Prevence mechanického znečištění u skladovaných obalů

10.03.2026

Přestože je většina obalových materiálů poměrně stabilní a na první pohled nevyžaduje zvláštních opatření, je třeba jejich skladování věnovat pozornost. Obecně je nutno zabránit mikrobiálnímu i mechanickému znečištění skladovaných obalů a obalových materiálů tak, aby byly dodrženy mikrobiologické požadavky na ně kladené.

Dále je prakticky vždy třeba chránit obaly před vlivem srážek. Obaly by měly být skladovány ve zvláštních místnostech, popř. přístřešcích, a až do okamžiku expedice do výroby chráněny přepravním obalem. Péči je třeba věnovat i obalům po naplnění při skladování a manipulaci s hotovými výrobky.

Obaly ze dřeva

Pokud jde o obaly ze dřeva, je třeba jejich stavu věnovat značnou pozornost. Nové obaly je třeba chránit před působením vlhkosti, obsah vody ve dřevě by se měl pohybovat v rozmezí cca 12 - 19 %. Při vyšší vlhkosti hrozí napadení mikroorganismy, změny vlhkosti obecně mohou mít vliv na rozměrové změny obalů.

Nové sudy a kádě je obvykle třeba před použitím třeba vyluhovat, nejčastěji střídavým působením roztoků sody, vody a roztoků kyseliny siřičité vždy po několik dní. Prázdné již používané sudy a kádě je třeba sířit, běžně spalováním proužků síry, vždy po vyprázdnění.

Pokud mikrobiální kontaminace zasáhne hlouběji do struktury dřeva, je nutné nádoby důkladněji dezinfikovat, obvykle jsou však již pro potravinářské využití ztraceny. Při údržbě dřevěných nádob a obalů je třeba věnovat pozornost i konzervaci vnějšího povrchu, která se provádí obvykle natíráním fermeží, lněným olejem atd.

Čtěte také: Tipy pro mechanické čištění WC

Skleněné obaly

I skleněné obaly je třeba skladovat za vhodných podmínek. Kromě výše zmíněných obecných zásad týkajících se možného mikrobiální a mechanické kontaminace je nutné skladovat skleněné obaly tak, aby na nich nemohla po delší dobu působit voda, například srážková vlhkost nezatekla do palety se sklenicemi přebalenými průtažnou fólií.

Je-li na skle po delší dobu kapka vody, vyluhují se do ní pomalu ionty alkálií a hodnota pH se pomalu zvyšuje. Nedojde-li k odpaření vody, může postupně alkalické působení být tak silné, že se sklo začne skutečně rozpouštět za vzniku křemičitanů. Ty pak při nepříliš důkladném omytí mohou dostat až do potravinářského produktu a být příčinou zákalů.

Skladování chemických látek

Pro zajištění správného způsobu skladování chemických látek a směsí ve výrobních a skladových komplexech je základem mít přehled o množství a charakteru umístěných látek. K tomu slouží Riziková analýza skladovaných látek.

Riziková analýza

Vychází ze seznamu chemických látek a směsí, který zahrnuje:

název výrobku;
klasifikaci dle CLP, včetně detailní informace především u žíravých látek, zda se jedná o kyselinu či zásadu;
případně skladovací třídu (oddíl 7 Bezpečnostního listu, nebo můžete využít vlastní zařazení dle německé normy TRGS 510 - Technical Rules for Hazardous Substances);
aktuální skladované množství (běžná zásoba);
maximální celkový objem skladu rezervovaný pro daný materiál (max. zásoba, je nutné vzít v úvahu parametry kolaudačního rozhodnutí skladu);
umístění, pozice ve skladu (sektor).

Je nutné vzít v úvahu všechny faktory, které ovlivňují míru rizika úniku CHLS z nádob či zařízení a mohou tím ohrozit zdraví pracovníků nebo obyvatel a životní prostředí. Lokalizace skladu v rámci výrobního nebo skladového areálu s ohledem na okolní zastavěnost je velmi důležitá i z pohledu havarijního plánování.

Čtěte také: Úprava odpadů pro recyklaci

Informace o riziku látek zjistíme z bezpečnostních listů, v oddíle 2.1: Klasifikace CHLS, popř. 2.2. Označení látky/směsi, které se shoduje s informacemi na etiketě CHLS. Základní orientaci nám poskytuje Signální slovo, které napovídá míru rizika ohrožení zdraví nebo ŽP.

Signální slovo - slovo označující příslušnou úroveň závažnosti nebezpečnosti za účelem varování před možným nebezpečím; dvě úrovně: "nebezpečí" je signální slovo označující závažnější kategorie nebezpečnosti; a "varování" je signální slovo označující méně závažné kategorie nebezpečnosti.

Rizikové věty (H věty) vyjadřují popis rizika, které výrobek přináší, např. "Způsobuje vážné poškození očí," "Toxický při vdechování" apod. Bezpečnostní pokyny (P pokyny) udávají způsob, jakým chránit sebe a okolí nebo životní prostředí, např. "Chraňte před teplem, horkými povrchy, jiskrami, otevřeným ohněm a jinými zdroji zapálení. Zákaz kouření.", "Uchovávejte mimo dosah dětí.", "Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít." apod.

Instrukce pro obsluhu skladu

Je nutné zajistit přístup k informacím z bezpečnostních listů, popř. kartám chemických látek, nebo vytvořit vlastní rizikové karty pro skladování CHLS. Nastavit postupy manipulace ve skladu tak, aby obsluha byla schopna hlídat i kompatibilitu skladovaných látek dle zpracované rizikové analýzy.

Vybavení skladu

Dále je nutné zajistit:

Čtěte také: Odstranění mechanického znečištění fasád

dostatek materiálu pro havarijní zásah při úniku CHLS;
sorbenty k zachycení s dostatečnou sorpční kapacitou (na 1 kg materiálu): sorpční koberec, 100 % PP (sorpční kapacita 11 l/ 1 kg); granuláty a drti; kanalizační ucpávky, tmely;
přívod vody pro výplach oka a první pomoc při potřísnění;
stabilní a revidované regály z materiálu kompatibilního se skladovaným výrobkem;
záchytné vany pod skladovanými chemikáliemi, popř. izolovaná podlaha s bezodtokou jímkou;

Průběžně musí být odstraňována srážková voda ze záchytné jímky vnějších nádrží; vytápění/klimatizace (vyhláška č. 193/2013 Sb., o kontrole klimatizačních systémů; vyhláška č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání); řízená teplota - doložitelné výsledky sledování teploty, je-li požadováno pro dodržení kvality produktu; lékárnička - obsah lékárničky stanoví závodní lékař s ohledem na charakter uskladněných CHLS.

Skladování chemických látek v České republice

Skladování CHL nemá žádný souhrnný zastřešující předpis, řídí se dílčími zákony, prováděcími předpisy a normami vždy s ohledem na charakter rizika CHLS. V tomto dokumentu není řešeno riziko výbušných a radioaktivních CHLS, které se řídí speciálními zákony. Zaměříme se na nejběžnější rizika, jako je riziko hořlavých látek, látek poškozujících vodní prostředí a látek toxických pro zdraví člověka.

Uvedené oblasti z pohledu skladování látek řeší především tyto zákony a normy:

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách.
Vyhláška č. 450/2005 Sb. - definuje seznam látek závadných vodám a podmínky jejich skladování.
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby - definuje pojem havarijní jímka - jímka, záchytná vana nebo nádrž, určená k zadržení závadných látek uniklých nebo vypuštěných při havarijních stavech z nádrží, kontejnerů, obalů, případně technologického zařízení s objemem minimálně odpovídajícím kapacitě největší nádrže v ní umístěné nebo do ní svedené.
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Zákon č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
ČSN 75 3415 Ochrana vody před ropnými látkami.
ČSN EN 01 8003 Práce v laboratoři.

Látky závadné vodám

Zákon č. 254/2001 Sb., (vodní zákon) definuje určité povinnosti pro nakládání s CHLS a vyžaduje plnění těchto povinností:

Podle § 39 odst. 4 písm. d) provádět nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, prostřednictvím odborně způsobilé osoby zkoušku těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek.

V případě skladování hnojiv a výluhů z objemných krmiv v nadzemních nádržích umístěných v záchytných vanách o objemu větším, než je objem největší nádrže v nich umístěné, se opakovaná zkouška těsnosti nepožaduje. Zkoušky těsnosti podle § 39 odst. 4 písm. d) se týkají každého, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu (tj. zařízení s kapalnými závadnými látkami 1000 L a více) nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody (blíže § 2 písm. c) vyhlášky č. 450/2005 Sb.).

Norma pro provádění zkoušek vodotěsnosti nádrží ČSN 75 0905 požaduje, pro provádění zkoušek těsnosti nádrží na agresivní kapaliny nebo na kapaliny s látkami ohrožujícími jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových a podzemních vod, vykonání zkoušky zkušebním technikem s kvalifikací podle ČSN ISO 9712 - Obor zkoušení těsnosti LT. Odborně způsobilé osoby pro provádění zkoušek těsnosti zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí ČR.

Kromě zkoušek těsnosti je dále vyžadováno nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky, včetně výstupů jejich kontrolního systému pro zjišťování úniku závadných látek, a bezodkladně provádět jejich včasné opravy. Sklady musejí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod.

Souhrn povinností uživatele závadných látek při zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu (více než 1000 litrů):

vypracovat plán opatření pro případy havárie (dále jen "havarijní plán") a předložit jej ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu;
nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky, sklady musejí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod;
nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, prostřednictvím odborně způsobilé osoby zkoušet těsnost potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek;
těsnost nádrží určených pro skladování ropy nebo ropných produktů s minimálním objemem 1000 m3 zkoušet nejméně jednou za 20 let.

Hořlavé látky

Pro hodnocení rizika a nastavení správného způsobu skladování je opět nutné znát detailně seznam hořlavin používaných ve výrobním procesu a jejich množství. Následně si v rámci vyhodnocení musíme zodpovědět tyto otázky:

Překračuje množství hořlavých kapalin požadavky stanovené normou ČSN 65 0201?
Skříně nebo skladovací prostory na provozu vyhovují požadavkům normy?
Používají se schválené bezpečnostní nádoby a jsou v dobrém (nepoškozeném) stavu?
Jsou hořlavé kapaliny skladovány v místech, kde se nemohou shromažďovat páry a mimo dosah elektrických zařízení a jiných zdrojů vznícení?
Jsou nádoby s hořlavými kapalinami náležitě označeny a sledují se data expirace?
Jsou pro přenos/přelévání hořlavin zavedeny pokyny pro bezpečnou manipulaci?
Existují zavedené postupy pro likvidaci úniku rozlitých hořlavin a použitých sorbentů?
Jsou k dispozici hasicí přístroje vhodného druhu?

K posouzení rizika hořlavosti vycházíme především z hodnoty bodu vzplanutí a bodu varu. Pro začlenění dle požárního předpisu se používají hodnoty dle ČSN EN 65 0201, které ne zcela korespondují s klasifikací dle nařízení CLP.

Dle nařízení CLP 1272/2010, Přílohy I, ČÁST 2: FYZIKÁLNÍ NEBEZPEČNOST Hořlavou kapalinou dle nařízení CLP se rozumí kapalina s bodem vzplanutí nejvýše 60 °C.

Kritéria klasifikace:

Kategorie 1 - Bod vzplanutí < 23 °C a počáteční bod varu ≤ 35 °C.
Kategorie 2 - Bod vzplanutí < 23 °C a počáteční bod varu > 35 °C.
Kategorie 3 - Bod vzplanutí ≥ 23 °C a ≤ 60 °C.

Jako hořlavá kapalina podle ČSN 65 0201: 2003 se rozumí chemická látka a/nebo její směs v kapalném stavu, které jsou za předvídatelných podmínek schopné hořet nebo vytvářet produkty schopné hoření. Pokud u hodnocené kapaliny nebyla prověřena možnost stanovení bodu hoření, považuje se za hořlavou kapalinu.

Hořlavé kapaliny se třídí do následujících tříd nebezpečnosti:

I. třída nebezpečnosti - bod vzplanutí ≤ 21 °C.
II. třída nebezpečnosti - bod vzplanutí > 21°C a ≤ 55 °C.
III. třída nebezpečnosti - bod vzplanutí > 55 °C a ≤ 100 °C.
IV. třída nebezpečnosti - bod vzplanutí > 100 °C.
Nízkovroucí hořlavá kapalina - bod vzplanutí < 0 °C a současně s bodem varu < 35 °C.