Obnovitelné a druhotné zdroje tepla: Definice a využití

Článek se zaměřuje na definice a využití obnovitelných a druhotných zdrojů tepla, a to i v návaznosti na platné legislativní předpisy. Pojem teplárenství je používaný v zákoně č. 458/2000 Sb.

Definice a kategorizace obnovitelných zdrojů energie

Obecně patří mezi obnovitelné zdroje energie takové zdroje, které jsou člověku v přírodě volně k dispozici a jejichž zásoba je nevyčerpatelná nebo se obnovuje v časových měřítkách srovnatelných s jejich využíváním. Oproti tomu za neobnovitelné (tradiční, klasické) energetické zdroje se obvykle považují fosilní či jaderné zdroje, jejichž zásoby se vytvářely v rozpětí několika geologických období, ale mohou byt vyčerpány během několika desetiletí až staletí.

Za vhodnou a všeobecně uznávanou kategorizaci obnovitelných zdrojů energie je možné považovat členění podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Na základě různých technologií tato směrnice rozlišuje následující druhy obnovitelných zdrojů energie: větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů.

V České republice jsou kategorizace, resp. definice, jednotlivých obnovitelných zdrojů zakotveny v § 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Obnovitelnými zdroji se podle tohoto zákona rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu. Vzhledem k tomu, že v geografických podmínkách České republiky by bezpochyby nebylo možné využít energii z oceánů (přílivovou energii), není tato kategorie zcela logicky ani v zákoně č. 165/2012 Sb. uvedena.

Kategorizaci obnovitelných zdrojů energie je možné nalézt také v podzákonném právním předpise, jímž je např. cenové rozhodnutí ERÚ vztahující se k podpoře (aktuálně cenové rozhodnutí č. 5/2016), ve kterém jsou obnovitelné zdroje členěny následovně: malé vodní elektrárny, elektrárny spalující biomasu, bioplynové stanice, zdroje využívající skládkový plyn, zdroje využívající kalový plyn, větrné elektrárny, sluneční (fotovoltaické) elektrárny, zdroje využívající geotermální energii.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Dělení obnovitelných zdrojů energie

Obnovitelné zdroje je také možné, kromě výše uvedené legislativní kategorizace, rozdělit do dvou základních skupin, a to na:

• obnovitelné zdroje bez paliva,
• obnovitelné zdroje s palivem.

Mezi zdroje využívající palivo spadají bioplynové stanice, zdroje využívající kalový nebo skládkový plyn a elektrárny spalující biomasu. Do kategorie zdrojů bez paliva lze zařadit všechny ostatní obnovitelné zdroje (tj. malé vodní elektrárny, zdroje využívající geotermální energii, sluneční elektrárny a větrné elektrárny).

Druhotné zdroje

Z pohledu hospodaření s energií jsou důležité rovněž zdroje druhotné. Sekundární zdroje představují energii, která vzniká jako vedlejší produkt lidské činnosti nebo recyklace. A nevzdávají se ani zastánci jaderné energie z uranové rudy či vodíku, i kdy jsou momentálně v defenzívě. Proto jsme v časopise zavedli novou rubriku s názvem Energetické zdroje. Zde budou mít šanci všechny druhy energie, obnovitelné i neobnovitelné. Podmínkou je efektivnost, energetická bezpečnost, možnost decentralizace a kladný vliv na udržitelný rozvoj naší planety.

Energetický mix v České republice a Evropě

Energetický mix popisuje z jakých zdrojů a v jakých poměrech se vyrábí energie. Jedná se o důležitý ukazatel pro plánování energetické politiky. Údaje Energostatu, se kterými pracuje report od OENERGETICE.cz, ukazují, že v energetickém mixu v Česku v roce 2024 výrazně převažovala výroba z jaderných a uhelných elektráren. Celková výroba elektřiny v Česku v roce 2024 činila cca 68,7 TWh, což představuje mírný pokles oproti předchozím rokům. Přestože se podíl obnovitelných zdrojů v českém energetickém mixu postupně zvyšuje, stále je výrazně nižší oproti tradičním fosilním a jaderným zdrojům.

V rámci Evropské unie mají fosilní paliva, jádro i obnovitelné zdroje zhruba třetinový podíl. Když se ale podíváme na jednotlivé státy, tyto rozdíly mohou být docela výrazné. Zatím co třeba Švédsko a Finsko spoléhají zejména na jádro a obnovitelné zdroje, naprostá většina elektřiny na Kypru a v Estonsku se vyrábí pomocí fosilních paliv.

Čtěte také: České startupy a energie

Podíl uhlí na výrobě elektřiny v Evropě ale v posledních letech prudce klesá a fosilní paliva jsou nahrazována obnovitelnými zdroji.

Srovnání se sousedními státy

Pojďme se podívat na konkrétnější čísla u našich nejbližších sousedů. Použité údaje jsou z roku 2022.

Polsko má nejvyšší podíl využívání uhlí na výrobu elektřiny ze všech států Evropské unie, zatímco Česká republika je na druhém místě. Je nutno zmínit, že Polsko vůbec nevyužívá jádrovou energii, na rozdíl od Slovenska, kde je jádro hlavním zdrojem energie.

Hodnocení energetické náročnosti budovy

Hodnocení energetické náročnosti budovy se provádí také z pohledu potřeby neobnovitelné primární energie. Běžný laik pravděpodobně vůbec netuší, co tento údaj znamená. Přitom potřeba neobnovitelné primární energie zásadně ovlivňuje projekční návrh zdrojů energie pro vytápění, chlazení, přípravu teplé vody apod. pro danou konkrétní budovu.

V souvislosti s energetickým hodnocením budov přinesla v roce 2010 novela Směrnice EPBD [1] a následně v roce 2013 i česká legislativa v podobě prováděcí vyhlášky o energetické náročnosti budov 78/2013 Sb. [2] k zákonu o hospodaření energií 406/2000 Sb. [3] rozšíření hodnocení energetické náročnosti z potřeby energie na provoz budovy na hodnocení také z pohledu potřeby neobnovitelné primární energie.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Potřeba neobnovitelné primární energie se totiž stala jedním ze tří hlavních ukazatelů energetické náročnosti budovy, a pokud je vyhodnocena příliš velká (ve třídě náročnosti horší než C), tak budova nemůže být zkolaudována.

Co to vlastně neobnovitelná primární energie je?

Podrobnější definici dává norma EN 15603 [4]. Primární energie je energie, která neprošla žádným procesem přeměny. Primární, neboli prvotní energii lze chápat jako energii ve formě, v jaké se vyskytuje v přírodě.

Primární energie je rozdělena na energii obnovitelnou, tedy získanou například ze slunečního záření, větru, vodní energie či biomasy (délka obnovy srovnatelná s délkou lidského života), a na energii neobnovitelnou, která je získávána z neobnovitelných zdrojů jako například z fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn, jaderná energie).

Pro přesnost je třeba uvést, že kromě jaderné energie jsou v podstatě i uhlí, ropa a zemní plyn obnovitelnými formami energie, ale protože doba, za kterou vznikají, mnohonásobně přesahuje délku lidského života, tak je považujeme za neobnovitelné.

Součet obnovitelné a neobnovitelné energie nazýváme celková primární energie.

tags: #obnovitelné #a #druhotné #zdroje #tepla #definice

Oblíbené příspěvky:

• Definice komunálního odpadu
• Projekty TKO Bytíz
• Role moderátora v populárně-vědecké show
• Legislativa ekologického auditu
• České standardy velikostí kontejnerů