Jak správně na likvidaci elektroodpadu

Možná se i u vás doma Ježíšek vytáhl a ti obzvláště hodní pod stromečkem našli třeba nový počítač, monitor nebo tablet. Doba jde stále dopředu a ten „senior“ v pracovně už beztak nestačil. Jaký ho čeká další osud? S počítačem, tabletem, monitorem - tedy vlastně elektroodpadem - je to tak trošku oříšek. Jedná se o odpad ve formě elektrických spotřebičů a jejich elektrických a elektronických součástek.

Možná jste si někdy všimli, že na svém fungl novém elektrozařízení máte recyklační symbol přeškrtnuté popelnice. Důmyslný jedinec si určitě hned řekne: „Aha! Tak tady se jen tak do popelnice asi vyhazovat nebude!“ Co nebude? Nesmí!

Proč je likvidace elektroodpadu důležitá?

Přemýšleli jste někdy, co se stane se starou elektronikou poté, když ji vyhodíte? Všechny ty rozbité telefony, počítače a kvanta spotřebičů jen tak nezmizí. Skončí jako elektronický odpad a to je obrovský problém. Každý rok se ve světě vyprodukuje víc než 50 milionů tun elektronického odpadu a jen přibližně 20 % z něj se správně recykluje.

Elektroodpad se vztahuje na všechna vyřazená elektronická zařízení, jako jsou počítače, televizory, pračky, ale i větší přístroje používané v průmyslu jako generátory, CNC stroje, UV zářiče či mnoho dalších. Tato zařízení obsahují toxické těžké kovy, jako je olovo, rtuť a kadmium, které mohou kontaminovat životní prostředí, pokud nejsou správně zlikvidovány. Elektronická zařízení obsahují cenné suroviny, jako jsou vzácné kovy, které je možné znovu použít a znovu získat.

Odkud pochází všechen ten elektronický odpad? Existuje několik hlavních zdrojů:

Čtěte také: Kompostér snadno a levně

1. Patří sem staré notebooky, televizory, telefony, tablety a malé spotřebiče, které byly vyměněny. Mnozí lidé si neuvědomují, kolik elektronického odpadu časem vyprodukují tím, že přecházejí na nejnovější a nejlepší techniku.
2. Firmy spotřebují tuny elektroniky, od počítačů a serverů až po tiskárny, telefony a další. Velká část z nich se nakonec stane elektronickým odpadem. Některé podniky se snaží použitá zařízení darovat, ale mnoho z nich i tak končí v koši.
3. I technologické společnosti produkují odpad z přebytečných komponentů, vzorků a chybných výrobků. Jsou zodpovědné za správné zpracování a recyklaci těchto materiálů.
4. Obrovské množství použité elektroniky se dováží z jiných zemí k renovaci a dalšímu prodeji. Mnohé z nich se však nedají opětovně použít a končí jako odpad.

Je jasné, že elektronický odpad pochází prakticky ze všech koutů společnosti. Tím, že budeme víc dbát na svoji spotřebu a likvidaci technologií, může každý z nás něco změnit. Společně můžeme pracovat na omezení elektronického odpadu a chránit životní prostředí pro budoucí generace.

Kam s elektroodpadem?

Likvidace vysloužilého elektrospotřebiče začíná poplatkem. Logicky. Za co se v dnešní době poplatek neplatí, že? Nazývá se „Recyklační poplatek“ a nemusíte z něj mít žádné obavy. Komanda vybírající poplatek a trestající neplatiče potkávat rozhodně nebudete.

Jakmile nám elektrospotřebič doslouží, pak to v praxi znamená, že jej můžeme jednoduše odvézt tam, kde jsme si pořídili výrobek nový. Jakmile nám elektrospotřebič doslouží, pak to v praxi znamená, že jej můžeme jednoduše odvézt tam, kde jsme si pořídili výrobek nový. Zde však platí pravidlo, že od vás mají povinnost odebrat vyřazený spotřebič jen v případě, že si u nich současně zakoupíte odpovídající nový přístroj. Možnost tedy může být výhodná například při obměně starého hardwaru za nový a výkonnější. Nicméně komplexní nakládání s firemním elektroodpadem u větších firem tato varianta neřeší.

Další možností, jak ekologicky vytřídit elektrospotřebič, je odvézt ho do sběrného dvora. I tuto nádobu můžete využít pro třídění vysloužilého elektroodpadu. Ono je to také logické. Malé spotřebiče se v domácnosti točí mnohem rychleji než ty velké. A víte, že červený kontejner máme jen u nás v České republice? Nikde jinde v Evropě ho nenajdete.

Nejsnadnější způsob likvidace elektroodpadu nabízí společnosti zajišťující zpětný odběr přímo v prostorách firmy. Po uzavření smlouvy nainstalují v místě pracoviště sběrný box. V případě naplnění boxu pak stačí jen přes internet objednat svoz. Specializované společnosti zajišťují tento zpětný odběr bezplatně, vše je hrazeno z recyklačních poplatků, které jsou již zahrnuty v ceně každého nového přístroje.

Čtěte také: Jak udržovat dřez Franke

Existuje více míst, kam s vyřazenou elektronikou. Jednou z možností je její zpětný odběr u obchodníka, který elektropřístroj uvedl na trh. Proto bude častokrát vhodnější druhá varianta, a to sběrný dvůr nebo mobilní sběrny. V tomto případě budou ale firmě vznikat náklady na dopravu zařízení na místo sběrného dvoru.

Jak probíhá recyklace elektroodpadu?

Odevzdali jsme tedy náš starý vysloužilý elektropředmět tam, kam jsme ho odevzdat měli, a následuje recyklace. Není to ale recyklace v pravém slova smyslu. Stará televize nebo notebook nejde jednoduše rozemlít a vyrobit z drti nový kus. Recyklací elektroodpadu se rozumí recyklace některých materiálů, které elektrospotřebiče obsahují.

Po odevzdání se tedy spotřebiče svezou do dílen, kde se demontují. Mnohdy se jedná o takzvané chráněné dílny, kde pracují zaměstnanci se sníženou pracovní schopností, ať už vrozenou, nebo získanou. V těchto dílnách se ručně nebo mechanicky separují jednotlivé materiály jako plast, sklo, kov a elektrokomponenty.

Recyklace elektronického odpadu má zásadní význam při snížení znečistění a obnovu cenných zdrojů. Každý kus elektronického odpadu, který recyklujete, má význam.

Z vytříděného monitoru, počítače, tabletu, ledničky… no vlastně jakéhokoliv elektroodpadu se mohou vyrábět například ramínka na oblečení, plastové poklice na kola od aut, sorbent na absorpci motorových olejů či různé plastové nádoby.

Čtěte také: Rako Vanda - instalace odpadu

Recyklací elektroodpadu se rozumí recyklace některých materiálů, které elektrospotřebiče obsahují. Po odevzdání se tedy spotřebiče svezou do dílen, kde se demontují. Mnohdy se jedná o takzvané chráněné dílny, kde pracují zaměstnanci se sníženou pracovní schopností, ať už vrozenou, nebo získanou. V těchto dílnách se ručně nebo mechanicky separují jednotlivé materiály jako plast, sklo, kov a elektrokomponenty. Recyklovatelné části jsou postoupeny dál k patřičným zpracovatelům a to, co se zpracovat nedá, je odpad, který se spálí. Ten činí asi 15 až 20 % z celkového množství demontovaného elektroodpadu. Toto rozmezí záleží na druhu elektroodpadu i zpracovateli.

Z pohledu zpracování lze elektroodpad rozdělit na dvě kategorie. A sice elektroodpad, jehož zpracování je ekonomicky ziskové, a elektroodpad, za jehož zpracování společnosti neinkasují vůbec nic. Do první skupiny se řadí drobná elektronika, například telefony nebo počítače, jelikož obsahují velké množství drahých kovů a jinak hodnotných materiálů a relativní minimum ostatního materiálově bezcenného balastu. Na straně druhé je to elektroodpad, jehož materiálové složení je obrácené a jeho zpracování je kvůli tomu ztrátové. Obsahuje velmi malé množství cenných materiálů. Jedná se o chladničky, pračky, sušičky, mrazáky.

Tištěné spoje najdeme na zpravidla zelených destičkách, díky kterým nám hraje televize a funguje počítač. Nosným materiálem, tedy tím, z čeho je taková deska vyrobena, je laminát. Nejčastěji se vyskytujícím materiálem na plošných spojích je cín, kterým se vše letuje. Dále zinek, olovo, nikl, a i cenné kovy typu stříbro, palladium, zlato.

Nejčastěji používaným způsobem separace elektronických součástek jako například tranzistorů, diod nebo kondenzátorů je jejich mechanické odstranění. Když se elektronika odstraní, likvidují se i samotné desky, a to většinou drcením. Poté dochází k separaci feromagnetických materiálů prostřednictvím magnetické separace, vibračním tříděním, gravitační úpravou či elektrostatickou separací, což jsou metody, které využívají vlastností materiálů k jejich oddělení.

Následně se získávají drahé kovy, tedy již zmíněné stříbro, zlato nebo palladium, zde se ale uplatňují chemické postupy a už se nejedná o třídění odpadů tak, jak ho známe. Každopádně na konci celého procesu jsou roztříděné jednotlivé materiály, které pak znovu najdou uplatnění při výrobě nových elektrospotřebičů, které se za pár let zase stanou elektroodpadem.

Elektroodpad v číslech

V roce 2017 bylo v České republice vytříděno 15 290 tun vysloužilého elektroodpadu. Je to o 800 tun více než v roce 2016. Na jednoho obyvatele tak připadalo zhruba 1,5 kilogramu elektrozařízení.

Podle dat z roku 2022 se celosvětově vyprodukovalo zhruba 62 milionů tun elektroodpadu, což je o více než 80 % více než v roce 2010.

V roce 2023 se v České republice v rámci systému zpětného odběru odevzdalo přibližně 171 790 tun elektroodpadu.

Podle údajů United Nations University se k prokázané recyklaci globálně dostává jen něco málo přes 20 % vyprodukovaného elektroodpadu. V případě zemí EU se uvádí míra kolem 40 %.

Producenti elektroodpadu

Největším producentem elektroodpadu je ale Asie, po ní následuje Evropa a třetí místo zaujímá USA. Nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a Afrika. Celosvětově se ročně vyhodí až padesát miliónů tun elektronického odpadu, ale jen něco málo přes 12 % z toho se doopravdy zrecykluje.

Velké množství elektroodpadu se vyváží do rozvojových zemí Afriky a Asie, kde se zpracovává v naprosto nevyhovujících podmínkách. Například do Ghany, kam se z Evropy dostávalo ročně asi 600 kontejnerů elektroodpadu, který byl ale přitom oficiálně vykázaný jako použitá elektronika. Ghana je sice součástí Commonwealthu, ale rozhodně se nejedná o průmyslovou zemi. Má relativně chabou infrastrukturu, která si s takovým množstvím odpadu poradit nedokáže. Něco se znovu prodá, něco se rozebere, ale drtivá většina končí na haldách nebo se spálí. Ghana se tak pozvolna zamořuje nebezpečnými látkami z elektroniky a jedovatými zplodinami.

Podobnému problému jako Ghana čelí i Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Pákistán, Indie, Srí Lanka, Vietnam a v neposlední řadě i Mekka spotřební elektroniky, Čína. Neodborná a v katastrofických podmínkách prováděná demontáž elektroodpadu může být i startérem masivních zdravotních problémů. Elektronika se zde rozebírá ručně. Izolace se zde odstraňují pálením.

Co si z toho odnést?

Elektroodpad je jednou z překážek ke snížení naší ekologické stopy. Díky třídění a recyklaci elektrospotřebičů se snižuje nutnost těžby nových surovin. Když odevzdáte své vysloužilé elektrospotřebiče v rámci zpětného odběru nebo je odvezete do sběrného dvora, uděláte pro životní prostředí mnohem více, než si představujete. Do elektroodpadu patří všechny elektrospotřebiče a jejich části, které fungují na baterie nebo na elektrický proud.

V návodu, na obale nebo na samotném výrobku najdete grafický symbol přeškrtnuté popelnice, který značí, že výrobek nesmí přijít do klasické popelnice ani na skládku, ale musí být odevzdán na místa k tomu určená.

V principu platí pro elektroodpad pár jednoduchých pravidel. Spotřebiče není potřeba rozebírat a už vůbec není potřeba z nich demontovat zabudované baterie, z tiskáren je ale nutné vyjmout tonerové kazety nebo inkoustové náplně, a pokud se chcete zbavit funkčního spotřebiče, zvažte, zdali ho nemůžete někomu darovat nebo třeba prodat.

Elektronika se zde rozebírá ručně. Izolace se zde odstraňují pálením. Prakticky všechny moderní světelné zdroje na bázi LED používají luminofory, které dokážou upravit barevné spektrum. Jsou to oxidy kovů vzácných zemin, jako je yttrium, europium a cer.

tags: #navod #likvidace #elektronickeho #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Česká ochrana přírody
• Problémy a řešení ekologie v městech
• Recenze Leos Novak Odpady
• Novinky v odpadovém hospodářství Opavsko
• STK: vše, co potřebujete vědět