Když se řekne tanec, tak si člověk představí lidské tanečníky, kteří se více či méně elegantně pohybují v rytmu hudby. Proč se v době předvánočního stresu a všelijakého „seriózního“ mediálního rozebírání StarDance nezastavit a nepohrát si trošku s myšlenkou, že by se místo pro lidi taková taneční soutěž pořádala pro divoká zvířata? Jak by to ale vypadalo, kdyby tancovala zvířata? A tím samozřejmě nemyslím žádnou pro zvířata nepřirozenou drezuru, ale „přirozené“ chování zvířat.
Pojďme si představit, jaká divoká zvířata z české přírody by se mohla takové soutěže účastnit a jaké tance by jim šly nejlíp. Takže, vzhůru na první kolo soutěže Když zvířata tančí!
U podobné akce samozřejmě nemůže chybět „chytrá kmotra liška“. Liška je velmi chytré a mrštné zvíře, které se dokáže rychle a nenápadně pohybovat v různém terénu. Je také známá svým zvláštním způsobem lovu, když vyskočí do vzduchu a dopadne na svou kořist z výšky. Liška má prostě od přírody nadání k tomu, aby tančila s grácií a obratností, které se málo kdo vyrovná.
Jelen, to se ale něco jiného. Toto velké zvíře s nádherným parožím je jasná ukázka vznešenosti a elegance.
Jeřáb je světoběžník, který se postupně usazuje i u nás a řadí se tak mezi největší a nejkrásnější ptáky v České republice. Jeřáb popelavý má jasné vlohy k baletu a miluje melodickou a romantickou hudbu, jako je například klasika nebo jazz.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Losos byl v našich řekách relativně běžný, ale našim předkům se ho řadou hloupých kroků „podařilo“ v podstatě vyhubit. Losos je známý svou schopností plavat proti proudu řeky, když se vrací do svého rodiště k rozmnožování. Dokáže přitom neuvěřitelným způsobem skákat přes vodopády a překonávat různé překážky. Jeho tanec by vypadal tak, že by využíval své tělo jako nástroj pro vytváření zvuků a rytmu. Tělem by plácal o vodu, skákal do vzduchu a dopadal na hladinu. Taneční styl lososa je tedy jasný - akrobatický rock and roll s prvky parkouru.
Aby televizní soutěž oslovila co nejvíce diváků, tak potřebuje i trošku exotiky a zdánlivého nebezpečí. A to nám skvěle zajistí zmije obecná, náš jediný jedovatý had. Zmije je obecně plachá, nicméně je také rychlá a hbitá.
No a na závěr je tu veverka, protože jak ví každý televizní dramaturg, tak kažná úspěšná televizní show potřebuje svého „baviče“, kterého budou mít rádi všichni. A přesně taková je hravá, mrštná a šikovná veverka. Po stromech se dokáže pohybovat s neskutečnou lehkostí a rychlostí. Veverka by nejspíš ráda tancovala na jakoukoliv veselou hudbu.
Zdají se vám pavouci nezajímaví? Nebo se jich spíš bojíte? Přestože jde o tak malé pavouky, zaslouží si naši pozornost. Někteří si ji svým vzhledem dokonce přímo vynucují. Skákavky (Salticidae) jsou nejpočetnější čeledí pavouků na světě. Více než 5 tisíc druhů představuje přibližně 13 % všech známých pavouků. Jméno dostaly podle svého způsobu lovu - jsou to takové osminohé kočky - za svou kořistí se plíží a loví ji skokem ze zálohy.
Australské skákavky rodu Maratus obdivují dokonce i ti, kteří jinak pavouky nemusí. Příčinou je jejich svatební rituál. Jako u většiny pavouků se samečkové musejí o samičku ucházet. Skákavky se orientují především zrakem. Zásnubní tanečky samečků jsou proto plné rytmického mávání končetinami, otáček a poskoků.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Skákavky rodu Maratus však přidaly ještě něco navíc: Budoucí partnerku neoslovují jen choreografií, ale i barvami! Na rozdíl od nenápadných samiček mají tak pestře zbarvený zadeček, že dostali přízvisko "paví". Úžasnými barvami se chlubí všechny "paví" skákavky, ale jedna upoutala i vědce. Druh Maratus robinsoni nemá české jméno, ale v angličtině se mu výstižně říká skákavka duhová. Je to totiž první známý živočich, který při námluvách láká samičku proměnlivými barvami, které zahrnují úplně celé spektrum barev duhy. A právě to vědce zaujalo. Jak maličké tělíčko dokáže vyprodukovat tak zářivé duhové barvy?
Duha v podstatě není nic jiného než bílé světlo rozložené na jednotlivé barvy. A ani duhové barvy pavouka nejsou výsledkem nějakých barevných pigmentů, ale odrazu a lomu světla. Proto se také barvy na pavoučkově zadečku mění v závislosti na úhlu pohledu. Aby zjistili, jak duhová skákavka světlo rozkládá, prozkoumali ji vědci pod elektronovým mikroskopem. Dr. Jürgen C. Otto, co-author, Dr. Ukázalo se, že jemné šupinky na zadečku skákavky mají zaoblený tvar připomínající křídlo letadla.
Mechanismus vzniku pavoučí duhy by mohl inspirovat zcela novou technologii barev. Stejně tak by mohl pomoci ve výzkumu vesmíru, kde se využívají spektrometry vybavené optickými hranoly.
Malí okatí pavouci nechybějí ani v naší přírodě, vědci u nás napočítali 72 druhů. S těmi australskými se ale co do barevnosti nemohou měřit, většina z nich má poměrně nenápadné krycí zbarvení. Přesto mezi nimi najdeme i několik nápadně zbarvených druhů.
Tak, to máme šest zvířecích účastníků jedinečné taneční soutěže, kterou televizní obrazovky nepamatují. Dívali byste se na něco takového? Kdo by byl váš favorit, kterému byste drželi palce a ze všech sil pro něj hlasovali? A myslíte, že by se vlastně samotná zvířata chtěla něčeho takového účastnit?
Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?
tags: #nejkrásnější #tanečníci #přírody #zvířata