Drobný hmyz s tykadly: Identifikace a poznatky z cesty po řece Bug

Jsme skupina dospělých skautů z České republiky, kteří se v termínu od 4.8. do 9.8. vydali na splutí řeky Bug. Letos jedeme na rovinatou Volyň, starším názvem Vladimiř - historickou oblast v dnešním východním Polsku a severozápadní Ukrajině, ležící zhruba mezi řekami Bug a Pripjať. Je to jedno z prvních území, které osídlili Slované. Garantuje nám splavnost i přísliby setkání s polskými a ukrajinskými pohraničníky. Bug je totiž řeka, která tvoří státní hranici mezi Polskem a Ukrajinou (a taky Polskem a Běloruskem). Je bez jezer, které bychom museli úmorně pádlovat, zato s obtížným výstupem z vody - což vyhovuje především ochráncům státních hranic.

Cesta do Krylówa a přípravy na plavbu

Cíl dnešního dne je dopravit se do Krylówa, kde máme v tamním kempu domluveno přespání, parkování našich aut po dobu plavby a finální odvoz z místa doplutí k našim vozům. Cesta je ale dlouhá a únavná, byť řídí Irča, která sice není frontový řidič, ale zcela určitě je řidič vytrvalostní. Před půl šestou jsme na místě, kde budeme naše vozy parkovat po celou dobu naší plavby po Bugu a kde na dnešní noc postavíme stany.

Po zaparkování auta a odpojení autobaterie (nějaká závada, která se zatím nepodařila dvěma opravářům opravit - baterie se přes noc vybije, pokud ji natvrdo neodpojíme), začínám stavět náš rodinný stan Coleman TASMAN 4. Irča mezitím vaří a nafukuju všechny karimatky. Vyřešíme jej tím, že Irča bude spát s dětma v centrální, moskytiérou zabezpečené části stanu a já si lehnu do předsíně.

Odplouváme sice až zítra, ale využívám čas a foukám naší baraku. Dáváme děti do spacáků a já si lehám k nim, abych je mohl svojí oblíbenou větou „… já tě vidím i když tě nevidím!“ umravňovat, když se mezi sebou před usnutím peklí. Jen pro úplnost, dnes jsme na cestě - v autě, na benzinkách a odpočívadlech - strávili cca 10 hodin.

První den na vodě

V 8:50 jsme posnídaní, sbalení a s Irčou nakládáme naši baraku na přívěs za Pawlovým autem, kterým vozí své kajaky půjčené klientům.Jsme s ním domluvení, že nám ušetří čas s přenášením bagáže i lodí a vše nám odveze cca půl kilometru k řece. Přesně v 9:30 auto plně naloženo našimi lodními pytli a nafouknutými barakami + zapůjčeným laminátovým kajakem vyráží k Bugu. Chvíli před tím volně vyrážíme po vlastní ose i my.

Čtěte také: Batohy pro výlety: recenze

Lodě skládáme kousek pod dřevěným mostem, nad nejsevernější částí ostrova. Bug zde vypadá hodně bahnitý, líný a s evidentně nižším stavem vody než obvykle. Ale už půldruhého metru od břehu je taková hloubka, že svým dlouhým pádlem nedosáhnu na dno, takže nehrozí, že bychom museli lodě přenášet k vůli nízkému stavu vody. Protější, ukrajinský břeh je strmější než ten na kterém nastupujeme. Nás je pět a i když nám nejstaršího Myšáka vezou ve své lodi Anička s Romanem, všech našich pět lodních pytlů + jeden menší příruční + tašku s petkama pitné vody musíme naložit na jednu baraku a k tomu 4 osoby.

Když je vše naloženo a loďáky připevněny, těsně po 11:00 odrážíme a vyplouváme na sever. Během pár desítek metrů se řeka v meandru stáčí k jihu, pak zase na sever, …. Hladina řeky se zdá být většinou úplně nehybná, skoro jako sklo. Pohledem na mapu zjišťuju, že stojí mimo vesnici, protože v reálu vidím vysoké břehy s listnatým porostem skrze které probleskují (vzhledem k poloze slunce) jen doslova oslnivé střechy. Ten tady byl vystavěný fakt asi dost dávno, když tu o státní hranici nebylo ani slechu ani vidu - vždyť nyní stojí jen 60 metrů od ní.

Pozorování hmyzu a přírody

V poledne přirážíme k levému břehu, abychom poobědvali ze zásob, které si s sebou vezeme. Mimo pořádného dlabance zažívám i drobný exkurs do přírodních věd. Ještěr na mne volá „Dazule, nesu to bráchu!“ a pomalým krokem kráčí ke mně. Jsem trochu zmatený, protože od svých rodičů o žádném svém biologickém bratrovi nevím, vyrůstal jsem jen se dvěma sestrami. Mé zmatení pomine, když mi Ještěr ukazuje brouka s pěticentimetrovým tělem + třícentimetrovými tykadly. Tohle to, ale můj jmenovec nebude : -( Tesařík to je, ale na kozlíčka dazuleho má trojnásobnou velikost, jiný zadeček a taky jinou barvu. Pokud si matně pamatuji, tak v čeledi tesaříkovitých je popsáno snad něco přes 30 000 druhů.

Už 14:10 vytahujeme pláštěnky a já přes sebe nahazuju starou oddílovou celtu, protože začíná hustě pršet. Je to ale vlahý srpnový déšť, takže se pluje pohodlně. Déšť je naštěstí jen desetiminutová přeháňka, takže celtu ze sebe můžu za nedlouho shodit. Skrze těžké šedé mraky se prodírá sluníčko a dělá ideální světelné podmínky pro nás amatérské fotomobilní mačkače spouště.

Plujeme skoro bezhlučně. Pádlování je dominantní činností nás zadáků, zvláště na řece, která sice teče, ale ne zrovna moc rychle. Koneckonců, Bug je řeka, kterou jsme ještě nesplouvali a dnešní první den na vodě se s ním sžíváme, pozorujeme nové drobnosti, které jej odlišují třeba od loňské Drwęcy. Zdá se mi, že v Evropě jsou velké řeky, které nemají tok regulovaný přehradami nebo protipovodňovými hrázemi, spíše zvláštností. A my vidíme, že břehy „naší“ letošní řeky Bug zůstaly z větší části člověkem neregulované - jen proto, že tvoří státní hranici mezi Polskem, Ukrajinou a Běloruskem.

Čtěte také: Tipy pro výběr malého černého koše

Závěr dne a setkání s pohraničníky

Po 18:00 přistáváme dnes naposledy - u prvního regulovaného výstupu z vody, který je tvořen betonovými panely končícími asi metr od břehu. Zbytek je tvořen nepravidelně vymletými kameny, zpevňujícími blízké okolí. Tady se dá vystoupit aniž by kdokoliv z nás musel nezbytně zapadnout bahna po kotníky.

Pajtáš volá na stanici pohraničníků, aby jim oznámil, kde jsme přistáli a kde postavíme stany. Stavíme stany, foukáme karimatky, rozkládáme spacáky, vaříme večeře. Ještě před úplným západem slunce přijíždí terénní vůz s vypnutým majáčkem a nepřehlédnutelným nápisem „straz graniczna“. Zastavuje kousek od našich stanů a vystupuje z něj uniformovaný mladý muž ani ne třicetiletý.

Čtěte také: Tyrkysové Odpadkové Koše: Detailní Recenze

tags: #malý #hmyz #s #tykadly #odpadkový #koš

Oblíbené příspěvky:

• Hodnocení autoservisu AUTO JAROŠ
• Sběrná místa elektroodpadu Karlovy Vary
• Papua-Nová Guinea: tradice a modernita
• Roční odpad z plastových krabiček
• Využití obnovitelných materiálů