Emise v Německu v kontextu EU: Srovnání a klimatické cíle

25.03.2026

Německo, největší evropská ekonomika, se aktivně snaží snižovat své emise skleníkových plynů. Studie think tanku Agora Energiewende uvádí, že Německo splnilo svůj klimatický cíl pro loňský rok. Nicméně emise skleníkových plynů v zemi loni klesly méně než v roce 2024. Podle aktuální studie Německo loni vypustilo do ovzduší 640 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2). Ostatní skleníkové plyny se pro lepší srovnání přepočítávají na CO2. Emise tak byly o 1,5 procenta nižší než v roce 2024 a o 49 procent nižší než v roce 1990.

"Německo ztrácí v ochraně klimatu tempo," uvedla ředitelka think tanku Agora Energiewende Julia Bläsiusová. Aby Německo cíle pro rok 2030 dosáhlo, muselo by od letošního roku ročně uspořit 36 milionů tun oxidu uhličitého, tedy čtyřikrát více než v loňském roce.

Stejně jako v minulých letech měla na snížení emisí pozitivní vliv špatná hospodářská situace, především v průmyslových odvětvích s energeticky náročnou výrobou. V letech 2023 a 2024 zaznamenalo jeho hospodářství pokles, data za loňský rok zatím nejsou k dispozici. Pozitivní dopad na dosažení klimatických cílů mělo podle studie také zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, především ze slunečního záření. Naopak stejně jako v minulých letech zaznamenala jen velmi malý pokrok odvětví dopravy a širší oblast budov, do které patří například jejich vytápění či zateplení.

Německým cílem je snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 65 procent oproti roku 1990. Německo dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2045, tedy o pět let dříve, než se očekávalo. Rovněž plánovaný závazek uhlíkové neutrality chce Berlín splnit o pět let dříve než Evropská unie.

„Německo chystá ambicióznější cíle při snižování uhlíkových emisí. Cílem je snížení o 65 procent do roku 2030 a o 88 procent do roku 2040,“ řekl ve středu vicekancléř Scholz, který je zároveň ministrem financí.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Zdůraznil, že veškerý budoucí výkon hospodářství závisí na dostupnosti obnovitelné energie, proto je nezbytné urychlit výstavbu alternativních energetických zdrojů. Návrh zákona je reakcí na rozhodnutí německého ústavního soudu. Ten minulý týden nařídil, aby zákonodárci jasněji definovali cíle pro omezení emisí skleníkových plynů po roce 2030. Současný zákon o ochraně klimatu označil soud za nedostatečný a znevýhodňující příští generace.

Klima se v posledních letech stalo v Německu klíčovým tématem a za prioritu ho označují i jednotlivé regionální vlády ve spolkových zemích. Bavorský premiér Markus Söder tento týden oznámil, že uhlíkově neutrální by se jeho spolková země měla stát již do roku 2040, tedy o deset let dříve proti původním plánům. Do roku 2030 chce Söder snížit emise v Bavorsku nejméně o 65 procent. Dosažení neutrality nejpozději do roku 2040 chce nově i sousední Bádensko-Württembersko, kde místní klimatický zákon stále ještě udává snížení emisí o 90 procent k roku 2050.

Evropské snahy o snižování emisí

Europoslanci schválili klimatický cíl snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent oproti roku 1990. Pro cíl snížit do roku 2040 emise o 90 procent hlasovalo 413 europoslanců, 226 jich bylo proti a 12 se zdrželo hlasování. Státy mohou využívat mezinárodní kredity k dosažení až pěti procentních bodů snížení emisí od roku 2036. Až pět procentních bodů čistých emisí může pocházet z vysoce kvalitních mezinárodních uhlíkových kreditů od partnerských zemí.

Zavedení systému EU ETS2 bude na základě výsledků hlasování odloženo o jeden rok, z roku 2027 na rok 2028. Systém ETS2 se vztahuje na emise oxidu uhličitého ze spalování paliv v budovách a silniční dopravě. O tyto změny usilovala mimo jiné předchozí česká vláda premiéra Petra Fialy.

Dopad na průmysl a konkurenceschopnost

Co to znamená pro zastoupení výrobního průmyslu v EU, jehož konkurenceschopnost ohrožují náklady na energie, je více méně jasné. Pokud se snižováním emisí CO2 nejde ruku v ruce snižování cen energií, nelze očekávat, že zejména velké koncerny s jejich kapitálem a možnostmi rychle přenášet výrobní procesy s vyšším podílem spotřeby energií do jiných států, zejména mimo EU, budou v EU dále působit.

Čtěte také: Umweltplakette

Například v aktuálním vydání německého časopisu RAS International 1-2/2026 vydavatelství Krammer Verlag Düsseldorf si lze přečíst závěry analýzy provedené globálně aktivním poradenským podnikem Simon-Kucher, který má více než 2 000 zaměstnanců působících ve více než 30 státech. Podle studie jen 37 % podniků s vyšší závislostí na spotřebě energie neplánuje změny. 42 % jich plánuje přesun z Německa do jiných evropských zemí. A zbytek, 37 % plánuje zcela opustit evropský kontinent a přesunout své působení na jiné kontinenty. Nejde o náhlý exodus, nýbrž o dlouhodobý strukturální trend, uvádí expert zaměřený na chemický průmysl. Přitom v sektoru výroby základních chemikálií je plánován ještě rychlejší proces opuštění Německa, než výše uvedený, průměrný.

Česká ekonomika je do značné míry propojena s německou ekonomikou, respektive ekonomikou regionu DACH (podle mezinárodních značek států D - A - CH) a již brzo se dozvíme, zda zůstanou zachovány dosud úspěšné průmyslové vazby českých podniků na podniky, které opustí EU nebo si české podniky najdou nové odběratele a nebo dokonce opustí EU podobně jako jejich DACH kolegové.

Srovnání emisí v EU

Graf zobrazuje vztah mezi celkovými ročními emisemi jednotlivých států EU a jejich přepočtem na obyvatele. V grafu jsou zobrazeny antropogenní emise CO2 a N2O, CH4, HFCs, PFCs, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Výběr států pro graf: zobrazení všech států EU by bylo nepřehledné a zásadní rozdíly by nebyly dobře vidět. Vybrali jsme tedy vedle ČR šest dalších států tak, aby byly zastoupeny sousední země i určité extrémy v Evropě, a celý vzorek tak byl co nejvíce reprezentativní.

Německo se svými cca 83 mil. obyvateli vyprodukovalo 935,8 mil. tun CO2eq. Pro srovnání, Francie se svými cca 67 mil. obyvateli 475,4 mil. tun CO2eq, Velká Británie se svými cca 66 mil. obyvateli 516,8 mil. tun CO2eq a Itálie se svými cca 60 mil. obyvateli 438,2 mil. tun CO2eq. Česká republika jako stát s cca 10,5 mil. obyvateli a emisemi 131,3 mil. t CO2eq je v přepočtu na obyvatele 4. největším emitentem EU a má 2× vyšší emise na obyvatele než srovnatelně velké Švédsko (cca 10 mil.). Z vybraných zemí má ČR nejvyšší emise, což ale odráží i pozici ČR v EU.

Průměrné emise na osobu v Evropské unii jsou 8,7 tun CO2eq. Oproti tomu světový průměr emisí na osobu je 6,51 tun CO2eq na rok. Pokud by každý člověk na zemi vypouštěl tolik emisí jako průměrný obyvatel Evropské unie, vzrostly by celosvětové emise o více než 30 %.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

V přepočtu na obyvatele vypouští nejvíce skleníkových plynů Lucembursko (20 t CO2eq ročně), kde více než 60 % emisí pochází z dopravy, dle platformy Votum Klima je to způsobené nafto-benzínovým turismem. Druhé Estonsko (15 t CO2eq) a čtvrtá Česká republika (12,4 CO2eq) mají vysoké emise kvůli energetickému mixu založenému na uhlí a třetí Irsko (13,6 t CO2eq) kvůli zemědělství. Naopak nejnižší emise na osobu má z Evropských států Malta (5,1 t CO2eq), následovaná Švédskem (5,6 t CO2eq).

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi - ovšem vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. V rámci této infografiky jsou v údajích o emisích zahrnuty emise z letecké dopravy a zobrazené hodnoty odpovídají emisím vyprodukovaným z letů z letišť v dané zemi. Hodnota tedy nemusí odpovídat přesnému množství emisí, které obyvatelé daného státu způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do emisí ČR jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemí).

Rozdíly v emisích dle sektorů

Rozdíly ve výrobě elektřiny a tepla: Státy, které k výrobě elektřiny a tepla využívají z velké části hnědé uhlí, mají emise z energetiky okolo 3-4 tun CO2eq na osobu a rok. Rozdíly v emisích z průmyslu souvisí s typem průmyslu dané země. Emise skleníkových plynů v průmyslu vznikají zejména při spalování fosilních paliv (typicky pro zahřívání - destilaci, sušení, tavení apod.) a jako vedlejší produkt různých procesů, např. při výrobě cementu, zpracování železné rudy nebo při používání chladicích plynů.

V emisích z dopravy se státy liší výrazně méně než ve výrobě elektřiny a tepla. Většina států EU má emise mezi 1,5-3 tuny CO2eq na osobu na rok, průměrná hodnota v EU je 2,0 t CO2eq na osobu na rok.

Průměrná hodnota emisí z budov (topení, ohřev vody a vaření pomocí fosilních paliv v domácnostech, kancelářích a institucích) je v EU 0,8 t CO2eq na obyvatele na rok, přičemž většina zemí je v rozmezí 0,2-1,2 tun CO2eq na osobu na rok.

Rozdíly v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (metan) a z obdělávání půdy (průmyslová hnojiva produkují N2O). Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan.