Množství komunálního odpadu ze supermarketu: Studie a legislativa

Řešení problematiky potravinových odpadů patří mezi hlavní priority nejen na úrovni Evropské unie, ale celého světa. Důvodem je plýtvání potravinami, jež podle studie Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů představuje přibližně jednu třetinu celosvětové produkce potravin - ta je buď ztracena, nebo vyplýtvána [1]. Studie rovněž uvádí, že průmyslové země plýtvají výrazně více potravinami než rozvojové země, a to zejména na spotřebitelské úrovni. Například spotřebitelé v Evropě a Severní Americe ročně produkují 95 až 115 kg potravinového odpadu na obyvatele, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii vzniká pouze 6 až 11 kg na obyvatele.

Členské země Evropské unie mají od letošního roku povinnost zavést preventivní opatření, která povedou ke snižování množství potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce. Z tohoto důvodu Organizace spojených národů (OSN) přistoupila k závazku dosáhnout celosvětově udržitelného rozvoje do roku 2030 (tzv. Agenda 2030). Tento globální akční plán stanovil 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) a 169 specifických podcílů ve třech oblastech udržitelného rozvoje: ekonomika, společnost a životní prostředí. Cíl SDG 12 se zaměřuje na zajištění udržitelných vzorců výroby a spotřeby. Specifický cíl 12.3 pokrývá ztráty potravin i snížení plýtvání. Vyzývá k omezení celosvětového plýtvání potravinami na polovinu v oblasti maloobchodu a spotřebitelů a také ke snížení ztrát potravin v rámci výrobních a dodavatelských řetězců, včetně ztrát po sklizni [2].

Tento akční plán byl později implementován zavedením tzv. monitorovacího rámce pro oběhové hospodářství (Evropská komise, 2018), v němž je potravinový odpad výslovně uveden jako jeden z deseti ukazatelů oběhového hospodářství [3, 4]. Akční plán byl také začleněn do legislativy EU. Konkrétně jde o Směrnici Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech, jež uvádí, že členské státy by měly přijmout opatření na podporu předcházení a omezování vzniku potravinového odpadu v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015, a zejména s jejím cílem, tedy s omezením celosvětového potravinového odpadu na obyvatele na úrovni maloobchodu a spotřebitelů a snížením plýtvání potravinami ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně posklizňových ztrát, do roku 2030 na polovinu. Tato opatření by měla být zaměřena na předcházení vzniku a snižování potravinového odpadu v prvovýrobě, při zpracovávání a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách i v domácnostech.

S cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN by členské státy měly usilovat o dosažení indikativního celounijního cíle, jímž je snížení potravinového odpadu do roku 2025 o 30 % a do roku 2030 o 50 %. S ohledem na environmentální, sociální a hospodářský přínos předcházení vzniku potravinového odpadu by měly členské státy v této oblasti přijmout konkrétní opatření, zahrnující i názorné osvětové kampaně, které by jasně ukázaly, jak předcházet vzniku potravinového odpadu, a staly by se oficiální součástí přijatých programů. Členské státy by rovněž měly měřit pokrok dosažený při snižování potravinového odpadu. Pro měření míry tohoto pokroku a také pro usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy Unie i mezi provozovateli jednotlivých potravinářských podniků by měla být vytvořena společná metodika.

Potravinový odpad dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech (dále jen Rámcová směrnice o odpadech) spadá pod definici biologického odpadu (biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu). Stejná směrnice uvádí definici potravinového odpadu jako veškerých potravin ve smyslu článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které se staly odpadem. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech tuto definici potravinového odpadu převzal, problém však nastává u první a druhé fáze sledovaného řetězce.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Zákon o odpadech v § 2, odst. 1, písmenu d) uvádí, že se nevztahuje na exkrementy, slámu a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelných předpisů Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů a využívají se v zemědělství nebo lesnictví v souladu se zákonem o hnojivech či k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí a neohrožují zdraví lidí. Každoroční ohlašovací povinnost o vzniku potravinového odpadu zavedená Rámcovou směrnicí o odpadech platí od roku 2019, kdy došlo k přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci, přičemž prvním referenčním rokem je rok 2020. Cílem podávání zpráv je sledovat a hodnotit provádění opatření k předcházení plýtvání potravinami v členských státech na základě společné metodiky měření úrovně plýtvání potravinami v různých fázích potravního řetězce.

Prvním je Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 ze dne 3. května 2019, jímž se doplňuje Rámcová směrnice o odpadech, pokud jde o společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní plýtvání potravinami. Množství potravinového odpadu se měří zvlášť pro každou z pěti fází potravního řetězce. Metoda přímého měření je doporučena pro všechny fáze potravního řetězce a/nebo objemové hodnocení. Obecně poskytuje nejpřesnější údaje, ale je spojeno s vysokými nároky na náklady, čas i odborné znalosti a rovněž s přímým přístupem k tokům potravinového odpadu (prostřednictvím osobních pozorování nebo komunikace s farmami, podniky či maloobchodními trhy). V domácnostech přímé měření zahrnuje kuchyňské váhy, odměrky nebo jiné konvenční měřicí nástroje. Pro 1. až 3. hmotnostní bilanci. Ta měří ztráty potravin a plýtvání porovnáním vstupů s výstupy a zohledněním změn stavu zásob.

Měření potravinového odpadu ve fázích maloobchodní prodej a jiné způsoby distribuce potravin, restaurace a stravovací služby a domácnosti je doporučeno provádět pomocí analýzy složení odpadu - jde o metodiku fyzického oddělení, zvážení a kategorizace toků potravinového odpadu od jiných materiálů, jež nejsou považovány za potravinový odpad, jako jsou obaly nebo jiné pevné odpady. Analýza složení odpadu poskytuje přesné údaje a nabízí informace o potravinovém odpadu (např. o balených nebo nebalených potravinách, stejně jako o zelenině nebo ovoci), což může pomoci při analýze finančních nákladů a nutričního obsahu. Problém nedostatečného množství dat z fází prvovýroba, zpracování a výroba metodika doporučuje řešit prostřednictvím dotazníků a rozhovorů, koeficientů a výrobních statistik a také analýzou složení odpadu.

Podle Møllera a kol. [10] je dotazník formální, strukturovaný způsob sběru kvantitativních nebo kvalitativních údajů od účastníků a mohl by být použit k získání údajů o množství potravinového odpadu a dalších informací od výrobců (pěstitelů), zpracovatelů, maloobchodníků a spotřebitelů (např. o odpadovém hospodářství, informovanosti o problému apod.). Obecně jsou dotazníky, průzkumy a rozhovory považovány za rovnocenné co do informační hodnoty a lze je rozdělit do dvou kategorií: ty, které slouží ke shromažďování existujících dat (k posouzení spolehlivosti), a ty, které se používají k odhadu nových množství potravinového odpadu [9]. Pokud jde o výhody těchto druhů šetření, jsou nákladově efektivní, lze je standardizovat, patří mezi nejoblíbenější metody a mohou oslovit velké množství lidí. Spoléhají se však na prostředníky, přičemž někdy vytvářejí mezi účastníky nedorozumění, neboť respondenti mají tendenci podceňovat množství odpadu, který vytvářejí.

Druhé rozhodnutí definuje formát hlášení a nazývá se Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2000 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví formát pro vykazování údajů o potravinovém odpadu a pro předkládání zprávy o kontrole kvality v souladu s Rámcovou směrnicí o odpadech. V současné době existují v zemích EU dva metodické přístupy k odhadu plýtvání potravinami. Jeden přístup je založen na analýze materiálového toku (MFA) a kombinuje statistické informace o výrobě a obchodu s potravinářskými produkty s koeficienty plýtvání potravinami. Druhý přístup odhaduje plýtvání potravinami na základě statistiky odpadu (WS). Oba přístupy jsou v literatuře [11] ilustrovány pomocí případových studií uskutečněných ve třech zemích EU (Itálii, Německu a Dánsku) a porovnání získaných výsledků.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

Přidanou hodnotou takového srovnání je, že umožňuje identifikovat potenciální anomálie, protože oba přístupy se opírají o různé zdroje dat. Odhady plýtvání potravinami získané pomocí přístupu MFA jsou obecně vyšší než odhady získané pomocí přístupu WS. Rozdíly jsou významnější pro prvotní/primární fáze potravního řetězce, tj. prvovýrobu a zpracování potravin. Tyto nesrovnalosti jsou velmi pravděpodobně způsobeny nedostatečným vykazováním odpadů evidovaných příslušnými statistikami, protože toky potravin vzniklé v těchto fázích mohou být zpracovány na místě takovým způsobem (např. spalováním zbytků pro výrobu energie, anaerobní digescí), že se vůbec nestanou odpady, a proto nemusejí být hlášeny.

Další problémy, které ovlivňují odhady plýtvání potravinami založené na statistikách odpadů a mohou vysvětlit zjištěné rozdíly, jsou: vliv obsahu vody na hmotnost potravinového odpadu a skutečnost, že země mají své vlastní kódy odpadu. Další nesrovnalosti mohou pramenit z odlišností mezi národními klasifikačními systémy a tím, který přijal Eurostat, a také z nejistoty týkající se použitých statistických údajů, protože tyto údaje jsou hlášeny z více zdrojů a mají ze své podstaty různou kvalitu. Posledně jmenovaný problém ovlivňuje i model MFA, který rovněž využívá statistická data.

Nicméně tento model představuje komplexní obraz potravinového systému, protože poskytuje rozpis odhadů plýtvání potravinami podle fáze potravního dodavatelského řetězce a podle skupiny potravin, což umožňuje identifikaci kritických skupin potravin a fází potravního řetězce. To je zvláště důležité, protože to může podpořit navržení efektivních opatření k předcházení plýtvání potravinami poté, co své závěry zkombinuje s environmentálními aspekty, aby bylo zajištěno, že prioritu budou mít skupiny potravin, které mají největší integrované dopady. V původním modelu MFA byl potravinový odpad definován jako „potraviny a nepoživatelné části potravin odstraněné z potravního dodavatelského řetězce“, které mají být znovu získány nebo zlikvidovány (včetně kompostování, zaorávání/nesklizení plodin, anaerobní digesce, výroby bioenergie, kogenerace, spalování, likvidace do kanalizace, skládkování nebo vypouštění do moře) [12].

Místo toho byla v současném modelu (verze 1.0) definice potravinového odpadu sladěna s definicí potravinového odpadu v EU (viz oddíl 2.2), která nezahrnuje plodiny ponechané na poli nebo zaorané a úmrtnost zvířat připravených na porážku ve vykazování plýtvání potravinami. Tato množství jsou nicméně odhadnuta aktualizovaným modelem a jsou označena jako „potravinové ztráty“. Množství potravinového odpadu se vypočítává v různých fázích potravního řetězce a uvádí se v hmotnosti o běžné sušině.

Cílem našeho výzkumu bylo shromáždění dat o produkci potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce. Celkem bylo dotazováno 183 producentů. Jde tedy o 15% návratnost. Nejčastějším odůvodněním neochoty spolupracovat byla nepovinnost. K získání dat o produkci potravinových odpadů ve fázích restaurace a stravovací služby a domácnosti jsme zvolili metody přímého měření.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Rozbor odpadu z kuchyní a stravoven (konkrétně restaurací a školních jídelen) byl zaměřen na složení ve smyslu poživatelných a v našich kulturních podmínkách nepoživatelných částí potravin. Mezi nepoživatelné jsme řadili u živočišných potravin skořápky od vajec, kosti, pařáty apod., u rostlinných potravin slupky citrusů, cibule, melounů apod. a tvrdé části stonků, jádřince ovocných plodů typu malvice, pecky atd. Rozlišovali jsme i potraviny, které byly v syrovém a vařeném stavu. Vařený stav u zeleninového odpadu znamená stav poživatelný. Do vařených potravin rostlinného původu jsme zahrnuli i pečivo, těstoviny, knedlíky.

Dalším zkoumaným materiálem byl tříděný biologicky rozložitelný odpad (20 02 01). Šlo o svozy z pražských městských částí, v nichž bylo pilotně zavedeno třídění biologické složky komunálního odpadu. V rámci sběru dat pro vykazování produkce potravinových odpadů z domácností jsme zkoumali směsný komunální odpad, resp. obsah gastroodpadu a zahradní zeleně z pražských sídlišť. Evidence těchto dvou položek probíhala zvlášť, aby bylo zřejmé, zda jde o odpady vhodné ke kompostování, evidované jako zahradní zeleň, nebo gastroodpady, které jsou organického původu, ale nejsou vhodné ke kompostování. Do složky zahradní zeleň byly zařazeny zejména kompostovatelné kuchyňské odpady jako slupky a běžně nekonzumované části ovoce, zeleniny a kořenové baly květin spolu se zeminou.

Z 28 producentů pouze 3 odpověděli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou. Ti, kteří uvedli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou, ji i evidují, přičemž u jednoho představuje 0,5 %, u druhého 1 % a u posledního 3 %. Všichni producenti odpadů kategorie 02 01 (Odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, lesnictví a myslivosti) shodně uváděli, že nejde o potravinový odpad. U odpadů kategorie 02 02 (Odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu) šlo o potravinovou ztrátu. U odpadů katalogového čísla 02 05 (Odpady z mlékárenského průmyslu) jsou odpady potravinovou ztrátou v případě vyřazených kvalitativně nevyhovujících mléčných výrobků. Odpady se dále nezpracovávají z důvodu kapac...

Snižování odpadu je nezbytným krokem k ochraně naší planety. Řada firem hledá cesty, jak k tomuto cíli přispět. Obecné závazky jsou však bez řádné kontroly pouhou proklamací. Odborníci ze společnosti TÜV SÜD se proto podíleli na vývoji normy, podle které je nyní možno nezávisle ověřovat, zda firmy své závazky skutečně plní. „Zero Waste“ je koncept, který se snaží hledat cesty, jak předcházet vzniku odpadů a jak využít nebo ekologicky zpracovat vzniklé odpady, aby nekončily na skládce či ve spalovně. Cílem konceptu je celkové snížení produkovaného odpadu, maximální třídění a následná recyklace.

Společnost Lidl Česká republika se problematice životního prostředí věnuje dlouhodobě a nejinak je tomu i v otázce třídění odpadu, kde jdou cíle společnosti daleko nad rámce zákonných požadavků. Kvalitu svého přístupu k odpadovému hospodářství si společnost chtěla ověřit i nezávislou třetí stranou, certifikační společností TÜV SÜD. Tato norma doposud není plošně užívaná, podle Pavlíny Ziman Hlavinkové, hlavní auditorky společnosti TÜV SÜD pro oblast životního prostředí, by se však v budoucnu mohla transformovat do systému známějších norem ISO.

„Po auditech souvisejících s ochranou životního prostředí zaznamenáváme stále rostoucí poptávku. Částečně to vyplývá z legislativních změn, jako je tomu například v případě ověřování měření uhlíkové stopy, které bude součástí povinných ESG reportů firem. Roste ale i zájem o dobrovolné audity, jakým je právě audit nakládání s odpady. Firmy si totiž stále více uvědomují svoji spoluodpovědnost za prostředí, ve kterém žijeme a chtějí si kvalitu svého přístupu ověřit nezávislou autoritou. Provozování maloobchodního řetězce je nutně spojeno se vznikem značného množství odpadu. V návaznosti na další kroky zaměřené na ochranu životního prostředí se společnost Lidl Česká republika rozhodla snížit objem nerecyklovatelného odpadu na maximálně 5 % celkového množství odpadu.

„Díky mnoha opatřením je produkce komunálního odpadu našich skladů za celý rok srovnatelná s produkcí tohoto odpadu jednoho měsíce v roce 2018, což představuje snížení o neuvěřitelných 91,62 %. Získání certifikace DIN je pro společnost Lidl významným krokem. Těší nás, že patříme mezi pionýry v této oblasti a pomáháme utvářet udržitelný odpadový management, který může být inspirací i pro ostatní odvětví v České republice. Audit měl několik fází a probíhal v tříletém cyklu. V prvním období se uskutečnil certifikační audit, který následně doplnil dozorový audit. V průběhu auditu byla sesbírána data s cílem zmapovat celkové nastavení odpadového hospodářství. V této souvislosti bylo prověřováno například i nastavení smluv a kontraktů s třetími stranami a provádění auditů v rámci dodavatelského řetězce. Dalším krokem bylo i ověření úrovně znalostí zaměstnanců.

Klíčovou součástí auditu byla i konkrétní kontrola třídění v rámci prodejen a logistických skladů společnosti. Pro detailní ověření nakládání s odpady byl vybrán vzorek šestnácti prodejen a dvou logistických center. V rámci prodejen a skladů proběhla kontrola takových aspektů jako třídění konkrétních materiálů, správné značení příslušných kontejnerů, způsob nakládání s nebezpečnými odpady, zajištění dostatečné ochrany zaměstnanců před možnými negativními vlivy odpadů na zdraví. Následný dozorový audit, který proběhl v roce 2023, zjistil nejen plnění podmínek certifikačního auditu, ale i další pokrok společnosti Lidl v dosahování cílů strategie „Zero Waste“.

„Základ našeho řešení byl založen na našich speciálních znalostech celé problematiky, a to včetně znalosti konkrétní legislativy, norem a situace v České republice z pohledu možností recyklace jednotlivých materiálů. „Strategie Zero Waste, a její ověření auditem, umožňuje společnosti Lidl minimalizovat množství produkovaného odpadu a tím snižovat náklady na jeho likvidaci s pozitivním dopadem na životní prostředí. Celý přístup k odpadům má i pozitivní přínos na ekonomiku firmy v návaznosti na minimalizaci ztrát, optimalizaci procesů a efektivnější využívání surovin.

Podrobný výzkum ve čtyřech školních jídelnách v Praze ukázal, že odpad z talířů žáků a nevydané pokrmy, které zůstávají po skončení výdeje v kuchyni, tvoří dohromady 31 % z hmotnosti uvařených pokrmů. Výzkum se uskutečnil v rámci projektu Prague Food Waste, který se soustředí na měření potravinového odpadu v příspěvkových organizacích a domácnostech v Praze a je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR a Ministerstva životního prostředí v rámci programu Prostředí pro život. Projekt Prague Food Waste má za cíl zjistit hmotnost potravinového odpadu v jídelnách základních škol, domovů pro seniory, nemocnic, a také v různých typech domácností v Praze.

Jako první proběhla anonymizovaná měření ve školních jídelnách, a to na konci roku 2023 a začátku roku 2024. Na každé ze čtyř škol proběhly dva zkušební dny měření a poté týden kontinuálního ostrého měření. Jednalo se o školní jídelny, které vaří pro 400 až 600 žáků. Z dat, která zpracovala organizace INESAN, vyplývá, že z celkového množství odpadu, které ve školních jídelnách vzniká (33,8 %), zůstává skoro polovina na talířích žáků (48 % potravinového odpadu), 43 % tvoří nevydané pokrmy ve výdeji a 9 % jsou zbytky z přípravy, jako jsou slupky, skořápky od vajec, kosti apod.

„Důvodů, proč jídlo zbývá ve výdeji a na talířích žáků, je celá řada: 5-9 % žáků si oběd nevyzvedne, přestože jim ho rodiče zaplatili. Z rozhovorů se zaměstnanci víme, že rodiče často zapomínají oběd odhlásit, nebo že děti nemají rády polévky, a proto ve výdeji zbývají, i když je kuchařky uvaří jen pro poloviční počet strávníků. Na některé pokrmy nejsou žáci z domova zvyklí, nechutnají jim a málokdy si řeknou o menší porci,“ popsala časté důvody plýtvání Anna Strejcová z organizace Zachraň jídlo. Organizace INESAN na základě výzkumu odhaduje, že ve škole o 500 žácích děti na talířích vyhodí jídlo v hodnotě asi 600 000 Kč za rok.

„Při výpočtu jsme vycházeli z ceny surovin, kterou platí rodiče a která se v zapojených školních jídelnách pohybovala mezi 36 a 38 Kč za oběd. Nezapočítávali jsme náklady na práci zaměstnanců a režii, což by konečnou cenu ještě navýšilo,“ vysvětlila Kateřina Rohanová z organizace INESAN. Podle Národního zdravotnického informačního portálu dětem poskytuje stravu cca 9 000 školních jídelen, výdejen či vývařoven. Tyto jídelny uvaří ročně cca 383 milionů pokrmů a denně se v těchto jídelnách stravují téměř 2 miliony dětí. Potenciál pro úsporu peněz i surovin je zde velký.V následující fázi projektu proto bude Zachraň jídlo a INESAN spolu s odborníky v tématu hledat cesty, jak se dá plýtvání snížit. Na podzim se uskuteční workshopy s odborníky na školní stravování, ale také z domovů pro seniory a nemocnic.

Prague Food Waste se věnuje i plýtvání v domácnostech. Mendelova univerzita, která již v minulosti provedla podobné měření v Brně, se v Praze zaměřuje na několik typově odlišných zástaveb. První výsledky naznačují ochotu spotřebitelů ke změně k udržitelnému chování, například snahou o získání dovedností spojených se zacházením s potravinami doma. „Většina domácností není ochotna si připlatit za udržitelné potraviny, výjimkou jsou domácnosti v zástavbě s užitkovou zahradou,“ doplnila Irena Baláková z PEF MENDELU.

Spotřebitelé hodnotí jako klíčové prvky pro jejich chování v této oblasti především výchovu v rodině, své povahové rysy, životní styl a také vzdělání. „Jako nejsilnější motivaci ke snížení množství plýtvaných potravin spatřují domácnosti finanční úsporu, které dosáhnou díky plánování spotřeby potravin a rovněž nárůst cen potravin uvádí jako důvod ke snižování plýtvání,“ přiblížila výsledky výzkumu Lucie Veselá, vedoucí Ústavu marketingu a obchodu na PEF MENDELU. Za pomoci společnosti GREEN Solution, která provádí rozbory komunálního odpadu, je nyní analyzováno také množství a složení odpadu od spotřebitelů.

Každý obyvatel domácnosti loni vyprodukoval průměrně 320 kg komunálního odpadu, z toho 46 kg vytřídil. Zatímco podle ČSÚ množství odpadů končících v popelnicích v posledních letech mírně roste, třídění stagnuje. Celková produkce odpadů (jak podnikových, tak od obyvatel) v roce 2011 v České republice dosáhla 23,6 mil. tun.

V loňském roce bylo v Česku vyprodukováno 3,4 mil. tun komunálního odpadu. Na jednoho obyvatele jde o 320 kg odpadků v popelnicích a kontejnerech ročně. Češi navíc v rámci Evropy komunální odpad odpovědně třídí. Zhruba 13 % odpadů domácností jde přímo do barevných kontejnerů. Celková produkce druhotných surovin v České republice v roce 2011 byla 21,2 mil. tun, což je množství srovnatelné s roční produkcí veškerých odpadů v České republice. Od roku 2011 ČSÚ sleduje problematiku druhotných surovin nově.

Na produkci odpadů se celkem podniky podílely z 85 %. Nejvíc podnikových odpadů vzniklo ve stavebnictví (44 %) a ve zpracovatelském průmyslu (24 %). Meziročně výrazně ubylo odpadů z energetiky, to ale především kvůli přeřazení škváry a dalších odpadních produktů do kategorie druhotných surovin. I z tohoto důvodu kleslo celkově množství odpadů z firem od roku 2002 z téměř 25 mil. tun, tedy o pět mil. Loni poprvé sbíral statistický úřad data o druhotných surovinách. Metodicky se jedná o vedlejší produkty výroby, přepracovávané odpady, nespotřebované vstupní suroviny a materiály ze zpětného odběru, tedy suroviny, které vznikají po zpracování elektroodpadů a autovraků. Celková produkce činila 21,2 mil. tun, pro analýzy bude úřad potřebovat data z dalších let.

V prvním říjnovém týdnu byly evropskému komisaři pro životní prostředí Janezi Potočnikovi představeny nové iniciativy 17 maloobchodních společností a dvou maloobchodních sdružení zaměřené na snížení množství odpadu. Zástupci maloobchodního sektoru se domnívají, že odpady jsou vážným problémem životního prostředí, ačkoli jejich přímý příspěvek ke tvorbě odpadu je poměrně malý. I přesto se maloobchodníci zavázali k zorganizování dvou kampaní pro zvýšení povědomí veřejnosti o snižování množství odpadů jak na globální, tak na národní úrovni do června 2014.

Tabulky

Tab. 1. Metody měření potravinového odpadu v různých fázích potravního řetězce

tags: #množství #komunálního #odpadu #ze #supermarketu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální význam lesa
• Dopad emisních norem na auto park
• Rizika práce v lese za extrémního počasí
• Hra o záchranu země
• Znečištění ovzduší a COVID-19