Proč se lidé prohrabují odpadky: Pohled do odpadového hospodářství a sociálních motivací

Odpadové hospodářství ve střední a východní Evropě (SVE) je ve stadiu hluboké přeměny. Bez ohledu na to, jak to vidí západní novináři, je odpadové hospodářství v SVE v mnoha aspektech dobře organisované. Všechny residenční oblasti (včetně většiny obcí) mají zajištěny sběrné služby. Panují zde jasné administrativní vazby.

Sběr většinou provádějí zkušení řidiči a party, pracující na známých trasách s přiměřenou frekvencí - 2x nebo 3x týdně ve středu měst, 2x na okraji, 1x týdně ve velkých zástavbách a několikrát měsíčně ve vesnicích. Většina obyvatel platí sběr odpadu v rámci daní. Většinu běžných administrativních systémů odpadového hospodářství představují společnosti v majetku obcí, působící jako oddělené jednotky s vlastní strukturou řízení a rozpočtem. Město má často zvláštní inspektory, jejichž úkolem je kontrolovat a monitorovat chod společností.

I když tyto systémy fungují, jsou podle západních norem značně neefektivní. To však v této části světa, kde politickou prioritou bylo udržet zaměstnanost, nepřekvapuje. Infrastruktura odpadového hospodářství je často západními pozorovateli posuzována špatně, neboť kladou na roveň efektivnost a organizaci. V důsledku toho západní poradci nebo cizí investoři mají snahu zaměřit své úsilí a aktivity na technickou pomoc v oblasti organizace a ne přímo v oblasti efektivnosti.

V zemích SVE se zneškodňování provádí často na divokých skládkách nebo výsypkách. Zpravidla jsou umístěny v geologických proláklinách, močálech, hliništích nebo vytěžených lomech. Jsou většinou neohrazené, obvykle blízko tekoucích vod, bez kontroly u vjezdu (plot je obvykle ukraden a prodán).

Zkušenosti s recyklací komunálního odpadu v zemích SVE jsou nepřesvědčivé, provedení je polovičaté a výsledky jsou špatné. Tento model spočívá v nákupu kontejnerů typu iglú "z druhé ruky", které se umístí do středu obydlených oblastí, často aniž by se změnily nálepky v původním jazyce. Většinou ani není snaha zjistit, zda proud recyklovatelného materiálu, pro který je kontejner určen, skutečně existuje, a jaký je jeho objem. Tak např. S ohledem na to nepřekvapuje, že množství sebraného materiálu je minimální, kontaminace vysoká, účinnost nulová, příjmy zanedbatelné a výsledné náklady na regeneraci astronomické.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Tento model obvykle zahrnuje cizího konzultanta s bilaterálním dárcem peněz ze zahraničí, který zavede způsob recyklace, jenž funguje dobře v zemi, ze které je importován. Tento postup se instaluje do nějakého města v rámci SVE, které je vystaveno tlaku vlastního ministerstva životního prostředí, aby vyzkoušelo nějaký způsob recyklace. Problémem je doba fungování. Doba provozu je příliš krátká na to, aby se dala měřit jejich skutečná účinnost. Čtyři až šest měsíců provozu neřekne nic o tom, jak to bude vypadat dlouhodobě. Druhým problémem je to, že postup je určen pouze pro malý počet domácností (500 - 1500).

Poloprovozní postupy často vedou k závěru, že recyklace je nákladná, zbytečná a irelevantní. Neomezují svou činnost na skládky. V dobách "za komunistů" byla recyklace strategickou činností a stát ji podporoval ve formě placeného sběru papíru apod. Existuje trh s celými skleněnými lahvemi a nádobami pro opětné použití, spojený se systémem záloh pro lahve od nápojů. Systém recyklace je však poměrně nerozvinutý. Existují továrny na zpracování plastů, avšak trh je slabý. V této oblasti prakticky neexistuje aktivita nevládních organizací.

Chléb a pečivo se nebalí nebo se prodává v papírových sáčcích nebo s kouskem šedého balicího papíru. Vejce se prodávají na kusy, nebo v malých sáčcích z HDPE nebo LDPE. Ovoce a zelenina se prodávají nebalené, i když zde se situace rychle mění. Prodávající dávají ke zboží volně plastové sáčky raději, než by účtovali zvýšenou cenu. Většina toho, co zůstává na výsypkách po "vyčištění" a rozkladu, jsou víceméně jen plastové sáčky. Kavárničky a podniky rychlého občerstvení podávají teplé i studené nápoje v kelímcích z PVC, HDPE nebo neexpandovaného polystyrenu.

Slogan "Chceš méně odpadu: konzumuj méně" není přijímán se sympatiemi. Rychlé změny spotřebitelských zvyklostí povedou k tomu, že situace s odpady v zemích SVE se nejprve zhorší, než se začne zlepšovat. Co se dá podniknout? To záleží na tom, kdo se ptá. Západní pozorovatelé v roli profesionálních rozvojových pracovníků, konzultantů a advokátů by se měli naučit lépe interpretovat to, co vidí.

Soukromé firmy, možní investoři a výrobci zařízení by se měli držet přísnějších etických i provozních norem a banky by měly lépe zvažovat investice a ujišťovat se o tom, že finanční struktury jsou únosné pro všechny zúčastněné, nejen pro investory.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Sociální aspekty prohrabávání se odpadky

Proč se lidé prohrabují odpadky? Důvody jsou různé a často se prolínají. Chudoba a sociální vyloučení jsou hlavními faktory. Lidé hledají v odpadcích jídlo, oblečení nebo věci, které mohou zpeněžit. Extrémní případ představuje Jemen, kde podle Sabiny Addailamy denně vidí spoustu podvyživených dětí, některé se prohrabují mezi odpadky a hledají cokoliv, co by snědly.

Podle Jano Novotného z městské policie si mnozí lidé neuvědomují, že se dopouštějí krádeže, když popelnice vybírají. Odpad v tu chvíli patří majiteli popelnice. V ulici Dlouhá si v kontejneru na odpadky dokonce hověl zanedbaný muž z Teplic. „Když ho strážníci vyzvali, aby kontejner opustil, velice se podivoval na tím, proč má svůj dočasný příbytek opustit, když mu je tam dobře,“ uvedl Novotný.

Vedle chudoby hraje roli i spotřební způsob života. Lidé vyhazují věci, které by jiní mohli ještě využít. Místo aby je darovali nebo odnesli do bazaru, končí v popelnici. To vede k paradoxní situaci, kdy lidé zamykají popelnice, aby zabránili ostatním v přístupu k těmto věcem.

Sběr kovů jako specifická forma prohrabávání se odpadky

Sběr kovů představuje specifickou formu prohrabávání se odpadky, která je motivována snahou o zisk. V regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti, jako jsou Ústecký a Moravskoslezský kraj, se lidé zaměřují na sběr a prodej kovového odpadu. Někdy se jedná o drobné krádeže, jako je sebrání poklopu kanálu nebo pletiva plotu, jindy o organizovanou činnost, která ohrožuje bezpečnost a způsobuje značné škody.

V Bohumíně se snaží zkrotit zloděje kovů revoluční vyhláškou: lidé už tam nebudou moci prodávat kovy do komerčních sběren. Odpad budou muset zdarma odevzdávat v městských sběrných dvorech. Novinka začne platit od Nového roku.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Život dětí ulice v Nairobi

Příkladem extrémní chudoby a prohrabávání se odpadky jsou děti ulice v Nairobi. V keňské metropoli se nachází slum Dandora, ležící v blízkosti centrální skládky. Skládka je zdrojem obživy stovek lidí, kteří zde hledají vše, co se dá zužitkovat, vyměnit, prodat. Děti, které se ocitly na ulici bez pocitu bezpečí, rodiny a sounáležitosti, se od malinka potulují po ulicích s lahvičkou lepidla u obličeje.

V Nairobi vzniklo pár středisek pro děti ulice. Vedou je většinou dobrovolníci, kteří své mládí prožili v podobných podmínkách, přežili a nyní se snaží pomáhat dalším generacím. Některé mají svůj pevný řád, musí odložit lahvičku, začínají se učit základním sociálním návykům, chodí do školy.

tags: #proč #se #lidé #prohrabují #odpadky

Oblíbené příspěvky:

• Výlety do přírody v Karlovarském kraji
• Modré jarní květiny
• Ochrana přírody
• Otázky z environmentální chemie
• Vše o výcvikovém centru HZS ČR