Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energie jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje energie představují jeden z klíčových prvků budoucí udržitelné energetiky. Přínos obnovitelných zdrojů energie spočívá především v jejich schopnosti snižovat emise skleníkových plynů a úroveň znečištění, zvyšovat bezpečnost dodávek, vytvářet pracovní příležitosti a posilovat hospodářský růst, jakož i konkurenceschopnost a regionální rozvoj.
Obnovitelné zdroje energie jsou většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru přispívají ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí.
Dne 1. 8. 2025 nabyl účinnosti zákon o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie („OZE“), který transponuje požadavky evropské směrnice RED III (směrnice 2023/2413). Zákon si klade za cíl usnadnit a urychlit povolovací procesy pro stavby obnovitelných zdrojů energie zejména tím, že stanoví tzv. akcelerační oblasti.
Cílem aktualizovaného Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 30,1 % (v roce 2023 měla ČR 18,6 %). Jedním z klíčových nástrojů pro dosažení tohoto cíle je zavedení tzv. akceleračních oblastí, které umožní rychlejší využívání obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a solární. Tento přístup je součástí návrhu zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (ZOZE), který vychází z evropské směrnice 2023/2413. Návrh zákona byl schválen vládou a v květnu 2025 byl předán k projednání Parlamentem ČR.
Akcelerační oblasti budou vymezovány na třech úrovních - oblast místního významu prostřednictvím územních plánů, nadmístního významu zásadami územního rozvoje a celostátního významu územním rozvojovým plánem. V rámci akceleračních oblastí bude vedle samotných staveb OZE možné realizovat i související infrastrukturu, včetně připojení k energetické síti a zařízení pro ukládání energie. Zákon zavádí pevné lhůty rozhodování a slibuje zjednodušení administrativní zátěže pro investory.
Čtěte také: Význam obnovitelné energie
Akcelerační oblasti budou určovány na místní, krajské i celostátní úrovni, přičemž bude brán ohled na specifika jednotlivých regionů a veřejné zájmy, jako jsou ochrana přírody, kulturní dědictví nebo bezpečnost státu. Tímto způsobem bude zajištěno, že projekty nebudou zasahovat do oblastí s přísnou ochranou, jako jsou například národní parky či území Natura 2000, a zároveň se umožní efektivní rozvoj obnovitelných zdrojů.
Zákon rovněž zjednodušuje proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), čímž zrychlí schvalovací procedury a umožní vydání rozhodnutí o projektech do 12 měsíců od podání žádosti. Pro investory to znamená vstup do prostředí s jasně definovanými podmínkami, větší pravděpodobnost úspěšného schválení projektů a vyšší transparentnost díky důkladnému předběžnému vyhodnocení území.
Větrné elektrárny se svým účelem řadí mezi "ekologické" stavby, kterých hlavním cílem je výroba elektrické energie, která se řadí k elektrické energii vyráběné z obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje energie by svou výrobou neměly negativně zatěžovat životní prostředí. Současně by měly napomoci snížit výrobu energie z neobnovitelných zdrojů energie, které jsou velkými znečišťovateli ovzduší.
Větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 500 kWe nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů, spadají dle zákona č. 100/2001 Sb. a přílohy č.1 k tomuto zákonu, do kategorie II / 3.2. Na každý záměr větrné elektrárny s výše uvedenými parametry je nutno zpracovat oznámení dle zákona č. 100/2001 Sb. Pokud se však podíváme na projekty větrných elektráren v rámci procesu EIA, dospějeme k pozoruhodným výsledkům. Ač je k dispozici mapa s územími, kde by při výstavbě větrných elektráren nemělo docházet ke konfliktu s požadavky na ochranu životního prostředí, nemáme jistotu, že záměr realizace větrných elektráren projde celým procesem EIA bez problému a ve finále získáme souhlasné stanovisko. Spíše můžeme očekávat, že na základě oznámení bude záměr výstavby větrné elektrárny pozastaven a bude nutno tento záměr výstavby větrných elektráren posuzovat v celém rozsahu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a to opět s výsledkem nejistým.
O tom, že projekty větrných elektráren jsou v rámci procesu EIA velice důsledně sledovanými záměry a získání souhlasného stanoviska k realizaci záměru větrných elektráren je poměrně náročným úkolem je patrno ze statistiky uvedené v TAB.1 a OBR.1. Na statistice uvedené v TAB.1 a OBR.1 vidíme, že od roku 2002 do roku 2010 se pouze 37 % záměrům větrných elektráren (vztaženo k výkonu větrných elektráren) podařilo v rámci procesu EIA získat souhlasné stanovisko. Současně je na vývoji v letech 2002 až 2010 patrna i změna přístupu k posuzování projektů větrných elektráren v rámci procesu EIA, kdy se úspěšnost povolování záměrů větrných elektráren v posledních dvou letech 2009 a 2010 výrazně snížila a to až na úroveň 5 % resp. 8% povolených záměrů větrných elektráren v rámci procesu EIA.
Čtěte také: České startupy a energie
Jako nejvýznamnější a rozhodující negativní vliv větrných elektráren na životní prostředí, na kterém současně i drtivá většina záměrů větrných elektráren v rámci procesu EIA ztroskotala, lze vyspecifikovat vliv větrných elektráren na krajinný ráz.
Čtěte také: Více o sluneční energii
tags: #obnovitelné #zdroje #energie #povolovací #proces