Zajištění účinného a přitom ekonomicky únosného zneškodňování odpadních vod je v současné době jedním z nejpalčivějších problémů ochrany vod a vodního hospodářství.
Odpadní vody a legislativa
Pojem "odpadní vody" je vedle "závadných látek" základní právní kategorií, se kterou spojuje zákon č. 254//2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, řadu povinností, a to s prioritním cílem chránit povrchové a podzemní vody.
Odpadními vodami jsou podle § 38 odst. 1 vodního zákona vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, jestliže mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, mohou-li ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.
Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace, a vod, které odtékají do vod důlních, a dále jsou odpadními vodami průsakové vody ze skládek odpadu.
Obecně lze říci, že odpadními vodami jsou všechny vody, které byly nějakým způsobem užity při lidské činnosti (výroba, domácnosti) a v důsledku této činnosti mají takové jakosti, které mohou ohrozit jakost vod přirozeně se vyskytujících v přírodě - vod povrchových nebo podzemních.
Čtěte také: Nebezpečný odpad v České Republice
Specifické postavení v této souvislosti zaujímají znečištěné srážkové vody.
Základní povinnosti při zneškodňování odpadních vod
Základní povinnosti při zacházení s odpadními vodami stanoví vodní zákon pro stavebníky při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání.
Podle § 5 odst. 3 vodního zákona jsou stavebníci povinni stavby zabezpečit odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem.
Vodní zákon přitom ve svých dalších ustanoveních neupravuje jiné způsoby zneškodňování odpadních vod než jejich vypouštěním.
Z klíčového ustanovení § 38 vodního zákona vyplývá, že zneškodňováním se rozumí vypouštění vyčištěných odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních v souladu s limity a podmínkami stanovenými k jejich vypouštění vodoprávním úřadem.
Čtěte také: Správné označení lahví s nebezpečným odpadem
Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních je jedním z druhů nakládání s vodami (§ 2 odst. 9 vodního zákona) a podle § 8 odst. 1 písm. c vodního zákona je k němu třeba povolení vodoprávního úřadu.
Každá právnická či fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinna zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění, vydávaným vodoprávním úřadem podle § 8 odst. 1 písm. c vodního zákona.
Ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen v souladu s rozhodnutím vodoprávního úřadu měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat vodoprávnímu úřadu, který rozhodnutí vydal a příslušnému správci povodí a pověřenému odbornému subjektu.
To jsou základní právní povinnosti stanovené vodním zákonem znečišťovatelům - vyjádření konkrétní podoby zákonných povinností je výsledkem správního řízení vedeného vodoprávním úřadem po podání žádosti znečišťovatele o vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových, popřípadě i podzemních.
Potřebné náležitosti žádosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. Ustanovení § 38 vodního zákona dále vymezuje zákonné meze pro rozhodování vodoprávního úřadu o povolení k vypouštění.
Čtěte také: Nebezpečný odpad Dobrovítov: Co potřebujete vědět
Při stanovování podmínek v rozhodnutí vodoprávní úřad předně přihlíží k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod.
Vodoprávní úřad tedy není oprávněn povolit jiný způsob zneškodňování, než umožňují na trhu dostupné moderní technologie čištění odpadních vod.
Nezbytnou součástí rozhodnutí vodoprávního úřadu je stanovení místa a způsobu měření objemu a znečištění vypouštěných odpadních vod a četnosti předkládání výsledků těchto měření.
Vypouštění odpadních vod do vod povrchových
Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových (zde je konečně třeba zdůraznit výjimečnost zneškodňování odpadních vod jejich vypouštěním do vod podzemních) stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění.
Přitom je vázán ukazateli vyjadřujícími stav vody ve vodním toku, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění povrchových vod, ukazateli a přípustnými hodnotami znečištění odpadních vod a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod, které stanovila vláda nařízením č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
Zmiňované nařízení vlády určuje vodoprávnímu úřadu způsob, kterým dojde ke stanovení emisních limitů v každém konkrétním případě zamýšleného vypouštění.
Koncepce nařízení je založena na tradičním emisně-imisním principu s tím, že v současné době stanoví vodoprávní úřad emisní limity s přihlédnutím k limitům imisním, od 1. ledna 2008 bude vodoprávní úřad povinen zajistit, aby i imisní limity byly při daném vypouštění dodrženy.
Povoluje-li vodoprávní úřad vypouštění odpadních vod z jednotlivých rodinných domků a staveb pro individuální rekreaci, přihlíží při tom k ustanovením citovaného nařízení.
V této souvislosti je namístě připomenout skutečnost, že platnost dosavadních povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových (ale i podzemních) zaniká podle čl. II bod 2 novely vodního zákona č. 20/2004 Sb. dnem 1. ledna 2008.
Vypouštění odpadních vod do vod podzemních
Co se týče možnosti vodoprávního úřadu povolit vypouštění odpadních vod do vod podzemních, lze s ohledem na zákonné promítnutí veřejného zájmu na maximálně možné ochraně podzemních vod jakožto přednostního zdroje pro zásobování pitnou vodou hovořit o možnosti zcela výjimečné.
Povolení přímého vypouštění odpadních vod do podzemních vod vodní zákon v ustanovení § 38 odst. 4 výslovně zakazuje.
Vypouštění odpadních vod neobsahujících nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky do půdních vrstev, z nichž by mohly do vod podzemních vniknout (tedy tzv. nepřímé vypouštění), lze povolit jen výjimečně z jednotlivých rodinných domů a staveb k individuální rekreaci na základě posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod.
Vodní zákon nepřipouští žádné další výjimky pro možnost vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních a jedinými možnými zdroji znečišťování, pro které je možné povolení vydat, jsou tedy pouze jednotlivé rodinné domy a stavby k individuální rekreaci.
Aktuální problémy vyvstávají u větších zdrojů znečišťování (zejména horských hotelů s kapacitou desítek lůžek), ze kterých jsou vypouštěny odpadní vody do vod podzemních v souladu s dosud platným povolením vydaným podle předchozího vodního zákona č. 138//1973 Sb., a kdy je obtížné zvolit jiný způsob zneškodňování odpadních vod.
Platnost takového rozhodnutí nelze podle vodního zákona prodloužit a samozřejmě ani nelze vydat s ohledem na jednoznačnou dikci ustanovení § 38 odst. 4 vodního zákona povolení nové.
V každém konkrétním případě je na místě zpracování hydrogeologického posudku.
Je-li závěrem tohoto posudku, že v přilehlých půdních vrstvách se podzemní vody nevyskytují, respektive že nemůže dojít k jejich bezprostřednímu ohrožení, lze (předčištěné) odpadní vody na terén vypouštět.
Tato činnost nepodléhá povolení vodoprávního úřadu.
Další možností je podle okolností daného případu povolit vypouštění odpadních vod do vod povrchových - vodních toků (§ 43 vodního zákona).
V dalších případech (menší objekty) připadá v úvahu výstavba jímky s dostatečnou kapacitou, ve které by byly odpadní vody v zimním období akumulovány, v letním období z ní pak vyváženy.
V současné době jsou již na trhu technologie umožňující shromažďování a zahušťování kalů na čistírně odpadních vod vhodné i pro extrémní klimatické podmínky (s dobou shromažďování a zdržení kalů až 120 dní a s možností podle požadavku kapacitu jímky zvětšit a snížit tak potřebnou frekvenci vyvážení kalů až na jedenkrát za rok).
Zneškodňování odpadních vod zálivkou na pozemek lze kvalifikovat jako vypouštění odpadních vod do vod podzemních pouze v případě, kdy vypouštěné odpadní vody vniknou do podzemních vod nebo kdy by do nich vniknout mohly (tj. musí být prokázáno alespoň jejich ohrožení).
Je-li vodoprávním úřadem na základě posouzení místních hydrologických poměrů konstatováno, že se o vypouštění odpadních vod do vod podzemních v daném případě nejedná, je vylévání odpadních vod na pozemek činností, která nepodléhá regulaci podle vodního zákona (tzn. tato činnost nepodléhá povolení vodoprávního úřadu).
Ve vazbě na způsob zneškodňování odpadních vod přísluší vodoprávnímu úřadu kompetence k vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních; vodoprávní úřad není oprávněn povolit jiný způsob likvidace odpadních vod.
Nelze-li v daném případě povolit vypouštění odpadních vod do vod podzemních či nelze-li z jiných důvodů zneškodňovat odpadní vody jejich vyléváním na terén, lze je likvidovat jejich vyvážením na čistírnu odpadních vod (tzv. systém prodloužené kanalizace), a to na základě dohody s provozovatelem čistírny odpadních vod, který je přitom povinen řídit se schváleným provozním řádem čistírny odpadních vod a povolením k vypouštění odpadních vod do vod povrchových z této čistírny.
Nakládání s obsahy žump a septiků
Septiky a žumpy jsou stavby, do kterých jsou i v současné době odváděny (splaškové) odpadní vody z řady obytných staveb.
Septiky jsou na rozdíl od žump vodními díly podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona, neboť jde o stavby, které slouží k nakládání s vodami (k vypouštění odpadních vod do vod povrchových, respektive podzemních).
Technická norma ČSN 75 6402 Čistírny odpadních vod do 500 ekvivalentních obyvatel zařazuje septik mezi objekty předčištění.
Obsah septiku se skládá ze dvou složek - splaškové odpadní vody a kalu usazeného na dně komor septiku.
Odpadní voda je buď přímo, nebo přes další čisticí zařízení vypouštěna do vod povrchových či podzemních v souladu s podmínkami stanovenými v povolení vodoprávního úřadu k vypouštění odpadních vod.
Kal usazený na dně septiku je odpadem a nakládat s ním lze pouze za podmínek stanovených zákonem č. Žumpa není vodním dílem, ale "obecnou" stavbou povolovanou stavebním úřadem podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
Splaškové odpadní vody se v žumpě akumulují, po naplnění akumulačního prostoru musí být žumpa vyprázdněna a její obsah zneškodněn.
Jelikož žumpa není zařízením způsobilým snížit znečištění akumulovaných odpadních vod (není čisticím zařízením), nelze z ní odpadní vody přímo vypouštět do vod povrchových či podzemních.
K vypouštění nečištěných odpadních vod není vodoprávní úřad oprávněn vydat povolení.
S ohledem na to umožňuje ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb. budovat žumpy pouze tam, kde splaškové odpadní vody nelze odvádět do stokové sítě nebo kde by čištění odpadních vod v malé čistírně nedopovídalo konkrétním potřebám v místě.
Žumpy se nesmí opatřovat odtokem.
tags: #nebezpečný #odpad #likvidace #trestní #odpovědnost
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]