Měření výrobních emisí v kovohutích

Jste firma nebo fyzická osoba a potřebujete se zorientovat v oblasti ochrany životního prostředí a související legislativě? Provozujete stacionární zdroje znečišťování ovzduší? Poskytujeme komplexní služby v průmyslové ekologii a měření emisí - od technických a provozních měření až po odborné poradenství.

Provozovatelům zdrojů znečišťování ovzduší ukládá zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, povinnost zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek, zejména prováděním autorizovaných měření emisí. Autorizované měření emisí provádíme v souladu s platnou legislativou v oblasti ochrany ovzduší a v rozsahu platné autorizace udělené Ministerstvem životního prostředí. Činnost zajišťujeme v návaznosti na akreditaci ČIA, o.p.s. dle ČSN EN ISO/IEC 17025 a postupy dle ČSN P CEN/TS 15675.

Typy měřených zdrojů a látek

Měření emisí provádíme u všech typů vyjmenovaných i ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Typicky se jedná o průmyslové zdroje, jako jsou kotelny a spalovací zdroje na veškerá paliva bez omezení jmenovitého tepelného příkonu, slévárny, obalovny živičných směsí, tryskárny, lomy, kamenolomy a štěrkovny, provozy dřevozpracujícího průmyslu, lakovny, impregnovny, laminovny, výrobu kompozitů a povrchové úpravy, galvanizovny a brusírny, technologie průmyslových výrob, obrábění kovů, svařovny, kovárny, kogenerační jednotky, pístové spalovací motory, žárové pokovování zinkem, nanášení ochranných povlaků, povrchové úpravy kovů a plastů, textilní a sklářské provozy, tavení surovin, technologické linky a další technologie.

Autorizované měření emisí provádíme převážně u technologických linek instalovaných na obalovnách živičných směsí, betonárnách a recyklačních linkách. U těchto zdrojů se měří zejména tuhé znečišťující látky. Mezi typické zdroje prašnosti patří také tryskárny, lomy, štěrkovny, kamenolomy a zdroje pro žárové nanášení kovů.

Autorizované měření emisí provádíme převážně u technologií povrchových úprav, galvanizoven, metalizačních boxů, sléváren, skláren a sklářských tavicích pecí, technologií průmyslových výrob, žárového pokovování zinkem, nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů, povrchových úprav kovů a plastů, textilních provozů a sklářských provozů, dále při tavení surovin a v dřevozpracujícím průmyslu (pily, výrobny dýh, spárových desek, nábytku, překližky apod.).

Čtěte také: Měrná tepelná kapacita vody a život

Provedeme pro vás měření a analýzu veškerých složek spalin a emitovaných znečišťujících látek z vašeho zdroje. Autorizované měření emisí se provádí u vyjmenovaných stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší, zejména při uvádění zdrojů do provozu a dále jako pravidelná periodická měření.

Měření emisí realizujeme především u kotelen a spalovacích zdrojů na veškerá paliva bez omezení jmenovitého tepelného příkonu, kogeneračních jednotek, pístových spalovacích motorů, procesních ohřevů s přímým systémem ohřevu, sléváren a kuploven, obaloven živičných směsí, teplovzdušných přímotopných systémů pro vytápění, průmyslových výrob a technologických linek a dalších technologií.

Monitorování prašnosti

U otevřených těžebních jam a dobývacích prostorů lomů, kamenolomů a štěrkoven provádíme dlouhodobý monitoring prašného spadu. Instalaci sedimentačních nádob umisťujeme na základě předprohlídky zdroje našimi odbornými pracovníky, zpravidla na hranice pozemků dotčených prostor. Následuje dlouhodobý monitoring spadu tuhých znečišťujících látek s laboratorním vyhodnocením, který je zakončen zpracováním odborné zprávy - protokolu o provedeném měření.

Snižování emisí oxidu uhličitého v ocelářství

Novodobá historie ocelářství by se s klidem dala nazvat historií snižování přímých emisí oxidu uhličitého. Od roku 1975 se objem vypouštěného oxidu uhličitého na tunu konečného produktu snížil o více než polovinu. Tento pokles přineslo zlepšování výrobních technologií, jehož výsledkem byla nižší potřeba dodávaného uhlíku jako redukčního činidla pro získávání surového železa.

Jestliže v roce 1950 bylo potřeba do vsázky na výrobu tuny tekutého surového železa přidat jednu tunu suchého koksu, tak dnes se množství redukčních činidel, mezi něž se řadí v některých provozech také prachové uhlí a ropa, snížilo na 482 kilogramů na tunu vyrobeného horkého kovu.

Čtěte také: Srovnání měrných emisí CO

Podle studie London School of Economics, která porovnávala emise jednotlivých světových ocelářských firem, se celkové emise na tunu oceli pohybovaly v roce 2015 u integrovaných hutí od 1,82 po 2,49 tuny oxidu uhličitého. Pro splnění závazků z Pařížské klimatické dohody by v roce 2030 neměly emise z výroby tuny oceli přesáhnout 1,923 tuny oxidu uhličitého. Pokud by ale nemělo oteplování planety přesáhnout dva stupně Celsia, bylo by třeba do roku 2030 snížit emise z výroby tuny oceli na 1,275 tuny oxidu uhličitého.

Další omezování přímých emisí z výroby oceli bude komplikované. Studie společnosti Boston Consulting Group z roku 2013 uvádí, že v ekonomicky dosažitelném scénáři lze snížit emise na tunu vyrobené oceli mezi roky 2010 a 2030 o 10 procent. Mezi roky 2010 a 2050 lze dosáhnout poklesu o 15 procent. Vyžadovat to bude investice do nejlepších dostupných technologií, optimalizaci výrobního procesu a vyšší míru využívání ocelového šrotu.

Razantní redukce emisí oxidu uhličitého by si vyžádala používání technologií, které dosud nebyly dostatečně v průmyslovém měřítku vyzkoušené. Navíc investice na jejich zavádění jsou dnes zcela mimo finanční možnosti ocelářských podniků.

Technologie pro snižování emisí

Studie Boston Consulting Group analyzovala několik technologií, které by bylo možné k výraznějšímu snižování skleníkových emisí v ocelářství nasadit.

• Recyklace odpadních plynů: Největší potenciál má technologie recyklace odpadních plynů, které vznikají ve vysoké peci. Vodík a oxid uhelnatý se při jejím použití vhání zpět do redukčního procesu, kde nahrazuje koks. Na tunu vyrobené oceli by mohly emise oxidu uhličitého klesnout až o 189 kilogramů.
• Jímání a využití tepla při výrobě aglomerátu: Technologie jímání a dalšího využití tepla při výrobě aglomerátu se v roce 2013 používala ve 12 z 53 aglomeračních jednotek existujících v Evropě. Při chlazení aglomerátu lze získat energii zhruba 280 megajoulů na tunu aglomerátu. Tuto energii lze použít například na předehřívání směsi, která vstupuje do aglomerační jednotky, nebo k předehřevu vzduchu vstupujícího do vysokých pecí. Tímto postupem lze tedy ušetřit primární palivo v aglomeraci nebo ve vysoké peci. V případě úspory zemního plynu by bylo možné dosáhnout snížení emisí o 16 kilogramů z výroby tuny aglomerátu.
• Suché hašení koksu: Při tradiční výrobě se žhavý koks hasí vodou. Při suchém hašení je možné část tepelné energie z koksu využít. Koks se při něm zaváží do speciální chladicí komory, kde se chladí dusíkem. Ohřátý dusík pak slouží k výrobě vysokotlaké páry pro výrobu elektřiny nebo jiné účely. Z tuny koksu lze takto získat 100 až 150 kilowatthodin energie, což odpovídá úspoře 54 kilogramů CO2 na tunu koksu.
• Použití pelet: Pelety mohou ve vysokopecní vsázce nahradit aglomerát, jehož použití je zhruba třikrát emisně náročnější. Přibližně osm procent evropské výroby oceli v roce 2013 bylo založeno na stoprocentním využívání pelet. Jde ovšem o menší provozy. Pro použití ve velkých vysokých pecí se musí ještě odzkoušet. Na tunu tekutého kovu lze takto ušetřit 119 kilogramů oxidu uhličitého. Na druhou stranu pelety se vyrábějí nejčastěji v místě těžby železné rudy. Skleníkové emise při jejich výrobě jsou více než dvakrát vyšší než při výrobě aglomerátu.

Vodíková výroba oceli

Postupná dekarbonizace ocelářského odvětví v EU bude pravděpodobně spočívat v jeho přechodu na vodíkovou výrobu, kdy vodík nahradí uhlík fungující jako redukční činidlo oxidů železa obsažených v železných rudách. Nebudou přitom vznikat emise oxidu uhličitého, pouze vodní pára.

Čtěte také: Srovnání emisí elektráren

Na základě směřování klimatické politiky EU lze navíc předpokládat, že podporu získá pouze tzv. zelený vodík, vyrobený primárně elektrolýzou vody za použití elektrické energie z obnovitelných zdrojů (OZE). V procentuálním množství však taková výroba nemá ve světě takřka žádné zastoupení a bude tak klást extrémní nároky na další rozvoj OZE a elektrolyzérů.

Technologie 100% redukce železné rudy vodíkem spadá do způsobů výroby železa označované jako DRI (Directly Reduced Iron) a je teprve ve stadiu vývoje - bude třeba zcela nový výrobní agregát, který nahradí vysoké pece. Výroba vůbec první klimaticky neutrální oceli za použití zeleného vodíku je plánována v rámci švédského projektu HYBRIT.

Je třeba připomenout, že kromě budoucího vodíkového DRI se vodík dostává do procesu výroby železa už dnes, a to zejména prostřednictvím dmýchání koksárenského plynu, jenž obsahuje asi 55-60 % vodíku, do vysoké pece. Zelená politika EU však koks jako uhlíkově intenzívní surovinu postupně odsuzuje k záhubě, a tak se bude i dostupnost koksárenského plynu z jeho výroby úměrně snižovat.

Kovohutě Příbram

Kovohutě Příbram jsou významným zpracovatelem olověných odpadů v ČR. Osmdesát procent vykupovaných olověných odpadů tvoří olověné baterie. Přijímáme i další druhy odpadů, například kusové olovo, staniční a trakční baterie i prachové materiály s obsahem olova.

Kovohutě Příbram vykupují a recyklují odpady s obsahem drahých kovů jako je zlato, stříbro, palladium, platina nebo rhodium. Kovohutě Příbram v rámci svých ekologických služeb pro široký region nabízí členům OHK Příbram, všem podnikatelům, školám i občanům svoz veškerého elektroodpadu vč.

Kovohutě Příbram nabízejí občanům ekologický servis denně od 06:00 hod. do 20:00 hod., kdy lze do firmy přijet a odevzdat odpady k ekologickému zpracování. Výkupní místo olověných baterii je vrátnici firmy.

tags: #merna #vyrobni #emise #kovohute

Oblíbené příspěvky:

• Odstranění znečištění srážkami a depozicemi
• Více o toxikologii a ekologii
• O ochraně přírody
• Více o odpadovém hospodářství Machov
• Recyklace odpadu Vysočina