Nejekologičtější země v recyklaci a postoj Čechů k plastům

Vratné PET lahve již klepou na dveře a Češi se pomalu připravují na jejich povinné zálohování, jež by mohlo začít fungovat systémově v polovině příštího roku. Novelu příslušného zákona připravuje ministerstvo životního prostředí, a jak ukazuje nejnovější průzkum, ačkoliv postoj k tomuto kroku vnímají Češi převážně pozitivně, stále v naší společnosti o plastech dominují negativní mýty.

Z aktuálního průzkumu* společnosti Perfect Crowd, který mapuje postoj společnosti k plastům, vyplývá, že Češi vnímají zálohování PET lahví jako společensky prospěšné a mají chuť se o plastech a jejich efektivní recyklaci dozvědět více. Negativní mýty v oblasti plastů ale u Čechů stále přetrvávají, byť v menší míře, než tomu bylo před třemi lety. Přesto klesá počet těch, kteří vnímají plast jako nejškodlivější materiál.

Za velmi kladné lze ale považovat to, že většina respondentů se chce dozvědět o výrobě, zpracování, dopadech či recyklaci plastů více informací, přičemž o něco vyšší zájem je u mladší věkové kategorie 15-24 let. Z průzkumu také vyplývá, že nejčastějším zdrojem informací týkající se plastů je pro respondenty jednoznačně internet. Ten je přirozeně více užívaný mezi mladými, kteří častěji čerpají informace také z obalů produktů či ze školy a zaměstnání.

Lidé přisuzují odpovědnost za znečištění prostředí častěji firmám a jejich rozhodnutím o produktech uváděných na trh (38 %) než samotným spotřebitelům, kteří produkty kupují (18 %). Podstatná část se však shoduje, že odpovědnost nesou obě skupiny stejně (42 %).

Ačkoliv lidé častěji přisuzují odpovědnost firmám nebo státu než sami sobě, 9 z 10 alespoň občas dělá něco pro to, aby snížili dopad odpadu z plastů na životní prostředí. Nejčastěji se jedná o třídění plastového odpadu a recyklaci (74 %). Téměř polovina respondentů dále využívá papírové tašky nebo sáčky namísto plastových (49 %), nosí znovupoužitelnou láhev a minimalizují používání jednorázových plastových výrobků (shodně 46 %). 82 % dotazovaných souhlasí s tím, že by rodiče měli vést své děti k třídění odpadu.

Čtěte také: Komplexní pohled na obnovitelné zdroje

Většina lidí (72 %) souhlasí s tím, že se v dnešní době vyrábí až moc výrobků z plastů, přičemž 65 % si myslí, že se vždy dá použít ekologičtější alternativa. Všechna negativní tvrzení o plastech jsou většinovou částí populace považována za pravdivá. Například 9 z 10 lidí věří tomu, že většina obalového odpadu je z plastů, přestože jeho podíl tvoří 19 %, ve srovnání s papírem a kartonem, které se na celkovém odpadu podílí 40 %. Řada respondentů si také mylně myslí, že oceány jsou zamořeny obaly pocházejícími z Evropy.

Za druhý nejškodlivější materiál je považován kov, kdy jde o jediný materiál, který vnímají škodlivěji ženy než muži. Dopad produktu na životní prostředí během jeho celého životního cyklu měří tzv. LCA analýza, která potvrzuje, že zejména díky nižším energetickým výdajům při výrobě je plastová lahev např.

Data z uvedeného průzkumu překvapivě poukazují na skutečnost, že mladší i starší generace se v pohledu na plasty obecně moc neliší. Což ukazuje na nedostatečný vliv environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). 3 z 10 respondentů nikdy ve škole nepřišli do styku se vzdělávacím projektem nebo akcí, která by měla zvýšit povědomí o recyklaci a třídění odpadu.

Pozitivním zjištěním je, že tři čtvrtiny všech dotázaných by se chtěly dozvědět více o výrobě, zpracování, dopadech či recyklaci plastů. Konkrétně by je nejčastěji zajímaly informace zejména o recyklaci plastů, vlivu plastů na zdraví člověka a likvidaci plastového odpadu. To podporuje ideu větší edukace společnosti ať už články v médiích, či videi. K tomuto účelu vznikla také metodická příručka Ekoabeceda, kterou pro učitele a pedagogy na základních a středních školách připravil školní recyklační program Recyklohraní a vzdělávací iniciativa Replastuj. Ucelené informace a inspiraci zde ale najde každý, kdo chce o udržitelném rozvoji a ochraně životního prostředí získat kompletní informace.

Většina zaregistrovala zákaz prodeje jednorázových plastů, který kvitují. 56 % respondentů v průzkumu uvedlo, že je zákaz prodeje jednorázových plastů nijak neomezil a nadpoloviční většina zastává pozitivní názor toto opatření, přičemž v mladší generaci (15-24 let) je častější. 6 z 10 respondentů navíc deklaruje, že je dobře informováno o zákonu o zákazu prodeje vybraných jednorázových plastů.

Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty

84 % lidí má nějaké povědomí o chystaném zálohovém systému, třebaže pouze 38 % o něm ví dobře. Postoj k jeho zavedení se tedy z celkového průzkumu jeví pozitivně. Navíc 76 % lidí zavedení podporuje a stejný počet jej považuje za prospěšný. Jako hlavní pozitivum zavedení zálohového systému na PET lahve označují Češi to, že na ulicích a v přírodě ubude odpadků (66 %) a že více lidí bude díky tomu třídit plastový odpad (62 %).

Většina lidí není schopna sama formulovat nějaká negativa zálohového systému, a pokud už nějaká negativa formulují, jedná se především o obavu ze zdražení produktu. Z nabízeného seznamu pak nejčastěji označují nutnost doma skladovat plastové lahve a že některé menší obchody nemusí lahve zpět vykupovat. Nadpoloviční většina se vyjadřuje tak, že by zálohový systém nijak negativně neovlivnil jejich ochotu nakupovat nápoje v plastových lahvích. Čtvrtina deklaruje, že by tento krok výrazně omezil jejich nákup či by dokonce plastové lahve přestali kupovat úplně. Zavedení zálohového systému tak především v počátcích může být trochu omezující, avšak pro většinu nikterak zásadní.

Průzkum potvrdil, že v samotné komunikaci zálohového systému je ještě prostor pro zlepšení, hlavně co se týče jejího dosahu. Součástí průzkumu bylo i zjištění, jak lidé vnímají komunikaci firem o udržitelnosti jejich produktů, výroby a dalších aktivit. Drtivá většina dotazovaných si jen tak z hlavy nevybavuje žádnou značku, která by komunikovala ekologický či udržitelný přístup ke svému podnikání. Pokud už nějakou značku zmínili, nejčastěji uvádí Mattoni. Mezi další pak patří Lidl, Ikea či DM drogerie a Kaufland.

V současné době probíhá v Poslanecké sněmovně projednávání vládního návrhu zákona o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí. V rámci projednávání návrhu zákona bylo diskutováno také téma plošného zálohového systému na PET lahve a plechovky.

Reakce Iniciativy pro zálohování na výroky o plošném systému záloh

Níže publikujeme reakci Iniciativy pro zálohování na výroky o plošném systému záloh, které zazněly na plénu PSP ČR a které jsou přílohou dopisu adresovaného předsedkyni výboru pro životního prostředí Janě Krutákové. bedlivě sledujeme debatu v Poslanecké sněmovně k vládnímu návrhu zákona o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí, během které bylo diskutováno také téma plošného zálohového systému na PET lahve a plechovky.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Na druhou stranu nás velmi znepokojují některé informace, které zazněly na plénu během diskuse ke sněmovnímu tisku č. 56 ve středu 2. Tyto nepřesné a často zcela nepravdivé formulace mohou poškodit tolik potřebné diskuse o možném zavedení plošného systému záloh, který je funkčním řešením pro nakládání s nápojovými obaly, ověřeným již v řadě evropských zemí. Na pravou míru je potřeba uvést také tvrzení, že zde existují snahy prosadit plošný systém zálohování na PET lahve a plechovky bez širší diskuse prostřednictvím pozměňovacího návrhu k tomuto návrhu zákona.

V Iniciativě pro zálohování vnímáme zavedení plošného systému záloh jako komplexní řešení, které si vyžaduje širokou debatu. Dobrou zprávou je, že již nyní většina nápojového průmyslu zavedení záloh podporuje. Protože během projednání v plénu zaznělo velké množství nepravdivých informací, připojujeme jejich vysvětlení a uvedení na pravou míru jako samostatnou přílohu tohoto dopisu. Respektujeme skutečnost, že na zálohový systém mohou mít různé strany z různých důvodů odlišný názor, je však nezbytně nutné založit diskusi na pravdivých faktech.

Je důležité připomenout, že systém záloh na PET lahve a plechovky České republice pomůže v mnoha směrech. Jde o nejefektivnější způsob, jak Česká republika může splnit cíle stanovené v právě diskutovaném návrhu zákona o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí, které jsou pro ČR závazné stejně jako pro ostatní členské státy EU. Navíc zásadním způsobem pomůže snížit množství volně pohozeného odpadu, tzv. littering.

Výrok: Náklady na vybudování systému odnese spotřebitel zdražením nápojů.

Skutečnost: Zavedení povinného zálohování nebude mít na spotřebitele jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Výrobci nápojů nechtějí přenášet náklady na spotřebitele. Není pro to žádný důvod. Ani zkušenosti z jiných zemí, které již zálohy zavedly, tuto obavu nepotvrzují. Provoz systému financují poplatky od výrobců nápojů, výtěžek z prodeje vysbíraného materiálu na jeho další recyklaci do nových lahví a plechovek a minoritně také nevrácené zálohy.

Zálohový systém naopak spotřebitele vede k tomu, že nevnímají obal pouze jako odpad. Naopak, pokud budeme chtít dosáhnout stejné úrovně sběru prostřednictvím stávajícího systému, který je mnohem méně efektivní, jsou náklady nepředvídatelně přenášeny na výrobce spolu s povinností zajistit podíl recyklátu bez možnosti využít materiál, který do systému přinášejí.

Výrok: Spotřebitelé jsou zvyklí odpad třídit a nosit zmačkané lahve do kontejnerů, které mají pár metrů od domova. Nebudou je chtít doma skladovat a vozit do obchodu.

Skutečnost: Finanční motivace zálohy skutečně funguje, potvrzují to zkušenosti z 10 evropských zemích, z Austrálie i několika států USA, kde zálohování již funguje mnoho let. Nemusíme ale hledat důkaz pouze za hranicemi. V České republice jsou lidé dlouhodobě zvyklí na vratné skleněné lahve. Jejich návratnost vysoko přesahuje 90 % a přitom je spotřebitelé doma také skladují a vracejí zpátky do obchodu.

Výrok: Auta budou převážet vzduch.

Skutečnost: Studie dopadů na životní prostředí vypracované nezávislými experty v ČR potvrzují, že u PET lahví a plechovek má doprava obalů ve výsledku pouze zanedbatelný dopad. Pozitivní vliv recyklace obalů její dopad mnohonásobně převáží. Tzv. LCA analýza(2), kterou zpracovala VŠCHT a která pokrývá veškeré dopady systému včetně přepravy nápojů, potvrzuje snížení uhlíkové stopy minimálně o 28 % oproti stávajícímu systému.

Výrok: Současný třídící systém splní cíle EU, když se zefektivní.

Skutečnost: Zatím v Evropě neexistuje žádná země, která by uměla dosáhnout evropského cíle vytřídit pro recyklaci 90 % plastových obalů na nápoje, aniž by v ní fungoval zálohový systém. V diskuzi občas zaznívá, že v Belgii, jako jediném státě Evropy, byla dosažená míra sběru 90 % pomocí sběrných nádob. Skutečnost je taková, že v Belgii nyní probíhají pilotní testy zálohového systému a vláda má v plánu zálohový systém plošně zavést. Důvodem je znepokojivě vysoká úroveň litteringu a nemožnost efektivního rozvoje stávajícího systému. Ani zefektivnění současného systému třídění nezaručí vyšší sběr nápojových obalů a už vůbec dosažení opakované recyklace těchto obalů. I nadále by byly součástí netransparentního systému, ve kterém stále velká část obalů končí na skládkách či ve spalovnách.

Výrok: V Německu se po zavedení zálohování propadl zpětný sběr nápojových obalů.

Skutečnost: Data ukazují opak. V Německu nedošlo po zavedení zálohového systému ke snížení třídění ostatních obalů.

Výrok: Stávající systém je dobrý, protože spotřebitelé nevnímají obal jako odpad.

Skutečnost: Právě naopak, co je dnes vnímáno jako odpad, začne mít po zavedení systému záloh i z pohledu spotřebitele vnímanou hodnotu. Zkušenosti např. z Litvy potvrzují, že už dva roky od zavedení systému se littering snížil až o 95 %. Tento předpoklad podporují i výsledky uklízecích akcí organizace Trash Hero.

Žebříček ekologické ohleduplnosti států (Environmental Performance Index - EPI)

Environmental Performance Index (EPI) je systém vyhodnocování ohleduplnosti států, který vytvářejí americké univerzity Yale a Columbia. Měřeny jsou skoro všechny země světa a výsledky vycházejí každé dva roky.

Bodové hodnocení na škále od nuly do 100 bodů se skládá z několika indikátorů. Hlavními dvěma oddíly jsou:

• Zdraví životního prostředí (40% výsledku): vliv na zdraví, kvalita ovzduší a hygienická opatření
• Vitalita ekosystému (zbylých 60%): statistiky z oblasti agrikultury, kácení lesů, rybolovu, energií, vodních zdrojů a biodiverzity

Nejekologičtější zemí světa je Švýcarsko. Jedním z nejhlavnějších důvodů je například zákonná ochrana přírodních a zemědělských pozemků před zástavbou. Velkým faktorem je také švýcarská “zelená ekonomika” přírodních zdrojů - upřednostňuje se obnovitelná energie a občané jsou vedeni k recyklaci.

Evropa pokryla šestnáct nejvyšších pozic světového žebříčku. Po Švýcarsku se jako druhá umístila Francie, potom Dánsko, Malta, Švédsko, Velká Británie a další vyspělé země.

V povětšinou ekonomicky zaostalé Latinské Americe se najdou i státy, které se snaží přírodní dědictví střežit jako oko v hlavě. Jedná se tedy hlavně o Kostariku (67,85) a Kolumbii (65,22). Poměrně dobře si vede i Dominikánská republika (64,71), a překvapivě také politicky problematická Venezuela (63,89), jejíž území tvoří z 54% chráněné přírodní oblasti.

Pro srovnání, za loňský rok dosáhlo pěti nejhorších hodnocení Burundi, Bangladéš, Demokratická republika Kongo, Indie a Nepál. Ze zemí Evropy se nejhůře umístila Bosna a Hercegovina se 41,84 body.

Česká republika si ve světovém měřítku nevede velmi zle. V roce 2006 dokonce byla podle EPI čtvrtou ekologicky nejohleduplnější zemí na světě a v roce 2014 pátou. Hodnocení z loňského roku ji umístilo na 33. místo, přičemž stojí na 24. místě v rámci Evropy.

Den Země - inspirace pro každého

Den Země se slaví každoročně 22. dubna a jeho cílem je zvýšit povědomí o ekologii a podpořit ochranu životního prostředí. Tento den tak přímo vybízí k tomu, udělat něco pro naši planetu.

1. Kde jinde strávit Den Země než v přírodě? Projděte se do parku, do lesa nebo k řece a po cestě posbírejte odpadky, na které narazíte. Můžete vyrazit s rodinou, s přáteli nebo se zúčastnit některé z větších „úklidových akcí“, které se ve spoustě měst pořádají.
2. Pokud se ve vašem městě nebo vesnici konají farmářské trhy, spojte příjemné s užitečným a nakupte si čerstvé lokální plodiny přímo od farmářů. Lokálně vypěstované sezónní plodiny mají mnohem nižší uhlíkovou stopu, protože se k nám nemusí dovážet z dalekých koutů světa.
3. Produkce živočišných výrobků, jako je maso a mléko, je zodpovědná za velké množství skleníkových plynů. Zkuste v tento den planetě odlehčit a dopřát si čistě rostlinné menu.
4. Více zeleně je ve městech potřeba jako sůl. Stromy totiž pomáhají snižovat vysoké teploty a pročišťovat vzduch. Zasadit ale můžete cokoliv.
5. Rozšířit obzory v oblasti ekologie a udržitelnosti si můžete i zábavným způsobem. Například zkouknutím zajímavého dokumentu na Netflixu.
6. Den Země je skvělá příležitost k tomu udělat první krok k životu bez zbytečných odpadů. Základní výbavou pro každého, koho trápí množství plastů v přírodě, je vlastní lahev na vodu.

Flexitariánství - odlehčení pro planetu i zdraví

Stále více lidí v dnešní době omezuje živočišné produkty, ať už z ekologických, etických či zdravotních důvodů. Ne každý však chce přejít na čistě veganskou či vegetariánskou stravu, proto se poměrně často můžete setkat s pojmem „flexitariánství“.

Pokud jsou vám blízká témata ekologie a života bez odpadu, hlavním důvodem, proč omezit konzumaci masa, pro vás může být negativní vliv živočišné výroby na životní prostředí. Nadměrná konzumace především červeného masa a vysoce zpracovaných masných produktů má negativní vliv na zdraví. Rostlinné potraviny jsou navíc nabité živinami a jejich častější konzumací na úkor živočišných produktů obohatíte svůj jídelníček o cenné vitamíny a minerály. A nebojte se, bezmasá strava nejsou jen saláty. Jídelníček flexitariánů může být naopak velmi pestrý!

Pro mnoho lidí jsou rozhodující etické důvody, jako je nesouhlas s tím, v jakých podmínkách žijí zvířata ve velkochovech - bez možnosti pohybu, denního světla a ve špatných hygienických podmínkách. Flexitariánství je tedy ideální pro každého, kdo chce odlehčit planetě i svému zdraví, ale zároveň se nechce masa, mléka a vajec vzdát úplně.

Výhodou tohoto stravování je, že máte naprostou svobodu v tom, jak si svůj jídelníček poskládáte. Můžete například dodržovat jeden bezmasý den v týdnu (třeba celosvětově známý Meatless Monday), někdo si maso dá rád jen o víkendu...

Kompostování v paneláku - i to je možné!

Třídění klasického odpadu se stává samozřejmou součástí téměř každé domácnosti. Všechny domácnosti však produkují i bioodpad a ten není možné všude třídit. Kompostování patří mezi nejvíce ekologické způsoby, kterými se můžeme zbavit bioodpadu vznikajícího v naší kuchyni.

Chcete-li však zužitkovat i svůj bioodpad, pak není nic snazšího, než si pořídit právě vermikompostér. Nezabere mnoho místa a můžeme jej umístit třeba do kuchyně, předsíně, do sklepa, kde nespadne teplota pod 5 ºC, nebo třeba na zasklený balkon. Nádobu vermikompostéru obývají kalifornské žížaly, které kompost přeměňují na "žížalí čaj". Ten představuje ideální hnojivo pro pokojové rostliny nebo bylinky, které pěstujeme na okenním parapetu.

Na dno vermikompostéru umístíme podestýlku. Může se jednat o namočený a natrhaný pevný papír, trochu rašeliny, hoblin, štěpky, staré listí nebo slámu. Pak následuje násada se žížalami a tenká vrstva bioodpadu. Toho je potřeba přidávat vždy jen malé množství.

Plastová brčka - malý předmět s velkým dopadem

Na první pohled se plastová brčka zdají jako zanedbatelné, v moři všeho jednorázového plastu který jako lidstvo používáme. Jejich dopad na životní prostředí je ale větší, než jste se možná mysleli.

Možná vás překvapí že první zdokumentované použití brčka sahá až do doby okolo roku 3000 před Kristem! Plastová brčka se ale začala vyrábět v padesátých letech a byla popularizována fast food řetězci, které se v druhé polovině 20. století rozšířily po celém světě.

Je těžké odhadnout kolik plastových brček se po světě používá každý den - ale studie z roku 2017 odhadovala, že světové pláže zatěžuje okolo 8,3 miliardy platových brček.

Recyklace plastu je komplikovaný proces - jen některé plasty jsou recyklovatelné a ty, které je možné recyklovat, tímto procesem většinou mohou projít jen jednou. Plastová brčka představují další překážku, a to kvůli jejich velikosti a váze. Jsou totiž na většinu současných recyklačních technologií moc malé a propadávají mašinerií. Brčka jsou tak bohužel posílána do spaloven odpadu či na skládky, a často také končí v oceánu.

Jak už jsme zmiňovali, brčka jsou velmi lehká - a tak je může vítr z košů či skládek zanést do řek, jezer, rybníků a oceánů. Brčka se tak můžete zbavit zodpovědně, a přece skončí v přírodě. Nesmíme také zapomenout, že většina Evropy posílá svůj plast k recyklaci do Asie - do zemí jako Bangladéš, které mají problém už se svým vlastním odpadem.

Plastová brčka se nerozloží stejným způsobem, jako papír či zbytky jídla. Ty se dnes zdají být všude: v oceánu, v naší pitné vodě, v mořské soli i mořských plodech. S tolika brčky v oceánu není vůbec neobvyklé, že se o něj nějaké zvíře poraní. Brčka jsou totiž překvapivě ostrá, kvůli strukturální integritě válcového tvaru a ostrým plastovým hranám. Před pár lety obletělo internet video želvy s plastovým brčkem zaraženým v nose.

Naštěstí je ale velice jednoduché plastová brčka vyměnit za ekologické alternativy - a těch je hned několik!

• Nerezová brčka: Jsou stylová a vydrží v perfektním stavu dlouhá léta. Jsou ideální volbou do koktejlů a limonád, jelikož jsou tenčí než další alternativy.
• Bambusová brčka: Mají jednu velkou výhodu - jsou kompostovatelná. Ač nevydrží tak dlouho, jako třeba nerez, můžete je jednoduše hodit na kompost, až vyprší jejich životnost.
• Skleněná brčka: Se nejlépe hodí pro ty, kdo mají rádi ranní smoothies či džusy. Ač je čištění bambusových i nerezových brček stejně jednoduché, u skla jednoduše vidíte, že je čistě.

Proč recyklace plastu není tak efektivní, jak si myslíme?

Od malička nás učí, že recyklace je správná věc. Mnozí z nás se ve škole učili, jak správně třídit odpad, ale vypadá to, že je několik věcí, co nám o recyklaci neřekli.

V posledních letech je čím dál tím jasnější, že recyklace nevyřeší plastovou krizi, ve které jsme se ocitli. Věděli jste, že pouze 10% veškerého plastu, který se kdy vyrobil, bylo zrecyklováno? Většina skončila na skládkách, nebo, ještě hůř, v přírodě a oceánu. V obou těchto situacích se z něj nadále uvolňují mikroskopické částice plastu - mikroplasty.

Věděli jste, že plast nemůže být v pravém slova smyslu recyklován? Lze ho pouze “downcyclovat“ - to znamená, že během procesu ztrácí na kvalitě.

První otázka, která vás pravděpodobně o plastu napadne, je, co je na jeho recyklaci tak těžké. K tomu přispívá několik různých faktorů, ale pojďme začít tím, že plast není pouze jeden materiál - existuje řada různých plastů spadajících pod tento hromadný název. Některé z nich jde recyklovat jednoduše, s ostatními to je složitější. My je často jednoduše hodíme do jednoho kontejneru a dál už nad tím nepřemýšlíme, ale recyklační linky pak musí roztřídit plasty podle typu a recyklovat separátně.

tags: #nejekologictejsi #zeme #recyklace #žebříček

Oblíbené příspěvky:

• Příklady antibiózy
• "V přírodě" od Hálka
• Aktuality o bioodpadu Karviná
• STK: vše, co potřebujete vědět
• Průvodce odvozem odpadu Dýšina