Dopad živočišného průmyslu na ovzduší a životní prostředí

Chov hospodářských zvířat působí a ovlivňuje prostředí. V reakci na rostoucí poptávku po mase a masných výrobcích v rozvinutých zemích bylo ve 20. století započato s průmyslovým chovem hospodářských zvířat. Počátky průmyslového chovu hospodářských zvířat se datují již do 20. let, kdy byly objeveny vitaminy A a D. Ve 40. letech se do krmiva začala přidávat antibiotika. V zájmu zvýšení produktivity se potrava hospodářských zvířat obohacovala o růstové hormony.

Názornou ukázkou "produktu" intenzivních chovů je tzv. brojler. Jedná se o mládě speciálně vyšlechtěného druhu kura domácího, které díky vysoce intenzivnímu rychlovýkrmu dosahuje váhy dospělého jedince v pouhých pěti týdnech, zatímco jeho kosti a orgány zůstávají přiměřené jeho nízkému věku. Zkracování částí zobáků u drůbeže bez anestezie jsou ve velkochovech běžnou praxí. Zvířata mají k dispozici minimální životní prostor a většina z nich nikdy neuvidí denní světlo. Rozmnožování probíhá uměle zásahem člověkem a je při ní využíváno především umělého oplodňování.

Dopady velkochovů na životní prostředí

Kromě lokálního znečištění a produkce emisí skleníkových plynů mají však velkochovy v rozvinutých zemích na svědomí také ekologické škody ve vzdálených oblastech. Především prasata a drůbež totiž na rozdíl od skotu potřebují stravu bohatou na bílkoviny, tedy zejména pícniny, jejichž pěstování však vyžaduje rozsáhlá prostranství a příznivé klimatické podmínky. Pěstování sóji spolu s těžbou dřeva a chovem dobytka představují hlavní důvod destrukce amazonských pralesů. Destrukce pralesů uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého - silného skleníkového plynu.

Vedle zemí EU se o další "produkci" skleníkových plynů derou asijské velmoci Čína a Indie v závěsu s Brazílií. Počet intenzivních chovů závratně roste také v Mexiku, Argentině, Jižní Africe, Thajsku, Pákistánu, na Filipínách i v ostatních asijských státech. Problémem je především nakládání s odpadem z velkofarem.

Splašky mají na okolní přírodu zásadní dopad, obsahují totiž draslík, dusík, fosfor, těžké kovy, zbytky antibiotik a dalších chemikálií. Nadměrné hnojení vede k eutrofizaci, tedy k nadměrnému růstu řas a sinic ve vodních tocích a nádržích. Tento negativní jev byl zaznamenán jak u sladkovodních toků, tak i v případě mořských ekosystémů.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Alternativou k intenzivnímu chovu je ekologické zemědělství, které se těší čím dál větší oblibě. V ekologickém zemědělství se na ekologických farmách užívá výhradně přírodní hnojivo. Zvířata jsou živena převážně z produkce ekofarmy, není tedy nutné krmivo přepravovat na velké vzdálenosti. Samozřejmostí je absence geneticky modifikovaných organismů a růstových hormonů.

Ačkoliv je voda v mnoha zemích nedostatkovou komoditou, při výrobě masných výrobků je s ní nakládáno velmi velkoryse. Na výrobu jednoho kg hovězího masa je potřeba zhruba 15 000 litrů vody, v případě kilogramu kuřecího masa je to 3 až 6 000 litrů.

Emise skleníkových plynů

Na celkové produkci emisí skleníkových plynů v průmyslu připadá přibližně 5%. Masný průmysl se na celkových emisích skleníkových plynů podílí 18 % - více než veškerá doprava dohromady. Masný průmysl tedy patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů ze všech lidských činností souvisejících se získáváním a výrobou potravin.

CO2 ovšem není jediným skleníkovým plynem, které chovy hospodářských zvířat do atmosféry uvolňují. Podíl masného průmyslu na světových emisích metanu se odhaduje 35 - 40 %. Metan vzniká jako vedlejší produkt trávicích procesů dobytka. Pouhá jedna kráva vyprodukuje asi 600 litrů metanu denně. Zemědělství je původcem 54 % veškerého metanu uvolněného lidskou aktivitou ze 2/3.

Je třeba zmínit negativní vliv masného průmyslu na biologickou rozmanitost druhů. Za vymírání některých druhů zvířat je však odpovědný i poměrně nový fenomén spojený s masným průmyslem: "bushmeat" neboli tzv. maso z pralesa. Samostatnou kapitolou je v tomto ohledu ztráta mořských ekosystémů v důsledku nadměrného rybolovu.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Masný průmysl má negativní důsledky na životní prostředí v celosvětovém měřítku, v rozvojových zemích se však kvůli omezeným zdrojům, obtížným klimatickým podmínkám a nedokonalé legislativě tyto dopady zesilují. Návrhy na omezení expanze masného průmyslu se v rozvinutém ani rozvojovém světě netěší oblibě. Lidé se nechtějí vzdát levné a nutričně vydatné živočišné výroby.

Dopady na vodní zdroje

Živočišná výroba má značný vliv na vodní zdroje, a to jak z hlediska použitého množství, tak z hlediska kontaminace. Pro srovnání: Na vyprodukování 1 kg obilí je zapotřebí 450 l vody, na 1 kg hovězího masa je potřeba 15 000 l vody a na 1 kg kuřecího masa přibližně 3 000 - 6 000 l vody. To je obrovský rozdíl.Živočišné produkty jsou na spotřebu vody velmi náročné a jejich výroba tvoří velké procento z celkového množství vody spotřebovaného lidmi. To, co jíme, ovlivňuje celosvětovou spotřebu vody naprosto zásadně. Jídelníček jednoho člověka složený z 80 % z rostlinné stravy a z 20 % z masa si žádá ročně přibližně 1 300 m³ vody. Příliš velké množství pastvin i intenzivní chovy mají za následek kontaminaci vodních zdrojů.

Následkem toho se ve vodě přemnožují sinice a řasy a narůstá mikrobiální aktivita. Voda je znehodnocována, dochází k úhynu ryb a dalších vodních organismů. Eutrofizací jsou ohrožena hlavně velká sladkovodní tělesa, moře a půdní systémy. Další znečištění vod způsobují exkrementy zvířat, zbytková antibiotika, hormony a chemikálie z koželužen. Hlavně intenzivní živočišná výroba kumuluje na malém prostoru extrémní množství biologického odpadu, které znamená velkou zátěž pro lokální vodní zdroje a půdu. Ohrožena není jen souš, ale i mořská voda a její ekosystémy. Živočišná výroba je jedním z hlavních zdrojů okyselování mořských vod a kontaminace dusíkem a fosforem. Intenzivní rybářská činnost navíc způsobila, že většina rybářských lovišť je již vylovena a rybolov v této míře není dlouhodobě udržitelný.

Využití půdy a odlesňování

Živočišný průmysl celkově využívá více než 2/3 zemědělsky využívané půdy a 1/3 z celkové rozlohy pevniny. Značnou část z této plochy zabírají již zmíněné pastviny - asi 33,5 milionu km². Zapomenout bychom ale neměli na ornou půdu, která slouží k pěstování krmiva pro zvířata. Živočišná výroba nejen zabírá velkou rozlohu zemské souše, ale také ji ve velkém degraduje. Intenzivní chovy s nadměrným množstvím dobytka, výkaly, dusíkem a fosforem jsou pro půdu velmi zatěžující. Příliš velké množství zvířat na malé ploše vede k jejímu zhutnění a nepropustnosti, čímž je ovlivňována jak obnovitelnost půdy, tak její ochrana proti srážkám. V sušších oblastech naší planety může docházet k desertifikaci a úbytku pastvin.

Dalším negativním vlivem živočišné produkce je odlesňování kvůli potřebám pastvin a pro pěstování krmiva. Velká část pastvin vzniká v oblasti Amazonských deštných pralesů. Pastviny vznikají ze 70 % všech vykácených ploch pralesa. Velmi často je kácení nezákonné. Přibližně 40 % celkové plochy tropického deštného pralesa bylo vykáceno v posledních 40 letech. Jak vidíme, živočišná výroba má na půdu opravdu velké nároky. Velkou plochu zabírá samotný chov hospodářských zvířat (která stojí de facto mimo běžný ekosystém a jejich rozmnožování i smrt je tedy zcela v rukou člověka), další značná rozloha půdy je nutná pro pěstování krmiva pro hospodářská zvířata. A přesto výstup z živočišné výroby neodpovídá vstupním zdrojům. Na stejné ploše, jaká je potřebná na vyprodukování 1kg masa, je možné vypěstovat 200 kg brambor nebo 160 kg rajčat. Hospodářská zvířata spotřebují obrovské množství krmiva. Každoročně hospodářská zvířata zkonzumují více než 1,3 milionu tun obilí. Přitom jedna evropská kráva musí sežvýkat 75-300 kg potravy na vyprodukování 1kg proteinu, v Africe je to dokonce 500 kg.

Čtěte také: Zlepšení ovzduší Dolní Domaslavice

Často rozebíraným tématem je celosvětová produkce sóji. Její pěstování je jednou z příčin úbytku deštných pralesů Jižní Ameriky. Soja tak získala nálepku nepopulární potraviny a mnozí lidé se jí snaží vyhýbat. Než ale budeme soudit soju a její vliv ve vegetariánském a veganském jídelníčku, měli bychom vědět, že asi 85 % soji pěstované na světě se zpracovává na krmivo hospodářských zvířat.

Odpad a nemoci

Na půdu i vodu mají negativní vliv odpady, které z živočišné výroby vznikají. Hospodářská zvířata ročně vyprodukují až 12 miliard tun odpadu. Problematický je chov prasat a drůbeže, jejichž krmivo obsahuje velké množství bílkovin. Nadměrný obsah bílkovin ve stravě vede ke zvýšení hladiny dusíku a fosforečnanů ve výkalech zvířat. Jedním z nich je bakterie Escherichia coli, která může přežívat v samotných zvířatech. Kvůli intenzifikaci průmyslu je pravděpodobnost rozšíření nákazy vysoká. Přestože je E. Coli při působení teploty alespoň 62,5 °C po dobu 4 minut zničena, vždy hrozí reinfekce při dalším zpracování. Velké problémy v minulosti způsobil výkrm hospodářských zvířat masokostní moučkou vlastního nebo jiného živočišného druhu. Následkem toho onemocněla bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) - nemocí šílených krav. Prostřednictvím živočišného odpadu dochází k rozvoji rezistentních druhů bakterií.

Intenzivní chov dobytka způsobuje, že jsou zvířata velmi náchylná k onemocnění. Takové počínání má ovšem katastrofální následky na stoupající rezistenci bakterií proti antibiotikům. Podávání antibiotik hospodářským zvířatům se považuje za jeden z hlavních zdrojů vzniku rezistentních bakterií. Od roku 2006 je sice v EU toto preventivní podávání antibiotik zakázáno, těžko ale říci s jistotou, zda jsou předpisy dodržovány stoprocentně, jak v rámci EU, tak celosvětově.

Globální oteplování a živočišná výroba

Zhoršující se kvalita ovzduší na planetě a globální oteplování jsou aktuálními tématy. Průměrná teplota na planetě se oproti minulému století zvýšila o 0,8 °C. Hodnoty CO2 v atmosféře jsou nejvyšší za posledních 650 000 let. Za posledních 200 let se jeho množství v atmosféře zvýšilo o 40 % , z 270 ppm na 382 ppm. Hospodářská zvířata na celém světě vyprodukují asi 80 milionů tun metanu ročně, přičemž jedna kráva vytvoří denně kolem 500 litrů metanu. Klimatické změny mohou hrát v budoucnu velkou roli v produkci jídla. Důsledky proměny životního prostředí můžeme vidět už nyní. Nedostatek vhodného životního prostředí může časem vést k válečným konfliktům. Ti, kdo chtějí přežít, potřebují vodu a půdu, což v budoucnu budou velmi vzácné komodity.

Alternativy a řešení

Řešení přesto existují, i když nám dnes ještě znějí trochu divně. Je dobré začít něčím jednoduchým. Třeba přidat vedle odpadkového koše kbelík na bioodpad, otočit kolečkem u radiátoru doprava nebo nakupovat čisticí prostředky šetrné k přírodě. Ekologický institut Veronica se zabývá odbornou a vzdělávací činností v oblasti enviromentálních témat. Na praktických příkladech ukazují, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech.

Veganská strava ročně vyprodukuje jen asi ½ emisí CO2 oproti stravě všežravce, 1/11 fosilních paliv, 1/13 vody a 1/18 půdy. Jedno se ale nyní nabízí, nahradit pětinu zkonzumovaného hovězího masa rostlinnou alternativou. Autoři studie navrhují hovězí maso nahradit takzvaným mykoproteinem. Ten je známý pod už zmiňovanou komerční značkou Quorn. Jde o bílkovinu, kterou vytváří mikro houba, která se latinsky jmenuje Fusarium veneratum. Rostlinných náhražek masa je více. Patří mezi ně sója, chlebovník nebo seitan, který obsahuje pšeničnou bílkovinu. Také ale existují hmyzí proteiny.

Nakládání s živočišným odpadem

Živočišný odpad zahrnuje veškeré zbytky a produkty pocházející z chovu a zpracování zvířat. Tyto odpady pochází z více zdrojů a společně s tím existuje i několik možností, jak s nimi můžeme nakládat. Pro všechny odpady platí, že správné nakládání je klíčové pro ochranu životního prostředí i veřejného zdraví.

Obecně lze říci, že existují dva hlavní zdroje živočišného odpadu: na jedné straně průmyslové zdroje a na straně druhé to jsou domácnosti a gastroprovozy. Původcem živočišných odpadů z průmyslu jsou masné výroby a jatka, která produkují velké množství vedlejších produktů, jako jsou kosti, krev, tuky, vnitřnosti a podobné odpady. Dále je to živočišná zemědělská výroba, odkud pochází uhynulá zvířata, vedlejší produkty z chovu a mléčných farem.

Domácnosti produkují běžné kuchyňské zbytky zahrnující kosti, zbytky masa, ryb a drůbeže, vnitřnosti a další živočišné produkty. Jídelny a restaurace vytvářejí odpad z nespotřebovaných potravin, kuchyňských zbytků a vedlejších produktů z přípravy pokrmů. Z hotelů, nemocnic, školních jídelen, cateringových služeb a dalších podobných zařízení, která poskytují stravování, putuje do systému odpadů podobný typ jako z jídelen a restaurací, často ale ve větším objemu.

Nesprávné nakládání s živočišným odpadem může vést k šíření nemocí, jako je salmonelóza nebo ptačí chřipka. Dále může docházet ke znečištění půdy, vody a ovzduší, což má negativní dopad na životní prostředí. Kromě toho tento typ odpadu při nesprávném skladování přitahuje škůdce, jako jsou krysy a hmyz, a způsobuje nepříjemný zápach. Proto je klíčové živočišný odpad oddělovat od ostatních odpadů, a to již v místě vzniku, tedy v domácnostech, jídelnách a dalších gastroprovozech. Umožňuje to jeho snadnější a efektivnější zpracování a likvidaci. Pro živočišné odpady bychom měli využívat speciální kontejnery, které jsou dobře uzavíratelné, pravidelně je vyvážet a důsledně a dostatečně často hygienizovat a čištit, aby se zabránilo šíření zápachu a přístupu škůdců. Pravidelné čištění a dezinfekce kontejnerů a skladovacích prostor je nezbytné i kvůli prevenci šíření nemocí.

Obyvatelé a zaměstnanci gastroprovozů by měli být informováni o správných postupech nakládání s živočišným odpadem a o rizicích spojených s nesprávným nakládáním.

Metody likvidace živočišného odpadu

• Spalování - důležitá je dostatečně vysoká teplota, která minimalizuje objem a dokáže zničit všechny patogeny. Takový proces je účinný, nicméně vyžaduje specializované vybavení a infrastrukturu.
• Kompostování - v některých zemích lze všechny živočišné odpady kompostovat přímo, u nás je to možné až po hygienizaci, kdy odpad prochází tepelnou úpravou. Tento proces je ekologický, ale vyžaduje pečlivé řízení, které zabraňuje šíření patogenů.
• Anaerobní digesce - využívá živočišné odpady v bioplynových stanicích. Rozklad organického materiálu bez přístupu kyslíku produkuje bioplyn, který může být použit jako obnovitelný zdroj energie. Zbylým produktem z anaerobní digesce je digestát a fugát, který lze uplatnit jako velmi zajímavé a účinné hnojivo v zemědělské výrobě.
• Zpracování do krmiv - zajímavým využitím živočišného odpadu je jeho zpracování do krmiv pro hospodářská zvířata nebo domácí mazlíčky. Tento proces však musí být přísně kontrolován, aby se zajistila bezpečnost a kvalita výsledného produktu.

Správné nakládání s živočišným odpadem je zásadní pro ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Je důležité, aby domácnosti, jídelny a gastroprovozy věnovaly pozornost náležitým postupům a dodržovaly příslušné legislativní normy.

Vliv konzumace masa na globální oteplování

Podle nejaktuálnějších údajů, v České republice připadá na zemědělství asi 6,5 % všech emisí skleníkových plynů z celkových 130Mt CO2eq ročně. Velkochovy - tudíž chování velkého množství zvířat na malém kousku půdy - můžou v mnoha lidech vzbudit dojem, že se jedná vlastně o ekologicky výhodnou variantu, protože přece zabírají méně místa, a tudíž tak není potřeba velkého množství půdy. Přibližně 30 % suchozemského povrchu na Zemi je využíváno k pastvě hospodářských zvířat a asi třetina celosvětové sklizně obilí končí jako potrava pro hospodářská zvířata. Jenže aby tahle sója mohla vůbec vyrůst, je pro ni třeba udělat místo. V Jižní Americe proto dochází k intenzivnímu vypalování tropických amazonských pralesů a jiných oblastí.

Spotřeba vody a chov dobytka

V zeměpise jsme se učili, že povrch planety je tvořen z 98 % vodou. Ale věděli jste, že jen 2,5 % z tohoto objemu je čistá voda, která se nachází v jezerech, ve sněhu nebo pod zemí? A teď si představte, že celosvětově vyčerpáme zhruba 1/4 pitné vody na produkci masa a mléčných výrobků. Velkochovy a intenzivní způsob zemědělství je žíznivé odvětví. Jen na výrobu jednoho kilogramu hovězího vyčerpáme skoro 90 van vody (15 000 litrů) a na kilo kuřecího připadá asi 24 van (cca 4 300 litrů). Největší množství vody se však spotřebuje především na produkci krmiva pro hospodářská zvířata (celých 98 %). Jedním z dalších problémů, které velkochovy a intenzivní zemědělství představují pro vodní ekosystém, je znečištění. Nejnebezpečnějším skleníkovým plynem produkovaným zemědělstvím je kromě oxidu uhličitého či metanu, především amoniak. Celosvětově je zemědělství zodpovědné až za 90% podíl amoniaku v ovzduší. Dalším skleníkovým plynem, který se ve velkém množství uvolňuje do ovzduší při intenzivním zemědělství je metan (tvoří asi 35 % všech skleníkových plynů). Nejčastěji je to právě z důvodu velké koncentrace tzv. Věděli jste, že kdybychom v Evropské unii snížili svou spotřebu masa na polovinu, ušetřili bychom 20 % povrchové a podzemní vody?

Zemědělská plocha a živočišná výroba

Zemědělská plocha tvoří podle FAO (organizace OSN pro výživu a zemědělství) přibližně 39 % zemské souše (49,116,227 km²). Jedna třetina celkové plochy orné půdy je navíc určena k dalšímu pěstování krmiva pro zvířata. Produkce živočišné výroby ve světě se neustále zvyšuje. Konzumace masa se od roku 1970 více než zdvojnásobila. K tomu můžeme přičíst ještě dalších 148 milionů tun ryb, korýšů a měkkýšů. Jedním z faktorů stoupající poptávky po živočišných výrobcích je vzrůstající lidská populace. Více lidí si žádá více masa a živočišných produktů. Velký vliv na stoupající trend živočišné výroby má také celosvětový ekonomický růst. Týká se to hlavně rozvojových zemí, ve kterých se zvyšují průměrné mzdy. V rozvojových zemích se využívá vzhledem k relativně příznivým podmínkám hlavně extenzivní chov (pastviny), což je z hlediska welfare zvířat příznivější, ale mnohem náročnější na prostor, a i zde se objevuje velká snaha o chov intenzivní. Celosvětově nejvíce roste poptávka hlavně po drůbežím mase. Mezi lety 1967 a 2007 se zvýšila o 3200 %.

Použitá literatura

• MIKOVSKÝ, DOC. ING. CSC.,Zdeněk. Chov zvířat 2. Vydání první. Praha: CREDIT - vydavatelství a agentura, 1995. 249 s. ISBN 80-901645-4-4.
• SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Vydání první. Praha: Nakladatelství Brázda, s. r.o.,, 2006. 296 s. ISBN 80-209-0344-5.
• VARGA, ING., Stanislav; KREJČÍ, ING., Vladimír. Zemědělská výroba II.Vydání druhé. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1995. 236 s. ISBN 80-7105-092-X.
• VARGA, ING., Stanislav; KREJČÍ, ING., Vladimír. Zemědělská výroba II.Vydání druhé. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky, 1986. 296 s. ISBN 80-7105-019-9.
• BURDA, František. Živočišné výrobky.Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1995. 236 s. ISBN 07-000-86.

tags: #ovzduší #a #živočišný #průmysl #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Geomorfologické výzkumy Českého ráje
• Dopady Počerad na životní prostředí
• Udržitelnost a čajové svíčky
• Vývoz radioaktivního odpadu z ČR: Co říká zákon?
• Celokožené boty do přírody