Činnost záchranné služby si nelze představit bez dobře fungujícího zdravotnického operačního střediska. Práce zde zůstává na rozdíl od záchranářů zasahujících v terénu veřejnosti obvykle skryta. Jediný kontakt je telefonický, tedy značně anonymní a většinou krátký. Navíc se mnohdy děje v situaci, která je pro volajícího značně psychicky vypjatá.
Práce operačního střediska má však pro práci záchranné služby stěžejní význam, neboť řídí veškerou činnost výjezdových posádek. Nenávratně pryč jsou doby, kdy si dispečerka vystačila s telefonem a radiostanicí značky Tesla. Dnešní zdravotnická operační střediska jsou vybavena moderními technologiemi a práce zde klade nároky na zvládnutí jejich obsluhy. Operátorka záchranné služby však zároveň musí být zdravotnický profesionál se středoškolským vzděláním. Tísňové linky obsluhují pracovníci, kteří mají praxi v urgentních oborech, pracovali na jednotkách intenzivní péče či anesteziologicko-resuscitačních odděleních. Řada z nich má rovněž zkušenost s prací ve výjezdových skupinách záchranné služby. Operátorky a operátoři se musejí dále celoživotně vzdělávat, znát novinky v oboru přednemocniční neodkladné péče a první pomoci.
Základní a nejdůležitější činností operátorek a operátorů je kvalifikovaný příjem, zpracování a vyhodnocení volání, která na operační středisko přicházejí. Ne každý telefonát totiž znamená ohrožení života. Dokonce ne všechna volání na tísňové linky 155 mají charakter žádosti o zdravotnickou pomoc. Linky testují děti, ale někdy i dospělí se smyšlenými událostmi, k nimž ve skutečnosti nedošlo. Někteří lidé si také pletou tísňovou linku s informacemi o telefonních číslech nebo si na ní chtějí objednávat plánované převozy sanitním vozem a podobně.
Všechny tyto hovory musí operátorky obsloužit a jen část ze stovek příchozích telefonátů za pracovní směnu znamená následně urgentní zásah záchranářů. Nejen v našem kraji vyústí ve výjezd zdravotnické záchranné služby zhruba každé třetí až páté volání na tísňovou linku. Průměrný hovor operátorky na lince 155 trvá něco přes jednu minutu. Během této krátké chvíle musí zjistit, jaká událost se stala, kde a kdy k ní došlo, kolik postižených se na místě nachází a zhodnotit závažnost stavu pacienta. To vše jen na základě údajů, které slyší, zpravidla od volajícího laika.
Získané informace musí zároveň zapisovat do počítače a následně se rozhodnout, zda k události vyšle posádku záchranné služby a jakou. Operační řízení znamená mít také dobrý místopisný přehled o spádovém území a sanitních vozech, které jsou právě k dispozici. Operátorka musí dělat samostatná a rychlá rozhodnutí, která mají v mnoha případech zásadní vliv na další osudy postižených. Pracuje v časové tísni a s omezenými informacemi, které má k dispozici. Psychická náročnost této profese je tedy značná. Všechny hovory probíhající na linkách 155 jsou nahrávány a archivovány. V případě potřeby je proto možno hovory vyhledat a přehrát. Zaznamenávání této komunikace vyžaduje vyhláška.
Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!
Operační středisko plní ještě celou řadu dalších úkolů. V případě přímého ohrožení života radí sestry-operátorky volajícímu, jak správně poskytnout laickou první pomoc a co dělat do příjezdu posádky. V případech, kdy došlo k náhlé zástavě srdeční činnosti, provádí operátorka tzv. Telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci (TANR) a krok za krokem vede osoby na místě události k nezbytným úkonům a oživovacím pokusům, především k masáži srdce. Pokud je to možné, zůstává s volajícím v kontaktu až do okamžiku, kdy k postiženému dorazí sanitka.
Operátorka je s posádkou v radiovém a telefonickém spojení. Díky systému tzv. statusů má přehled o tom, v jaké fázi výjezdu právě příslušná výjezdová skupina je (např. ještě jede k pacientovi, pracuje na místě, předává postiženého v nemocnici a podobně). Operátorky také zajišťují přijetí posádky s pacientem na příslušném oddělení či ambulanci v nemocnici. V případě vážných událostí předávají informace o aktuálním zdravotním stavu postiženého, aby se cílové pracoviště mohlo na jeho příjezd co nejlépe připravit. Operační středisko rovněž udržuje spojení s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému a zajišťuje jejich informování v situacích, které vyžadují společný zásah.
Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje zahájila počátkem ledna 2011 provoz centralizovaného operačního pracoviště v Ostravě. Šest někdejších operačních středisek, které byly dislokovány v jednotlivých okresech a rovněž na Centru tísňového volání Ostrava, zaniklo. Operační řízení záchranné služby tedy převzalo jedno, krajské zdravotnické operační středisko. Tomuto kroku předcházela několikaletá pečlivá příprava. Spočívala nejen v přípravě samotného nového pracoviště a technologií, ale rovněž například ve sjednocení a optimalizaci spojení s posádkami záchranné služby, které jsou rozprostřeny na území celého kraje.
Součástí změn byl také výběr operátorů, potřeba jejich zácviku a přípravy na zvládnutí nových postupů i organizace dispečerské činnosti. V každé směně zdravotnického operačního střediska je během dne celkem minimálně osm pracovníků. Přestože jsou role jednotlivců ve směně operátorů rozděleny, zodpovědnost každého z nich je veliká. V rámci KZOS Ostrava pracují více než čtyři desítky operátorů, kteří ve čtyřech směnách zajišťují veškerý provoz operačního střediska. Zčásti jsou to tzv. call-takeři, kteří zajišťují příjem a zpracování tísňové výzvy. Právě s nimi volající na lince 155 hovoří. Jejich úkolem je přijmout a zpracovat tísňovou výzvu, zjistit stav pacienta, rozhodnout o závažnosti jeho stavu, přidělit mu stupeň náléhavosti a určit místo události. V případě nutnosti také vedou volajícího, jak správně poskytnout základní první pomoc do příjezdu profesionálních záchranářů.
Zpracovaná výzva je elektronicky předána dispečerům. Ti organizují práci posádek záchranné služby, kterých je v kraji k dispozici více než šest desítek. Dispečeři zvolí pro konkrétní událost vhodnou posádku a zajistí její neprodlené vyslání. Se záchranáři v terénu pak dle potřeby dále komunikují. Sídlem zdravotnického operačního střediska je Ostrava, kde bylo do provozu uvedeno tzv. Integrované bezpečnostní centrum. Toto pracoviště má celou řadu funkcí. Nalézá se zde např. centrum pro krizové řízení kraje v případě mimořádných situací, výjezdové stanoviště záchranné služby, atd. V jeho rámci funguje také společné operační středisko všech složek Integrovaného záchranného systému (IZS)- pracují zde tedy operátoři Zdravotnické záchranné služby Hasičského záchranného sboru Policie České republiky a také Městské policie Ostrava.
Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění
Odtud řídí tři desítky operátorů a operačních důstojníků složek IZS činnost jednotlivých složek záchranného systému v Moravskoslezském kraji.
Unikátní Integrované výjezdové centrum (IVC) za zhruba téměř 260 milionů korun (včetně projektové přípravy i technologií) vyrostlo na Letišti Leoše Janáčka v Ostravě. Zastaralé stanoviště letištních hasičů nahradila moderní budova, do které se nastěhovali i zdravotničtí záchranáři. Finance na stavbu, ve které sídlí pod jednou střechou Hasičská záchranná služba Letiště Ostrava (HZS LO, a.s.) a Zdravotnická záchranná služba MSK (ZZS MSK), se Moravskoslezskému kraji podařilo v plné výši získat z evropských zdrojů.
„Výstavba Integrovaných bezpečnostních center, kde jednotlivé bezpečnostní složky sdílejí společné prostory i technologie, umožní především větší rychlost a efektivitu potřebných zásahů, přičemž je celý provoz levnější. Požadavky jednotlivých bezpečnostních složek shromažďujeme na bezpečnostní radě a rozhodujeme, kam směřovat finanční prostředky. V případě výstavby IVC se nám podařilo v maximální možné míře využít evropské finanční zdroje,“ říká Miroslav Novák, hejtman MSK, který je předsedou bezpečnostní rady a krizového štábu kraje.
„Moderní novostavba na mošnovském letišti přispěje k rychlejšímu zásahu i zlepšení požárně bezpečnostních podmínek provozu letiště a poskytne špičkové zázemí pro speciální výcvik hasičů na polygonu. Ti jsou připraveni zakročit i v případě mimořádných událostí a leteckých nehod. Věříme sice, že nic podobného se nestane, ale je lepší být na tyto situace připraven. Zdravotničtí záchranáři mají v novém výjezdovém centru na letišti Leoše Janáčka v Ostravě k dispozici garáže pro dvě sanitky a dvě osobní auta, pokoje, společenskou místnost s kuchyní a jídelnou i sociální zázemí. Hasiči využívají garáže, šatny kanceláře, a prostory pro výcvik a školení hasičů. Zatímco prostory pro ZZS MSK se nacházejí ve veřejné zóně, veškerá místa pro HZS LO, a.s.
„Moravskoslezský kraj věnuje bezpečnosti svých obyvatel velkou pozornost. Pokud jde o technické vybavení a zázemí pro bezpečnostní složky, mohu hrdě říct, že jsme na tom ze všech krajů v České republice nejlépe, což nám ostatně potvrzují i sami uživatelé. Za 15 let putovalo z rozpočtu Moravskoslezského kraje jen do vybavení hasičského záchranného sboru MSK přes 250 milionů korun a na nákup techniky a stavbu budov, sloužících bezpečnostním složkám v regionu, se kraji podařilo získat za programovací období 2007 - 2013 zhruba 1,9 miliardy korun z evropských peněz,“ říká Josef Babka, 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a předseda komise bezpečnostní a IZS.
Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu
„Novostavba na letišti Leoše Janáčka v Ostravě je letos po IVC ve Městě Albrechticích druhým zařízením pro bezpečnostní složky, které se nám podařilo otevřít. V dubnu slavnostně uvedeme do provozu další dvě jedinečné stavby, a to v Třinci a Ostravě-Jihu. V plánu je také výstavba menších IVC ve Vrbně pod Pradědem a ve městě Jablunkov, výhledově také v Českém Těšíně, aby byly pokryty všechny oblasti našeho regionu,“ sdělil Josef Babka, 1. Jednotka Hasičské záchranné služby na letišti Leoše Janáčka v Ostravě slouží především k zajištění požárně bezpečnostních podmínek provozu letiště. Současně zasahuje také u dopravních nehod v okolí letiště, likviduje následky havárií a živelních katastrof. Je připravena zakročit v případě mimořádných leteckých událostí.
„Jsme rádi, že se podařilo postavit nové IVC na letišti, jehož součástí je i Hasičská záchranná služba. Původní budova HZS byla postavena v roce 1985 a dnes už zcela nevyhovovala požadavkům na provoz mezinárodního letiště,“ řekl generální ředitel ostravského letiště Pavel Schneider. Posádka rychlé lékařské pomoci byla do IVC přesunuta z Frýdku-Místku. Obsluhuje letiště, část oblasti Novojičínska a Frýdecko-Místecka v nepřetržitém provozu.
"Přesunutí posádky z Frýdku-Místku na nové výjezdové stanoviště nám umožňuje nejen efektivně zasahovat v prostoru letiště, ale také přilehlé průmyslové zóně, stejně jako v okolních obcích, a to jak na Novojičínsku, tak Frýdecko-Místecku. Jde o další krok k optimalizaci sítě výjezdových stanovišť ZZS v rámci pokrytí kraje. Výcvikový polygon v IVC slouží k výcviku hasičů v obtížných podmínkách (např. stísněné prostory, snížená viditelnost, teplota, hluk). Zásahové jednotky v dýchací technice simulují zásahy v obtížných podmínkách, nacvičují mimo jiné vyprošťování a záchranu osob z nepřístupných prostor v dýchací technice se zátěží. Součástí systému je rovněž cvičný kokpit letadla sloužící k nácviku vypínání motorů letounu při havárii a vyprošťování posádky při krizových situacích.
Bezpečnostní dispečink a pracoviště krizového štábu je určen pro zajištění běžného provozu letiště i pro řešení krizových situací. 24 hodin denně slouží k hlášení bezpečnostních i technických událostí a současně zajišťuje koordinaci mezi všemi útvary letiště a ostatními složkami působícími na letišti (Řízení letového provozu, Celní správa, Inspektorát cizinecké policie atd.) Dispečink zajišťuje operační činnost jednotlivých složek, přijímá zprávy o tísňových stavech, provádí jejich vyhodnocení a vysílá na místo zásahu potřebné síly a prostředky.
Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje je příspěvkovou organizací, zřizovanou Moravskoslezským krajem. V současné době je druhou největší záchrankou v ČR. Je strukturálně členěna do územních odborů a dále do jednotlivých výjezdových základen. Ředitelství organizace se nachází v Ostravě-Zábřehu, ve společném komplexu s Hasičským záchranným sborem. ZZS MSK zde má centralizován personální a provozní úsek.
Územních odborů je šest: Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava, a Ostrava. Každý má svého ředitele, který podléhá řediteli ZZS MSK. Územní odbor zajišťuje přednemocniční neodkladnou péči ve své spádové oblasti, odpovídající zpravidla někdejším okresům. Osádky výjezdových skupin jednotlivých výjezdových stanovišť jsou na území celého kraje vysílány k výjezdům z jediného operačního střediska se sídlem v Ostravě. Toto operační středisko je součástí Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje (IBC MSK).
Územím Novojičínska prochází důležité dopravní tepny směrem na Ostravu a Polsko - dálnice D 1 a mezinárodní tah E 462 (silnice 1. třídy č. 48). Záchranáře v této oblasti tedy ve vyšší míře zaměstnávají dopravní nehody. Dalším významným objektem, jemuž musí věnovat pozornost, je letiště v Mošnově, které se postupně mění ve významný dopravní uzel. Do spádové oblasti tohoto územního odboru patří mimo jiné také část Beskyd, a to v okolí Frenštátu pod Radhoštěm.
Zdravotnická záchranná služba je na základě zákona povinna poskytnout přednemocniční neodkladnou péči pacientovi do dvaceti minut od zavolání na tísňovou linku 155, mimo případů, hodných zvláštního zřetele. K tomuto účelu jsou k dispozici tzv. výjezdové skupiny, neboli zdravotnické týmy záchranné služby, které zasahují u pacientů v terénu. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje disponuje několika druhy pozemních posádek:
Tyto prostředky jsou v rámci Moravskoslezského kraje rozmístěny celkem na třiatřiceti výjezdových stanovištích, a to tak, aby záchranáři mohli přednemocniční neodkladnou péči občanům poskytovat co nejefektivněji a nejrychleji.
Posádku RLP tvoří nejméně tříčlenný tým a jeho vedoucím je atestovaný lékař. Část lékařů jsou kmenoví zaměstnanci ZZS MSK, řada jiných však na záchranné službě pracuje externě. Dalším členem posádky je nelékařský zdravotnický pracovník (NLZP), tedy zdravotní sestra s postgraduálním vzděláním zaměřeným na akutní péči či zdravotnický záchranář. Řidič-záchranář pak odpovídá nejen za bezpečnou jízdu vozidla, ale spolupracuje s také s lékařem a NLZP při ošetřování pacienta V posádce RLP je někdy také nižší nebo pomocný zdravotnický pracovník - sanitář.
Výjezdová skupina rychlé lékařské pomoci zasahuje u pacientů akutně ohrožených selháním základních životních funkcí. Sanitka s lékařem tedy vyjíždí k postiženým, kteří se nalezají v bezprostředním ohrožení života. Jedná se například o:
V rámci Moravskoslezského kraje disponujeme celkem jedenácti posádkami rychlé lékařské pomoci. Ty vyjíždějí k postiženým ve speciálně vybaveném sanitním voze, v němž mají k dispozici vše potřebné k vyšetření, ošetření a zajištění pacienta v kritickém stavu: ventilátor umožňující umělou plicní ventilaci, odsávačku s motorovým pohonem, monitor EKG s kardiostimulátorem, defibrilátorem a možností záznamu, vakuové matrace ke znehybnění páteře a končetin, pulzní oxymetr měřící okysličení krve a tepovou frekvenci, léky, obvazový materiál a sterilní krytí pro ošetření ran, vyprošťovací a speciální transportní prostředky a další.
Posádka RZP je nejméně dvoučlenná - tvoří ji střední zdravotnický pracovník a řidič - záchranář; dalším členem týmu někdy bývá také sanitář. Tato výjezdová skupina je vysílána k pacientům, jejichž zdravotní stav po vyhodnocení výzvy operačním střediskem nevyžaduje zásah lékaře záchranné služby. Jde o nekomplikované úrazy i neúrazové stavy, které nepředpokládají nutnost okamžité diagnostické činnosti a léčbu. Skupiny RZP provádějí rovněž sekundární převozy náhle zhoršených pacientů z ordinací praktických lékařů, nebo zasahují spolu s posádkami rychlé lékařské pomoci u větších dopravních nehod.
Posádek rychlé zdravotnické pomoci má naše záchranná služba k dispozici dvaačtyřicet, v nočních hodinách a během dnů pracovního klidu jich je v provozu nižší počet. Pokud pacienta zajišťuje posádka RZP, měla by jej bez výjimek předat do lékařské péče. Absence lékaře v týmu omezuje kompetence zdravotníka v oblasti aplikace léků a některých terapeutických postupů. Zdravotničtí záchranáři a sestry-specialistky jsou ovšem kompetentními zdravotníky, kteří se dovedou o pacienta spolehlivě postarat. V případě potřeby mohou stav postiženého konzultovat vysílačkou či telefonem s lékařem, nebo si jej na místo i přivolat. Také vozidlo RZP je speciálně vybaveno nutnou zdravotnickou technikou a materiálem pro potřebné zajištění pacienta.
V některých městech Moravskoslezského kraje - v Ostravě, Opavě, Hlučíně, Bruntále, Krnově, Frýdku-Místku, Fulneku a Frenštátě pod Radhoštěm, pracuje záchranná služba v tzv. setkávacím systému, neboli "rendez-vous". Lékař v tomto případě není vázán na "velké" vozidlo RLP, nýbrž k pacientům vyjíždí osobním nebo terénním (SUV) automobilem.
Výjezdovou skupinu rendez-vous tvoří lékař a zdravotnický záchranář, který je zároveň řidičem vozidla. Posádka je rovněž vybavena potřebnými prostředky k záchraně postiženého, a to včetně ventilátoru a monitoru srdeční činnosti; nemá však pochopitelně možnost nemocného transportovat. Systém přednemocniční neodkladné péče se použitím RV stává flexibilnějším a umožňuje lepší pohyblivost lékaře v terénu. Ten není vázán na "velkou" sanitku a v případě potřeby může po ošetření pacienta ihned odjet k dalšímu zásahu. Systém funguje tak, že na místo události operační středisko vysílá někdy pouze vozidlo rendez-vous, a to v případě, kdy je možné, že pacienta nebude nutno transportovat do zdravotnického zařízení (tedy například k epileptickým či astmatickým záchvatům a pod). Po ošetření lékařem zůstává pacient doma. Je-li zapotřebí zajistit jeho převoz do nemocnice, posádka rendez-vous si přivolá sanitku RZP. Jindy, zejména u stavů, jež jsou na první pohled velmi závažné, nebo se pacient nalézá na ulici, je operačním střediskem vyslána posádka RZP a RV zároveň.
Ve světě není vůbec pravidlem a samozřejmostí, že by byl lékař součástí výjezdového týmu. Například v anglosaských zemích jsou v posádkách obvykle pouze tzv. paramedici, tedy nelékaři (srovnatelní s našimi vysokoškolsky vzdělanými záchranáři - absolventy bakalářkého studia). Lékařská péče je tak pacientovi poskytnuta až po příjezdu do nemocnice. V našem systému lékař v indikovaných případech vyjíždí přímo k postiženému - domů či do terénu. Systém záchranné služby v České republice tak patří pokud jde o rychlost, vybavení a kvalitu péče k nejlepším na světě.
Naše činnost tedy rozhodně nespočívá v co nejrychlejjším naložení pacienta a pouhém odvozu do nemocnice. Hlavním úkolem zdravotnické záchranné služby je v co nejkratší době dostat kvalifikovanou pomoc k pacientovi. Záchrana začíná již na místě události a posádka mnohdy provádí u postiženého řadu náročných výkonů a opatření, které mají za cíl maximalizovat šanci pacienta na dobré přežití. Stav pacienta také v řadě případů vyžaduje daleko spíše šetrný a klidný transport do nemocnice než rychlou a riskantní jízdu.
tags: #nový #jičín #zzs #msk #výjezdové #stanoviště