Dopad motorového oleje a automobilové dopravy na životní prostředí

07.12.2025

Motorový olej má významný vliv na životní prostředí. Rozlitý motorový olej může znečišťovat potoky, řeky a vsakuje-li přes půdu, tak i podzemní vody. Ve většině států pitná voda pochází právě z řek a podzemních vod. Proto je třeba vodu chránit před znečištěním a udělat vše proto, aby se do ní nedostaly nežádoucí látky, jako je motorový olej.

Motorový olej však není nebezpečím jen pro zdroj pitné vody, ale je také toxický pro rostliny a zvířata a představuje hrozbu pro jejich stanoviště. Motorový olej je vyráběn z ropy a již ropa samotná je škodlivou látkou pro přírodu. Kromě toho však motorový olej či olej v převodovce zachycuje různé nebezpečné kontaminanty, jako jsou olovo, kadmium, chrom, arsen, dioxiny, benzen a polycyklické aromatické látky. V případě nesprávného zneškodnění použitého motorového oleje to může mít velmi negativní vliv na živé organismy.

Nebezpečí motorového oleje pro přírodu

Pouze 1 litr oleje může kontaminovat až 1 milion litrů vody.
Znečištění motorovým olejem může mít na vodní prostředí devastační vliv, šíří se po povrchu v tenké vrstvě, která zastavuje přístup kyslíku k rostlinám a živočichům, které ve vodě žijí.
Negativně zasaženo je i ptactvo, které tráví většinu času u vody, jako jsou racci, kachny, pelikáni, tučňáci a podobně.
Znečištění olejem může způsobit, že voda nebude vhodná k zavlažování.
Úniky oleje mohou způsobit, že zdroje pitné vody nebudou vhodné k použití a jejich úprava je velmi nákladná.
Pokud se olej vylije v blízkosti budovy, mohly by se olejové výpary dostat do budovy, což znemožňuje její osídlení.

Recyklace motorového oleje

Starý motorový olej je třeba odevzdat na sběrném dvoře. Ten se totiž postará o další zpracování tohoto nebezpečného odpadu. Nejčastěji jde o recyklaci motorového oleje. Starý olej může být totiž použit pro tentýž nebo úplně jiný účel. Může být z něho vyroben opět motorový olej nebo například topný olej a podobně. Některé oleje jsou však v takovém stavu degradace, že již nejsou vhodné k recyklaci a jde o tzv. odpadní oleje, které jsou určeny pouze k likvidaci, resp. spalování.

Vliv automobilové dopravy na životní prostředí

Doprava se stala významným faktorem ve společnosti, působícím jak pozitivně (přeprava osob, nákladu) tak negativně (dopravní nehody, emise). Rychlý nárůst vozidel způsobil zvyšující se zátěž na životní prostředí. Nejčastěji se v souvislosti s touto problematikou hovoří o znečištění ovzduší, avšak neméně zanedbatelný má doprava také podíl na další složky životního prostředí. Stavěním infrastruktury dochází k záboru půdy a fragmentaci krajiny, dále je také ovlivněna kvalita podzemních a povrchových vod, půda i biota.

Jedním z nejzávažnějších problémů dopravy, zejména pro člověka, je znečišťování ovzduší emisemi. Příčinou emisí škodlivin vypouštěných do vzduchu jsou výfukové plyny vznikající při spalování pohonných hmot. Jsou to směsi obsahující mnoho látek v různých koncentracích, přispívající svým působením ke vzniku skleníkového efektu a s karcinogenními a mutagenními vlastnostmi pro člověka.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Látky znečišťující ovzduší

Mezi látky, které nejvíce znečišťují ovzduší, řadíme:

Limitované škodliviny: oxid uhelnatý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a pevné částice.
Nelimitované škodliviny: oxid uhličitý, metan, oxid dusný, fenoly, ketony, dehet aj.

V posledních letech se staly nejvyšším středem zájmu právě pevné částice (PM), díky jejich negativnímu vlivu na zdraví člověka a hlavně jejich vysokému obsahu v ovzduší.

Emise oxidu uhličitého

Nejvíce emisí (až 80 %) oxidu uhličitého CO2 produkuje silniční doprava. Oxid uhličitý má vliv na celkové oteplování atmosféry. Při spálení jednoho litru benzínu se uvolňuje 2,4 kg CO2. Při průměrném ročním nájezdu 15 tisíc kilometrů a průměrné spotřebě 8 litrů na 100 kilometrů je výsledná hodnota čtyři tuny ročně. Oxid uhelnatý CO je prudce jedovatý plyn bez barvy a zápachu, který vzniká při nedokonalém spalování a působí negativně na živou přírodu.

Oxidy dusíku

Mezi oxidy dusíky NOx řadíme především oxid dusnatý NO a oxid disičitý NO2. Tyto látky způsobují kyselé deště, které ničí rostlinné porosty. Dále se podílejí na vzniku přízemního ozonu reakcí s uhlovodíky a těkavých organických látek za přímého působení slunečních paprsků. Ozon je schopen zachytit část UV paprsků atmosférou.

Těkavé organické látky

Těkavé organické látky se podílejí na vzniku letních smogových špiček ve městech a v průmyslových zónách, kde má za následek ničení vegetace a poškozování některých materiálů. Největším problémem je, že některé z nich (např. benzen) jsou karcinogenní. Tetraethylolovo je dodnes jako aditivum přidáváno do paliva pro staré motory, kde má funkci antidetonátoru. Olovo a jeho sloučeniny jsou pro veškeré organismy vysoce toxické, proto se začaly vyrábět bezolovnaté benziny.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Pevné částice

Pevné částice jsou tvořeny směsí organických a anorganických látek (např. uhlíku, nespáleného oleje, síranů a nespáleného paliva).

Hluk a vibrace

Dalším ekologickým problém, který způsobuje doprava, jsou hluk a vibrace. Hluk je tvořen součtem hluku motorů automobilů, styk vozidel s vozovkou a také aerodynamické účinky karoserií. Hluk se projevuje především zvýšenou nervozitou a celkovou únavou, snižuje pozornost a zpomaluje reakce, snižuje pracovní výkonnost a zhoršuje kvalitu spánku. Dlouhodobé působení hluku vede ke zvýšení krevního tlaku, žaludečním potížím, poruchám srdeční činnosti a také některých funkcí oka. Nadměrný hluk může vést v nejhorších případech až nedoslýchavosti a hluchotě.

Další vlivy dopravy na životní prostředí

Znečištění vody a půdy během dopravních nehod, a to především automobilů převážejících nebezpečný náklad.
Zábor zemědělských půd pro stavbu silnic.
Omezení pěstované zeleně, což vede ke snížení zachycování a zpracování oxidu uhličitého rostlinami.

Opatření ke snížení emisí

Prvořadým úkolem v oblasti vlivů dopravy na zdraví a životní prostředí je přijmout taková opatření, která by tyto vlivy eliminovala. Je nutná lepší koordinací při výstavbě dopravní infrastruktury. Důležité je omezování emisní zátěže dopravou, snižování hladiny hluku a efektivnější využívání zdrojů energie.

Výroba paliv a emise

Výroba paliv prodělala za posledních 150 let neuvěřitelný pokrok. Technologie pro vylepšení výroby paliv byla vyvinutá až v poválečné době. Základem je tradiční destilace. Tou se z ropy získávalo palivo vlastně od samého počátku. Principem je, že destilací se dostávají z ropy jednotlivé uhlovodíkové substance podle jejich bodu varu. Z ropy se tak postupně získá benzín (teploty 30-180° C), kerosin a petrolej (nad 180° C), nafta (nad 220° C), naftalen a těžké frakce ropy. Jenže ani ta nezvýší výtěžnost v maximální míře 25 % z původního objemu ropy. A to je dost málo. Navíc vydestilovaný benzín a nafta nemají dostatečné vlastnosti, které by jim umožnily práci v současných motorech.

Emise v reálném provozu

Nedávno například Mezinárodní rada pro čistou dopravu vzala patnáct soudobých vozů s naftovými motory a nedala je na motorovou brzdu, ale jezdila s nimi v reálném provozu. S každým bylo najeto 6 400 kilometrů. Jen jediný vůz by prošel. Ostatní překračovaly limity, a to dost výrazně. Průměr vypouštěných NOx ve spalinách byl 560 mg/km, což je sedminásobek povoleného limitu.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Tabulka: Emise produkované automobilkou Škoda Auto na jeden vyrobený vůz