Prevence a řešení znečištěného nebo nasáklého oblečení

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením zdravotního problému. Vždy dbejte i na dobu nutné rekonvalescence po odeznění nemoci. K době rekonvalescence přistupujte stejně zodpovědně jako k vlastnímu akutnímu onemocnění. Každá nemoc vyžaduje svůj čas a trpělivost.

První pomoc a ošetření ran

A. U větších poranění je nutné zahájit prevenci šoku. Provádí se v místě poranění - větší krvácení je třeba zastavit. K minimalizaci vzniku druhotné infekce ukončíme předběžné ošetření rány přiložením sterilního obvazu. Aby se obvaz na ránu nepřilepil, používá se tkanina impregnovaná masťovým základem, která svou síťovou strukturou zabezpečuje drenáž exsudátu (např. na tuto základní vrstvu přikládáme sekundární krytí - gázové.

Netkané krytí, které má vyšší absorpční schopnost, se použije při větším krvácení. Na povrchovou ránu postačí i transparentní hydrogelové krytí umožňující vizuální kontrolu hojení bez snímání obvazu. I rozsáhlejší povrchové rány - odřeniny, eroze - se hojí regenerací epitelu. Bývají bolestivé a často dochází k přilepení obvazu na plochu rány.

Volně prodejné léky: Krémy a masti zklidňující podráždění, urychlující regeneraci kůže a podporující hojení (např. s panthenolem, zinkem apod.), s antiseptickými účinky (např.

B. I. II.a stupeň, pro nějž jsou typické puchýře, rovněž chladíme. Puchýře raději nepropichujeme (kvůli případné infekci - takové ošetření může odborně provést lékař). Popáleniny II.b až IV. ránu ochlazujeme pouze do velikosti 5 % tělesného povrchu, jinak hrozí nebezpečí podchlazení. S chlazením jsme velmi opatrní u malých dětí, změny teploty zejména u malých dětí přispívají k rozvoji šokové reakce, při níž dochází k výrazným změnám životních funkcí a zpomalují se hojivé procesy.

Čtěte také: Zbavte se nečistot na oblečení

Na popáleniny vyššího stupně (tedy II.b a výše) nikdy nenanášíme masti, léčivé vody a jiné přípravky. Případnou medikaci určí lékař. Jedinou výjimkou jsou defekty, kde není porušena dermis (tedy stupeň I. a II.a).

Poleptání - defekty vzniklé kyselinou vymyjeme louhem a naopak. Pokud je látka neznámá, použijeme proud vody, který má tu výhodu, že bývá zpravidla po ruce.

C. Základní ošetření spočívá v postupném oteplování. Slovo postupné je důležité, poněvadž rychlé oteplení natropí více škod než užitku, mohlo by vést až ke ztrátám prstů či jiných zasažených koncových částí těla. I zde je důležité zachovat aseptické okolí rány.

Méně péče je někdy více. Toto rčení platí u všech úrazů. Pro ošetření a správné hojení je nutná naprostá čistota rány. V důsledku některých „babských rad“ může dojít k infekci rány, jejímu prohloubení, čímž se komplikuje průběh hojení a zhoršuje prognóza.

D. Je-li v ráně cizí těleso, které pevně lpí, neodstraňujte ho (vyjma např. krémy a masti zklidňující podráždění a urychlující regeneraci kůže a podporující hojení (např. krémy a masti s antiseptickými účinky (např.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

Výživa a hojení ran

Pro správné hojení ran je důležitý hlavně dostatek bílkovin, které jsou potřeba pro tvorbu nové tkáně. Také vitamín C má velký význam pro hojení ran, protože je naprosto nezbytný pro tvorbu kolagenu, bílkoviny, která tvoří značnou část pojivové tkáně.

Cukry, tuky a bílkoviny jsou živiny nezbytně důležité pro správný chod organismu. V případě hojení ran mají nepostradatelnou úlohu bílkoviny, jejichž nedostatek obnovu tkáně naruší. Vazivové buňky proteiny (bílkoviny) potřebují pro své dělení a novotvorbu vaziva, kterým ránu zacelí.

Musí dodat tělu dostatek energie, minimální množství bílkovin (se všemi esenciálními, tj. nezbytnými kyselinami) a cukrů, minerální látky (včetně stopových prvků), esenciální mastné kyseliny a vitaminy. Dále musí být k dispozici dostatek vody. Pro zajištění pasáže, zejména tlustým střevem, musí potrava obsahovat tzv.

Energetická potřeba je kryta 3 základními živinami: bílkovinami, tuky a cukry (sacharidy). Minimální potřeba bílkovin, která udrží životně důležitou dusíkovou rovnováhu, činí asi 0,5 g na 1 kg tělesné hmotnosti a den. Tyto aminokyseliny jsou ve většině rostlinných bílkovin obsaženy v nedostatečném množství, což snižuje biologickou hodnotu těchto bílkovin přibližně na polovinu.

Zbývající převážná část energetické potřeby je kryta sacharidy (škrob, cukr, glykogen) a tuky (živočišné a rostlinné tuky, oleje), které se mohou jako živiny vzájemně zastupovat. Podíl cukrů v potravě je za normálních okolností asi 60 %. Tuky tvoří v potravě asi 25-30 %. Tento podíl při zvýšené spotřebě stoupá (u těžce pracujících až na 40 %). Tuky nám zajišťují příjem vitaminů rozpustných v tucích (A, E, D, K) a esenciálních mastných kyseliny (linolová a další).

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

Pro organismus je nezbytný také přívod minerálních látek: zvláště se musí dbát na dostatečný přívod vápníku (0,8 g/den), železa (10 mg/den, u žen 15 mg/den) a jodu (0,15 mg/den). Řada dalších stopových prvků je také životně nezbytná, jsou však v normální stravě přijímány v dostatečném množství. Jsou to sloučeniny, které organismus potřebuje pro svůj metabolismus, ale sám je nedokáže vůbec, nebo jen v nedostatečném množství tvořit. I když jsou nezbytné v poměrně malém množství, dochází při jejich nedostatečném přívodu k různým onemocněním. I v jejich případě je požadavek na zvýšený přísun v období hojení opodstatněný.

Vitamín C zajišťuje správnou a dostatečnou tvorbu kolagenu - nerozpustné bílkoviny, jež je základní stavební složkou pojivových tkání. K novotvorbě cév, vaziva a buněk pokožky a sliznice přispívá vitamín A. Také komplex vitamínů B a vitamíny E a K mají obrovský význam při hojení.

Dostatečné tvorbě vaziva napomáhá měď. Zinek je zase díky svému vlivu na enzymy (bílkoviny, které se účastní chemických přeměn v živých organismech) velice důležitým prvkem pro metabolismus celé řady živin. Tu nejsprávnější výživu pro konkrétního pacienta musí určit dietolog, nebo také tzv. nutriční terapeut.

Pacienty, kteří trpí tzv. chronickou ranou, jsou ti, kdo mají například bércový vřed či hlubokou proleženinu neboli dekubit. Tyto rány mohou léčit lékaři i speciálně školené sestry, jejichž hlavní náplní může být právě léčba ran - většina z nich upřednostňuje tzv. vlhké krytí ran.

Léčbu těchto ran by neměl zajišťovat jenom jeden odborník, ale většinou se jí věnuje více zdravotníků. Ne všechny potřebné krycí materiály vhodné na ránu může předepisovat praktický lékař. Proto je optimální, když je pacient odeslán na speciální pracoviště, kde se jeho ráně bude věnovat více odborníků. Mezi ty může patřit i dermatolog nebo plastický chirurg. V případě léčby tzv. diabetické nohy je to ale i podiatr a diabetolog.

Rizikové faktory pracovního prostředí

Pracovním systémem se rozumí systém skládající se z osoby (osob) a pracovního zařízení, jejichž součinností v rámci pracovního procesu je plněn určitý pracovní úkol v daném pracovním prostředí a za okolností určených pracovním úkolem (ČSN ISO 6385-833510). Stručně vyjádřeno jde o systém člověk - stroj - prostředí , přičemž komponentu „stroj" je nutno chápat v širším rozsahu jako pracovní prostředek, počínaje jednoduchým ručním nástrojem či nářadím, přes jedno či víceúčelový stroj, technické zařízení, až po řídící centrum např.

Podle ČSN ISO 6385 (Zásady ergonomického řešení pracovních systémů), se pracovním prostředím rozumějí fyzikální, chemické, biologické, sociální a kulturní činitelé, působící na osoby v pracovním prostoru. Pracovní proces (podle téže ČSN ISO) je definován jako časový a prostorový postup vzájemného působení (interakce) osob, pracovního zařízení, materiálu, energií a informací v mezích určitého pracovního systému.

Rizikový (škodlivý) faktor pracovního prostředí je takový faktor, jehož účinek na pracovníka za určitých podmínek vede k onemocnění nebo ke snížení pracovní schopnosti. Pravděpodobnost a závažnost důsledků rizika (jako je např. pracovní úraz, nemoc z povolání), je dána výslednicí buď krátkodobého či dlouhodobého účinku (působení) rizikového faktoru a jednání či chování člověka.

Rizikovým faktorem mohou být určité konstrukční vlastnosti pracovního prostředku, vlastnosti energií, materiálů, chemických látek atd., tj. • Kombinované účinky chemických škodlivin.

Prach

Hmotné částice rozptýlené ve vzduchu nazýváme aerosoly. Podle skupenství částic je dělíme na tuhé a kapalné. Podle mechanismu vzniku a velikosti částic se tuhý aerosol dělí na prach (vzniká drcením pevných hmot; hrubý prach velikosti nad 20 - 30 um, který již rychle sedimentuje, nebývá za aerosol považován), kouř (vzniká spalováním organických látek) a dým (vzniká oxidací anorganických látek). U kapalného aerosolu vzniklého kondenzací vodní páry hovoříme o mlze. Každý aerosol je charakterizován svou koncentrací, velikostí částic jej tvořících a fyzikálními a chemickými, popř.

Z hlediska působení na člověka dělíme prach na toxický a prach bez toxického účinku. Prach toxický hodnotíme spolu s plyny a párami s toxickým účinkem.

• Prachy s převážně fibrogenním účinkem jsou prachy, které obsahují fibrogenní složku - křemen, kristobalit, tridymit, popř. gama-oxid hlinitý.
• Naprosto převažující v pracovním prostředí jsou prachy s obsahem křemene (krystalického oxidu křemičitého).
• Prachy s možným fibrogenním účinkem jsou prachy, u kterých je výskyt fibrogenní složky pravděpodobný.

Např. slída, talek, saze, svářečské dýmy, ferrosilicium či bentonit. V případě obsahu fibrogenní složky (obvykle opět křemene) se považují za prachy s fibrogenním účinkem.

• Prachy s převážně nespecifickým účinkem jsou prachy, které nemají výrazný biologický účinek.

Např. hnědé uhlí, vápenec, mramor, umělá brusiva (karborundum, elektrit a pod.), slitiny a oxidy železa, tavený čedič, škvára - popílek, magnezit či dolomit. I zde je však třeba zkoumat, zda v aktuálním prachu na pracovišti nejsou přítomny složky fibrogenní, či toxické. V případě obsahu fibrogenní složky větší než 3 % se tato směs prachů opět hodnotí jako prach s fibrogenním účinkem.

• Prach ze dřeva hodnotíme dle původu.

- biologicky vysoce účinná dřeva (např. - biologicky účinná dřeva (např. - biologicky málo účinná dřeva (např. • Minerální vláknité prachy rozdělujeme na přírodní minerální (azbest - chryzotil, krocidolit, amfibolit) a na umělá minerální vlákna (např.

• Hlavní a zcela rozhodující cestou vstupu pro prach jsou cesty dýchací.
• Míra znečištění ovzduší prachem se vyjadřuje koncentrací aerosolu.

Koncentrace aerosolu se určuje buď hmotnostně, t.j. Prašnost na pracovištích se měří s cílem zjistit míru její závažnosti. U prachů jejichž specifický účinek se projevuje až v plicích (prachy fibrogenní) je třeba stanovit podíl jemného prachu (respirabilního) a fibrogenní složky v prachu celkovém. To se provádí buď tzv. měřením dvoustupňovým, nebo stanovením distribuce velikosti částic měřeného prachu a určením respirabilního podílu dle normovaných konvencí (ČSN EN 481).

Změřené koncentrace porovnáváme s hodnotami limitními, které jsou obsaženy v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., v platném znění, jako přípustné expoziční limity prachu PEL v mg.m3 nebo u minerálních vláknitých prachů jako počet respirabilních vláken.cm3. Při uplatňování opatření k ochraně před prachem je třeba mít vždy na zřeteli specifické účinky prachu, který se na na daném pracovišti vyskytuje. Mohou se tak lišit opatření proti prachu dráždivému, vláknitému, či prachu s fibrogenním účinkem.

• změna technologie (technologie se vznikem prašnosti nahrazovat technologiemi, při kterých prach nevzniká, nebo je nižší prašnost či vzniká prach méně závažný).
• užití osobních ochranných pracovních prostředků (kukly s přívodem vzduchu, polomasky respirátory).

Tepelně-vlhkostní podmínky

Tepelně-vlhkostní podmínky vnitřního prostředí jsou dány třemi fyzikálními faktory - teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu. Jsou navzájem závislé a změna jednoho z nich má za následek i změnu dalších dvou. Jsou to veličiny, které vymezují oblast subjektivního pocitu pohody či nepohody, v extrémních případech je lze posuzovat jako škodliviny s negativním vlivem na zdraví člověka. Rozhodující pro tepelný stav člověka je jeho tepelná bilance, tj.

Přípustné mikroklimatické podmínky na pracovištích a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k nařízení vlády č. Je základní veličinou vypovídající o tepelné zátěži nebo tepelné pohodě člověka. Tepelná pohoda je jedním z faktorů, zajišťující optimální prostředí pro pobyt člověka. Je to stav rovnováhy mezi subjektem a interiérem bez zatěžování termoregulačního systému.

Při subjektivním pocitu tepelné pohody je zachována rovnováha metabolického tepelného toku (celková tepelná produkce člověka) a toku tepla odváděného z těla při optimálních hodnotách fyziologických parametrů. Je známo, že tepelná pohoda člověka má daleko větší vliv na jeho subjektivní pocit pohody, míru odpočinku i skutečnou produktivitu práce, než nežádoucí emise a imise a obtěžující hluk. Je např.

Jsou stanoveny přípustné hodnoty teplot vzduchu pro pracovní prostředí na uzavřených pracovištích v závislosti na třídách práce, tj. energetickém výdeji vzhledem k druhu činnosti a oděvu (tabulka č. 2 přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., v platném znění), které by měly zajistit optimální tepelné podmínky pro většinu osob. (Vždy je však určitý počet nespokojených s vyskytujícími se tepelně-vlh-kostními podmínkami, jde-li o 5, max.

Naše předpisy rozlišují dlouhodobě a krátkodobě únosnou pracovně tepelnou zátěž. Limitní hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., v platném znění. Dlouhodobá zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, krátkodobá je dána množstvím akumulovaného tepla v organismu, které nesmí pro všechny osoby překročit 180 kJ. m2.

Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence maximálně na 150. min '. Na základě energetických náročností prací a mikroklimatických podmínek jsou pro aklimatizované (asi 3 týdny po nástupu na horké pracoviště, kdy dojde k částečné adaptaci organismu na trvale vyšší tepelnou zátěž) a neaklimatizované osoby tabelárně zpracovány dlouhodobě i krátkodobě únosné doby práce.

Stejným způsobem jsou zpracovány podklady pro chladné prostředí. Obecně je člověk schopen snášet teplotu kolem 50 °C po dobu asi 4 hodin. Při stoupající vlhkosti vzduchu tato hranice výrazně klesá. Nadměrné teploty způsobují nadměrnou únavu a nesoustředěnost vedoucí až k nebezpečným úrazům. Opačným extrémem je práce v chladu, kdy celkové působení chladu vede k omezení průtoku krve kůží, stoupají krevní tlak a srdeční frekvence, zvyšuje se spotřeba kyslíku.

Může dojít k poklesu teploty tělesného jádra, nastává oslabené dýchání, zpomaluje se srdeční frekvence. Doporučené hodnoty se pohybují v rozmezí 30 - 60% relativní vlhkosti. V zimním období dochází vlivem vytápění (a přetápění) k poklesu relativní vlhkosti na 20% i méně. Organismus je tak vystaven nefyziologickému prostředí, kdy i u zdravých jedinců dochází k intenzivnějšímu vysoušení sliznice horních cest dýchacích, tím klesá jejich ochranná funkce a stoupá možnost průniku některých škodlivých látek až do dolních cest dýchacích.

Proto je vhodné v zimě uměle vlhkost zvyšovat zvlhčovači vzduchu, ale jen na hodnoty kolem cca 40 %. Velmi malou účinnost mají různé odpařovače zavěšované na vytápěcí tělesa, či protékající fontánky, je třeba zvolit přístroje buď s parním vlhčením, kde odpadá jakékoli riziko mikrobiální kontaminace vzduchu ze znečištěné stojaté vody, nebo vodní zvlhčovače s odparem vody z hladiny nebo se smáčených povrchů.

Zatímco prostředí o vysoké vlhkosti se může stát léčebným prostředkem např. relativní vlhkosti), v běžném životě je vlhkost větší než 60 % již nebezpečným faktorem, protože tato dlouhodoběji se vyskytující vlhkost je vždy doprovázena výskytem plísní. Osoby pohybující se v trvale vlhkých prostorách, napadených plísněmi, jsou prokazatelně postiženy zhoršením zdravotního stavu (dýchací potíže, bolesti v krku, hlavy, zvýšené teploty, rýmy), může se ale objevit i častá nevolnost až zvracení, bolesti zad, kloubů a nervové potíže.

Tento problém je velmi aktuální v souvislosti s utěsňováním oken a balkónových dveří různými druhy těsnění z důvodu úspory energie. Tím se snižuje odvedení nadměrné vlhkosti z prostředí přirozeným větráním - infiltrací, dochází k jejímu hromadění ve zdivu, ale i ve vybavení interiéru - ve spárách mezi dlaždicemi, lepidlu tapet a pod. A tím je připravena (při běžných teplotách vytápěného prostoru) živná půda pro růst a šíření plísní.

Pocit tepelné pohody je ovlivněn i rychlostí proudění vzduchu. Každé proudění vzduchu je vnímáno, může být zdrojem celkového nebo lokálního diskomfortu. Nízké rychlosti proudění vzduchu (pod 0,1 m.s1) přispívají k nepříjemnému pocitu „stojícího" vzduchu. Vyšší rychlosti sice mohou snižovat tepelný diskomfort při vyšších teplotách, ale zároveň působí rušivě a mohou vést až ke zdravotním potížím.

Jestliže je povrch těla nadměrně ochlazován rychlým odpařováním potu, může dojít až k celkovému prochladnutí (toto je i případ letního období, kdy zpocená kůže je nadměrně ochlazována třeba stolním ventilátorem). Další způsob ochlazování kůže proudícím vzduchem spočívá v tom, že průběh rychlostí v prostoru není rovnoměrný, ale má pulsní charakter (turbulentní proudění). Pulsace proudícího vzduchu dráždí nervové kožní buňky citlivé na teplotu a tím se zvětšuje pocit chladu.

Studium mezní vrstvy na povrchu těla ukazuje na zmenšování její tloušťky při rostoucí turbulenci. Doporučované rychlosti proudění vzduchu pro pracovní prostředí se pohybují celoročně v rozmezí 0,1 - 0,3 m.s 1 v závislosti na druhu činnosti a použitém oděvu. Pro byty, administrativní budovy, školy, drobné provozovny a pod. je pro zimním období doporučovaná hodnota max. 0,15 m.s1, pro letní období max. 0,25 m.s '.

Velmi nepříznivě je pociťován při nerovnoměrnosti proudění proud chladného vzduchu na některou část těla (průvan), který způsobí např. to, že rozdíl teplot mezi úrovní hlavy a nohou je větší než doporučované 3 °C. Tento problém se vyskytuje nejen při otevřeném okně (dveřích), ale i v klimatizovaných prostorech, kdy je přívod vzduchu ze spodu podlahou (nadměrný chlad na nohy), nebo v úrovni hlavy, nebo do oblasti hlavy směrovaný.

Vytápění zajišťuje vhodné tepelné podmínky ve vnitřním prostředí v závislosti na venkovních podmínkách. Větrání může být přirozené příslušnými větracími otvory (okna, dveře, větrací šachty, štěrbiny a pod.) nebo netěsnostmi větracích otvorů (infiltrací), nebo nucené. Při nuceném větrání je zpravidla vzduch čištěn filtrací a je tepelně upravován.

Vytápění dělíme na lokální a ústřední. Mimo lokální topi-dla (a soukromá vytápěcí zařízení) je důležité stanovení, kdy se s vytápěním v otopném období začne, tj. tehdy, jestliže průměrná denní teplota venkovního vzduchu poklesne pod 13 °C ve dvou po sobě následujících dnech a jestliže podle předpovědi vývoje počasí nelze očekávat oteplení ani pro následující třetí den.

Pro vytápění na optimální hodnoty je třeba si uvědomit, jakým způsobem se na dodržení teplot podílí infiltrace, tj. přirozené větrání netěsnostmi oken, dveří, neuzavíratelných větracích průduchů a štěrbin. Zatímco tepelná ztráta prostupem obvodovými stěnami je při určité venkovní teplotě stálá, působí trvale a lze ji vytápěním rovnoměrně eliminovat, je tepelná ztráta infiltrací proměnlivá podle okamžité rychlosti a směru větru a při bezvětří může být i nulová.

• Teplota nekrytých otopných těles, umístěných v oblasti možného pobytu lidí nesmí překročit 110 °C.

Zatím nejčastějším systémem vytápění pro budovy obytné, občanského vybavení a administrativní je teplovodní vytápění s vytápěcími tělesy v každé místnosti (bez ohledu na zdroj energie - zpravidla kotle na pevná, kapalná nebo plynná paliva). Teplonosným médiem je voda o teplotě 90/70 °C. Jednou z nejčastějších závad tohoto typu vytápění je nedotá-pění nejvyšších nadzemních podlaží. Je to způsobeno technických stavem systému - zavzdušňováním otopných těles.

Ve velkých průmyslových halách se používá teplovzdušné vytápění, kdy vzduch je ohříván parou nebo horkou vodou v centrálním ohřívači nebo jednotlivých teplovzdušných soupravách. Tento způsob vytápění není vhodný do prostředí s velkým vývinem škodlivin, aby nedocházelo k jejich nežádoucímu šíření nuceným prouděním vzduchu.

tags: #neprodlene #odstrante #znecistene #nebo #nasakle #obleceni

Oblíbené příspěvky:

• Tipy a triky pro dokonalé snímky přírody
• Skořápky od ořechů a kompost: Co musíte vědět
• Tipy pro výběr fotoaparátu na focení přírody
• Průvodce výběrem nerez koše
• Šetrné praní