Módní průmysl se stále více zaměřuje na ekologii a udržitelnost. Klimatickou změnu a vliv člověka na životní prostředí v současnosti stále častěji řeší nejen umělci, ale i designéři a módní návrháři.
Agáta Vinš nejde s proudem rychlé módy, ale proti němu. Navrhuje, šije i přemýšlí. A hlavně dělá módu jinak. Dnes stojí za značkou, která si zakládá na etice, ekologii a kvalitě.
„Pustila jsem se do vlastní výroby oblečení z přírodních materiálů. Až na několik výjimek u mě umělé tkaniny prakticky nenajdete. Certifikace jsou pro mě samozřejmostí a důležitá je i ekologická odbouratelnost. Chtěla jsem dělat něco, co bude mít hodnotu a zároveň bude odpovídat mým prioritám,“ vysvětluje návrhářka. Agátu zajímá nejen vzhled, ale i dopad na planetu a člověka. „Záleží mi na tom, jak se oblečení chová k pokožce, ale i na dopadu na naši zemi. Nadprodukce oděvů je něco, co mě dlouhodobě trápí.“
Materiály si pečlivě vybírá a většinu je odebírá od dánských výrobců, kteří kladou důraz na ekologii. „Mají vyšší ceny a v peněžence je to znát. Kvalita je ale patrná na první dotek.“ A právě to je pro její zákaznice důležité. „I nové klientky si ty látky často zamilují hned, jak je vezmou do ruky, jsou příjemné, lehké a velmi dobře se nosí.“
Všechno, co Agáta navrhne, si také sama ušije. Díky tomu má celý proces pod kontrolou. Přesto přiznává, že náklady na výrobu jsou vysoké. „Nechci úplně zabíhat do konkrétních čísel, ale ano, je to finančně náročné. A samozřejmě se to promítá i do výsledných cen. Tím, že si všechno šiji sama, mohu některé náklady trochu ovlivnit, ale pořád je to běh na dlouhou trať.“
Čtěte také: Eko-filmy s módním nádechem
Podle mladé návrhářky se přístup k módě mění.„Myslím, že už je vidět, že se lidé víc zamýšlejí nad tím, co si kupují, jaké to má složení a odkud to pochází. A jsou ochotnější si za kvalitu i připlatit. Ještě před pěti lety to tak běžné nebylo.“
S odpovědí si návrhářka nebrala servítky na otázku, jak vnímá influencery, kteří propagují fast fashion řetězce. „Bylo by fajn, kdyby si víc uvědomovali, co všechno za tím stojí. Nejde jen o levné materiály, které se po pár týdnech vyhodí, ale také o lidské životy, o pracovníky, kteří to oblečení v těžkých podmínkách vyrábějí. Dopad rychlé módy na náš svět je obrovský.
Finále soutěže Loctite Fashion Challenge 2025 představilo modely studentů Vyšší odborné školy oděvního návrhářství a Střední průmyslové školy oděvní. Ti během několikaměsíčního projektu navrhli a vytvořili udržitelné modely z recyklovaných materiálů a společně s jehlami a nitěmi použili lepidlo.
Díky využití speciálních vteřinových lepidel, která jsou určena pro zdobení oděvů a drží i po vyprání, dostalo second-hand oblečení druhou šanci. Akce ukázala kromě mladých talentů také budoucnost módního průmyslu, která leží v udržitelnosti a recyklaci.
„Chtěli jsme studentům ukázat, že v oděvnictví nejde jen o módu. Jde o komplexní vnímání trendů 21. století, ve kterém stojí udržitelnost a recyklace v popředí,“ vysvětluje záměr soutěže Monika Tělecká.
Čtěte také: Recyklovaná Móda
„Mladí návrháři mají možnost nejen tvořit módu, ale i ovlivňovat kulturu a společnost. Směr, kterým by se měli ubírat by tedy měl spojovat moderní estetiku s udržitelným myšlením. Zajímavý směr je nejen upcyklace a recyklace, ale také digitální móda, kdy oblečení vzniká virtuálně bez nutnosti fyzické výroby,“ dodává návrhářka Monika Drápalová.
Na závěrečné přehlídce byly představeny nejen samotné modely, ale i tvůrčí proces včetně návrhů a řešení překážek. „Tento projekt naučil studenty mnohem více než standardní výuka. Klimatickou změnu a vliv člověka na životní prostředí v současnosti stále častěji řeší nejen umělci, ale i designéři a módní návrháři.
| Materiál | Popis | Výhody |
|---|---|---|
| Piñatex | Vlákna z listů ananasové rostliny | Snižuje odpad, poskytuje farmářům další příjem, lehký a prodyšný |
| Mycelium | Kůže z hub | Ekologická alternativa kůže, nepotřebuje velké plochy půdy |
| Bureo | Recyklované rybářské sítě | Recyklace odpadu, snižuje znečištění oceánů |
| Aircarbon | Biomateriál ze skleníkových plynů | Uhlikově negativní stopa, snižuje množství skleníkových plynů v atmosféře |
| Mléčné vlákno | Vlákno z mléčného proteinu | Jemný, prodyšný a antibakteriální, šetrný k pokožce |
„Ve světě módy hledáme udržitelné alternativy k tradičním materiálům. Zejména proto roste zájem o využití živých organismů k výrobě biologicky odbouratelných variant materiálů,“ říká Martin Kůs, spoluzakladatel a šéfdesignér české módní značky Vuch.
„Podle odhadů je na výrobu jednoho bavlněného trička potřeba 2 700 litrů vody. To je zhruba potřeba vody na pití pro jednoho člověka na dobu dva a půl roku, nebo, chcete-li, objem menšího ochlazovacího bazénu, který máte doma vedle sauny. Textilní průmysl se na znečištění vody podílí asi z 20 % a patří tak mezi TOP 3 znečišťovatele,“ uvádí zpráva Evropského parlamentu.
„Poslanci požadují další opatření, aby se EU mohla stát do roku 2050 uhlíkově neutrální, ekologicky udržitelnou a netoxickou, plně oběhovou ekonomikou. Vaše nové bavlněné triko totiž životní prostředí zatížilo už v okamžiku koupě hned několikrát. Nejdříve se musí vypěstovat potřebná rostlina, s tím je spojeno zavlažování i vznik odpadních vod. Další negativní vliv má výroba látky, odpad z ní, barvení látky a nakonec doprava. Barvení a chemické ošetření látek navíc uvolňuje do vodních zdrojů toxiny, včetně těžkých kovů, jako je rtuť a olovo.
Čtěte také: Trendy v Módě: Přírodní Materiály
Řešením jsou nejen přísnější pravidla pro výrobu či používání oblečení z druhé ruky, ale také třeba výroba z biomateriálů. Nahradit materiály tradiční tak může mimo jiné vzduch či skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Hlavní výhodou Aircarbonu, biomateriálu právě ze skleníkových plynů, je jeho uhlíkově negativní stopa - ze vzduchu je odebráno více skleníkových plynů, než se do něj při výrobě uvolní.
Dalším materiálem je Piñatex, vyráběný z vláken listů ananasové rostliny, které by jinak byly zlikvidovány jako odpad. Tato metoda tak nejen snižuje množství vyprodukovaného odpadu, ale zároveň snižuje náklady na jeho likvidaci a poskytuje ananasovým farmářům další zdroj příjmů. Jde o lehký a prodyšný materiál. Navrhla jej španělská módní návrhářka Carmen Hijosa, která pracovala jako poradkyně v kožedělném průmyslu na Filipínách a nemohla si nevšimnout toxických dopadů při výrobě kůže. A tak vymyslela alternativu. Ze stonků a listů ananasových rostlin se vyrobí husté vlákno, podobné zvířecí kůži. Okolí si ani nemusí všimnout, že vaše nová kabelka není z kůže krokodýla, ale z ananasu. A bonusově, což už ale uvidíte především vy, je tato alternativní kůže dokonce hodně odolná, a výrobky z ní tak dlouho vydrží.
Jinou variantou je Mycelium, kůže z hub. „Myceliová kůže může být ekologickou alternativou kůže klasické. Tato alternativa nepotřebuje velké plochy půdy, což snižuje tlak na přírodní zdroje a lesy,“ doplňuje Martin Kůs. Podhoubí - husté sítě propletených vláken, ze kterého vyrůstají plodnice hub. A pozoruhodné je jeho využití, je velkým pomocníkem v medicíně při výrobě penicilinu či v zemědělství. A nově právě v módní oblasti. Podobá se totiž klasické kůži, je stejně odolné a má podobnou strukturu, ale jeho zpracování nezatěžuje životní prostředí a hlavně nepochází ze zvířat.
Také tématem letošní přehlídky designu a módy byla budoucnost a role designéra, který se bude muset zabývat ekologickými aspekty a společenským dopadem své práce. „Když jsem v roce 2016 končila školu, občas se na ní udržitelností někdo zabýval, ale velmi málo. Za poslední tři roky se však tato témata objevují i v semestrálních pracích, což je velmi dobře. Vznikají projekty, které nejsou jen o tom navrhnout krásnou věc, ale snaží se také přemýšlet nad postupy, které byly zaběhlé a musejí se změnit.
Ačkoliv zájem o ekologii roste, v Česku situaci komplikuje i velikost trhu. Tím, jak je malý, je těžké, aby designéři a návrháři naplnili požadavky udržitelnosti. „Je to pořád o hledání cesty, která je pro mě udržitelná, ale kterou se jako malý designér mohu vydat,“ vysvětluje Tereza Rosalie Kladošová s tím, že někdy jsou stoprocentně udržitelné metody natolik drahé, že je těžké si je dovolit. „Je třeba si také uvědomit, že recyklovat nejde do nekonečna, má to své omezení,“ dodává Kladošová. Situaci podle ní navíc komplikuje také nedostatek informací.
Tereza Kozlová i Tereza Rosalie Kladošová se také shodují, že odpovědný přístup není jen o recyklování a samotné výrobě, ale především o změně přístupu zákazníků. Ti si musejí uvědomit, co kupují.
Klimatickou krizi řeší nejen designéři, ale i umělci, ačkoli ti se ve své tvorbě potýkají s jinými otázkami, než je třeba nadprodukce. Přesto se i jich dotýká diskuse o vlastním stylu a náplni práce, což potvrzuje Karolína Vojáčková, architektka a studentka a členka Ekobuňky pražské Akademie výtvarných umění.
„Ekobuňka vznikla jako sdružení studentů a částečně i pedagogů, kterých se otázka klimatické krize a celkového stavu společnosti týká a berou ji velmi osobně, jak ve svém životním stylu, tak ve své náplni práce a chtějí se k ní vyjadřovat, případně ji popularizovat a uvádět diskusi těchto témat na relevantní úroveň v rámci akademického a uměleckého diskursu. Poukazujeme na problematiku rychlé módy a na dopady textilní výroby nešetrné k životnímu prostředí, upozorňujeme na sílící tendence ve společnosti vedoucí k cirkulárnímu designu, slow fashion, upcyklaci, na upřednostňování přístupů a technologií šetrných k přírodě.
Tématem návrhářky Lenky Vackové jsou udržitelnost a recyklace. Vystudovala UMPRUM a v roce 2017 získala jako návrhář roku cenu Czech grand design. Absolvovala studijní stáž na Královské dánské akademii umění, a pak se do Kodaně vrátila na pracovní stáž u návrháře Henrika Vibskova. Do Skandinávie ji to táhne často, vedle Dánska jí učarovalo i Švédsko.
Můj obchod Textile Mountain právě předchází vzniku textilního odpadu. Zachraňujeme textilní a galanterní přebytky, aby lidi měli možnost kupovat něco ekologičtějšího, než je v nabídce normálních obchodů. Nabízíme kusy látek, které by se jinak nevyužily, znehodnotily nebo by skončily na skládce.
Kdyby neexistoval. Vážně si myslím, že už bychom ani nic vyrábět nemuseli. Něco se vyrobí, pak se to vyhodí nebo spálí jenom proto, že se to neprodalo nebo už to není moderní. Tohle je úplně šílený. Dřív to fungovalo tak, že se vyrobené oblečení přešilo nebo ho někdo zdědil. Bylo kvalitní a vydrželo. I když se někdo v oděvním průmyslu snaží řešit nějakou udržitelnost, je to podle mě pořád málo.
Určitě. Může si kupovat jen to, co nejvíc potřebuje, a ne kvůli tomu, že je to moderní nebo to vypadá zase jinak. Protože tričko už má, všechno má, ale všichni chceme zase něco nového.
Běžně by skončilo v odpadu, Marie Rysulová (23) z Jilemnice v něm však našla ekologické a praktické využití. Mladá návrhářka vyrábí z mléka voňavé a zdravé oblečení.
„V jednom vysílání jsem zjistila, že mléko, které už není vhodné ke konzumaci, se dá zpracovat na jemné vlákno a nosit ho na těle,“ vysvětlila Marie. Začala proto pátrat, až našla výrobce v zahraničí, což nakonec vedlo ke spolupráci. Vznikla tak první kolekce Milk Skin. „Tento materiál je z 90 % z mléčného proteinu a z 10 % z elastanu, aby byl pohodlný a pružný. Je přirozeně jemný, prodyšný a antibakteriální. Skvěle se nosí a šetří pokožku,“ popsala mladá návrhářka. Při návrhu se zaměřila nejen na pohodlí, ale i na ekologii. „Nejde jen o to, aby věci hezky vypadaly, ale aby jejich výroba byla odpovědná a neplýtvalo se,“ říká. Z odpadního mléka se extrahuje mléčný protein, který se následně zpracuje na jemné textilní vlákno. Podobná vlákna se sice používala už ve 30. Materiál je hypoalergenní, vhodný i pro citlivou pokožku. Díky aminokyselinám z mléčného proteinu látka působí příznivě a snižuje zápach.
„Když jsem v oboru začínala, nenašla jsem jediné bílé tričko, které bych si mohla obléct s vědomím, že si při jeho šití nerozdrásalo nějaké dítě ve třetím světě prsty a bavlníkové plantáže nezničily ekosystém vzdáleného subtropického regionu. A pokud jsem takové tričko nenašla já, třeba je více lidí, kteří se neobléknou. A tak jsem začala hledat cestu, jak vytvářet módu ekologicky, eticky, lokálně a zároveň funkčně a stylově. V následujících řádcích najdete mé zásady, kterých se při práci držím. Nevím, jestli je to ta nejlepší cesta k udržitelné módě.
Celý proces vzniku šatů od výroby metráže se děje na jednom místě - v našem příborském ateliéru. V ateliéru LADA jdeme vstříc myšlence pomalé módy a vytváření pouze oblečení, které přináší svému nositeli takové benefity, které u již vyrobeného oblečení nenajdeme. Protože oblečení je všude dost a pokud by se teď celosvětově přestalo vyrábět nové, zásoby by vystačily dalším 5 generacím do konce života. Proto se zaměřujeme na nano materiál. Chová se jako funkční oblečení a jeho podrobnou charakteristiku popisujeme v samostatném článku na blogu. Z nano látky šijeme kvalitní oblečení s dlouhou životností, multifunkčním využitím a minimalistickým designem.
Používáme takové látky, které nám dávají smysl svou kvalitou, funkčností i udržitelností. Hlavním materiálem je v našem ateliéru již zmíněná certifikovaná česká nano technologie, jejíž funkční benefity nenalezneme u přírodních vláken. Na rozdíl od jiných nanomateriálů pevně ukotvuje nanočástice stříbra při výrobě vlákna, čímž zabraňuje uvolňování nanočástic. Neuvolňují se z ní ani mikročástice. Při výrobě této nano látky nedochází ke spotřebě vody ani nebezpečných chemikálií. Některé naše modely šijeme také z přírodních materiálů, které se přirozeně vyskytují ve střední Evropě, jako je len či vlna. U té části našeho oblečení, kde pracujeme s bavlnou, využíváme výhradně egyptskou bavlnu.
Spolupracujeme s místními výrobci a podporujeme lokální ekonomiku. Šijeme oblečení pouze na zakázku. Nevytváříme skladové zásoby oblečení a nepodporujeme zbytečnou nadprodukci. Každý model ušitý u nás už dopředu zná svého zákazníka. Snažíme se vynechat ty články výrobního řetězce, které vynechat lze. Procesem, který se neustále snažíme posouvat dále, je 100% spotřeba našeho materiálu. Každý kus oblečení LADA ušijí české krejčové přímo v našem ateliéru. Záleží nám nejen na kvalitě ruční práce, ale také na etických pracovních podmínkách a férovém jednání. Koncové produkty LADA nesou certifikaci Oeko-TEX® Standard 100.
tags: #modni #návrháři #ekologie