přírody
• Ekologické problémy spojené s potravinami
• Znečištění Ovzduší v ČR