Nádherné fotografie přírody za svítání: Tipy a triky

Přestože už jste v přírodě zažili hodně svítání, možná si někdo řekne, že je to pořád to samé, ale opravdu není. A hlavně koncem listopadu je čas milosrdný a mozol vylézá až kolem 7:15, takže nemusíte vstávat ve 3:15.

Lovci svítání

Někdo prostě loví tornáda, někdo slunce.

Cesta za inverzí

Vyrazili jsme s Tonym pěkně až kolem šesté. Na první pohled to nevypadá dobře. Dole je totální mlha a nelepší se to ani když vyjedeme do cca. 920 m.n.m. před Pernink. V Krušných, ani jiných horách se nedá předpovědím opravdu věřit na 100 %. Máme namířeno nad Mariánskou na Popovskou horu, jenže ta je přibližně stejně vysoko, to bude to samé.

Na mobilu mi pípne zpráva od Petra Mikšíčka, jeďte na Fichtelberg kluci! A připojený printscreen hovoří za vše. Vypadá to tam mnohem lépe. Jenže ještě u Božího Daru je mlha hustá, že by se dala krájet.

Přejíždíme do Německa a u hotelu Sachcenbaude se stane zázrak. Mlha nejednou, bez varování končí a nad námi je jasná obloha, kterou již začíná na obzoru barvit svítání. Radostí křičíme v autě. Joooo !!!

Čtěte také: Jak fotit působivé krajiny

U hotelu na Fichtelbergu jsme ve výšce 1214 m.n.m. a celý svět je pod námi. Opravdu vypadá to tak, někde kolem 1000-1100 m začíná oblačné moře. Z něj vykukuje jen nejvyšší hora Krušných hor Klínovec blikající tykadlo jeho televizní věže.

Drony v akci

Přestože nevím přesně jak je to přesně s legislativou pro drony v Sasku, vytahuji svého DJI Mavic 2 Zoom a lovím . Fotky, záběry valících se oblak, prostě všechnu tu nádheru, která se barví do neuvěřitelného růžovo - oranžového světla.

Slunce vylezlo, je čas přejet pár km na Českou stranu a natočit a vyfotit ještě něco tam. Míříme na Neklid, který je oblíbený hlavně při západech slunce. Teď tam však inverze a slunce dopadající přes hřbet Klínovce vytváří neskutečnou podívanou. Nad mraky vykukuje jen špička božídarského Špičáku a i městečko Boží Dar je rozděleno mlhou na dvě poloviny.

Přelétám nad tou nádherou sem a tam a nevím co s dronem točit, nebo fotit dříve. Kromě ubývající baterie mě opravdu nic neomezuje. Jeden akumulátor udrží Mavica ve vzduchu cca. 15-20 min. To je dost, ale pokud ho chcete nechat viset ve vzduchu třeba 12 minut na časo sběr , tak na další záběry moc energie nezbývá. Tohle budu muset napravit.

Baterie došla a my si dodáváme chybějící energii vyhříváním na slunci a naší tradiční snídaní z mini vařiče. Volská oka, trochu klobásy, chleba a kafe…S takovým výhledem chutnají nejlépe. Ani se nám nechce jet domů - dolů pod pokličku. Dnes to opravdu stálo za to. Někdy se opravdu vyplatí riskovat a nevěřit předpovědi. Je z toho zážitek na celý život.

Čtěte také: Malování Přírody: Průvodce

Podzimní období a jeho výhody pro fotografy

Podzimní období je možná to nejlepší pro fotografy. Barevné listí je velmi fotogenické, ale není to zdaleka jediný klad této části roku. Podzim je období, kdy se krajina divoce proměňuje.

Podle toho, jestli myslíte astronomický podzim nebo meteorologický, se může jednat o čas od začátku září, kdy ještě bývá krásně a teplo, až do 21. prosince - a dokážete si představit, že tady už může číhat sníh a velmi nízké teploty.

• Úchvatné jsou zejména pohledy shora na lesní masy, kde se střídají různě zbarvené skupiny stromů.
• Stejně tak uvnitř lesa narazíte na efektní scény.

Někdy se jedná o náhodnou situaci - mýtinu, chaloupku nebo výhled na protější kopec - ale i pouhá cesta, po které jdete, tvoří fotografické pravidlo o vodicích liniích a je skvěle využitelná pro kompozici. Bonusové body získáte za pěšinu či silnici ve tvaru „S“ nebo s ještě více zatáčkami.

Nezapomeňte, že se nezbarvují jen velké stromy, ale i další menší krajinné prvky - na jižní Moravě konkrétně hlavně vinohrady. Vynikajícím doplňkem k přírodním kompozicím jsou osamocené stavby v krajině.

Na podzim také narazíte na pole v různých stavech orby nebo osení. Pole s podzimním osením.

Čtěte také: Cesta na Galapágy: Fotografické tipy

Pro běžný život je pozdní svítání a brzký nástup tmy spíše nevýhoda, ale pro fotografa je to naopak výhoda. Zlaté hodinky jsou na focení jako stvořené a oproti létu nemusíte vstávat ve čtyři ráno, abyste stihli úsvit. Podobně při focení západu slunce se v létě běžně vracíte domů po desáté večer, což na podzim není potřeba.

Mlha jako bonus

Kolem sebe občas slýchám pesimistická konstatování, že venku je zrovna mlha. Efekty mlhy jsou různorodé a při pohledu z okna domova, kdy jednoduše nevidíme protější dům, se mohou zdát nudné. Vyplatí se také dívat po slunečních paprscích, které mlha zviditelnila.

Neodpustím si sem dát i příklad městské krajiny, protože tam se místa, která dobře znáte, změní k nepoznání. Kdy jste naposledy viděli fotku Špilberku v mlze?

Brzké stmívání má velkou výhodu - když už je tma, je stále ještě silný provoz. V krajině máte na výběr.

Nebo se uchýlit z tohoto pohledu až k detailům a počkat si někde v lesní zatáčce.

Pokud jste doteď vnímali podzim jen jako období barevného listí, snad vás tento článek inspiroval a motivoval k objevování dalších krás tohoto ročního období. Možná uvidíte potenciál tam, kde jste ho předtím neviděli, a třeba během jednoho měsíce vyfotíte stejné místo úplně jinak.

Praktické tipy

• Jak fotit mlhu? Vyrazte na vyvýšené místo, ideálně krátce po východu slunce.
• Jak zachytit světelné stopy aut? Použijte stativ, nízké ISO a dlouhý čas (např. 10-30 s).

Inspirace z fotosoutěže Alej roku

Ve fotosoutěži ankety Alej roku letos zvítězil snímek aleje u Malčína od Lubomíra Měkoty. Rozhodli o tom patroni, kteří vybírali z nominovaných alejí.

Na druhém místě se umístila fotografie strážnické zámecké aleje v Jihomoravském kraji od Ludvíka Sukupa. Zaujala také poutní cesta z Andělské Hory ke kostelu sv.

Porota složená z patronů ankety udělila první místo Lubomíru Měkotovi za snímek javorové aleje mezi Tisem a Malčínem na Vysočině, která před pár lety prošla revitalizací. „Javorová alej u Malčína mi na první pohled padla do oka. Jsou to krásné vzrostlé stromy. Místo má své kouzlo a jistě i historickou minulost.

Porota druhým místem ocenila Ludvíka Sukupa za snímek platanové aleje vedoucí k zámku ve Strážnici v Jihomoravském kraji. „Bývám u zámeckého parku ve Strážnici. Celé mládí sem v parku prožíl a táto alej, to byl a je klenot. Nechal ju vysadit zámecký pán František Antonín hrabě Magnis. Je kouzelná v každém ročním období, ale nejkrásnější je na podzim, dyž sa zbarví do zlatohnědého hávu.

Třetí místo obsadil Vojtěch Venský za snímek smíšené aleje k Anenskému vrchu u městečka Andělská Hora v Moravskoslezském kraji, kterou tvoří 257 vzrostlých stromů. „Krásná a zdravá, letitá alej, protkaná zastaveními křížové cesty. Vyzařuje z ní síla a majestátnost spojená ve svém vrcholu s duchovním místem poutního kostela sv. Anny. V její paměti je uloženo velké množství poutníků, kteří tudy prošli a cestou zde zanechávali svoje starosti a hledali novou sílu.

Lavička s výhledem na Šumavě

Letos uplyne 170 let od narození Karla Klostermanna. Až do konce roku poputuje po Šumavě výstava, věnovaná tomuto spisovateli.

V něm se spojilo hned několik spolků, které chtějí vytvořit odpočinkové místo s lavičkou. A to s přispěním veřejnosti. Nebude to ale obyčejné místo ani obyčejná lavička.

To místo by mělo být nějakým způsobem spjaté s Karlem Klostermannem a měla by z něj být krásná vyhlídka, ideálně na východ nebo západ slunce. Lavička bude mí v sobě zabudované stativy, na které si fotografové připevní své fotoaparáty a můžou tak ty krásné scenérie zachytit.

Cílem organizátorů je, aby lidé na tom místě na chvíli zastavili, zklidnili své myšlenky, dívali se do dálky a čerpali inspiraci z přírody přesně tak, jak to na Šumavě dělával Karel Klostermann. A stejně jako on zachycoval myšlenky ve svých románech, tak ti dnešní lidé by k tomu používali fotoaparát.

Projekt je teprve v začátcích a podílí se na něm Národní turistická centrála Šumava, portál Fotíme Šumavu, spolek Karel Klostermann - spisovatel Šumavy a Lukáš Procházka.

Podle jednoho z organizátorů Václava Sklenáře se nabízí třeba vyhlídka Karla Klostermanna na Srní, kde je krásné svítání, mohl by to být ale třeba i Zadov, Churáňov. Zatím jsou to ale jen návrhy.

5 bodů pro lepší fotografie přírody

Když jsem před mnoha lety začal pořádat první fotografické workshopy, trochu jsem se nad osnovou víkendových akcí bál, jestli nebudou klienti odjíždět zklamaní. Každý totiž děsně řešil fotografickou techniku. Ani náhodou.

Poslední roky se na workshopech a individuálních kurzech snažím svoji zkušenost předat i v pěti bodech, které nyní zkusím stručně představit.

1. Motiv: Přiznejme si, barevný papoušek bude na fotografii vždy přitažlivější než vrabec domácí. Pamatujete si nějakou výjimečnou fotografii krajiny z Brd? Ne. Všichni přefocují stále stejné motivy v Českém Švýcarsku nebo v polích nad Kyjovem, bez sebemenší snahy přinést něco nového.
2. Světlo: Kouzla se světlem už vyžadují trochu cviku. Světlo je jedním ze základů fotografie a práce s ním už uměním. Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle. Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit. A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou.
3. Akce: Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek. A které že jsou ty nejlepší akční fotografie? Mohou to být zvířecí souboje, námluvy, páření, lov potravy a její požírání.
4. Kompozice: Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám.
5. Prostředí: Tento bod mám nejraději. Při plánování fotografování jej vždy stavím na první místo a podle něho příležitosti se zvířaty vytipovávám. Když chci třeba na Šumavě fotografovat jeleny, nejdu tam, kde je největší šance je vidět, jak by to udělala naprostá většina fotografů zvířat, ale tam, kde je nejhezčí prostředí a je poznat, že fotografie byla pořízena v nádherném kousku přírody.

Pokud se vám do fotografie přírody podaří náhodou dostat vše z výše popsaných pěti bodů, snímek bude fungovat na každého bez jediného slova. Divák bude ohromen a fotku si bude pamatovat ještě dlouhé roky.

Focení zimní krajiny Krušných hor

Málokterá oblast Česka je tak romantická a tajemná jako Krušné hory. Pohoří dlouhé 130 km nabízí v každou roční dobu mnoho přírodních krás a já mám pro vás 3 tipy na co se v téměř nedotčené zimní krajině zaměřit, aby jste si odvezli ty nejlepší snímky.

Díky pokračující pandemii, která mi bránila realizovat naplánované skupinové fotografické workshopy a překazila další cestu na Lofoty (Norsko), jsem měl oproti jiným rokům poměrně dost času na vlastní focení. Opakovaně jsem byl v Labských pískovcích (Tiské stěny, Děčínský Sněžník), krásné podmínky jsem chytil v Českém středohoří, ale nejvíce času jsem nakonec trávil v Krušných horách.

Meandry krušnohorských potoků

Kdo mě zná tak ví, že v krajinářských fotkách preferuju výrazné popředí, které hned na první pohled dokáže zaujmout. Horské potoky klikatící se často nedotčenou krajinou Krušných hor jsou ideálním motivem. Je přitom úplně jedno, zda jde o první námrazu nebo o zasněženou krajinu uprostřed zimy. Tyto meandry vytvořené vymíláním břehů potoka na jedné straně a usazováním na straně druhé, vždy dokážou snímek oživit a proto je mám tak rád při focení zimní krásy Krušných hor.

Důkazem může být třeba fotka „Mrazivé ráno u potoka“, kterou jsem pořídil na začátku prosince ještě před začátkem zimy. Mínusová teplota a mlha z předchozích dnů vykouzlila úžasnou ranní atmosféru.

Nejlepší focení u krušnohorských meandrů na mě ale čekalo téměř na konci zimy. Předpověď tehdy pro Krušné hory na večer říkala, že by mělo být jasno a hodně mrazivo, což se také vyplnilo.

Věděl jsem, jaká mě čeká cesta a tak jsem si tentokrát pro jistotu přibalil sněžnice a udělal jsem dobře. Bez nich by to bylo mnohem složitější. Místy bylo po předchozím vydatném sněžení až po pás sněhu. Když se slunce přiblížilo k horizontu, tak začalo rychle přituhovat a kolem mě se díky rychlé změně teploty začala tvořit nízká mlha. Prostě nádhera, při které jsem ani necítil, že teplota tou dobou už klesla hluboko pod nulu. Jelikož jsem fotil až do konce modré hodinky, tak jsem se k autu vrátil až za tmy a tam jsem zjistil, že teplota z odpoledních -5 st. C již spadla na - 17 st. C.

Pláně v srdci Krušných hor

Znáte to počasí, kdy díky mlze není skoro vidět na krok, teplota lehce pod nulou, fouká silný vítr a do toho občas nějaká ta sněhová přeháňka. Prostě počasí, že by psa nevyhnali a to jsou přesně podmínky, kdy nejčastěji vyrážím fotit na krušnohorské pláně.

Nejdříve je potřeba si najít dominantní prvek. Třeba nějakou zajímavou skupinku stromů, která vystupuje z mlhy, nebo to může být i pěkný solitér. Nejdůležitější je mlha, která dokáže zakrýt jinak rušivé pozadí (např. další stromy, okraj lesa, dům,…). Scéna se tak obsahově zjednoduší a navodí pocit nekonečného prostoru a velikosti i na relativně malém prostoru.

Za takových podmínek vznikla třeba fotka „Mrazivé linie“. Díky silnému větru, mlze a teplotám pod nulou vše rychle namrzalo. Na stromech námraza dosahovala místy až 20 cm. Nejvíce mě však ten den zaujala silně ojíněná tráva a tak bylo o zajímavé popředí snímku postaráno.

Podobné podmínky panovali i následující den, kdy vznikl snímek „Na mrazivých pláních“ nebo „Strážci plání“. Bohužel to bylo o něco smutnější focení než předchozí den. Mnoho smrků zatížených silnou námrazou nevydrželo nápor noční vichřice a ulámaly se jim špičky. Pouze několik hodin a vše je jinak. Některé kompozice z předchozího dne se rázem staly minulostí. Znovu jsem si tak uvědomil, jak je vše pomíjivé…

Mlhavé zimní počasí je také ideální na černobílé minimalistické fotografie, pro které však preferuju trochu více sněhu. Mám rád, když sníh schová veškerou trávu a scéna se ještě více obsahově uklidní jako na fotce „Smrkový háj“ nebo „Stromy ve vlnách“.

Stromy v Krušných horách

Nejvíce fotek a to platí i o těch zimních mám z bukových lesů. Nejraději si hledám buky vytvarované působením klimatických vlivů (mráz, sníh a vítr) v horních partiích Krušných hor. Stejně jako na krušnohorských pláních i při focení lesů hraje hlavní roli hustá mlha, která dokáže celou scénu zjednodušit.

Vhodné podmínky jsou jedna věc, ale nesmíte zapomínat ani u těchto snímků na kompozici. Pro dominantní prvek si vyberte nějaký výrazný strom nebo to může být i zajímavá skupinka stromů. Díky tomu, že tento hlavní motiv k vám bude nejblíže, tak krásně na fotce vynikne. Bude pomyslně vystupovat z obrazu a rušivé prvky v pozadí (další stromy) zakryje mlha.

Tvrdím, že bukový les je skvělé místo na trénování kompozice a proto není divu, že v něm probíhá i většina mých individuálních fotokurzů, pokud se zájemce chce zdokonalit hlavně v práci s kompozicí.

Na co se zaměřit při focení lesa:

• nebojte se při hledání kompozice fotit z neobvyklých úhlů a experimentovat,
• dejte si pokud možno pozor na překrývání jednotlivých kmenů (někdy stačí posunout foťák jen o pár centimetrů),
• v případě skupiny stromů zkuste vybrat lichý počet (vypadá to lépe).

Krása zasněžených smrků

Za pohádkově zasněženými smrky jsem vyrazil jednu mrazivou neděli v druhé polovině ledna na Klínovec. Byl krásně jasný a mrazivý den. O pár výškových metrů níže se přes Boží Dar s přibývajícím večerem přelévalo čím dál více inverze, která občas vystoupala až k vrcholu Klínovce. Po dalším vydatném sněžení z předchozích dnů to byla opravdová zimní pohádka, jak vystřižená z Mrazíka.

První co mě zaujalo byly menší zasněžené a silně namrzlé smrčky, které mi připomínaly zmrzlé panáky. Stačilo si jen vybrat vhodné místo a počkat na modrou hodinku. Výsledkem je fotka „Sněhové království“.

tags: #nadherne #fotky #prirody #za #svitani #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Havířov: Dnešní stav ovzduší
• Informace z MěÚ Nová Paka
• Studie Enviros
• Druhy ekologických paliv
• Severní Korea: Klima a charakteristika