Znečištění v Mongolsku: Hrozba pro kočovný život a zdraví obyvatel

Mongolsko, země s bohatou tradicí kočovnictví, se v posledních letech potýká s vážnými environmentálními a sociálními problémy. Suchá léta a chladné zimy, zhoršené vypásáním stepí a klimatickými změnami, ohrožují tradiční způsob života a vedou k masivní migraci do měst.

Klimatické změny a jejich dopady

Mongolsko zažívá dramatické a náhlé změny: z komunistické země s plánovanou ekonomikou se stala chaotická demokracie s tržním hospodářstvím a kočovnickou kulturu vystřídal moderní městský život. Mongolsko navíc stále častěji postihuje ničivý dzud.

Dnes ale vládní údaje ukazují, že průměrné teploty v Mongolsku se za posledních osmdesát let, odkdy se vedou soustavná měření, zvýšily o více než o dva stupně Celsia. Světový průměr přitom nedosahuje za posledních 140 let ani jednoho stupně. Léta jsou v Mongolsku sušší a „extrémní klimatické události“ přicházejí častěji. Stovky řek, jezer a pramenů po celé zemi vyschly. A s ústupem vody přichází poušť. Skoro tři čtvrtiny Mongolska se pomalu mění v poušť a jednu čtvrtinu už tyto procesy vážně zasáhly, říká Damdin Dagvadorj, ředitel Akademie klimatické změny a vývoje.

V rozhlehlé mongolské stepi se stáda potýkají se zhoršující se kvalitou pastvin a v celé oblasti v důsledku klimatických změn ubývá srážek a zvětšuje se sucho.

Politické a hospodářské změny

Životy kočovníků ovlivnily také politické a hospodářské změny v zemi. Když bylo Mongolsko satelitem Sovětského svazu, kočovnictví výrazně kontroloval stát. Zvířata byla kolektivním vlastnictvím, ale jejich počet byl omezený. Stát zajišťoval veterinární služby, píci na zimu a trh s garantovanými výkupními cenami.

Čtěte také: Míra znečištění ovzduší

S rozpadem Sovětského svazu po roce 1990 Mongolsko přešlo od komunismu k demokracii. O tři roky později začala privatizace stád. Počet zvířat rychle rostl, protože množství skotu bylo ukazatelem bohatství svého majitele. Jakákoliv podpora ze strany státu naopak zmizela.

Dnes v mongolských stepích žije 66 miliónů kusů dobytka, to je skoro třikrát tolik, co za komunismu. Přílišné vypásání je hlavní příčinou degradace pastvin. Obzvlášť škodlivé jsou nenasytné kozy s ostrými kopýtky. Těch se dnes chová mnohem víc než dřív, protože poskytují ceněný kašmír. Podzemní vody navíc ohrožuje nekontrolovaná těžba.

Vláda nedokáže v odlehlých pasteveckých oblastech zajistit vzdělávání, zdravotní a veterinární péči, říká Tungalag Ulambayar z výzkumného centra životního prostředí Saruul Khuduu. „Místní tak nic nemotivuje, aby zůstávali ve venkovských oblastech.“

Majetková nerovnost v Mongolsku roste: 80 % dobytka patří pětině nejbohatších vlastníků. Část z nich žije ve městě a o jejich stáda se starají najatí zaměstnanci. Pastevectvím se živí více než dvě stě dvacet tisíc mongolských rodin, ale více než polovina vlastní méně než dvě stovky zvířat. Za ekonomicky udržitelné se přitom považuje vlastnictví nejméně dvou set padesáti až tří set kusů dobytka.

Často se navíc ukazuje, že vábení metropole je jen přelud. Město, které se dnes jmenuje Ulánbátár, bylo před sto lety jen obchodní stanicí a klášterem. Dnes je to chaotické velkoměsto, kde žije skoro půldruhého milionu obyvatel - jedna polovina v sovětských panelácích a druhá polovina v rostoucích a nijak neplánovaných „jurtových čtvrtích“.

Čtěte také: Indikátory znečištění v ČR

Znečištění ovzduší v Ulánbátaru

Mongolové jsou hluboce spjati s přírodou. Svou vlast nazývají Země modré oblohy. Mongolské hlavní město je ale spíš zemí dusivého smogu, protože obyvatelé jurt topí uhlím.

Ovzduší v zimním Ulánbátáru je jedním z nejvíce znečištěných na světě. V hodnotě tzv. polétavého prachu (PM10) předčil v posledních letech Ulánbátar i tradičně nejsmogovější severočínská města. Emisní limity jsou překračovány zejména tzv.

Ve městě se navíc lidé na pastevce dívají svrchu. „Nikdo nechápe, že přicházíme o to, co tvoří mongolskou identitu - kočovnictví a blízkost k přírodě,“ dodává Tungalag.

Příčiny znečištění

1. Prudká migrační vlna venkovského obyvatelstva do měst (v současnosti žije v Ulánbátaru třetina celkové mongolské populace).
2. Nejkvalitnější znečišťovatelem jsou jurtová obydlí chudinských čtvrtí, kde se k vytápění používají nekvalitní kamna na tuhá paliva (syrové uhlí, plasty, odpad).
3. Dalším polutantem je starý vozový park. Vozový park zcela nevyhovuje běžným technických standardům. Závažnější aspekt autodopravy je však prach, který vozy víří na prašných cestách, kterých je v Ulánbátaru většina.

Vzhledem k tomu, že většina polétavého prachu pochází v Ulánbátaru ze spalování uhlí a odpadu, obsah rakovinotvorných a jedovatých látek je extrémně vysoký (arzen, kadmium, chrom, nikl, olovo, mangan).

Nejvýraznějším znečišťovatelem jsou jurtová obydlí chudinských čtvrtí, kde se k vytápění používají nekvalitní kamna na tuhá paliva (syrové uhlí, plasty, odpad). Obyvatelé jurtovišť jsou obvykle nemajetní nezaměstnaní, kteří nejen, že by nemohli platit elektřinu, ale obvykle si nemohou obstarat ani uhlí na celou zimní sezónu a spalují odpad.

Čtěte také: Dopady sucha na českou krajinu

Dalším polutantem je starý vozový park. Ačkoli průměr vozů na počet obyvatel je výrazně nižší, než je tomu běžné v Evropě, centrum Ulánbátaru je malé a síť asfaltových silnic je velmi řídká, takže jsou auta v denních špičkách koncentrovaná na malé ploše. Vozový park zcela nevyhovuje běžným technických standardům.

Následující graf ukazuje model předpokládaných polutantů a jejich podílu na emisích PM10, kde je patrné, že rozvířený prach společně s kouřem z jurtovišť vysoce převyšují výtopenské kotle (heat only boilers, HOBs), výfukové plyny (exhaust particles, EP) a elektrárny (Power Plants).

Dopady na zdraví

Světová zdravotnická organizace uvádí, že počet případů onemocnění horních cest dýchacích tu za posledních deset let vzrostl trojnásobně, zápal plic je nejčastější příčinou smrti kojenců a děti, které žijí v centru města, mají o 40 % slabší funkci plic než ty z vesnických oblastí.

Výzkum Světové banky dokazuje, že nárůst koncentrace PM10 je přímo úměrný nárůstu respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Výrazně narůstá počet novorozenců s vrozenými vadami.

Dlouhá doba přítomnosti částeček prachu v ovzduší zvyšuje míru vdechování těchto částic, přičemž nebezpečnost polétavého prachu pro zdraví člověka závisí na zdroji a složení prachu.

Snahy o zlepšení situace

Teprve začátkem roku 2011 si mongolská vláda uložila boj se znečištěním vzduchu v hlavním městě jako svou prioritu. V rámci nevratné pomoci Millennium Challenge Account, kterou USA od roku 2007 poskytuje Mongolsku v průběhu pěti let v celkové výši 285 000 000 USD za účelem celkového zvýšení životní úrovně, začal být v roce 2010 z iniciativy prezidenta Elbegdordže realizován projekt „Clean Air“.

Tento projekt finančně umožňuje zvýhodnění speciálních tepelných izolací na jurty a energeticky úsporných kamen. Dalšími plánovanými opatřeními jsou například elektrifikace jurtovišť, zvýhodnění elektrických topných těles, nebo vyšší clo na dovážené ojeté vozy tak, aby se nevyplatilo kupovat vozy staršího data výroby.

Česká technologická řešení prezentovaná během mise, zejména systém řízení kvality uhlí (CQMS) společnosti Enelex a technologie pro odlučování prachu od ZVVZ, silně rezonovala s aktuálními potřebami mongolských partnerů. Ti ocenili možnost vidět tyto technologie přímo v reálném provozu, konkrétně v elektrárně Tušimice, v dole Nástup a v závodě na úpravu uhlí Stonávka u Ostravy.

Energetická situace a těžební průmysl

Mongolsko se v současnosti nachází v kritickém bodě transformace svého hospodářství a energetiky. Energetický systém země zůstává silně závislý na stárnoucích uhelných elektrárnách, které tvoří přibližně 80-85 % z celkového instalovaného výkonu 1,6 GW.

Obnovitelné zdroje energie, navzdory značnému potenciálu větrné a solární energie, v současné době pokrývají pouze 15-20 % kapacity. Častý nedostatek výkonu, zejména v zimních měsících, podtrhuje naléhavou potřebu modernizace a rozšíření kapacit.

Mongolsko, země s bohatou tradicí v těžbě nerostných surovin, se dnes nachází v klíčové fázi svého hospodářského rozvoje. Samotný těžební sektor tvoří přibližně 30 % HDP, 72 % průmyslové produkce, 79 % přímých zahraničních investic, 94 % exportu a přispívá zhruba třetinou do státního rozpočtu, což podtrhuje jeho zásadní význam pro ekonomickou strukturu země.

Mongolsko je dvanáctým největším producentem uhlí na světě a patří mezi přední exportéry měděných a zlatých koncentrátů. Přesto zůstává jeho těžební potenciál z velké části nevyužitý, zejména v oblasti technologické modernizace a rozvoje navazujících zpracovatelských kapacit.

Klíčové strategické dokumenty mongolské vlády - Vize 2050, Nová politika obnovy a Státní energetická politika - vytyčují ambiciózní cíle: dosažení energetické soběstačnosti do roku 2030, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 30 % instalované kapacity, modernizaci stávajících tepelných elektráren a zásadní modernizaci přenosové soustavy.

Z makroekonomického pohledu Mongolsko v současnosti prochází obdobím obnoveného růstu, přičemž pro rok 2025 se očekává růst HDP ve výši 5,8 %, tažený především rostoucím vývozem surovin a zvyšující se domácí poptávkou po energiích. Přetrvávající výzvou však zůstává otázka energetické bezpečnosti: samotné hlavní město Ulánbátar spotřebovává více než 50 % veškeré vyrobené energie, přičemž stárnoucí infrastruktura často čelí výrazným obtížím, zejména během zimního období.

Česko-mongolská spolupráce

V březnu tohoto roku přivítala Česká republika delegaci vysoce postavených představitelů mongolského těžebního a energetického sektoru. Česká řešení - od pokročilých systémů řízení kvality uhlí až po zařízení na kontrolu emisí a znečištění ovzduší - prokázala vysokou míru souladu s prioritami Mongolska v oblasti energetické bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

Oficiální incomingová mise zástupců mongolských těžebních a energetických společností do České republiky v březnu 2025 tato očekávání přímo potvrdila. Mongolští partneři zároveň rozšířili své pozvání českým firmám k reciproční návštěvě Mongolska s cílem dále prohloubit technická jednání a blíže se seznámit s potřebami konkrétních lokalit.

Mongolský těžební a energetický sektor představuje pro české exportéry a dodavatele technologií trh s výrazným růstovým potenciálem. Nedávná mise nejen potvrdila vysokou úroveň českých odborných kompetencí, ale také pomohla jasně definovat konkrétní možnosti další spolupráce.

tags: #mongolsko #míra #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Chlumec nad Cidlinou: Důsledky nelegální skládky
• Udržitelnost v pekárenství
• Ohrožení chudobou v Česku
• Vzorec pozitronové emise
• Od Stockholmu po Paříž