Řízení spalování odpadu a emise TZL v České republice

V souladu s právem Evropských společenství stanovuje české nařízení emisní limity a provozní podmínky pro spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu. Toto nařízení také definuje způsob zařazování těchto zařízení do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování.

Definice a kategorie zařízení

Pro účely tohoto nařízení jsou klíčové následující definice:

• Spalovna odpadu: Technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním, jakož i se zařízením určeným pro jiné způsoby tepelného zpracování, zejména pyrolýzu, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny.
• Spoluspalovací zařízení: Zařízení, jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. Pokud hlavním účelem zařízení není využití energie nebo výroba hmotných výrobků, ale tepelné zpracování odpadů spalováním, je takové zařízení pokládáno za spalovnu odpadu.
• Stávající spalovna odpadu nebo stávající spoluspalovací zařízení: Zařízení, které je v provozu a bylo povoleno do 28. prosince 2002 dle tehdy platných právních předpisů, nebo které bylo povoleno pro spalování nebo spoluspalování odpadu do 28. prosince 2002 a bude uvedeno do provozu do 28. prosince 2003, nebo pro něž byla do 28. prosince 2002 podána žádost o povolení provozu a bude uvedeno do provozu do 28. prosince.
• Jmenovitá provozní kapacita: Součet kapacit spalování odpadu všech pecí nebo topenišť, z nichž se spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení skládá, podle specifikace výrobce a potvrzení provozovatele, v případě spoluspalování i podle technického a technologického uspořádání schváleného v povolení.

Provozní podmínky a požadavky

Před přijetím nebezpečného odpadu do spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení musí mít provozovatel dostupné informace o odpadu potřebné k ověření, zda přijetím odpadu neporuší podmínky povolení. To zahrnuje:

• Veškeré evidenční údaje o původu odpadu nebo jiné údaje obsažené v dokumentech.
• Odběr reprezentativních vzorků, pokud možno před vyložením odpadu, tak, aby se následnými kontrolními zkouškami mohla ověřit shoda s popisem odpadu.

Pro zajištění dokonalého vyhoření odpadu a minimalizaci obtěžování zápachem platí následující:

• Musí být zajištěna dostatečná doba setrvání spalovaného odpadu ve spalovacím prostoru k dokonalému vyhoření. Škvára a popel po spálení odpadu obsahuje méně než 3 % celkového organického uhlíku nebo ztráta žíháním je menší než 5 % hmotnosti suchého materiálu.
• V zásobníku odpadu spaloven komunálního odpadu se trvale udržuje podtlak a odsávaný vzduch se přivádí do ohniště.
• Každá linka spalovny odpadu se vybaví alespoň jedním pomocným hořákem, který automaticky udržuje teplotu ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu na hodnotě 850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu.

Spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby plyn za posledním přívodem spalovacího vzduchu v kontrolovaném a homogenním stavu, a to i při nejméně příznivých podmínkách, měl nejméně po dobu 2 sekund teplotu alespoň 850 °C.

Čtěte také: Propan-butan a jeho vliv na ovzduší

Emisní limity

Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby emisemi významně neznečišťovaly přízemní vrstvy ovzduší. Obsah znečišťujících látek v odpadním plynu musí být v souladu se specifickými emisními limity. Pro spoluspalovací zařízení, kde více než 40 % tepla vzniká spalováním nebezpečného odpadu, platí pro stanovení emisních limitů specifická pravidla. V případě spoluspalování směsného komunálního odpadu platí pro stanovení emisních limitů specifická pravidla.

V případě spoluspalování odpadu na místě jeho vzniku v papírnách a celulózkách ve stávajících kotlích na kůru se v povolení uvede ustanovení o emisních limitech podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Měření emisí

Provoz spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je pod dozorem autorizované osoby. Součástí kolaudačního nebo obdobného rozhodnutí je schválení měřicího místa. Popis měřicího místa je uveden v provozním řádu spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení. Jednorázová měření emisí se provádějí podle zvláštního právního předpisu a v souladu s podmínkami. Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím autorizované osoby.

Ve spalovnách odpadu a spoluspalovacích zařízeních se provádí:

• Kontinuální měření emisí relevantních znečišťujících látek.
• Jednorázové měření těžkých kovů a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za rok v intervalech ne kratších než 3 měsíce.

Nejméně jednou při prvním uvádění spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení do provozu a za předpokládaných nejméně příznivých provozních podmínek se ověří doba setrvání spalin při stanovené nejnižší teplotě za posledním přívodem spalovacího vzduchu.

Čtěte také: Energie z biomasy: dopady na ekologii

Pokud provozovatel prokáže, že emise těžkých kovů, dioxinů a furanů jsou za všech okolností z procesů spalování nebo spoluspalování trvale pod úrovní 50 % relevantních limitních hodnot emisí, lze snížit frekvenci jednorázového měření pro těžké kovy místo dvakrát ročně na jednou za 1 až 2 roky a pro dioxiny a furany místo dvakrát ročně na jednou za rok.

Výsledky měření provedených k ověření, zda jsou splněny emisní limity, jsou přepočteny na standardizované podmínky a obsah kyslíku.

Hodnocení výsledků měření

Pro splnění emisních limitů platí, že:

• Žádná z denních průměrných hodnot nepřekročí hodnoty emisních limitů.
• Žádná z půlhodinových průměrných hodnot nepřekročí žádnou hodnotu emisních limitů.
• Žádná z průměrných hodnot za dobu vzorkování stanovenou pro těžké kovy a pro dioxiny a furany nepřekročí hodnoty emisních limitů.
• Jsou splněna ustanovení pro oxid uhelnatý.
• 97 % všech denních průměrných hodnot koncentrací oxidu uhelnatého v kalendářním roce nepřekročí hodnotu emisního limitu.

Opatření při překročení emisních limitů

Pokud je z provedených měření zřejmé, že emisní limity jsou překročeny, provozovatel spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení zastaví bezodkladně zpracování odpadu do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu. Překročení emisních limitů oznamuje provozovatel bezodkladně příslušným orgánům ochrany ovzduší a v případě odpadních vod současně i vodoprávnímu úřadu. Znovuzahájení provozu po odstranění příčin poruchy je možné při splnění podmínek a postupem stanoveným ve schváleném provozním řádu.

Nejvýše přípustná doba, po kterou lze pokračovat ve spalování odpadu, jsou 4 hodiny. Celková doba trvání provozu za těchto podmínek v 1 kalendářním roce je nejvýše 60 hodin a vztahuje se na ty části spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení, kterými jsou do komína vedeny spaliny přes 1 čisticí zařízení. Pro spalovny komunálních odpadů platí do 28. prosince 2005.

Čtěte také: Ochrana Ovzduší a Spalování Odpadu

Koncentrace tuhých znečišťujících látek nepřekročí za žádných okolností hodnotu 150 mg/m3, zjištěnou jako půlhodinový průměr; mimo to nelze překročit hodnotu emisního limitu pro organické látky.

Přechodná ustanovení

Pro stávající spalovny komunálních odpadů platí v období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 specifická přechodná ustanovení. V období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 pro stávající spalovny nebezpečných odpadů spalující pouze odpady ze zdravotnické a veterinární péče se uplatní emisní limity a požadavky na měření stanovené podle přílohy č. 7 k tomuto nařízení.

V období do 1. ledna 2007 lze u spaloven nebezpečného odpadu se jmenovitou provozní kapacitou do 1 tuny za hodinu včetně nahradit kontinuální měření oxidů dusíku jednorázovým měřením.

Legislativní rámec

Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP). Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb. Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat.

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.).

Poplatky za znečišťování

Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší.

Tabulka sazeb poplatků pro hlavní zpoplatněné látky:

Emisní limity pro spalovací zdroje

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. 352/2002 Sb. Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO.

Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Tabulka referenčních podmínek:

Kontrola malých spalovacích zdrojů

Ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv.

tags: #řízení #spalování #odpadu #emise #TZL

Oblíbené příspěvky:

• Informace pro občany o odpadech
• Termíny svozu Kroměříž
• Povinnosti při převzetí odpadu
• Třídění plastů
• Charakteristika evropského klimatu