Efektivní fungování průmyslové výroby vyžaduje i kvalitní nakládání s odpady, jako jsou třísky nebo okuje, které představují větší technické i procesní výzvy kvůli svému objemu, zbytkům olejů a nízké sypné hmotnosti, prachovosti a obecně nižší čistoty materiálu.
V této kapitole bude uveden přehled aktuálního stavu poznání v oblasti nakládání s KO. KO představuje významnou část celkového průmyslového a komunálního odpadu. Budou vymezeny základní pojmy, včetně definice „KO“, jeho druhů a skupin. Dále se seznámíme s legislativním rámcem, plány a strategiemi odpadového hospodářství ČR.
V ČR vznikl první Zákon o odpadech v roce 1991. Nakládání s odpady upravuje Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, který je platný od 1.1.2021. Tento zákon stanovuje cíle pro recyklaci a oběhového hospodářství, ochrany životního prostředí a zdraví lidí při nakládání s odpady. Podrobnosti o nakládání s odpady upřesňuje Vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška upravuje výkup KO a technické požadavky na zařízení, která zpracovávají odpady. Zákon č. 477/2001 Sb. upravuje nakládání s kovovými odpady.
Cirkulární ekonomika je nedílnou součástí Strategického rámce cirkulární ekonomiky ČR 2040. Tento rámec byl schválen usnesením vlády č. 1151 ze dne 13. července 2020 a garantuje Ministerstvo životního prostředí. V praxi cirkulární ekonomika zahrnuje různé strategie, např. opětovného využití druhotných surovin a vedlejších produktů průmyslové výroby a inovace v designu produktů. Pro průmyslová odvětví, jako je hutnictví, představuje cirkulární ekonomika klíčovou cestu k udržitelné výrobě. KO je cenným zdrojem, který lze efektivně recyklovat a vrátit do výrobního cyklu. Recyklace KO nejen šetří přírodní zdroje, ale také snižuje energetickou náročnost a emise spojené s prvotní výrobou oceli. Cirkulární ekonomika je představena Evropskou komisí v březnu 2020 jako součást Zelené dohody pro Evropu. Zaměřuje se na odvětví s vysokou spotřebou zdrojů, jako jsou elektronika, stavebnictví a plasty, a podporuje delší životnost výrobků a jejich recyklovatelnost.
Hierarchie nakládání s odpady je stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (2008/98/ES) a také v právních předpisech ČR, konkrétně v Zákoně č. 541/2020 Sb. Hierarchie stanovuje následující pořadí priorit: 1. Předcházení vzniku odpadu, 2. Opětovné použití, 3. Recyklace, 4. Jiné využití, např. spalováním v kombinovaných zařízeních na výrobu tepla a elektřiny, 5. Odstranění, např. jeho ukládání na skládky.
Čtěte také: Environmentální manažer – platové ohodnocení
Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit. Z právního hlediska je pojem odpad definován zákonem č. 541/2020 Sb., který stanovuje práva a povinnosti v oblasti nakládání s odpady v ČR.
KO jsou materiály obsahující železné a neželezné kovy vznikající jako vedlejší produkty procesu výroby nebo zpracování oceli. Do této kategorie lze zahrnout ocelové třísky, ale také nekontaminované okuje. Recyklace KO představuje alternativu k primárním surovinám. KO mohou být kontaminovány příměsi z technologických procesů, např. povrchovými úpravami. KO lze pomocí vhodných technologií, které jsou detailně popsány v kapitole 0, po předchozí úpravě zařadit zpět do výrobního procesu. Velká část tohoto typu odpadu pochází ze strojírenské výroby. Dále KO pocházející z průmyslových závodů a domácností. Třídění a separovaný sběr kovových obalů (např. konzerv) výrazně zvyšuje nároky na jeho následné čištění a recyklaci. Kovy lze recyklovat téměř neomezeně bez ztráty jejich fyzikálních a chemických vlastností, což snižuje zátěž spojenou s jejich těžbou a výrobou.
Celosvětová roční spotřeba kovů ve výrobě se pohybuje v rozmezí přibližně 2,2 až 2,5 mld. tun. Kovový šrot přitom tvoří zhruba 1/3 tohoto množství, což odpovídá přibližně 700 mil. tun. Z tohoto objemu je recyklováno cca 90 % kovů, což činí 630 mil. tun ocelového šrotu ročně (za rok 2019). Podíl recyklace železných kovů je o jednotek procent výše. V roce 2021 dosáhla spotřeba ocelového šrotu 87,85 mil. tun, což představuje 57,3 % celkové produkce surové oceli v EU. S postupným přechodem na „zelenější“ technologie (např. elektrické obloukové pece) a s rostoucí cenou ocelového šrotu, se předpokládá zvýšení míry recyklované oceli při výrobě.
ČR patří mezi významné exportéry ocelového šrotu, se přibližně 2/3 vyvážejí do jiných evropských zemí. Cílem je zvýšení množství podílu ocelového šrotu ve vsázce.
Každý druh odpadu má v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb. specifický kód podle tzv. Katalogu odpadů, který slouží k jeho jednoznačné identifikaci. Struktura a příklady značení odpadů jsou přehledně znázorněny na obr. 4. Katalog odpadů je stanoven ve Vyhlášce č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů.
Čtěte také: Kariéra v odpadovém hospodářství
Od roku 2024 je navíc možné používat i rozšířený formát s osmicifernými kódy. Odpady označené hvězdičkou (*) jsou klasifikovány jako nebezpečné a vztahují se na ně přísnější požadavky.
Ocelové třísky (kód 12 01 01) vznikají při obrábění kovů, jako je soustružení, frézování, vrtání. Tento odpad zahrnuje ocelové třísky a drobné části kovu, které lze efektivně recyklovat. Je důležité, aby třísky nebyly kontaminovány látkami, které by mohly negativně ovlivnit následné zpracování. Ocelové třísky jsou cenným zdrojem pro opětovného využití, zejména v hutních procesech. V ČR bylo za rok 2022 vyprodukováno zhruba 461 477 tun ocelových třísek.
Okuje (kód 10 02 10) vznikají jako vedlejší produkt tepelných procesů za přístupu vzduchu (primárně kyslíku). Vznikají při výrobě, zpracování, válcování za tepla nebo také svařování. Okuje obsahují významný podíl oxidu železa. Před dalším využitím vyžadují předúpravu před jejich dalším využitím.
Řezné kapaliny jsou používané při obrábění, řezání kovů, chlazení a mazání nástrojů. Podle Katalogu odpadů je rozdělujeme do šesti skupin, viz obr. Jedná se o nebezpečné odpady, jejichž likvidace se řídí Zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech a jejich zařazením podle Katalogu odpadů. Řezné kapaliny je nelze vypouštět do kanalizace. Likvidace řezných kapalin probíhá pomocí vhodné metody jako je třeba chemické srážení, destilace nebo spálením ve speciálních pecích. Cílem je minimalizovat negativní dopad na životní prostředí a zajistit jejich ekologickou likvidaci či energetické využití.
Současné postupy nakládání s KO se zaměřují na maximalizaci recyklace a opětovné využití kovových materiálů. Důraz je kladen na minimalizaci odpadu a podporu druhotných surovin. Moderní technologie umožňují efektivnější třídění, úpravu a zpracování KO, čímž se zvyšuje efektivita recyklace. Zpracování KO je klíčové pro uplatňování principů cirkulární ekonomiky.
Čtěte také: Manažer vzorkování odpadů - školení
Pro efektivní zpracování KO se využívají různé technologie, včetně třídění a separace, dělení a úpravy velikosti, zhutňování a tavby ocelového šrotu. Perspektivní jsou i pokročilé technologie a inovativní postupy v rané fázi průmyslového využití.
Pro efektivní nakládání s třískami a okujemi je nezbytná jejich analýza, která zahrnuje:
Tato analýza umožňuje navrhnout optimální technologii jejich úpravy, která bude technicky a ekonomicky efektivní, s důrazem na čistotu a homogenitu vstupního materiálu, zvýšení výkupní ceny zpracovaných třísek a snížení nákladů na likvidaci odpadu.
Návrh technologie pro zpracování třísek zahrnuje vstupní předpoklady pro návrh briketovací linky, technologické uspořádání a rozmístění, zjednodušené ekonomické zhodnocení a shrnutí přínosů návrhu.
Pro zajištění efektivního odpadového hospodářství v organizaci je třeba:
Je třeba splnit všechna kritéria.
Níže je uvedena tabulka s přehledem produkce a využití ocelových třísek v ČR:
| Rok | Produkce ocelových třísek (tuny) | Využití (tuny) | Export (tuny) |
|---|---|---|---|
| 2020 | 450 000 | 200 000 | 250 000 |
| 2021 | 460 000 | 210 000 | 250 000 |
| 2022 | 461 477 | 220 000 | 241 477 |
tags: #manažer #zpracování #výrobního #odpadu #náplň #práce