Nová Kanalizace vs. Stará Kanalizace: Problémy a Řešení

Většina malých obcí v České republice o velikosti do 500 obyvatel má již z druhé poloviny 20. století kanalizační systém vyřešen. Někde úspěšně, jinde se jedná o méně vhodné řešení. Z dnešního pohledu jsou tyto kanalizace považovány za nepříliš vyhovující řešení téměř všechny, protože většinou odvádí:

• vodu splaškovou, která je většinou předčištěna v rámci septiků u jednotlivých objektů,
• vodu srážkovou, ať už se jedná o svody ze střech, komunikací nebo jiných zpevněných ploch,
• balastní vody, dostávající se do kanalizace prasklinami, netěsnostmi, poškozením potrubí,
• drenážní ze zastaralých a polo-zapomenutých melioračních systémů,
• příležitostně zatrubněný vodní tok,
• další nespecifikované vody, nestandardní situace a zdroje vod, prameniště, aj.

Z pohledu hospodaření s odpadní vodou je vždy vhodnější oddělení splaškové vody od ostatních (čistějších) vod. Povětšinou ale obce, které mají starší kanalizaci, vyhodnocují její využití jako jednu z ekonomicky výhodných variant řešení nakládání s odpadními vodami.

Pokud se obec rozhodne situaci řešit cestou ponechání původní (starší) kanalizace, musí na začátku přijít řada na monitoring kanalizace - kamerové zkoušky, které odhalí stav, poškození a celkovou „kondici“ kanalizace. Když vyvstanou na základě tohoto monitoringu drobné poruchy, lze uvažovat např. o vyvložkování nebo opravě poškozených úseků kanalizace. Následně je možné připojit přímo na výusť kanalizace novou čistírnu odpadních vod. Ovšem je nutné počítat s tím, že ne každá čistírenská technologie zvládá pracovat se silně naředěnými odpadními vodami.

Je tedy možné nebo nutné stavět u staré kanalizace novou čistírnu odpadních vod? Je potřeba se na situaci podívat z pohledu ekologie, resp. udržitelnosti kvality vody ve vodních nádržích, které se často nachází po směru proudění vodního toku. Naředěné a nečištěné odpadní vody v součtu vykazují v podstatě stejné znečištění (pro obec v jednotkách kg/den nebo t/rok), jako kdybychom postavili zcela novou kanalizaci pouze na splaškové odpadní vody. Znečištění je jen naředěné, ale jeho množství je stále stejné.

Pokud se tato voda dostává do vodních nádrží, způsobuje ve stojaté vodě eutrofizaci - rozvoj sinic a jednobuněčných řas, které snižují jakýkoli potenciál využití této vody (omezují koupání, vodárenské účely, závlahu, apod.). Není tedy rozumné považovat naředění odpadní vody v kanalizaci za zodpovědné vyřešení situace.

Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!

Ze zásadním problémem je totiž provoz čistírny „na naředěné vodě“. Totiž, klasická čistírna odpadních vod, založená na procesu aktivace, není schopna spolehlivě fungovat, pokud na ni nepřitéká dostatečně zahuštěná odpadní voda. Nemluvě o kombinaci se silně rozkolísanými průtoky u obcí o 200 obyvatelích a menších.

Na druhou stranu, čistírny založené na pomalých procesech - dříve kořenové čistírny, dnes přírodní čistírny odpadních vod, nemají s naředěnými vodami žádný provozní problém, ba naopak. Jen je potřeba tuto skutečnost zohlednit při projektování. Přírodní čistírna je potom sice jakoby předimenzovaná, proto tato skutečnost přináší částečně vyšší investice, než kdyby byla realizována na nové splaškové kanalizaci. Na řadu proto přichází srovnání ceny: Nová splašková kanalizace + malá čistírna vs. Stávající kanalizace + mírně větší čistírna.

Výhodou zmíněné „předimenzované přírodní čistírny“ je, že pokud by např. za 20 let došlo k výstavbě nové splaškové kanalizace, přírodní čistírna se nemusí vůbec upravovat. Bez zásahů bude fungovat i nadále s vysokou účinností - množství živin bude stále stejné, jen voda bude koncentrovanější.

Co když obec nemá kanalizaci vůbec?

Pokud obec nemá vůbec vybudovanou kanalizační soustavu, potom by v podstatě měla uvažovat s novou splaškovou kanalizací. Jednotné kanalizační potrubí není již podporováno, klade se důraz na zadržování vody v rámci pozemků (voda ze střech pro závlahu), případně voda z komunikací by měla být pomocí mělkých průlehů vsakována přímo v místě vzniku. Toto je moderní trend, cílem je jeho rozšíření u všech obcí, které se rozhodují pro novou kanalizaci a čistírnu. Je to správné řešení, protože jedině takto se zajistí zadržení vody v městské a obecní krajině.

Následně, na konci nově budované splaškové kanalizace je již nezbytnou součástí i nová čistírna odpadních vod. Obce mohou volit mezi klasickými technologiemi (mechanicko-biologická ČOV), anebo výše uvedenými přírodními čistírnami. Po stránce investiční jsou náklady na obě technologie srovnatelné. Pokud je v zájmu obce úspora na provozu čistírny (levnější stočné pro obyvatele obce), potom je prokazatelně vhodnější řešení přírodní čistírnou odpadních vod.

Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění

Provoz přírodní čistírny u obce kolem 200 obyvatel vyžaduje kontrolu 2x týdně (cca 30 minut), odčerpání kalů 4x ročně (4 hodiny za rok), kosení vegetace na filtrech (1x za dva roky), údržba areálu a další drobné práce. Bez odpisů může vycházet stočné u přírodní čistírny v rozmezí 5 - 18 Kč.

Nelze opomenout, že dnes je u přírodních čistíren již vyřešen problém s celkovým dusíkem i fosforem. V kombinaci se zadržováním a vypařováním vody přítomnou vegetací a minimální provozní uhlíkovou stopou se z pohledu životního prostředí jedná o obrovskou službu přírodě.

Dotační tituly a malé ČOV

Obecně známým faktem je: čím větší čistírna, tím levnější provoz v přepočtu na jednoho člověka a současně tím spolehlivější výsledky na odtoku. Malé čistírny nejsou proto příliš preferovány jako náhrada jedné velké čistírny. Toto ovšem platí pouze pro mechanicko-biologické čistírny odpadních vod. Je to proto, že s počtem obyvatel přímo rostou dimenze jednotlivých objektů.

Provozovat čistírnu pro 50 obyvatel, založenou na mechanicko-biologické technologii, může být provozně komplikované a dlouhodobě ekonomicky neudržitelné (nebo složitě udržitelné). Naopak, přírodní čistírna pro 50 obyvatel vyžaduje max. 1x týdně kontrolu, podle potřeby 2x ročně odkalení (na vlastní kalové pole, nikam se nic neodváží), kosení rostlin 1x za dva roky a další časově nenáročné drobnosti. Do 50 obyvatel je zejména v zahraničí řešeno čištění odpadních vod právě přírodními čistírnami, čistícími mokřady, apod.

Obce o velikosti do 200 obyvatel jsou většinou zasazeny do krajiny tak, že voda odtéká do několika směrů. V takové situaci je rozumné (ekonomicky výhodnější) rozdělení čistírny na částečně decentralizovaný systém - např. Provozovatel sice musí při kontrole projít čtyři čistírny, ale i tak se jedná o levnější řešení ve srovnání s budováním složité kanalizační soustavy, vedoucí splašky na jednu čistírnu.

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Pokud je situace taková, že např. 30 % obce je řešeno hustou zástavbou a zbývající zástavba je velice řídká, nevyplácí se stavět kanalizaci pro celou obec, ale vhodné je i rozdělení na více menších čistíren - např. pro skupinky domů. Hned na začátku je ale potřeba vyřešit provozování obce, přístup provozovatele na cizí pozemky apod. Takto specifických situací je nesčetně.

Rozhodně je potřeba zdůraznit, že poskytovatelé dotačních titulů nemohou diskriminovat konkrétní technologii a upřednostňovat jinou. Proto přírodní čistírny jsou v poslední době na vzestupu, ukazuje se jejich potenciál právě pro malé obce.

Domovní kanalizace a její části

Často používané rozdělení kanalizace na vnitřní a venkovní je totiž zavádějící a nepřesné. Je v majetku vlastníka nemovitosti a nachází se tedy na jeho pozemku. Odvádí odpadní vody nejen z budov, ale také přilehlých ploch. Spojuje vnitřní kanalizaci s kanalizační stokou. Její součástí může být revizní šachta, která slouží k budoucí údržbě a kontrole. Ovšem úpravu a údržbu části přípojky, která je uložena na pozemku veřejného prostranství, už následně zajišťuje provozovatel sítě kanalizace. Každá budova by měla mít vlastní přípojku.

Vnitřní kanalizace

Nachází se pod podlahou nejnižšího podlaží. Začíná u paty odpadního nebo připojovacího potrubí a napojuje se na kanalizační přípojku. Proto má nejen vnitřní, ale i venkovní část. Pro svody se používají zejména kanalizační trubky z kameniny nebo plastů. Kamenina je odolná vůči chemikáliím, je však těžká a křehká. Proto se v současnosti využívá jen u objektů se zvýšenými požadavky na chemickou odolnost. Nejpoužívanější jsou PVC trubky, dále PE či PP trubky. Musí být vhodné pro uložení v zemi, a tedy i značené jako KG trubky.

Odpadní potrubí

Odvádí splaškovou vodu svislým směrem, a tak je najdete jen u vícepodlažních budov. Končí ve spodní části, kde se napojuje na svodné potrubí. Na montáž odpadního potrubí použijte PP nebo PE trubky. Jsou označené jako HT, tedy nesmí být uložené v zemi.

Větrací potrubí

Má za úkol odvádět plyny z trubek do ovzduší mimo budovu a vyrovnávat tlaky při proudění vody. Nad úrovní střechy se zakončuje větrací hlavicí.

Připojovací potrubí

Vede od zařizovacího předmětu do odpadního potrubí (ve vyšším podlaží), nebo přímo do svodového potrubí (v nejnižším podlaží). Průměr se volí s ohledem na typ napojeného zařízení, např. Nejpoužívanější jsou opět trubky plastové, a to konkrétně z polyetylenu (PE) a polypropylenu (PP).

Materiály pro vnitřní kanalizaci

• Polypropylen (PP) - nejvyužívanější materiál pro vnitřní kanalizaci nad úrovní podlahy nejnižšího podlaží. Běžné PP trubky systému HT mají šedou barvu.
• Polyetylén (PE) - běžně se používají PE trubky na vodu, resp. pro rozvody pitné i užitkové vody a napojení na vodovodní řád. Začínají se však prosazovat i pro realizaci kanalizace - vynikají lepším odhlučněním a vyšší pružností.
• Polyvinylchlorid (PVC) - typicky jej najdete u svodného potrubí uloženého do země (označení KG). Má charakteristickou oranžovou barvu.
• Nerez - uplatňuje se v místech s vysokými nároky na hygienu a chemickou i tepelnou odolnost.
• Azbestocement - používal se v minulých dekádách na instalace kanalizačních svodů a na odvětrávací potrubí.
• Litina - tento materiál se také hojně používal v minulosti, a to na všechny druhy kanalizačního potrubí. Trubky ze šedé litiny měly průměr 50 až 150 mm. Byly však velmi těžké a jejich spojování pracné.

Co nepatří do kanalizace?

• odpady z kuchyňských drtičů
• zbytky jídel, zbytky zeleniny a ovoce a dalších potravin
• tuky (fritovací a motorové oleje)
• veškeré hygienické potřeby
• chemikálie a léky

Všechny tyto věci ohrožují samotné fungování kanalizačního systému a čistíren odpadních vod. Plastové části z hygienických potřeb, které nepodléhají rozkladu, zase mohou zcela zničit čerpadla v čerpacích stanicích odpadních vod. Čerpadlům také vadí vhazování vláknitých materiálů do kanalizace (kousky vaty, hadry apod.). Řada chemických a nebezpečných látek má velmi negativní vliv na biologické procesy čištění odpadních vod, čímž mohou výrazně zkomplikovat provoz čistírny odpadních vod.

tags: #nová #kanalizace #vs #stará #kanalizace #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Krajiny změny: Udržitelný svět
• Co skrývá Plokštiné?
• Analýza odpadu v ČR
• Ekologické posudky: Ceny a využití
• Recyklace odpadu: Příklady z Prahy