Statistika množství odpadu z potravinářských provozů

Produkce velkého množství odpadů a následné nakládání s nimi je problémem všech (zejména velkých) obcí ve světě. Řešení problematiky potravinových odpadů (někdy hovoříme o gastroodpadech) patří mezi hlavní priority nejen na úrovni Evropské unie, ale celého světa.

Důvodem je plýtvání potravinami, jež podle studie Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů představuje přibližně jednu třetinu celosvětové produkce potravin - ta je buď ztracena, nebo vyplýtvána [1]. Studie rovněž uvádí, že průmyslové země plýtvají výrazně více potravinami než rozvojové země, a to zejména na spotřebitelské úrovni. Například spotřebitelé v Evropě a Severní Americe ročně produkují 95 až 115 kg potravinového odpadu na obyvatele, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii vzniká pouze 6 až 11 kg na obyvatele.

Globální a Evropské iniciativy

Z tohoto důvodu Organizace spojených národů (OSN) přistoupila k závazku dosáhnout celosvětově udržitelného rozvoje do roku 2030 (tzv. Agenda 2030). Tento globální akční plán stanovil 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) a 169 specifických podcílů ve třech oblastech udržitelného rozvoje: ekonomika, společnost a životní prostředí.

Cíl SDG 12 se zaměřuje na zajištění udržitelných vzorců výroby a spotřeby. Specifický cíl 12.3 pokrývá ztráty potravin i snížení plýtvání. Vyzývá k omezení celosvětového plýtvání potravinami na polovinu v oblasti maloobchodu a spotřebitelů a také ke snížení ztrát potravin v rámci výrobních a dodavatelských řetězců, včetně ztrát po sklizni [2].

Tento akční plán byl později implementován zavedením tzv. monitorovacího rámce pro oběhové hospodářství (Evropská komise, 2018), v němž je potravinový odpad výslovně uveden jako jeden z deseti ukazatelů oběhového hospodářství [3, 4]. Akční plán byl také začleněn do legislativy EU. Konkrétně jde o Směrnici Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech, jež uvádí, že členské státy by měly přijmout opatření na podporu předcházení a omezování vzniku potravinového odpadu v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015, a zejména s jejím cílem, tedy s omezením celosvětového potravinového odpadu na obyvatele na úrovni maloobchodu a spotřebitelů a snížením plýtvání potravinami ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně posklizňových ztrát, do roku 2030 na polovinu.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Tato opatření by měla být zaměřena na předcházení vzniku a snižování potravinového odpadu v prvovýrobě, při zpracovávání a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách i v domácnostech. S cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN by členské státy měly usilovat o dosažení indikativního celounijního cíle, jímž je snížení potravinového odpadu do roku 2025 o 30 % a do roku 2030 o 50 %. S ohledem na environmentální, sociální a hospodářský přínos předcházení vzniku potravinového odpadu by měly členské státy v této oblasti přijmout konkrétní opatření, zahrnující i názorné osvětové kampaně, které by jasně ukázaly, jak předcházet vzniku potravinového odpadu, a staly by se oficiální součástí přijatých programů. Členské státy by rovněž měly měřit pokrok dosažený při snižování potravinového odpadu. Pro měření míry tohoto pokroku a také pro usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy Unie i mezi provozovateli jednotlivých potravinářských podniků by měla být vytvořena společná metodika.

Definice potravinového odpadu

Potravinový odpad dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech (dále jen Rámcová směrnice o odpadech) spadá pod definici biologického odpadu (biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu). Stejná směrnice uvádí definici potravinového odpadu jako veškerých potravin ve smyslu článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které se staly odpadem.

Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech tuto definici potravinového odpadu převzal, problém však nastává u první a druhé fáze sledovaného řetězce. Zákon o odpadech v § 2, odst. 1, písmenu d) uvádí, že se nevztahuje na exkrementy, slámu a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelných předpisů Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů a využívají se v zemědělství nebo lesnictví v souladu se zákonem o hnojivech či k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí a neohrožují zdraví lidí.

Ohlašovací povinnost a metodiky měření

Každoroční ohlašovací povinnost o vzniku potravinového odpadu zavedená Rámcovou směrnicí o odpadech platí od roku 2019, kdy došlo k přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci, přičemž prvním referenčním rokem je rok 2020.

Cílem podávání zpráv je sledovat a hodnotit provádění opatření k předcházení plýtvání potravinami v členských státech na základě společné metodiky měření úrovně plýtvání potravinami v různých fázích potravního řetězce. Prvním je Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 ze dne 3. května 2019, jímž se doplňuje Rámcová směrnice o odpadech, pokud jde o společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní plýtvání potravinami. Množství potravinového odpadu se měří zvlášť pro každou z pěti fází potravního řetězce.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

Druhé rozhodnutí definuje formát hlášení a nazývá se Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2000 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví formát pro vykazování údajů o potravinovém odpadu a pro předkládání zprávy o kontrole kvality v souladu s Rámcovou směrnicí o odpadech.

V současné době existují v zemích EU dva metodické přístupy k odhadu plýtvání potravinami. Jeden přístup je založen na analýze materiálového toku (MFA) a kombinuje statistické informace o výrobě a obchodu s potravinářskými produkty s koeficienty plýtvání potravinami. Druhý přístup odhaduje plýtvání potravinami na základě statistiky odpadu (WS). Oba přístupy jsou v literatuře [11] ilustrovány pomocí případových studií uskutečněných ve třech zemích EU (Itálii, Německu a Dánsku) a porovnání získaných výsledků.

Přidanou hodnotou takového srovnání je, že umožňuje identifikovat potenciální anomálie, protože oba přístupy se opírají o různé zdroje dat. Odhady plýtvání potravinami získané pomocí přístupu MFA jsou obecně vyšší než odhady získané pomocí přístupu WS. Rozdíly jsou významnější pro prvotní/primární fáze potravního řetězce, tj. prvovýrobu a zpracování potravin.

Tyto nesrovnalosti jsou velmi pravděpodobně způsobeny nedostatečným vykazováním odpadů evidovaných příslušnými statistikami, protože toky potravin vzniklé v těchto fázích mohou být zpracovány na místě takovým způsobem (např. spalováním zbytků pro výrobu energie, anaerobní digescí), že se vůbec nestanou odpady, a proto nemusejí být hlášeny. Další problémy, které ovlivňují odhady plýtvání potravinami založené na statistikách odpadů a mohou vysvětlit zjištěné rozdíly, jsou: vliv obsahu vody na hmotnost potravinového odpadu a skutečnost, že země mají své vlastní kódy odpadu.

Další nesrovnalosti mohou pramenit z odlišností mezi národními klasifikačními systémy a tím, který přijal Eurostat, a také z nejistoty týkající se použitých statistických údajů, protože tyto údaje jsou hlášeny z více zdrojů a mají ze své podstaty různou kvalitu. Posledně jmenovaný problém ovlivňuje i model MFA, který rovněž využívá statistická data. Nicméně tento model představuje komplexní obraz potravinového systému, protože poskytuje rozpis odhadů plýtvání potravinami podle fáze potravního dodavatelského řetězce a podle skupiny potravin, což umožňuje identifikaci kritických skupin potravin a fází potravního řetězce.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

To je zvláště důležité, protože to může podpořit navržení efektivních opatření k předcházení plýtvání potravinami poté, co své závěry zkombinuje s environmentálními aspekty, aby bylo zajištěno, že prioritu budou mít skupiny potravin, které mají největší integrované dopady.

V původním modelu MFA byl potravinový odpad definován jako „potraviny a nepoživatelné části potravin odstraněné z potravního dodavatelského řetězce“, které mají být znovu získány nebo zlikvidovány (včetně kompostování, zaorávání/nesklizení plodin, anaerobní digesce, výroby bioenergie, kogenerace, spalování, likvidace do kanalizace, skládkování nebo vypouštění do moře) [12]. Místo toho byla v současném modelu (verze 1.0) definice potravinového odpadu sladěna s definicí potravinového odpadu v EU (viz oddíl 2.2), která nezahrnuje plodiny ponechané na poli nebo zaorané a úmrtnost zvířat připravených na porážku ve vykazování plýtvání potravinami. Tato množství jsou nicméně odhadnuta aktualizovaným modelem a jsou označena jako „potravinové ztráty“.

Množství potravinového odpadu se vypočítává v různých fázích potravního řetězce a uvádí se v hmotnosti o běžné sušině.

Výzkum a sběr dat v České republice

Cílem výzkumu v České republice bylo shromáždění dat o produkci potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce. K získání dat o produkci potravinových odpadů ve fázích restaurace a stravovací služby a domácnosti byly zvoleny metody přímého měření.

Rozbor odpadu z kuchyní a stravoven (konkrétně restaurací a školních jídelen) byl zaměřen na složení ve smyslu poživatelných a v našich kulturních podmínkách nepoživatelných částí potravin. Mezi nepoživatelné byly řazeny u živočišných potravin skořápky od vajec, kosti, pařáty apod., u rostlinných potravin slupky citrusů, cibule, melounů apod. a tvrdé části stonků, jádřince ovocných plodů typu malvice, pecky atd. Rozlišovány byly i potraviny, které byly v syrovém a vařeném stavu. Vařený stav u zeleninového odpadu znamená stav poživatelný. Do vařených potravin rostlinného původu byly zahrnuty i pečivo, těstoviny, knedlíky.

Dalším zkoumaným materiálem byl tříděný biologicky rozložitelný odpad (20 02 01). Šlo o svozy z pražských městských částí, v nichž bylo pilotně zavedeno třídění biologické složky komunálního odpadu. V rámci sběru dat pro vykazování produkce potravinových odpadů z domácností byl zkoumán směsný komunální odpad, resp. obsah gastroodpadu a zahradní zeleně z pražských sídlišť.

Evidence těchto dvou položek probíhala zvlášť, aby bylo zřejmé, zda jde o odpady vhodné ke kompostování, evidované jako zahradní zeleň, nebo gastroodpady, které jsou organického původu, ale nejsou vhodné ke kompostování. Do složky zahradní zeleň byly zařazeny zejména kompostovatelné kuchyňské odpady jako slupky a běžně nekonzumované části ovoce, zeleniny a kořenové baly květin spolu se zeminou.

Z 28 producentů pouze 3 odpověděli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou. Ti, kteří uvedli, že jejich odpady jsou potravinovou ztrátou, ji i evidují, přičemž u jednoho představuje 0,5 %, u druhého 1 % a u posledního 3 %. Všichni producenti odpadů kategorie 02 01 (Odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, lesnictví a myslivosti) shodně uváděli, že nejde o potravinový odpad. U odpadů kategorie 02 02 (Odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu) šlo o potravinovou ztrátu. U odpadů katalogového čísla 02 05 (Odpady z mlékárenského průmyslu) jsou odpady potravinovou ztrátou v případě vyřazených kvalitativně nevyhovujících mléčných výrobků.

Spotřeba potravin v ČR

Celková spotřeba potravin, včetně potravinových ztrát a odpadů, dosáhla v roce 2019 hodnoty 796,5 kg na obyvatele. Jde o vůbec nejvyšší spotřebu od roku 1993, meziroční nárůst byl 6,9 kg. Od roku 1993 došlo k navýšení celkové spotřeby potravin na obyvatele a rok o 65,5 kg na 796,5 kg.

„Spotřeba je počítána bilanční metodou na základě znalostí o tuzemské výrobě včetně samozásobení, zásobách, pohybu zemědělských komodit i potravinářských výrobků přes hranice. Kalkulované množství zahrnuje také možné potravinové ztráty a odpady, které jsou odhadovány až na jednu třetinu spotřeby,“ upozorňuje Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.

V roce 2019 se meziročně zvýšila spotřeba potravin na obyvatele u většiny sledovaných skupin potravin. U obilovin v hodnotě mouky o 0,3 kg (+0,2 %), masa celkem v hodnotě na kosti o 0,8 kg (+1,0 %), mléka a mléčných výrobků (bez másla) o 3,2 kg (+1,3 %), tuků a olejů o 0,2 kg (+0,8 %), ovoce v hodnotě čerstvého o 0,4 kg (+0,4 %), brambor o 1,8 kg (+2,7 %) a cukru o 0,2 kg (+0,4 %). Nepatrně se snížila spotřeba zeleniny v hodnotě čerstvé o 0,1 kg (-0,1 %) a luštěnin o 0,1 (-1,8 %).

„Historicky nejvyšší spotřeby na obyvatele bylo loni dosaženo u spotřeby rýže, a to 6,7 kg, dále u drůbežího masa 29,0 kg, sýrů 13,8 kg, ostatních mléčných výrobků 35,2 kg a jižního ovoce 37,5 kg,“ říká Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ. Pokles spotřeby je naopak patrný v posledních několika letech u chleba, králičího masa, konzumního mléka a soli. Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů meziročně klesla o 4,7 litru (-1,8 %), naopak alkoholických nápojů se vypilo o 0,9 litru více (+0,5 %).

V roce 2023 klesla celková spotřeba potravin již druhým rokem v řadě, a to na 788 kg na obyvatele, což ale odpovídá průměrné spotřebě v posledních třiceti letech. Obrátil se tak trend růstu spotřeby potravin mezi lety 2012 až 2021. Během nich spotřeba vzrostla o 76 kg na rekordních 825 kg na obyvatele,“ říká Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.

Z potravin živočišného původu klesla loni spotřeba mléka a mléčných výrobků v hodnotě mléka meziročně o 3,0 kg na 254,9 kg na obyvatele. Samotná spotřeba konzumního mléka byla nižší o 1,6 litru, ostatních mléčných výrobků (jogurty, podmáslí apod.) o 1,0 kg. Sýrů se zkonzumovalo méně o 0,5 kg. Z jednotlivých druhů mas se snížila spotřeba vepřového o 2,2 kg na 41,8 kg, naopak o 1,1 kg na 29,2 kg vzrostla spotřeba masa drůbežího a o 0,4 kg na 9,2 kg masa hovězího.

Meziročně klesla, s výjimkou těstovin, i spotřeba převážně přílohových potravin. Konkrétně rýže na 8,1 kg, brambor na 68,1 kg a luštěnin na 3,1 kg na obyvatele. O necelý jeden a půl kilogramu na obyvatele byla vyšší spotřeba pekárenských výrobků, z toho chleba se spotřebovalo 39,7 kg, pšeničného pečiva 54,1 kg a trvanlivého pečiva 8,2 kg na obyvatele. Celková spotřeba ovoce v hodnotě čerstvého vloni dosáhla 85,2 kg na obyvatele, meziročně méně o 2,2 kg. Spotřeby zeleniny klesla nepatrně, o 0,3 kg na 87,2 kg.

Podle expertního výpočtu ČSÚ je Česká republika celkově soběstačná v základních komoditách ve struktuře spotřeby roku 2023 téměř z 80 %. Potravinová soběstačnost vyjadřuje rozsah, ve kterém stát může uspokojit své potravinové potřeby domácí výrobou. Spotřeba potravin je počítána bilanční metodou na základě znalostí o tuzemské výrobě včetně samozásobení, zásobách, pohybu zemědělských komodit i potravinářských výrobků přes hranice.

Systém třídění komunálního odpadu v Praze

Celková produkce odpadů v Praze v roce 2021 činila 5 072 kt. Nejvíce byl produkován stavební a demoliční odpad (3 725,6 kt) a komunální odpad (od občanů) a odpad podobný komunálnímu (od firem) (celkem 603,5 kt). V kategorii nebezpečných odpadů bylo vykázáno 97 kt. Od roku 1998 provozuje Praha jako původce odpadu komplexní systém třídění komunálního odpadu.

V roce 2021 bylo z celkového množství KO od občanů (446,0 kt /včetně uličních smetků/) vytříděno celkem 127,9 kt materiálově využitelných složek z komunálního odpadu. Účinnost tohoto třídění (materiálové využití) tak představovala 28,7 % hmotnosti odpadu. Energeticky bylo využito 233,7 kt směsného komunálního odpadu.

Usnesením Rady hl. m. Prahy č. 2262 ze dne 21.10.2024 bylo schváleno znění aktualizovaného krajského Plánu odpadového hospodářství Hlavního města Prahy na období 2016 - 2025, s výhledem do roku 2035.

Iniciativa společnosti Tesco

Odhaduje se, že na celém světě se ročně vyhodí 2,5 miliardy tun potravin. Až 40 % vypěstovaných potravin končí jako odpad - v zemědělství, potravinářském průmyslu, maloobchodě i domácnostech. Společnost Tesco se zavázala k řešení problému v rámci svých provozoven i celého dodavatelského řetězce. V roce 2016/17 jako první maloobchodní řetězec ve střední Evropě zveřejnila údaje o plýtvání potravinami.

Od té doby společnost Tesco v České republice snížila množství potravinového odpadu ve svém provozu o 72 % a zachránila více než 29 900 tun potravin, které darovala do potravinových bank nebo jako potravu pro zvířata. Snižování potravinového odpadu má i pozitivní dopad na životní prostředí.

„Jsem ráda, že Tesco je i nadále nezpochybnitelný leader v oblasti měření a prevence plýtvání potravinami. Pokračujeme v partnerství s potravinovými bankami a charitativními organizacemi, i díky této dlouhodobé spolupráci jsme meziročně věnovali o 6 % více přebytečných potravin, což je ekvivalent 3,4 milionu porcí jídel, které pomohou lidem v nouzi,“ říká Katarína Navrátilová, generální ředitelka Tesco pro Českou republiku.

V roce 2019 společnost Tesco dosáhla cíle udržitelného rozvoje OSN (SDG) snížit do roku 2030 plýtvání potravinami na polovinu, což je o více než 10 let dříve, než bylo stanoveno. Úsilí společnosti Tesco však přesahuje rámec její činnosti. Maloobchodní řetězec vyzývá potravinářský průmysl, aby následoval jeho příkladu a začal měřit a zveřejňovat vlastní údaje a přijímat cílená opatření.

„Nikdo nemůže řešit plýtvání potravinami sám. Proto se od doby, kdy jsme poprvé zveřejnili naše údaje, snažíme spolupracovat i s našimi dodavateli, abychom do roku 2030 snížili plýtvání potravinami v našich dodavatelských řetězcích na polovinu. V roce 2021 se 9 strategických dodavatelů vlastní značky (Tesco Product Partners) stalo jedněmi z prvních potravinářských podniků, kteří měří a zveřejňují vlastní údaje o plýtvání potravinami. Společnost pracuje na tom, aby všichni Tesco Product Partners zveřejnili své údaje o plýtvání.

Pouze 0,66 % potravin, se kterými jsme manipulovali, bylo vyhozeno v našich provozech. Prostřednictvím našeho partnerství s národními potravinovými bankami, které pomáhají přerozdělovat přebytečné potraviny, jsme z našich prodejen a distribučních center darovali 1 443 tun přebytečných potravin místním charitativním organizacím.

Členské země Evropské unie mají od letošního roku povinnost zavést preventivní opatření, která povedou ke snižování množství potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce.

Metody měření potravinového odpadu

Tab. 1. Metoda přímého měření je doporučena pro všechny fáze potravního řetězce. a/nebo objemové hodnocení. Obecně poskytuje nejpřesnější údaje, ale je spojeno s vysokými nároky na náklady, čas i odborné znalosti a rovněž s přímým přístupem k tokům potravinového odpadu (prostřednictvím osobních pozorování nebo komunikace s farmami, podniky či maloobchodními trhy). V domácnostech přímé měření zahrnuje kuchyňské váhy, odměrky nebo jiné konvenční měřicí nástroje.

Pro 1. až 3. hmotnostní bilanci. Ta měří ztráty potravin a plýtvání porovnáním vstupů s výstupy a zohledněním změn stavu zásob.

Měření potravinového odpadu ve fázích maloobchodní prodej a jiné způsoby distribuce potravin, restaurace a stravovací služby a domácnosti je doporučeno provádět pomocí analýzy složení odpadu - jde o metodiku fyzického oddělení, zvážení a kategorizace toků potravinového odpadu od jiných materiálů, jež nejsou považovány za potravinový odpad, jako jsou obaly nebo jiné pevné odpady. Analýza složení odpadu poskytuje přesné údaje a nabízí informace o potravinovém odpadu (např. o balených nebo nebalených potravinách, stejně jako o zelenině nebo ovoci), což může pomoci při analýze finančních nákladů a nutričního obsahu.

Problém nedostatečného množství dat z fází prvovýroba, zpracování a výroba metodika doporučuje řešit prostřednictvím dotazníků a rozhovorů, koeficientů a výrobních statistik a také analýzou složení odpadu. Podle Møllera a kol. [10] je dotazník formální, strukturovaný způsob sběru kvantitativních nebo kvalitativních údajů od účastníků a mohl by být použit k získání údajů o množství potravinového odpadu a dalších informací od výrobců (pěstitelů), zpracovatelů, maloobchodníků a spotřebitelů (např. o odpadovém hospodářství, informovanosti o problému apod.).

Obecně jsou dotazníky, průzkumy a rozhovory považovány za rovnocenné co do informační hodnoty a lze je rozdělit do dvou kategorií: ty, které slouží ke shromažďování existujících dat (k posouzení spolehlivosti), a ty, které se používají k odhadu nových množství potravinového odpadu [9]. Pokud jde o výhody těchto druhů šetření, jsou nákladově efektivní, lze je standardizovat, patří mezi nejoblíbenější metody a mohou oslovit velké množství lidí. Spoléhají se však na prostředníky, přičemž někdy vytvářejí mezi účastníky nedorozumění, neboť respondenti mají tendenci podceňovat množství odpadu, který vytvářejí.

Celkem bylo dotazováno 183 producentů. Konkrétní údaje pro každou kategorii odpadů jsou uvedeny v tab. 3. Jde tedy o 15% návratnost. Nejčastějším odůvodněním neochoty spolupracovat byla nepovinnost.

Obnovení standardního provozu kompostárny Slivenec je z technických důvodů POSUNUTO až na pondělí 9.3.

tags: #mnozstvi #odpadu #z #potravinarskych #provozu #statistika

Oblíbené příspěvky:

• Předškolní vzdělávání v přírodě
• AMSP Odpady Sobotka: Podrobné informace
• Divoká Příroda Austrálie
• Ochrana přírody a krajiny
• Rizika environmentálních opatření v dopravě