V posledních letech se Evropská unie zaměřuje na posilování udržitelnosti a snižování administrativní zátěže pro podniky, zejména malé a střední. Následující článek shrnuje klíčové iniciativy a legislativní změny, které ovlivňují podnikatelské prostředí v EU.
Zjednodušení environmentální legislativy
Evropská komise připravuje legislativní iniciativu, jejímž cílem je snížit administrativní náročnost právních předpisů v oblasti životního prostředí. Opatření vycházejí z rámce tzv. Kompasu konkurenceschopnosti EU, který pro všechny společnosti stanovuje cíl snížit administrativní zátěž nejméně o 25 %, a u malých a středních podniků až o 35 %. Zejména malé a střední podniky dlouhodobě upozorňují na to, že přílišná komplexita právních předpisů omezuje jejich schopnost zavádět environmentálně šetrná opatření, například zvyšování energetické účinnosti, přechod na obnovitelné zdroje nebo investice do oběhového hospodářství.
Podle bleskového průzkumu Eurobarometr č. 549 se se složitými administrativními požadavky setkalo 35 % malých a středních podniků, které chtěly podnikat kroky v oblasti efektivnějšího využívání zdrojů. Celkem 26 % firem uvedlo, že je pro ně příliš náročná struktura pravidel a povinností spojených s podáváním environmentálních zpráv.
Evropská komise již v uplynulých měsících sbírala od zúčastněných stran první podněty ohledně konkrétních legislativních aktů, které vytvářejí nadměrnou byrokratickou zátěž. Výsledky byly získány mimo jiné prostřednictvím veřejných konzultací, workshopů a dialogů, včetně diskuse s komisařkou Jessikou Roswall, která se uskutečnila v dubnu 2025. Mezi konkrétně zvažovaná opatření patří například zrušení databáze SCIP, která vyplývá z rámcové směrnice o odpadech a eviduje látky vzbuzující obavy ve výrobcích. Dále se připravuje harmonizace pravidel o zplnomocněných zástupcích v systému rozšířené odpovědnosti výrobce, což by výrobcům ulevilo při plnění povinností v různých členských státech. Další úpravou má být odstranění duplicitních požadavků na podávání zpráv a důslednější digitalizace hlášení a evidencí.
Změny mají být právně zakotveny zejména prostřednictvím článku 114 Smlouvy o fungování EU, jenž zajišťuje fungování jednotného trhu, a dále článku 192 odst. 1, který upravuje vysokou úroveň ochrany životního prostředí. Z pohledu evropského práva se tedy jedná o návrh, který bude mít legislativní povahu a může vést ke změnám v řadě již přijatých environmentálních předpisů. Cílem Komise je vytvořit takové právní prostředí, které bude zároveň ambiciózní i realistické. Zásadní je, že se nejedná o oslabování environmentálních standardů, ale o snahu dosáhnout jich efektivněji - při nižších nákladech na straně podniků i veřejných orgánů.
Čtěte také: Říhova odborná činnost v ekologii
Zainteresované strany - tedy podniky, veřejná správa, odborná veřejnost, neziskové organizace i občané - mají nyní možnost podělit se o své zkušenosti s aplikací právních předpisů a navrhnout, kde konkrétně lze administrativní zátěž snížit. Výzva k předložení faktických podkladů je otevřena do 27. září 2025 a dostupná na oficiálním portálu Evropské komise. Získané příspěvky budou zohledněny při tvorbě konkrétního legislativního návrhu, který má být předložen ve 4. Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh směrnice a návrh nařízení, jejichž cílem je snížení regulatorní zátěže a zjednodušení pravidel pro malé podniky se střední tržní kapitalizací, tedy takzvané mid-cap firmy.
Snížení regulatorní zátěže pro malé a střední podniky (SMEs)
Evropská komise reaguje tímto krokem na dlouhodobě vnímaný problém tzv. růstové pasti, kdy podniky po překročení určitých parametrů, například počtu zaměstnanců či obratu, začínají podléhat nové a často výrazně přísnější regulatorní zátěži bez přechodného režimu. Taková situace často odrazuje firmy od další expanze.
Návrh směrnice, označený jako COM(2025) 502 final, právně závazně definuje čtyři kategorie podniků: mikropodniky, malé podniky, střední podniky a nově také malé podniky se střední tržní kapitalizací, tzv. mid-caps. Tyto firmy zaměstnávají méně než 750 osob a jejich roční obrat nebo bilanční suma nepřesahuje 300 milionů eur. Směrnice nahrazuje dosavadní doporučení Komise z roku 2003, které mělo pouze nezávazný charakter, a zavádí jednotný rámec platný napříč všemi právními předpisy EU. Členské státy budou povinny tento rámec transponovat do vnitrostátní legislativy a sladit s ním veškeré právní a správní nástroje, které využívají rozlišení podniků podle velikosti.
Současně byl předložen návrh nařízení COM(2025) 501 final, který na směrnici přímo navazuje a rozšiřuje již existující výjimky, úlevy a zjednodušené režimy ze šesti klíčových oblastí práva EU právě na firmy spadající do kategorie mid-cap. Cílem je, aby tyto podniky mohly těžit ze stejných výhod, jaké již nyní využívají malé a střední podniky. V oblasti ochrany osobních údajů například návrh umožňuje, aby mid-cap firmy nemusely vést záznamy o činnostech zpracování údajů, pokud nenaplňují další riziková kritéria. Zároveň jim návrh umožňuje účast v certifikačních schématech a kodexech chování bez dodatečné administrativní zátěže. V oblasti obchodní ochrany, tedy antidumpingových a antisubvenčních opatření, budou mít firmy v této kategorii přístup k asistenčním nástrojům, které jim pomohou v řízeních vedených Evropskou komisí. V oblasti přístupu na kapitálové trhy návrh nařízení rozšiřuje možnost využití tzv. zjednodušeného unijního prospektu pro růst, který je méně nákladný a administrativně méně náročný, také na mid-cap podniky. V oblasti environmentální regulace, konkrétně podle nařízení o bateriích, se pro tyto firmy prodlužuje periodicita zveřejňování zpráv o náležité péči z jednoho roku na tři roky a zachovávají se výjimky z některých povinností.
Tento legislativní balíček vychází z programu REFIT, jehož cílem je zvyšování účinnosti a efektivity unijních předpisů.
Čtěte také: Kdo je RNDr. Martin Černý, Ph.D. a jeho role v ekologii?
Standardy pro vykazování udržitelnosti (ESRS) pro malé a střední podniky
Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) představila 31. července 2025 přepracované návrhy standardů pro vykazování udržitelnosti (European Sustainability Reporting Standards - ESRS) určené malým a středním podnikům (SMEs). Tyto standardy vznikají jako nástroj pro naplňování směrnice o reportování udržitelnosti (CSRD), která od roku 2026 rozšiřuje svou působnost i na malé a střední podniky kótované na burze.
Pro tuto skupinu firem bude vyvinut zjednodušený povinný standard ESRS, známý jako LSME ESRS, který bude vycházet z revidovaných základních ESRS a bude sloužit k usnadnění reportování. Současně EFRAG připravuje i dobrovolný rámec VSME ESRS, který je určen pro ostatní malé a střední podniky, jež chtějí nebo potřebují komunikovat své aktivity v oblasti ESG - například kvůli požadavkům obchodních partnerů, bank či veřejných zadavatelů.
Původní návrhy těchto standardů byly zveřejněny v roce 2023, ale narazily na značnou kritiku. Firmy opakovaně upozorňovaly, že jsou požadavky nepřiměřené, složité a pro mnoho menších podniků prakticky neproveditelné bez výrazné externí podpory. Také se ukázalo, že jazyk standardů byl příliš technický a tabulkové přílohy zahlcující. V reakci na tuto zpětnou vazbu provedl EFRAG rozsáhlé terénní testování (field testing) a konzultace s odbornými skupinami. Celkový rozsah standardů byl radikálně snížen. Počet povinných ukazatelů (datových bodů, které musí firma reportovat, pokud jsou pro ni podstatné) se zmenšil o 57 %. Když se započítají i volitelné ukazatele, pokles dosahuje 68 %.
EFRAG zároveň upravil strukturu i metodiku výkaznictví. Bylo zjednodušeno posuzování významnosti (tzv. materiality assessment), které rozhoduje o tom, jaké oblasti má podnik skutečně reportovat. Dále byla do návrhu začleněna možnost fázovaného zavádění některých požadavků - zejména tam, kde není běžně dostupná infrastruktura pro sběr dat.
Veřejná konzultace byla zahájena 31. července 2025 a potrvá do 21. září 2025. Během této 60denní lhůty mohou zástupci podniků, profesních svazů, poradců, akademické sféry i další zainteresované strany zasílat své připomínky prostřednictvím online dotazníků dostupných na webu EFRAG. Výsledky konzultace poslouží jako podklad pro finální úpravy standardů, které následně EFRAG předloží Evropské komisi k přijetí. Cílem je, aby finální verze byla dostupná včas před vstupem povinného reportingu SME do praxe od roku 2026.
Čtěte také: Odborná činnost Martina Černého
Mobilní spalovna odpadu na lodi
Na scéně evropského odpadového hospodářství se objevuje nový a potenciálně kontroverzní aktér - mobilní spalovna odpadu umístěná na lodi. Projekt, který se tváří jako technologická inovace schopná reagovat na nedostatek lokální infrastruktury, současně vyvolává zásadní otázky. Spojuje totiž vysokou mobilitu, nakládání s nebezpečnými odpady a přeshraniční pohyb, čímž se dotýká citlivých oblastí legislativy, kontroly i etiky.
Na první pohled může loď vybavená spalovacím zařízením pro energetické využití odpadu působit jako inovativní řešení, které má ambici přinést flexibilitu tam, kde chybí stacionární infrastruktura. Nebezpečné odpady by tak bylo možné zpracovávat přímo v přístavech, bez nutnosti složitých přepravních řetězců a budování místní infrastruktury. Technologie se prezentuje jako ekologická a efektivní, schopná vyhovět přísným evropským legislativním normám.
V Mělníku vzniká loď se zařízením využívajícím odpad ze zdravotnictví k výrobě energie. Sloužit má v zahraničí, hotová by mělo být na konci letošního roku. Neobvyklé plavidlo v mělnických docích vyrábí společnost PDI. Zařízení nazvané NAVI-MED 500 je nainstalované na platformě motorové nákladní lodi. Společnost PDI zaslala vedení města vyjádření, ze kterého vyplývá, že i kvůli povolení k provozování v zahraničí musí společnost dát vypracovat například posudek vlivu na životní prostředí. Město Mělník nechce, aby na jeho území byla provozována loď se zařízením spalujícím odpad ze zdravotnictví. Krajskému úřadu Středočeského kraje proto zaslal v řízení EIA nesouhlas se záměrem v jeho současné podobě.
Loď Perun je určitě zajímavý projekt, který přináší na české vody netradiční spojení odpadového hospodářství a mobility. Na její palubu má být instalováno zařízení NAVI‑MED 500, jež podle firmy představuje ambiciózní technologii postavenou na flexibilitě, udržitelnosti a soběstačnosti. Její hlavní výhodou je právě mobilita - Perun může zpracovávat nebezpečné zdravotnické odpady přímo v přístavech, během kotvení, nebo teoreticky i za pohybu.
Technologie NAVI-MED 500 nepracuje na principu klasického spalování s řízeným přebytkem vzduchu, ale využívá dvoustupňový vysokoteplotní proces, který lze označit za formu plazmou asistované pyrolýzy nebo vysokoteplotní parciální oxidace. V prvním kroku se připravený odpad (frakce do 30 cm) zavádí do rotačního reaktoru, kde probíhá termo-chemický rozklad (pyrolýza) za vzniku surového termoplynu a tuhé zbytkové frakce (reakční zbytek). Tyto dvě složky následně vstupují do vysokoteplotního reaktoru (nad 1400 °C), kde probíhá jejich parciální oxidace, tedy neúplné spálení za omezeného přístupu kyslíku. Výsledkem procesu je syntézní plyn (syngas), který lze dále čistit a použít jako náhradu zemního plynu (např.
Zatímco stacionární spalovna je zcela závislá na místních územních a stavebních řízeních, veřejných slyšeních, povolovacích procesech a dlouhodobém provozním dozoru, mobilní jednotka se může přesouvat podle aktuální potřeby, dostupnosti odpadu nebo i politického odporu. Přirozeně se u takové mobilní jednotky otvírá celá řada otázek: Kdo bude kontrolovat emise do ovzduší? Podle jakého právního režimu se bude zařízení řídit - podle státu, pod jehož vlajkou loď pluje, nebo podle vod, v níž se zrovna nachází? A co neutrální vody? Jak se na takové zařízení dívat pohledem přeshraniční přepravy odpadů?
Zároveň zde vyvstává otázka přesunu odpovědnosti. Pokud bude loď schopna pohybovat se mezi evropskými i mimoevropskými přístavy, není vyloučeno, že bude využívána k vývozu odpadů do oblastí se slabšími environmentálními a sociálními standardy. Lodospalovna by tak mohla snadno představovat nový kanál environmentálního dumpingu, kdy se odpad stává zbožím a emisní zátěž je vyvezena spolu s ním.
Evropská legislativa - včetně revidovaného nařízení o přepravě odpadů (Waste Shipment Regulation) - navíc výslovně stanovuje, že vývoz odpadů (zejména plastů) mimo EU je přípustný pouze tehdy, pokud příjemce prokazatelně disponuje technologií umožňující skutečnou recyklaci v souladu s evropskými standardy. V tomto světle je třeba důsledně rozlišovat mezi legálním vývozem za účelem skutečné materiálové recyklace a vývozem, jehož primárním účelem je zbavit se odpadu.
Ono jde o reputaci státu, který takové zařízení schválil k provozu, pokud by nestaly situace o které výše popisujeme stejně tak je potřeba si dát pozor, aby se z něčeho takového nestal dobrý špatný příklad zajímavě výnosové byznysové praxe. Na druhou stranu můžeme neustále číst i médiích, jak v zemích třetího světa stále chybí moderní a pokročilé technologie na zpracování odpadu, čistění odpadních vod, výroby pitné vody. Z hlediska ekonomiky odpadového hospodářství představuje plovoucí spalovna rovněž potenciální komplikaci. V okamžiku, kdy začne nabízet své služby jako snadno dostupné řešení, může dojít k pokřivení trhu. Obcím a státům se nemusí vyplatit investice do vlastních zařízení nebo do systémů pro vyšší míru třídění, pokud bude možné odpad jednoduše „naložit na loď“.
Lodospalovna je bezesporu zajímavým technologickým řešením, které přináší nové možnosti pro zpracování nebezpečných odpadů, ale současně otevírá řadu složitých právních, environmentálních i etických otázek. Zásadní je, aby byl podobný projekt komunikován nejen s odbornou, ale i širokou veřejností, transparentně a srozumitelně. Technologie tohoto typu vyžadují jasné mantinely, právní rámec a mezinárodní dohodu o tom, co je a není přijatelné - nejen z hlediska emisí, ale i z pohledu odpovědnosti za následky. V tomto ohledu bychom neměli podlehnout ani bezbřehému optimismu, ani zbytečné skepsi. Naopak je třeba důsledně uplatňovat princip předběžné opatrnosti, který v evropské legislativě platí právě pro technologie s potenciálním rizikem pro zdraví a životní prostředí.
Další novinky
- Začíná platit novela stavebního zákona. Počítá třeba s tím, že u těchto staveb už nebude nutná kolaudace. Také se snižuje poplatek za stavbu studny nebo čističky.
- V posledních letech se stále častěji objevují návrhy na rozšíření systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) na další proudy odpadů, jako je textil, nábytek, sportovní potřeby a hračky.
- Herního vývojáře odkoupí konsorcium společností PIF, Silver Lake a Affinity Partners za 210 USD za akcii, což je o 25 % více než závěrečná páteční cena. Celková hodnota transakce tak dosáhne přibližně 55 mld.
- Světový trh s uměním loni klesl ještě výrazněji než rok předtím. Přilákal 57,5 miliardy eur (1,45 bilionu Kč), což je meziročně o 12 procent méně.
Závěr
Evropská unie aktivně pracuje na vytváření udržitelnějšího a efektivnějšího podnikatelského prostředí. Zjednodušení legislativy, podpora malých a středních podniků a inovativní přístupy k odpadovému hospodářství jsou klíčové kroky k dosažení těchto cílů. Je však nutné, aby všechny zúčastněné strany spolupracovaly a transparentně komunikovaly, aby se zajistilo, že nové technologie a regulace budou skutečně přínosné pro společnost i životní prostředí.
tags: #martin #hrdlicka #emise #dluhopisy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]