Náchylnost stanoviště k invazi: Definice a faktory

24.12.2025

Invaze, zavlečené druhy a další pojmy jsou základní terminologie invazní ekologie, která se zabývá studiem nebezpečného šíření nepůvodních druhů a z toho plynoucích následků.

Základní terminologie

Níže naleznete výběr pojmů týkající se invazí doplněný o stručné definice:

Původní druhy: Jsou takové, které vznikly na daném území přirozenými evolučními procesy bez přispění lidské aktivity a které se na stanoviště rozšířily bez asistence, přímé i nepřímé, člověka.
Zavlečené (nepůvodní) druhy: Jsou takové, které se na dané území dostaly v důsledku činnosti člověka, ať už úmyslně nebo neúmyslně.
Invazní druh: Je nepůvodní naturalizovaný druh, který se rychle šíří na velké vzdálenosti od mateřské populace a zpravidla na velmi rozsáhlém území.

Invazivní proces

Invazivní proces zahrnuje 3 základní fáze:

Zavlečení (introduction): Proces, při kterém je organismus nebo jeho diaspora transportována člověkem přes geografickou bariéru z původního areálu do nového území.
Zdomácnění (naturalization): Proces, při kterém se zavlečený druh stává na novém územím nezávislým na lidské činnosti a dokáže se pravidelně rozmnožovat po dlouhou dobu (a to nejméně 10 let).
Invaze (invasion): Začíná tehdy, pokud se naturalizované druhy začnou rychle šířit na velké vzdálenosti a zpravidla i na rozsáhlá území.

Členění nepůvodních druhů

Nepůvodní druhy lze primárně dělit podle nejvyššího stupně invazivního procesu:

Přechodně zavlečený druh
Naturalizovaný (zdomácnělý) druh
Invazní druh

Pravidlo desetiny je statistický odhad, s jakou pravděpodobností dosáhne zavlečený druh určitého stadia invazního procesu. Do dalšího stadia pronikne v průměru vždy zhruba 10 %.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Proč je Česká republika náchylná k invazím?

Česká republika je k invazím poměrně náchylná. V zabydlené krajině jsou disturbance časté a různorodé a diaspory se v krajině často šíří podél liniových struktur. Invazím také nahrává, že Česká republika má kolem sebe několik velkých krajinných celků: na jihu Alpy, na východě Karpaty, na jihovýchodě panonský bazén, na západě oblast oceánicky ovlivněného klimatu a na severu krajinu, která v důsledku čtvrtohorního zalednění neoplývá přílišnou rozmanitostí stanovišť. Územím naší republiky vedou přírodní i umělé cesty otevírající možnosti kolonizace.

Faktory ovlivňující náchylnost k invazi

Různorodost krajiny: Ve srovnání s podobnými terény střední a západní Evropy je krajinná mozaika České republiky velmi pestrá a zahrnuje rozdílné geologické, půdní a klimatické podmínky.
Hojná migrace: Přes naše území vedly obchodní stezky kontinentálního měřítka a v 19. a 20. století se Česká republika stala ekonomicky rozvinutou zemí s napojením na východ.
Disturbance: Tento motor rostlinných invazí je v zabydlené krajině častý a různorodý.
Šíření diaspor: Diaspory se v krajině často šíří podél liniových struktur.

Invazní rostliny Českých zemí v číslech

Nepůvodní flóra České republiky zahrnuje celkem 1378 taxonů patřících do 542 rodů a 99 čeledí; z toho je 184 kříženců nebo taxonů vzniklých hybridizací. Podíl zavlečených taxonů na flóře České republiky tedy činí 33,4 %.

Flóra obsahuje 332 archeofytů (zavlečených od počátku neolitu do objevení Ameriky) a 1046 neofytů (zavlečených později). Většinu taxonů, celkem 892, považujeme za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní.

Z celkového počtu 1046 neofytů se u nás úspěšně zabydlelo 229 druhů (21,9 %) a z nich je invazních 69 (tj. 6,6 %). Většina druhů je vázána na antropogenní stanoviště, pouze 37,2 % druhů je schopno růst i na přirozených či polopřirozených stanovištích. Rostliny dovezené záměrně se objevují v přirozené vegetaci častěji než druhy zavlečené neúmyslně.

Kříženci a hybridogenní taxony tvoří 13,3 % celkového počtu nepůvodních taxonů. Zaznamenali jsme 66 kříženců nepůvodních druhů se zástupci domácí flóry.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Stupeň naturalizace a hojnost druhu

Existuje velmi těsný vztah mezi stupněm naturalizace a hojností druhu v současné krajině na straně jedné a předpokládanou dobou zavlečení na straně druhé.

Invazní dřeviny

Zvláštní postavení mezi invazními druhy mají dřeviny. Ve výčtu našich hlavních invazních dřevin nesmějí chybět trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a borovice vejmutovka (Pinus strobus) zavlečená například do pískovcových skalních měst. Řada dalších druhů na svoji příležitost zřejmě dosud čeká - např. pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), javor jasanolistý (Acer negundo), dub červený (Quercus rubra), střemcha pozdní (Prunus serotina) či mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium).

Kromě dřevin jsou to netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a křídlatky (rod Reynoutria). Většina jmenovaných druhů těží z dřívějšího nebo současného rozsáhlého pěstování a každý z nich má vlastnosti, které mu umožňují být úspěšný.

Žádný druh není zlý ani hodný

Problematiku invazí a expanzí druhů původních musíme zasadit do historického rámce. Není prozíravé ponechat současným změnám krajiny volný průběh. Přístup musí být diferencovaný - nikoli proti všem, ale jen proti nebezpečným. Ne náhodou platí i v invazní biologii podobný princip jako v lékařství - prostředky vynaložené na prevenci jsou investovány efektivněji než prostředky na boj s nemocí.

Prevence invazí

Stejně jako v medicíně sice víme co dělat, abychom nákaze předešli (udržovat krajinu v dobrém stavu a zvažovat, který druh do země vpustíme), na rozdíl od medicíny však spektrum možných chorob neznáme tak dobře. Symptomy bývají plíživé a invaze nevyzpytatelné. V určitých podmínkách invaze vůbec nepropukne, ale nepatrná změna ji vyvolá v takové míře, že se nestačíme divit.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Závěr

S invazemi to zkrátka není jednoduché. Je důležité si uvědomit, že žádný rostlinný druh není zlý ani hodný a každý dělá, co může. Problematiku invazí musíme zasadit do historického rámce a uvědomit si, že nebylo by prozíravé ponechat současným změnám krajiny volný průběh.