Oddělení vegetační ekologie je součástí Botanického ústavu AV ČR. Historie pracoviště sahá do roku 1955. Do roku 2016 jsme tvořili jedno oddělení pod společným názvem Oddělení vegetační ekologie, kde paleoekologie měla své tradiční místo. V roce 2017 vzniklo samostatné Oddělení paleoekologie.
Naše hlavní zaměření je na základní i aplikovaný výzkum ekologie vegetace, především s ohledem na dlouhodobý vývoj i krátkodobější dynamiku a interakce lidských společností s přírodou. Změny přírodního prostředí nabývají během posledních desetiletí na rozsahu a intenzitě. Má to významné důsledky pro společenstva organismů a jejich biodiverzitu, což se projevuje na celosvětové úrovni. Pro pochopení dynamiky a dopadů globálních změn na přírodu a lidskou společnost je třeba analyzovat velké datové soubory, které zachycují vývoj ekosystémů na různých prostorových úrovních.
Jsme součástí Botanického ústavu AV ČR a zabýváme se široce koncipovaným výzkumem vegetace s důrazem na dlouhodobý vývoj a interakci přírody s člověkem. Navazujeme na dlouhou tradici výzkumu vegetace v Brně a rozvíjíme směry nové. Výsledky základního výzkumu jsou ve spolupráci s příslušnými organizacemi aplikovány do hospodaření s přírodními zdroji a v ochraně přírody.
Součástí obou pracovišť jsou laboratoře pro analýzu půdních vzorků a přípravu paleoekologických preparátů. Služby obou laboratoří je možné využít i externě. Pracoviště disponuje elektronickými databázemi a sbírkami rostlinného materiálu.
Paleoekologie zkoumá dlouhodobý vývoj přírody. Náš časový záběr je zhruba posledních 10 tisíc let (holocén) s přesahem do starších období. Věnujeme se hlavně paleoekologickému výzkumu na území České republiky a na Slovensku, ale také například a v Rusku.
Čtěte také: Jak platit poplatek za komunální odpad v Brně?
Rekonstrukce jsou založeny na různých proxy, ať už abiotických (izotopy kyslíku a uhlíku z travertinu) nebo biotických (např. krytenky, pakomáři a pyly atd.). Tyto rekonstrukce jsou pak porovnávány s klimatickými modely, hydrologií zkoumaných stanovišť i vývojem vegetace jak na mokřadech tak i v celé krajině.
Historická ekologie se zaměřuje na člověka jako součást vývoje přírody. V našem výzkumu se zaměřujeme na vývoj v posledních 1000 letech. Jako hlavní zdroj informací nám slouží různé typy archivních materiálů, například psané dokumenty nebo mapy. Tento typ výzkumu kombinuje humanitní přístup ke zkoumání dat s přírodovědnými metodami analýzy a interpretace získaných výsledků. Díky existujícím databázím jsme schopni odpovídat na otázky spojené s interakcí člověka s jeho životním prostředím. Zaměřujeme se zejména na kvantifikované srovnání archeologických, paleoekologických a klimatických záznamů a modelů.
Vegetační ekologie v užším smyslu zkoumá biodiverzitu a druhové složení současných rostlinných společenstev a jejich ekologické determinanty. Těžiště naší činnosti je ve výzkumu dopadů globální změny prostředí na rostlinná společenstva a jednotlivé druhy. Speciální důraz klademe na vliv hospodaření a aplikace do ochrany přírody. Středoevropské stepní louky a subkontinentální doubravy jsou známy svou mimořádnou druhovou bohatostí a výskytem řady vzácných druhů s disjunktivním rozšířením. Naše pracoviště má dlouholetou tradici studia proměnlivosti druhového složení různých typů vegetace pomocí fytocenologických metod.
Zkoumáme současná pattern biodiverzity a druhového složení společenstev a určující vlivy včetně antropických. Výzkum probíhá na trvalých plochách v ČR (viz monitorovací plochy), kde většinou každoročně sledujeme dynamiku společenstev bylin v závislosti na proměnných prostředí. K lepšímu pochopení ekologie druhů napomáhá experimentální manipulace podmínek prostředí, kde nás zajímá především vliv různých typů managementu.
Lesní ekosystémy zahrnují nejpřirozenější rostlinná společenstva v mírné klimatické zóně zejména Evropy, Severní Ameriky a východní Asie. Změny jejich druhového složení a biodiverzity zkoumáme pomocí analýzy opakovaných historických vegetačních ploch. Disponujeme velkou databází opakovaných ploch pro Českou republiku a jsme zapojeni do mezinárodních konsorcií.
Čtěte také: Pracovní náplň vedoucího v ochraně životního prostředí
Pochopení dlouhodobého disturbančního režimu je nezbytným předpokladem pro modelování dynamiky lesních ekosystémů. Jedním ze základních ekologických faktorů ovlivňujících vývoj lesa jsou požáry. Jejich vliv na současnou dynamiku temperátních lesů střední Evropy je však do velké míry marginalizován. V rozporu s tím jsou však nesporné důkazy o výskytu ohně ve středoevropské krajině v průběhu celého Holocénu, což dokládají četné nálezy uhlíků v půdách i sedimentech jezer a rašelinišť. Paleoekologické metody zaměřující se na stanovení míry depozice zuhelnatělého organického materiálu dokáží přesně rekonstruovat historický požárový režim dané lokality a umožňují tak zhodnocení vlivu ohně na vegetaci.
Vichřice patří mezi nejvýznamnější abiotické faktory ovlivňující dlouhodobý vývoj lesních ekosystémů. Ve spolupráci s Geografickým ústavem Masarykovy univerzity (Brno) zkoumáme roli vichřic ve vývoji lesů v českých zemích za posledních 500 let a také dopad historických větrných událostí na vývoj lesní politiky.
Před vznikem moderního lesnictví v 18. až 19. století převažovaly v nížinných lesích střední Evropy různé techniky tradičního hospodaření. Nejdůležitější z nich bylo pařezení. Vždy přítomné bylo také nelesnické využívání lesa, které zahrnovalo hrabání steliva, kosení sena a krmení prasat (do lesů se vyháněla prasata, aby se krmila na žaludech). Zkoumáme dlouhodobou historii těchto typů hospodaření a také úbytek biodiverzity během 20. století.
Tradiční způsoby lesního hospodaření zahrnují ve střední Evropě především pařezení, hrabání steliva, pastvu domácích zvířat, sečení sena a mnoho dalších. Tyto historické přístupy k managementu lesů byly během 19. a 20. století nahrazeny postupy moderního lesnictví. Od poloviny 20. století ve střední Evropě téměř zcela zanikly, avšak během dlouhých staletí zanechaly výraznou stopu v lesních ekosystémech.
Naším cílem je jednak prozkoumat, jaká je historická stopa tradičních způsobů hospodaření v lesní vegetaci, jednak jaký mělo dopad jejich opuštění ve prospěch moderního lesnictví, a jednak obnovit tradiční způsoby hospodaření v 21. století pro účely ochrany přírody.
Čtěte také: Pracovníci oddělení ochrany přírody
Spolupracujeme s předními českými a slovenskými vysokými školami: Přírodovědeckou fakultou Karlovy Univerzity v Praze, Přírodovědeckou fakultou Masarykovy Univerzity v Brně, Biologickou fakultou Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci a Přírodovědeckou fakultou Univerzity P. J. Šafárika v Košicích. Ve spolupráci s nimi zajišťuje postgraduální studium a doktorské studijní programy.
tags: #oddeleni #vegetacni #ekologie #vyzkum