Aby tepelné čerpadlo správně fungovalo, dobře topilo nebo chladilo, neobtěžovalo hlukem obyvatele domu ani okolí, je nutné mu zvolit správné místo i orientaci vůči objektu. Jeho stanoviště musí být pevné, chráněné, zároveň však musí umožňovat správné nasávání a výfuk vzduchu i odvod kondenzátu.
Před dodáním tepelného čerpadla musíme vhodně vybrat umístění stroje, zejména u venkovní jednotky. Ideální pozice je v tomto případě co nejblíže technické místnosti (menší tepelné a tlakové ztráty na potrubí, tzn. vyšší výkon a nižší spotřeba energie, současně menší zátěž kompresoru a s tím související delší životnost). Dle místních dispozic je třeba minimalizovat případné šíření hluku od ventilátoru, optimálně tedy umístíme venkovní jednotku na zahradě tak, aby se zvuk šířil po nejdelší trase našeho pozemku.
Není vhodné umístit jednotku pod nízkou střechu s delším přesahem zdi domu nebo na vydlážděný dvorek. Uchycení na konzoli zdi domu použijeme jen v krajním případě - hlučnost a případně vibrace se potom výrazněji šíří jak do okolí, tak do vnitřních prostor domu.
Je třeba si uvědomit, že přes výparník umístěný ve venkovní jednotce tepelného čerpadla vzduch/voda musí proudit dostatečné množství vzduchu, a není tedy vhodné umístit jednotku těsně u zdi, u novostaveb musíme brát v potaz případné budoucí zateplení fasády a ponechat si dostatečný odstup. Vzdálenosti bývají předepsané výrobcem, obecně lze počítat s minimální vzdáleností 20 cm.
Venkovní jednotku nesmíme umisťovat do uzavřeného prostoru, kde by mohlo dojít ke zpětnému vracení nebo hromadění studeného vzduchu vyfukovaného z tepelného čerpadla. Venkovní jednotku s vertikálním výparníkem máme orientovat delší stranou rovnoběžně se zdí domu, kolmé umístění může způsobit problematické odtávání při větrném počasí, zejména u delších budov vystavených větrnějšímu počasí. Plocha, na které bude tepelné čerpadlo umístěna, musí být rovná a ze zpevněného materiálu (ne tráva, písek atd.), protože jednotka váží přes 200 kilo. Je doporučeno jednotku instalovat na betonové základy. Dále by měla umístěna alespoň 30 cm na zemí, kvůli možnosti sněhové pokrývky.
Čtěte také: Připojení odpadu snadno a rychle
Při instalaci do větší výšky, např. Venkovní jednotku ukotvíme tak, aby byla spodní hrana výparníku minimálně 20 cm nad úrovní okolního terénu. Většina výrobců poskytuje v montážním návodu nákres optimálního usazení. V praxi se používají nerezové nebo ocelové konstrukce na betonových patkách, případně betonové patky.
U vnější jednotky je třeba také zajistit způsob odtoku kondenzátu. Vzniklý kondenzát se hromadí ve vaně ve spodní části jednotky a je zapotřebí jej odvádět trubkou do vhodné výpusti. Daná výpust musí být umístěna v místě, kde nedochází k zamrznutí. Existuje několik možností, jak vznik vody, které může být za den až 50 litrů, řešit.
Jako nejvhodnější řešení z dlouhodobého servisního hlediska se jeví instalace do vsakovací jímky.
Tvorba kondenzátu je závislá na vzdušné vlhkosti a velikosti výparníku, mohou to být i desítky litrů denně. Je proto vhodné zajistit, aby nedocházelo k zatékání kondenzátu směrem k domu. Ideální je odvést kondenzát do odpadu, v tom případě musíme před vstup do odpadu umístit sifon. V případě klasické split jednotky vzduch/voda není vhodné umístit výparník výrazně pod úroveň jednotky vnitřní z důvodu zajištění vracení oleje. Při následných prohlídkách zařízení se pak zaměříme i na kontrolu množství oleje kompresoru. U delší potrubní trasy (cca nad 15 m, v závislosti na uložení a průměru potrubí) zvážíme dodatečné přidání oleje do kompresoru.
Základ pod tepelné čerpadlo zvládnete udělat i svépomocí. Stačí dodržet pár zásad, aby byl pevný, rovný a dostatečně odolný. Správná instalace tepelného čerpadla je klíč k jeho efektivnímu fungování a úspornému provozu. Jako optimální a zároveň velmi snadné řešení se volí betonový základ - patky ze ztraceného bednění, na nichž bude čerpadlo stát.
Čtěte také: Od nabídky k předání díla
Umístění tepelného čerpadla nemůže být nahodilé. Nejvhodnější místo by vám měl doporučit odborník. Základ musí stát na stabilním podloží, aby ani do budoucna nehrozilo jeho sesedání. Pro vytvoření vhodného podkladu budete potřebovat výkop o rozměrech zhruba 1 × 1,5 m. Opět se řiďte údaji od výrobce. Výkop by měl sahat do nezámrzné hloubky. Pokud budete odvod kondenzátu z jednotky řešit pomocí spádové trubky do štěrkového lože, nyní je čas na její osazení. Zasypejte další vrstvou hrubého štěrku a opět zhutněte.
Nyní už je čas na vytvoření základových pásů - budoucích „nožiček“ tepelného čerpadla. Smíchejte beton v poměru 1 díl cementu : 2 díly písku : 3 díly štěrku : 1 díl vody nebo použijte hotovou betonovou směs. Pomocí hladítka beton zarovnejte a uhlaďte. Vodováha bude váš nejdůležitější pomocník. Pozor, extrémní teploty mohou narušit správné zrání betonu a jeho kvalitu. Vadí mráz i teploty nad 25 °C, kdy může beton ztrácet vodu příliš rychle. Pravidelně beton vlhčete. Mezi a kolem základových pásů nasypte další vrstvu štěrku.
Zatímco samotnou instalaci a zapojení tepelného čerpadla by měl vždy provádět odborník, základ pod tepelné čerpadlo si můžete udělat i sami. Není to nic těžkého, máte-li s betonováním aspoň nějaké zkušenosti, a můžete díky tomu ušetřit pár tisíc korun, které by si za práci napočítala firma.
Špatně provedený základ pod venkovní jednotku tepelného čerpadla může způsobit řadu technických i praktických problémů - od hlučnosti a snížené účinnosti čerpadla až po jeho kratší životnost nebo ztrátu záruky. Pokud si nejste jistí správným postupem, rozměry nebo použitými materiály, je vždy lepší svěřit stavební přípravu odborníkovi.
Systém tepelného čerpadla má i vnitřní jednotku, která je na prostor náročnější než ta venkovní. V technické místnosti bude umístěn regulátor a akumulační nádoba. Regulátor se umísťuje na stěnu a je potřeba prostor alespoň 1 x 1,5 metru. Velikost akumulační nádoby se odvíjí od výkonu jednotky a může mít kapacitu od 300 do 100 litrů. Je umístěna na zemi, většinou má válcovitý tvar o průměru 60 cm až 1 metr. Požadavky na rozvody a rozvodnou skříň se liší dle projektu, zkonzultujte je tedy s obchodně-technickým zástupce realizátora při první návštěvě.
Čtěte také: Připojení pračky k odpadu - návod
Odvod kondenzátu z klimatizace je nezbytný pro zajištění správné funkčnosti a prodloužení životnosti klimatizačního systému. Kondenzát vzniká v důsledku fyzikálního jevu kondenzace při ochlazování vzduchu, kdy vodní pára přichází do kontaktu s chladnými částmi klimatizace. Nesprávný odvod kondenzátu může vést k poškození systému a zdraví nebezpečným problémům, jako jsou plísně nebo úniky vody.
Kondenzát je výsledkem ochlazování teplého vzduchu, kdy se vodní pára mění na kapalinu. Tento proces je přirozenou součástí chodu každé klimatizace a vyžaduje efektivní odvádění vzniklého kondenzátu. Pokud není správně odváděn, může způsobit vážné škody.
Kondenzát vzniká především ve vnitřní jednotce klimatizace, kde dochází k ochlazování vzduchu. Může se také tvořit ve venkovní jednotce, zejména při použití režimu vytápění. Vnitřní jednotky mají zabudované odvodňovací systémy, které zajišťují svod kondenzátu pryč z jednotky.
Kondenzát je typicky sváděn prostřednictvím odvodňovacího potrubí, které vede buď do odpadu v kuchyni, nebo koupelně, případně technické místnosti, nebo do venkovního prostoru. Důležité je, aby toto potrubí pro odvod kondenzátu bylo správně nainstalováno a udržováno, aby nedocházelo k zablokování a následnému úniku vody.
Nedostatečný odvod kondenzátu může vést k vážným problémům. Mezi hlavní patří vznik plísní, poškození zdiva a nepříjemný zápach z klimatizace. Navíc může kondenzát zamrzat, což představuje nebezpečí uklouznutí kolem venkovní jednotky v zimním období.
Kondenzační kotle jsou dnes nejúspornější alternativou při vytápění zemním plynem. Důvodem, proč stále řada zákazníků preferuje klasický konvenční kotel před kondenzačním, je nižší pořizovací cena. Neuvědomují si však, že se jedná o úsporu jednorázovou. Pořízení kondenzačního kotle je sice nákladnější, avšak provozní náklady jsou nižší.
Pro volbu kondenzačního kotle mluví i další argumenty. V kotli spalujeme uhlovodíková paliva, hlavně zemní plyn. Vodík v palivu shoří na vodu, která odchází ve spalinách jako vodní pára. Konvenční kotle neochladí spaliny na teplotu pod rosným bodem, vodní pára s vysokým obsahem energie tak uniká bez využití komínem. V kondenzačním kotli naopak ochlazením spalin vodní pára zkondenzuje a odevzdá kondenzační teplo. Je to opačný proces než při přeměně vody na páru vařením, skupenské teplo přeměny je však stejné.
Kondenzační kotel se od klasického konvenčního zvenku ničím neodlišuje, ale při pohledu pod povrch najdeme mnoho rozdílů. Kondenzační kotel má vždy odvod kondenzátu přes sifon bránící úniku spalin do okolí. Kondenzát je středně silná kyselina - v rodinných domech se nemusí kondenzát neutralizovat, neboť to udělají zásadité odpadové vody s obsahem mýdla a saponátů. V praxi se setkáme i s nesprávným odvodem kondenzátu. Stává se to při jednoduchém připojení hadice na kondenzát z kotle do odpadu. Při ucpání anebo zamrznutí odpadu pak kondenzát stoupá do kotle a způsobí jeho poruchu. Pokud k ucpání skutečně dojde, do kotle se pak mohou vytlačovat odpadní vody z kanalizace, proto je důležité, aby se odvod kondenzátu řešil se sifonem s nálevkou i ze strany kanalizace.
Pokud v kotelně není odpad do kanalizace, rozhodně není řešením ruční vynášení kondenzátu - je to značné množství vody. V tomto případě pomůže čerpadlo na kondenzát s automatickým spínáním plovákovým systémem.
tags: #napojeni #kondenzatu #na #odpad #postup