Znečištění ovzduší v Orlických horách a jeho dopad na lesy

Zdravotní stav lesů v Orlických horách se ani po dvou desetiletích nijak nezlepšil. Proč umírají lesy?

Příčiny odumírání lesů

Na odumírání lesů má podíl i rostoucí automobilová doprava, která má devastující účinek. Změna charakteru emisních zdrojů ze stacionárních na mobilní vede k vyššímu znečištění ovzduší i od průmyslových center vzdálených horských regionů. Půdu okyseluje stejně jako síra.

Bylo odhaleno, že na odumírání lesů má podíl i rostoucí automobilová doprava. Hodnoty oxidů dusíku ze spalin automobilů jsou pořád stejné, s dusíkem se to asi bude ještě zhoršovat. I z Polska, a to ještě ve větší míře.

Kyselé deště se dostávají do kořenů stromů, kde působí jako jed. Při dešti se naopak uvolňuje vyšší množství hliníku.

Výměnnými reakcemi s vodíkovými ionty, pocházejícími z atmosférické depozice, jsou vyčerpány zásoby bazických kationtů (zejména Ca a Mg) v iontově-výměnném komplexu půd. Tento jev vede ke zhoršení poměru (Ca+Mg+K)/Al v půdní vodě, která se stává toxickou pro kořenový systém smrků.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Vliv imisí

Přírodní lesní oblast Orlické hory podléhá dlouhodobému působení imisí, které ovlivňují obhospodařování a vývoj lesních porostů. Místy doznívá odumíraní ponechaných zbytků dospělých smrčin.

Imise napadají oslabené stromy. Ve zdravém lese by se takto nerozšířila. Houba je až druhotnou příčinou.

Z depozic sledovaných látek ovlivňují vývoj zdravotního stavu lesních porostů zejména depozice sloučenin síry a dusíku, dále pak depozice fluóru a chlóru. V tabulce je vypočtena také depozice zachycovaná korunami stromů (kapalnými a tuhými srážkami smývaná) jako rozdíl naměřených hodnot. V tab. č. 2 stojí za povšimnutí zejména vysoké hodnoty depozice čistého dusíku. Na vysoké depozici N se v Orlických horách podílí především vysoká depozice NO3, která v r. 1998 dále radikálně vzrostla (viz graf 1).

V Orlických horách vysoké hodnoty spadu NO3, kontrastující s nevysokými hodnotami koncentrací NOx (viz graf 2), zvýrazňují mimořádný význam měření dusíkatých depozic (za ohrožující se považují dlouhodobé koncentrace NOx mezi 10-20 mikrogramy/m3, za vážně poškozující dlouhodobě 30 a krátkodobě 90 mikrogramů/m3). Od r. 1989 došlo k mimořádnému nárůstu počtu dopravních prostředků. I když celková emise NOx (imisní složka toxická i pro lesní dřeviny) od r. 1987 klesla do současnosti zhruba na polovinu, podíl NOx produkovaný mobilními zdroji se téměř zdvojnásobil: ze 122 tis. tun na 237 tis. tun NOx.

Za kritické množství spadu síry ve stanovištních podmínkách Orlických hor (geologické podloží tvoří převážně ortoruly, svory a pararuly) lze pro degradaci lesních půd považovat 3-8 kg síry/ha/rok. Zdejší současné depozice síry přes klesající trend uvedený limit přesahují na volné ploše téměř 2x, pod dospělým smrkovým porostem pak v r. 1998 stouply více než 11x. Také depozice chlóru a fluóru dosahují v Orlických horách limitních hodnot nebo je překračují.

Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky

Graf dokládá pokles depozice síry v 90. letech. Ze srovnání je patrná podobnost ročního průběhu vzestupu a poklesu depozice, ale rovněž velmi časté nejvyšší hodnoty v Orlických horách.

Výsledky kontinuálního měření průměrných denních koncentrací SO2 spektrofotometrickou metodou s TCM a fuchsinem (West-Gaeke) od r. 1993 do současnosti potvrzují pokles imisní zátěže sirnými sloučeninami. Emise SO2 tedy v období únor až červen nevykázaly žádné nárazové vysoké koncentrace, které by mohly přispět k současnému poškození mladých smrkových porostů.

Na stanici ČHMÚ Šerlich se ozón měří metodou UV absorpce. Hodnoty prezentované v grafu 3 jsou ve vztahu k uváděné toxické hranici cca 100 mikrogramů/m3 vysoké zejména v letech 1995, 1996 a 1998 a nelze vyloučit podíl ozónu na současném poškození smrkových porostů v Orlických horách.

Výsledky listových analýz z letošního roku ukazují pokles imisní zátěže sirnými sloučeninami oproti předchozím letům. Na několika lokalitách prokázaly listové analýzy smrkového jehličí zvýšený obsah fluóru a chlóru.

Důsledky znečištění

V 80. letech zde začaly najednou usychat tisíce hektarů mladých smrčin. Pohromou jsou zasaženy lesy na více než třetině hor.

Čtěte také: Zlepšení ovzduší Dolní Domaslavice

Dochází k postupné degradaci půdy a les chřadne. Stromy se navíc samy rozšířily díky změnám života na venkově. Zatímco tam stromy v 70. letech začaly vzpamatovávat, mají to nejhorší za sebou.

Smrky si pod sebe škodliviny stelou. Listnatý nebo smíšený les lépe odolává acidifikaci. Někteří vlastníci si myslí, že by měl pomoci také stát.

V článku Nic než dřevo (Respekt č. 41/2000) Jan Duha. Reakce Jana Duhy (Víc než dřevo, Respekt č. 42/2000): "Od monokultur k porostům smíšeným." Klíčové je přitom právě slovo "postupné".

Možnosti obnovy a stabilizace lesních ekosystémů

Jsou známy dvě hlavní cesty, jak lesům pomoci. Jednou z nich je vápnění dolomitickým vápencem v rámci programů MZe ČR. Druhá cesta je biologická, tedy náhrada vhodnými listnatými dřevinami, příp. zásoby hořčíku ve vybraných lokalitách aplikací vápnitého dolomitu. Tuto biologickou cestu prosazuje především MŽP.

Uvedl Staněk, že lesy vápní vápníkem, aby se snížila její kyselost. Ministerstvo zemědělství. Vycházet z lokálních podmínek," dodal Kuňák.

V Orlických horách zůstala řada starších silně poškozených a nekvalitních porostů, které by bylo vhodné obnovit podsadbami, aby se zabránilo poškození půdy a využil příznivý efekt zbytků porostů. Metoda podsadeb je zde prověřována od roku 1985.

Pro tento záměr se maximálně využívá přirozená obnova všude, kde je to možné. V obnovených porostech se včasnou intenzivní výchovou, zejména intenzivními prvními zásahy, udržuje volný zápoj a tím se posiluje jejich stabilita.

Stoupající trend přírůstu smrku s olší a klesající trend přírůstu smrku přihnojovaného v letech 1991-1993 průmyslovými hnojivy nebo vápencem naznačuje dlouhodobost, trvalost a progresivnost účinků biologické meliorace a krátkodobost, dočasnost a degresivnost účinků meliorace chemické.

Řešení lze vidět ve zlepšení stability kultur a ekotopu hřebenových partií dosadbami melioračních dřevin vhodného původu s následnou péčí a zajištění podmínek pro zdárné odrůstání přirozeně se zmlazujících listnáčů.

Po r. 1979, kdy lesy vrcholové části Orlických hor byly silně poškozeny imisemi a z velké části likvidovány, se zájem lesního hospodářství soustředil na využití tolerantních introdukovaných dřevin. Používaly se pro zamezení degradace půdy a pro vytvoření přípravných porostů pro pozdější návrat autochtonních druhů dřevin. Provozně ve větším rozsahu byly na pokusných plochách vysázeny tyto dřeviny: smrk omorika, smrk černý, smrk pichlavý, borovice pokroucená, kleč, modřín opadavý, bříza karpatská a olšička zelená.

Dlouhodobé řešení vyžaduje trvalé snížení emisí škodlivin a změnu lesnického hospodaření. Je nutné upřednostňovat smíšené porosty s listnatými stromy, které jsou odolnější vůči znečištění a lépe chrání půdu.

Obnova lesů je dlouhodobý proces, jehož efekt se projeví teprve v horizontu desítek let.

Lesní porosty pravděpodobně v minulosti pokrývaly převážnou část hřebene. Je smíšený vrch. hor, kde se ve výšce nad 900 metrů dochoval vzrostlý les.

Záměr se podaří, však budeme vědět až asi po třiceti letech,“ říká Záliš. Budeme znát příčiny a možná opatření ke zlepšení stavu lesa.

Tabulka 1: Depozice imisních látek na experimentálním povodí U Dvou louček

tags: #ovzduší #Orlické #hory #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Siluety lidí v přírodě
• Ekologická domácnost
• Informace pro chovatele
• Příklady z environmentální chemie
• Bohatství Vltavy