Liší se ženský mozek od mužského? Jsou muži od přírody promiskuitnější? Je pro kluky přirozenější hrát si s autíčky a pro holky s panenkami? Měl Charles Darwin pravdu, když považoval ženy za méně vyvinuté a intelektuálně podřadné?
Britská vědkyně, novinářka a popularizátorka vědy Angela Saini v knize Od přírody podřadné zkoumá fenomén výzkumů mezipohlavních rozdílů, který od dob Darwina patří mezi nejžhavější témata vědeckého zkoumání. Kniha vyšla ve Velké Británii v roce 2017 a získala cenu Physics World Book of the Year 2017 a druhé místo v žebříčku Goodreads v kategorii věda a výzkum. Časopisy The Spectator, deník The Guardian a mnohé další ji zařadily mezi knihy roku.
Název knihy je sice konstatování, ale současně byl patrně pro autorku výzvou, protože se snaží na mnoho zažitých společenských stereotypů týkajících se role ženy ve společnosti poukázat. Autorka Angela Saini rozdělila text do osmi kapitol, které jsou plné informací, výsledků výzkumů i různých teorií, které nějakým způsobem ovlivnily společenské postavení žen ve společnosti. Jednotlivé názvy kapitol samy napovídají jejich zaměření: Podřadnost žen, Ženy jsou více nemocné, Vrozené rozdíly, Chybějících pět uncí ženského mozku, Ženská práce, Vybíravá, Proč muži vládnou, Staré ženy, které nehodlají umřít.
Při porovnávání výsledků výzkumů i formulování teorií respektuje autorka dobová specifika i technickou vyspělost či společenský systém. Nutno říci, že sice vychází z mnoha vědeckých prací, ale v knize volí srozumitelné formulace a nezabředává zbytečně do odborné terminologie. Využívá často citace vědců, ale současně je komentuje a dává do souvislostí nebo je navzájem porovnává. Seznam použité literatury je rozsáhlý a je také seřazen podle jednotlivých kapitol.
I když jsou již mnoho uváděných teorií nebo prezentace dokončených výzkumů známé, jsou prezentovány v nových souvislostech. Příjemným zpestřením je zveřejnění zajímavých detailů nebo zkušeností z průběhu výzkumů. Od kritického vnímání vědeckých názorů v minulosti přechází autorka do poloviny minulého století, období, kdy se počalo postavení žen v západoevropské společnosti výrazně měnit. Oceňuje kladně působení feministického hnutí, které je dle jejího vyjádření „lampou, která osvětluje předpojatost ve vědě“.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Přestože se autorka snaží formulovat text se snahou o maximální objektivnost a ukazuje, jak některé vědecké závěry nebo formulace ovlivnily formování norem na chování a postavení mužů i žen ve společnosti, nepřesvědčila mě, že si s vyjadřováním závěrů a objektivním hodnocením situace dokáže poradit. Hned v úvodu totiž popisuje zážitek z dětství, který byl pro její tvorbu inspirující. Ale právě popis situace a závěry, které předkládá bez uvedení dalších souvislostí, jsou subjektivním vyhodnocením.
Prohlášení autorky v závěru knihy „Chtěla jsem jen lépe porozumět biologickému příběhu o sobě a o dalších ženách“ považuji za docela výstižné a přestože se v knize hovoří hodně o feministickém hnutí a feministkách, myslím si, že kniha obsahuje mnoho zajímavých informací vybízejících k zamyšlení nejenom ženy.
Anglická novinářka Angela Saini si dala hodně práce s přípravou knihy, která vyšla v roce 2017 ve Velké Británii, kde byla vědeckou komunitou přijata pozitivně. V letošním roce knihu vydal Sociologický ústav Akademie Věd s předmluvou Mgr. Marcely Linkové, Ph.D. V předmluvě je stručně shrnut obsah knihy a kladně hodnocený argumentační potenciál textu s odpovědným přístupem k vědeckému bádání a užití výsledků výzkumů užitečných nejen pro vědeckou komunitu, ale také pro širokou veřejnost.
Nicméně, upřímně řečeno, měla bych problém říct, komu je kniha určena. Lidem, kteří nemají střední školu, bude možná tato kniha připadat nesrozumitelná, na druhou stranu je tato kniha vlastně nesrozumitelná pro kohokoliv. Informace, které by se daly stručně shrnout do jednoho odstavce, rozvádí Saini na několika stránkách a ještě k nim přidává nudnou omáčku, kvůli které trvá, než se dostanete k hlavnímu argumentu. K horšímu čtení přispívá i to, že se neobjevují odkazy na vyřčená tvrzení, ale až na konci knihy, nicméně chybí tam indexové odkazy. Dalším nešvarem je přechylování příjmení. Přechýlit příjmení Gilga jako "Gilgaová" je trestuhodné. V textu je minimálně jedna faktická chyba, a to ta, že autismus je převaha systematického myšlení nad empatickým. Výzkumy i osobní zkušenosti autistů tohle rozporují - autisté mají naopak empatie až moc, jen ji nedávají najevo v souladu s neautistickým viděním světa.
Je to škoda, protože takovéhle téma je pro oblast studií vědy přínosem a spousta argumentů v knize by se dala smysluplně využít.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky